Rok 2012 a role lidské psychiky (1)

         Čtenáři nezávislého internetového magazínu Matrix-2001 se mne často ptají zda bych čas od času nezařadil (pouze jako ukázku) něco z Učení, které svým studentům poskytuje prstižní studijní projekt Modré Světlo. Dlouho jsem nad touto žádostí přemýšlel a nakonec jsem se rozhodl, že tedy skutečně čas od času vyberu z mnoha studijních problematik úkázku studijního materiálu, který mají mí studenti k dispozici (a věřte, že je toho skutečně velmi mnoho). První ukázkou bude dvoudílná nebo třídílná reportáž, která je v podstatě izolovaný výtahem pouze krátké části přednášky na téma, které je avízováno již v názvu této reprtáže. Věřte, že jde v komplexnosti o nesmírně zajímavý materiál týkající se anatomie tzv. "zero point" tedy nulových bodů a jejich umístění v různých energetických systémech našeho světa. Ukazuje se, že takovým masivním galaktickým "zero point" by mohla být situace v algorytmu toku energí na galatické úrovni ke které dojde právě v roce 2012. Možná to je pouze spekulace, ale možná to může být finální východisko k pochopení skutečné podstaty tohoto jevu a jeho dopadu nejen na lidskou psychiku a mentalitu, ale vůbec na celý makro i mikrosystém přírody. Zero point jsou v podstatě algorytmicky opakující se stavy na sinusové linii průběhu energetického kvanta ve chvíli kdy vlna přechází z plusové (jangové) do mínusové (jinové) půlperiody. Jedním z důležitých nástrojů který vždy sloužil k popisování oscilačního průběhu algorytmického vlnění takových energií v přírodě byl kalendář. A tak právě u něho začneme a postupně se vnoříme do problematiky. Na závěr bych chtěl upozornit že v březnu 2008 (viz baner) otvírám další již pátou studijní skupinu Modrého Světla a studijní pozice se rychle zaplňují.....

        Jedno z nejzávažnějších zjištění, se kterým jsme nuceni stále kooperovat a je potřeba ho mít neustále na mysli,  je skutečnost že celá řada změn, kterých jsme součástí a které ovlivňují tento svět, mají plíživý charakter. Znamená to, že tyto změny nevznikají náhle ale realizují se postupně a pomalu. Bohužel to jsou většinou změny, které jsou iniciovány jistými "potměšilými systémy" této naší planety. Tyto potměšilé systémy vědí a uvědomují si jednu důležitou věc: na člověka se musí pomalu. Znamená to, že chceme-li cokoliv změnit, je třeba to měnit pomalu - krůček za krůčkem a člověk si zvykne. Člověk si ani neuvědomí, že třeba před deseti lety byla celá řada věcí úplně jinak. A těch deset let je dostatečně dlouhá doba, aby na bázi plíživých změn si člověk zvykl na zcela nové a mnohdy nestandardní prostředí. Nezapomínejme tedy na to, že ty nejzávažnější prvky a nejzávažnější věci se dějí postupně a pomalu, a je to záměr.

        Další důležitá a závažná skutečnost souvisí s naší historií. Z jakýchsi velice zvláštních důvodů (důvodů které by nás měly zajímat) je nám historie předkládána v jakémsi zcela jiném obraze, než v jakém ve skutečnosti byla. V souvislosti s historií můžeme hovořit a dotýkat se celé řady abnormálních jevů, jako je např. podivné vynechávání důležitých událostí v tradiční výuce, která se zaobírá historií. Celá řada věcí je také upravena tak, aby vyhovovala filozofickému doktrinálnímu pojetí naší historie, nebo je systémově pozměněných a tyto změny vytváří samostatný filozofický systém (Darwinova teorie vývoje druhu).

       Otázka zní: "Proč a z jakých důvodů se to děje?"

       Jenom když se podíváme na artefakty, které nám zůstaly po našich předcích (a to hovoříme o historii ne nějak závratně staré a hovoříme jenom o určitých dílčích aspektech naší historie) - pyramidy, velká kamenná města, komplexy specifických budov nebo labyrintních prostorů starých mnoho tisíc let a jednoznačně topologicky vykazujících prvky velmi moderní matematiky, geometrie a fyziky na bázi zakódovaných informací do jejich geometrie. O všech těchto civilizacích je nám sdělováno, že to byly civilizace barbarského původu či charakteru, které byly krvežíznivé a krvelačné.

       Existuje velice zajímavé pojednání které ukazuje a hovoří o tom, jak s nárůstem sofistikovanosti lidské bytosti narůstá hloubka, kvalita a estetičnost produktů takové civilizace - ať už to jsou produkty stavební, písemné, malby, atd. Pokud bychom tedy věřili naší vědě a informacím, které nám předkládá, byli bychom v dosti rozporuplné situaci - těžce barbarské pojetí našich předků radikálně odporuje tomu, co nám tu zanechali.

      Otázka zní: "Proč si někdo dává takovou náročnou práci s tím, aby nám naše předky prezentoval jako více či méně barbarské a zdaleka ne tak vyspělé národy a civilizace než jak jsme my v současné době?"

      Ta samá filozofie hovoří o tom, že civilizace dneška je nejvyspělejší civilizací, která kdy existovala na této planetě. Budeme-li se zaobírat určitými konkrétními literárními prameny zjistíme, že naši předkové měli poměrně jasno v mnoha záležitostech a oblastech, které jsou pro nás dodnes zahaleny tajemstvím.

     Jedna z těchto oblastí je záležitost, která se také dotýká r. 2012. Naši předkové si dali velice extrémně záležet na různých kalendářních systémech.

     Otázka zní: "Proč?" 

     Čas sám o sobě je fluidum - jakási pseudo energie, která může více či méně koketovat s iluzí a je otázka, jak čas sám o sobě (nezávisle na různých kalendářích a vědomí lidské bytosti) je iluzí - a nebo iluzí není a je realitou.

      Kalendář je popisná nástroj. Je to nástroj, která se snaží popisovat cykly - cyklické rezonance přírody. Zjistíme, že čas zdaleka neteče kontinuálně tak, jak bychom si mysleli. Ve své kvalitě je čas naprosto neuvěřitelně propracovaný systém různě dlouhých a různě velkých cyklů - algoritmů pulsace různých energií v přírodě. Nutně tak docházíme ke zjištění, že různé kalendáře jsou úzce propojené s určitou oblastí velice intenzivního (mnohdy skrývaného a utajovaného) vědění a znalostí, které se bytostně dotýká cyklů - cyklické rezonance přírody. Půjdeme-li prameny informací zjistíme, že naši předkové vytvořili unikátní vědecký systém - věda o cyklické rezonanci, věda o čase, věda o kalendářních systémech, které tyto různé cykly zviditelňují.

      Otázka zní:"K čemu tedy ve skutečnosti slouží a sloužily kalendáře?"

      Kalendáře reprezentovaly systém nástrojů, které měly za úkol do kulturně sociálního prostředí jakékoliv společnosti nebo civilizace vpravit jakési pevné zásady a pevné body, reprezentující daný konkrétní cyklus přírody, se kterým byl daný kalendář spojen - který popisoval.

       V lidské historii a v různých časových pásmech bylo kalendářů mnoho. Drtivá většina těchto kalendářů (u různých civilizací a na různých místech světa) byla zvláštním způsobem spojena s tzv. Lunárním (měsíčním) cyklem.

      Otázka zní: "Co je na měsíčním cyklu tak zvláštního a záhadného?"

      V současné době jeden z nejznámějších kalendářů na světě, který je propojen na měsíční cyklus, je Mayský kalendář, který se nazývá Tzolkin. V současné době minoritní část populace používá Lunární kalendáře, a jsou to většinou nativní národy.

      I když je kalendářů celá řada, tak nejrozšířenějším kalendářním systémem je tzv. Gregoriánský kalendář. Tento kalendář ustanovil direktivně do tehdejší společnosti, která byla úzce propojena s Vatikánem a tradičním církevním systémem, papež Řehoř. Týž papež Řehoř, který zavedl inkvizici!

      Proč tedy tak vyspělá civilizace, jako je ta naše, nepoužívá Lunární ale Gregoriánský kalendář? Proč naše vyspělá civilizace používá systém, který svou konstrukcí působí zcela protichůdně proti přirozeným přírodním zákonitostem a potřebám našeho organismu? Toto se projevuje na struktuře samotného kalendáře. Každý měsíc má jiný počet dnů, jeden měsíc má ještě jiný počet dnů?.

      Mayský kalendář Tzolkin má 13 měsíců, každý měsíc má stejný počet dnů (28) a existuje tu jeden jediný den navíc - tzv. "královský den", který vytváří přechodovou bázi mezi jedním a druhým ročním cyklem. Míra uspořádanosti a harmonie v tomto kalendářním systému je mnohonásobně větší, než v kalendáři Gregoriánském.

      Otázka zní: "Komu ku prospěchu, proč a z jakého důvodu?"

     Rytmus, který generuje Řehořův kalendář, neodpovídá potřebám organismu. Ovlivňuje organismus z energetického hlediska, ale také myšlení, emoční aparát (jiný mentální profil energie ve všedních pracovních dnech a jiný ve dnech svátku). Frekvence Řehořova kalendáře je hrubě protichůdná k potřebám lidského organismu.

     Člověk, který akceptuje Řehořův kalendář a začne používat v rámci možností kalendář Lunární (nastaví režimy svého konání na tento rytmus), již za několik týdnů může pozorovat nárůst vitality svého organismu o 40-65%, klesne jeho potřeba spánku o 20-25%, pozdvihne se jeho imunitní systém o 70-100%, pozdvihne se energie optimismu až o 50%, lidská kreativita a tvořivost se zvedá až o 100%. Toto jsou skutečně naměřené vlivy Lunárního kalendáře  na lidskou bytost v porovnání s kalendářem Gregoriánským.

     Naši předkové o tomto věděli a Lunární kalendář používali.

     Různé národy v naší historii měli různý filozofický pohled na čas a na rezonanci času na tyto cykly. Tento pohled zakomponovali do různých mytologií a bájesloví. Není zde jen bůh Chronos, střežící tajuplné komnaty času, ale také bohyně Kálí - její 4 ruce symbolizují čtyři čtvrtiny jakéhokoliv cyklu, např. čtyři fáze měsíce.

      Český název kalendář vychází ze slova KALEN-DAR - dar bohyně Kálí (Kálí byla mimo jiné bohyně cyklů, bohyně algoritmů, bohyně vlnícího se času).

      Základní grafickou strukturou vlnění času (cyklů) v makrokosmickém i mikrokosmickém světě je charakteristická sinusoida. Z pohledu tradiční ikonografie s kvalitou sinusoidy souvisí HAD a jako mnoho ikonografických funkcí zvířecího charakteru i toto zvíře má dvě kvalitativní roviny: 1. kreativní (tvůrčí), 2. destruktivní. Ve své kreativní a tvůrčí kvalitě je zosobňován s hlubokou odvěkou moudrostí, na druhé, destruktivní straně, je v roli našeptávače podsouvající negativní asociace a nápady. Základní charakter algoritmické rezonance různých cyklů našim předkům připomínal hadí vlnění, proto tuto sinusoidu včlenili do kompozice hada. Hadí moudrost - okultní charakter moudrosti - je spojen s odvěkým a velice prastarým věděním o cyklech a algoritmech času.

      Naši předci věděli, že náš svět, do kterého jsme skrze inkarnaci svým duchem vnořeni, je přísně dualistické povahy - je duální. Také však věděli, že na pozadí této duality se v našem světě nachází jednota! Tuto jednotu oni chápali jako transformativní bázi duality. Dualita je základ tohoto světa, ale v souladu s evolucí a vývojem lidského vědomí je člověk schopen transformovat tuto dualitu do  jednoty. Naši předkové nejen, že toto chápali ale také věděli, jak to udělat. Východiskem je hluboká znalost algoritmické rezonance v prostředí našeho dualitního věta.

      Součástí jejich specifického vědění byla nauka o tzv. nulových bodech (nulových stavech) cyklické  časové rezonance. Věděli, že se jedná o  velmi specifické časově omezené stavy, které mají různorodý charakter a které se v tom nejhrubším rozdělení člení do dvou skupin:

1. nulové stavy (body) vnitřního typu

2. nulové stavy (body) vnějšího typu   

- pokračování -