Planeta Mars - kosmická záhada (1)

        Tradiční modely planety Mars, které jsou postavené na klasických praktikách měření různých sond bez posádky definuje suché očividně pusté prostředí bez jakýchkoliv náznaků kapalné vody. To samozřejmě inspiruje k velmi negativnímu hodnocení s ohledem na historii této planety i v návaznosti na možnou evoluční linii vyšších forem života. I pozdější mise k Marsu iniciované skrze rámec takových misí jako Viking a nebo Pathfinder Lander atp. mají tendenci utvrzovat v tomto zažité a oficiálně přijímaném modelu. Komplex někdy dosti protichůdných geologických teorií vysvětlují jistou pustotu prostření na Maru na základě široké palety pozorovaných jevů na povrchu této planety. Přesto všechno tyto modely naznačují, že pradávných dobách, ale i v poměrně nedávné historii (několik desítek tisíc let dozadu) docházelo na Marsu k uvolnění poměrně velkého množství podpovrchových vod. Plochy povrhu planety které byly zalité vodou jsou dodnes poměrně dobře zjistitelné. Především pokud vezmeme do úvahy  oblast  "Tharsis" a "Arabia". Analýza geologických procesu v historii planety naznačuje, že Mars velmi záhy po zformování zachycen do synchronní orbitální dráhy s podstatně větší planetou, kterou můžeme nazvat "Planeta V". Jedním z přímých geofyzikálních důsledků této situace pak bylo rozlití vodstev, které se zformovaly do dvou velkých oceánů. Dalším gravitačním důsledkem byl vznik již zmíněných povrchových signatur "Tharsis" a "Arabia".

       Na této planetě ovšem existují ještě další dost dobře nevysvětlené povrchové anomálie, které jsou ve shodě s působením extrémních slapových sil. Jde o tyto prvky:

-          Valles Marineris (slapovými a erozivními silami narušený útvar zformovaný bezprostředně po zachycení na orbitu)

-          Přítomnost extrémně plochého terénu pokrývající severní polokouli jsou naplaveninové kaly naznačující přítomnost prehistorického oceánu

-          Přítomnost průrvy, která mohla být kdysi zaplněná vodou kolem vydutí terénu v oblasti Tharsis

       Dlouho mysteriózní "Line of Dichotomy" se vysvětluje jako pozůstatek po tlakové vlně v důsledků fyzikální procesů odehrávajících se v orbitálních oblastech při katastrofické kolizi a nebo explozi v souvislosti s "Planetou V."  Existují i chemické indicie, které naznačují proces rozsáhlé devastace na Marsu:

-          tyto indicie jsou ve shodě se stávajícím modelem

-          hypotézu podporuje i masivní přítomnost olivínu pod linií dichotomie

-          a také přítomnost takových prvků jako je železo a síra, které se vyskytují na povrchu Marsu ve zcela neobvyklém množství

-          konečně je to i koncentrace tzv. "špinavé vody" v místech, která jsou oproštěná od přítomností olivínu

       Nesmíme zapomenout ani na neobvyklé projevy magnetického pole v oblasti jižní polokoule. Nedávno zveřejněný výzkum potvrdil, že tyto magnetické anomálie vychází z oblasti "Tharsis" a "Arabia" a mohou mít souvislost s působením slapových sil, které také vyvrhly na povrch ohromné množství materiálu.

       V současné době existují zhruba dvě hlavní teorie, které se pokouší vysvětlit zničení "Planety V." V návaznosti na to se rýsuje zcela nová časová linie geologické evoluce na Marsu, která by měla odpovídat zjištěným indiciím.

       Lidská bytost byla vždy fascinována "Rudou planetou". To pochopitelně vedlo k mnoha více či méně fantastickým teoriím o planetární evoluci možných živých forem. Různé spekulace naznačovaly přítomnost exotických rostlin a nebo dokonce nějaké vyspělé civilizace. Na druhé straně se zase kupily různé dohady s přesvědčivostí sobě vlastní jež referovali o pusté planetě s jedovatými plyny v jejím ovzduší.

       Teprve až roku 1964 zařízení Mariner 4 umožnilo pohlednout na povrch planetu ve větších detailech. Celkem 21 obrazů ze vzdálenosti 6118 mil od povrchu odhalily kráterovitý terén spíše podobný neživému měsíčnímu povrchu než čemukoliv na Zemi. S těmito daty byly veškeré spekulace o nějaké jiné planetě v naší Sluneční soustavě která by byla alespoň trochu podobná Zemi s konečnou platností rozprášené. Následné kosmické mise potvrdily, že atmosféra na této planetě je příliš slabá a teploty velmi nízké, než abychom mohli počítat s kapalným stavem vody na povrchu. A vzhledem k tomu, že voda je skutečně základním surovinovým nástrojem vyšších živých forem, bylo jasné, že zázrak se nekoná.

      K zajímavé situaci došlo o jedenáct let později - v roce 1976 v souvislosti s biologickými experimenty, které prováděl "Viking Landers". Víme, že jeden z těchto experimentů byl pojmenován jako "Labeled Release Experiment" - "LRE". Ten zjistil kladné výsledky přítomnosti živých forem života na mikroorganické úrovni ve vzorcích hornin. 1.

      Nicméně tyto výsledky byly údajně zase popřeny jinými experimenty, které zjistily, že detekce biologických forem byl pouze falešný pokus. Ve skutečnosti prý šlo o nebiologické chemické reakce na marťanskou zeminu. 2.

      Mezi hlavní důvody citované pro konsensus proti "LRE" byla nepřítomnost dostupné kapalné vody na povrchu Marsu. Toto obecné odmítnutí výsledků "LRE" napadnuté hlavním vyšetřujícím vědcem tohoto experimentu dr. Gilbertem Levinem. 3. Levin poukázal na to, že kapalná voda by mohla být na povrch Marsu distribuována pokud by se koncentrovala v nižších oblastech atmosféry (1 - 3 km), spíše než kdyby byla rovnoměrně rozložena v podzemních oblastech. Meteorologická data z Mars Pathfinder později potvrdila platnost Levinova modelu týkající se distribuce atmosférické vody. 4.

      Zvláštní je, že prakticky po 25 letech od výše uvedené kauzy dr. Levina se z neznámých důvodů všechna data týkající se jeho výzkumu prostě "ztratila". Josef Miller, neurobiolog z Univerzity v Jižní Kalifornii nedávno předložil důkaz, že proces uvolnění radioaktivního CO2 (což bylo srdce Levinova experimentu) je synchronický s denním cyklem planety Mars. Tento rytmus je ovšem také sympatický s aktivitou mikroorganismů v půdě Marsu. 5. Pakliže by se tato skutečnost potvrdila, znamenalo by to stop 25 let starému dementi ohledně absence tohoto druhu života.

       V překvapivém kontrastu aktuální vyprahlosti Marsu se jeví analýza fotografií, které pořídily sondy Mariner 9 a Viking Orbiters, které odhalily obří starověké řečiště vody na Marsu. Odhalily také důkaz silně aktivní geologické historie, včetně obrovských sopek (největší sopkou ve Sluneční soustavě je právě Mount Olympus na Marsu), rozsáhlých kráterů na jižní polokouli a masivní kaňonové systémy (Valles Marineris), které se rozprostírají kolem celé planety. Přesto všechno je aktuální věda přesvědčená, že Mars je mrtvou planetou přinejmenším 3 miliardy let - tento čas souvisí s kauzou velkého kosmického meteoritického bombardování vnitřních planet sluneční soustavy. 6.

Dramatické rozdíly mezi severní a jižní hemisférou planety Mars. Oranžové a červené oblasti prezentují kráterovitou a silně zvrásněnou plochu, kdežto zelené a modré oblasti plochou rovinu

       I jiné anomálie povrchu představují pro geology těžkou úlohu. Na první pohled jsou evidentní extrémní rozdíly v hustotě kráterů mezi severní a jižní planetární hemisférou. Na severu jsou krátery velmi řidké a s velkými vzdálenostmi mezi sebou což je ve zřetelném rozporu s jižní částí planety, kde jsou krátery velmi četně nahuštěné. Uprostřed této rozdílnosti se nachází "Line Dichotomy", která probíhá po obvodu planety a od 35 stupně se stáčí k rovníku. Jižní část této linie, která je spojená s jižní hemisférou je tak až o 30 kilometrů v průměru vyšší než severní nížiny s rozptýlenými krátery.

      V souladu s existujícími teoriemi formování sluneční soustavy se snaží planetární geologové vysvětlit na známých modelech vysvětlit tyto zcela exaktní rozpory na povrchu Marsu. Na severní polokouli, která odpovídá zhruba 50% zemské masy se nachází všeho všudy 7% všech kráterů na planetě. Nejnovější teorie naznačuje, že Mars musel nějakým způsobem v pravěkých dobách ztratit kůru právě v těchto oblastech nějakou energetickou konvencí a vysokým prouděním tepla. 7

      Nicméně jednoznačný nedostatek kráterů na severní polokouly zase na druhou stranu paradoxně naznačuje, že k navrhované události muselo dojít v poměrně nedávné době. Takže jak to tedy je?

      Záhada se přiostří v dalším pokračování tohoto seriálu. Však znáte to?.

      Začátky bývají vždy poměrně nudné??

     - pokračování -

        Prameny:

1. 1 Recent Results From the Viking Labeled Re-lease Experiment on Mars Gilbert V. Levin and Patricia Ann Straat, Journal Of Geo-physical Research Vol. 82, No. 28 September 30, 1977

2. Nussinov, M.D., Chernyak, Y.B. & Etinger, J.L., Nature 274, 859-861 (1978).

3. Gilbert V. Levin and Ron L. Levin, Liquid water and life on Mars, Proceedings of SPIE - The International Society for Optical Engineering, July 20 1998, San Diego, California

4. Mars Pathfinder Mission Status, Jet Propulsion Laboratory, NASA, daily website reports, July 9 - Aug. 1, 1997

5. http://www.spaceref.com/news/viewpr.html?pid=5626 

6. http://www.astro.washington.edu/astro150u/Lectures/lcraters.html

7. "Internal Structure and Early Thermal Evolution of Mars from Mars Global Surveyor," Zuber, M. et al., SCIENCE, March 10, 2000, Vol. 287, #5459, 1788-1793.