Rusové vítězí ve vesmíru a na Měsíci

Dne 5.2.1982 víceprezident Bush podnikl podezřelou návštěvu Cape Canaveral na Floridě. Byl vyfotografován společně s několika astronauty uvnitř evropské výzkumné orbitální laboratoře "Space Lab". Plánovalo se umístit Space Lab na oběžnou dráhu ke konci roku 1983. Bush také oznámil, že let raketoplánu č. 3 je naplánován na 22.3.1982. Let měl trvat zhruba týden.
Při své zprávě veřejnosti mluvčí NASA stále nepřestával tvrdit, že lety raketoplánu jsou čistě testovací a nemají žádný vojenský charakter. Ale toto tvrzení o mírovém poslání raketoplánu byla čistá lež. Faktem bylo, že USA chtěla získat zpět vojenskou nadvládu ve vesmíru. Od roku 1977 Rusové vlastně nedovolili USA podniknout ve vesmíru nic, co by mělo jen sebemenší vojenský charakter. Toto ruské dominantní postavení v tomto období bylo ještě zvláště zvýrazněno několika orbitálními s posádkou, kterých ze zúčastnili kosmonauti z jiných zemí, než z Ruska. (pozn. překladatele..vzpomínáte na V. Remka?). Zatímco USA nevyslaly po dobu 5-ti let do vesmíru žádnou lidskou posádku, Rusko si svými kroky vytvořilo také v očích světové veřejnosti dominantní postavení vesmírné velmoci. Ale ruský vesmírný program samozřejmě zahrnoval daleko více, než co se sdělovalo veřejnosti.
Od poloviny října 1977 se Měsíc stal jakousi ruskou vojenskou základnou. Na bližší straně Měsíce Bylo vybudováno sedm základen s lidskou posádkou, obsluhujících zbraně na bázi částicových paprsků. A kromě toho ještě jedna obří základna na odvrácené straně Měsíce. V minulosti existovali regulérní ruské mise na Měsíc, sloužící k zásobování výše zmíněných základen a výměně posádek zařízení. Kreml pomalu, ale jistě předával veřejnosti informace o ruské kontrole Měsíce. Tak např. v USA v únoru 1982 cirkulovala publikace pod názvem "Sovětský život", kde bylo doslova uvedeno:" Dnes dochází k letů ze Země na Měsíc s větší frekvencí, než tomu bylo v případě osidlování Nového světa. V horní části úvodní strany byla noční fotografie ruské rakety, připravené ke startu z ruského kosmodromu. Pod touto fotografií byl obrázek Země, viděno z vesmíru a mezi bylo tučně napsáno: "Ze vzdálenosti 70 000 km nad Zemí naše planeta vypadá mírumilovně. Obecným cílem je ochránit náš modrozelený domov".
Přátelé, satelity se nepoužívají ve výškách 70 000 km. Nejvyšší oběžná dráha, která se obecně používá je geostacionární oběžná dráha nad rovníkem. 70 000 km je od Země skoro dvakrát tak daleko. Jediný případ, kdy nějaká raketa dosáhne tak daleko od Země je, když letí na Měsíc nebo na jinou planetu. Ruský zájem o vesmír daleko přesáhl jen vojenskou oblast. Plány nových vládců Ruska byly smělé - kolonizovat celý solární systém. Tyto plány postupně pokračovaly vpřed; v této době dvě ruské rakety doletěly až k Venuši a muži na palubě poslali na Zem spoustu informací. Rusové přistáli na Venuši, ne na Marsu. Byl to první cíl po Měsíci pro experimentální kolonizaci. Rozumíte nyní lépe neschopnosti naší vlády vyslat Hubbleův teleskop do vesmíru? Rusové poprvé odstartovali raketu na Venuši bez posádky v roce 1975! Naučili se některé klíčové věci, které nebyly USA známy v roce 1982, kdy byl nastartován program raketoplánu.

V roce 1978 Rusové začali sérii dlouhotrvajících pobytů kosmonautů na oběžné dráze, což bylo rozsáhle publikováno. Tyto pobyty byly prodlouženy postupně až na šest měsíců a naučili se také dobře výstup do volného meziplanetárního prostoru. Ke konci 1981 byly tyto dlouho trvající lety ukončeny. Rusové se naučili již vše, co potřebovali vědět. 30. října a 4. listopadu 1981 byly vypuštěny dvě ruské rakety k Venuši. V obou raketách seděli ruští kosmonauti a obě byly připraveny přistát na Venuši první týden v únoru 1982.
Porovnání mezi vesmírným programem USA a Ruska byla studie plná tragické ironie. Američanům se tvrdilo, že raketoplán je čistě civilní projekt, ale byl vlastně vojenský. Bylo nám řečeno, že to byla první znovupoužitelná vesmírná loď, ale popravdě byla ztracena při každém letu. Říkalo se nám, že raketoplán nás posunul o roky před Rusko, ale vlastně jsme se propadli roky nazpět. Bylo nám často říkáno, že naši vládci chtějí ve vesmíru jen mírové aktivity, ale přitom ukončovali skoro všechny civilní výzkumné vesmírné programy. Pokračovalo se jen v jednom nebo dvou mírových projektech, které byly tolik viditelné, že je nebylo tak snadné zrušit, jako např. vesmírný teleskop. Následování projektů na výzkum solárního systému bylo brzy zamítnuto, protože to nenabízelo našim vůdcům žádné válečné plány.

Říkalo se nám, že Rusové nemyslí na nic jiného, než na válku. Byli to však Rusové a ne Američané, kdo měli v tu dobu dva týmy připravené k přistání na Venuši. Letěli tam z důvodů, které neměly s válkou nic společného. Rusové zkoumali povrch planety Venuše. Letěli prozkoumat solární systém jen proto, že "tam někde" existuje. Ruská nová vláda věřila, že osudem lidstva je přesunout se do vesmíru. Jediným opravdovým přáním USA bylo nějakým způsobem dostat Rusko ekonomicky na kolena a způsobit tak civilní válku. Vím, že tomu budete chtít těžko uvěřit. Ale je čas, aby se ukázala pravda. Proč se tedy sami nepokusíte vypátrat, co se skutečně děje? Můžete si přečíst " Somebody else is on the Moon (Na Měsíci je někdo jiný) od George Leonarda. *Publishers Weekly* napsaly o této knize:" Leonard byl dobře znám jako bývalý výzkumník v NASA (jeho kniha ´Deep Throat) a jeho fotografie z 'hledaného alba NASA' jsou jistě velice zajímavé, když jsou mezi nimi vidět těžební věže, podivné symboly, označení, světla, důkazy změn a pohybu." Nebo sežeňte pásky a knihy Richarda Hoaglanda jako např. "Mars, 3. díl, spojení Měsíc-Mars" (?naše poslední nálezy na Měsíci).

Dne 16. února 1982 se raketoplán pohyboval ke startovací rampě na Cape Canaveral, pět dní před plánovaným datumem. To by byl americký třetí raketoplán, který by byl použit. Samozřejmě první byla opravdová Columbia a byla zničena v dubnu. Byla nahrazena tréninkovým raketoplánem Enterprise, který přistál na základně Edwards a byl dopraven na Floridu.

Nový raketoplán na Cape Canaveral byl jeden ze tří tajných raketoplánů z White Sands. Došlo také k rozsáhlým úpravám od poslední katastrofy raketoplánu před deseti měsíci. Vypadal stejně, jako originální Columbia (alespoň z dálky), ale v podstatě byl daleko, daleko jiný. Raketoplán, který se nacházel na startovací rampě byl po zuby ozbrojen a připraven na boj. Základní poslání třetího raketoplánu bylo stejné, jako v případě prvního raketoplánu zhruba před rokem. Jeho nákladové prostory byly velmi důkladně opatřeny bojovým robotem, který uměl střílet laserové paprsky, a který byl zkonstruován pro to, aby zajistil nadvládu nad Ruskem. Ruské vesmírné zbraně důsledně zničily všechny americké špionážní satelity před zhruba čtyřmi lety. To znamenalo, že američtí váleční plánovači by v případě války stříleli na Rusko skoro bezhlavě. Raketoplán se pokoušel vyřešit tento problém instalací nového vylepšeného orbitálního satelitu. O tom všem byly vlastně lety raketoplánu - pokusy o ozbrojený průzkum tak, že mohla být zahájena válka.

Poté, co každý raketoplán odstartoval z Floridy, následovala dlouhá klesající zatáčka severním směrem za účelem okamžitě proniknout nad ruské území. Američtí bolševičtí váleční plánovači věřili, že jakmile se jim podaří dostat nové superšpionážní satelity na oběžnou dráhu, tuto práci zvládnou. Byli přesvědčeni, že vydrží jakýkoliv útok ruských vesmírných zbraní dost dlouho na to, aby získaly velké množství informací, aby Pentagon byl schopen zahájit válku.

Na jaře 1981 byla Columbia zničena před tím, než mohl být vypuštěn satelit. Stejně tak mise raketoplánu Enterprise v listopadu 1981 skončila nezdarem, ale vojenští plánovači věřili, že raketoplán č. 3 bude již úspěšný. V nákladovém prostoru tohoto raketoplánu byl nový bojový robot, jak již byl dříve popsán. Také byl ještě namontován dodatečný laser v zadní části nákladového prostoru, hned za místností pro posádku. Byl to dynamický fluorovodíkový laser ve vertikální poloze, namířený směrem vzhůru. Byl opatřen otočnou hlavou, slouženou ze zrcadel, schopný tak zaměřit okolní paprsek v širokém úhlovém rozmezí. Fluorovodíkový laser sloužil hlavně k ochraně raketoplánu při jeho stoupání na oběžnou dráhu. Columbia se dostala do palby krátce před dosažením oběžné dráhy. Analytici zpravodajské služby USA eventuelně získali dostatek informací o tom, co se stalo¨, aby mohli rozhodnout nainstalovat laser do nákladového prostoru. Jak raketoplán stoupal, vzduch se stával řidším a řidším až skoro k absolutnímu vakuu před tím, než došlo k vypnutí motorů. V nejkratším možném momentě upravené dveře bez pantů nákladového prostoru třetího raketoplánu by byly vyhozeny do povětří za pomoci speciální trhaviny. Jak by se dveře vzdalovaly od raketoplánu, nechaly by otevřenou horní polovinu nákladového prostoru. Tak by byl laser v nákladovém prostoru připraven k okamžité palbě. Byl vybaven systémem CEIR, jak bylo již dříve popsáno. Od té doby, kdy raketoplán v lednu 1982 úspěšně sestřelil jeden Cosmosphere, plánovači věřili, že raketoplán může bezpečně dosáhnout orbitální dráhy. Jakmile by se jednou raketoplán dostal na oběžnou dráhu, plánovači věřili, že jediným nebezpečím je orbitální stanice Kosmos (Cosmos Interceptors). Tyto zabijácké satelity s lidskou posádkou byly zodpovědní za vyčištění oblohy od amerických špionážních satelitů. Z důvodu zabránit nebezpečí, byly provedeny na 3. raketoplánu radikální změny.

Kdykoliv se diskutovalo o raketoplánu, bylo vždy zdůrazněno, že astronauti na raketoplánu mohou klidně pracovat v košilích. Není nutný žádný speciální oděv, protože pilotovat raketoplán je stejné jako pilotovat letadlo. Ale tentokrát tomu tak nebylo. Kdyby plukovník Jack Lousma a plukovník C. Gordon Fullerton odstartovali v raketoplánu, byli by v uniformách. A co víc, byli by na svých uniformách závislí, protože osádka by nebyla pod tlakem. Celá dolní část jejich lodi byla změněna na zbraňovou základnu. Jakmile by raketoplán dosáhl oběžné dráhy, jeho čumák by se otevřel do prostoru, podobně jako u nákladního letadla, jehož čumák se otevírá nahoru, aby naložil a vyložil náklad. Jakmile by se tedy čumák otevřel, objevil by se dříve popsaný komplexní systém laserových zbraní. Systém měl celkem pět tubulárních sekcí (hlavní), které směřovaly vzhůru, dolů, na každou stranu a přímo vpřed. Každá laserová trubka měla otočnou zrcadlovou hlavu pro zaměření laserového paprsku. Jakmile by byl laserový systém nastaven, byl by schopen střílet skoro jakýmkoliv směrem. Jedinou vyjímkou by byl úzký koridor v zadní části raketoplánu. Nosní laserový systém byl popsán jako nukleární heliový plasmový laser s pěti rezonátory. Mohl střílet z jakékoliv z pěti hlavní. Nebyl tak výkonný, jako laser v nákladovém prostoru. Na rozdíl od laseru v nákladovém prostoru , nosní laserový systém mohl operovat po dlouhý čas na střídavém základě a plánovači věřili, že bude dostatečně výkonný, aby zlikvidoval ruské zabijácké satelity. Pod ochranou nosního laserového systému měli Lousma a Fullerton Vypustit do prostoru špionážní satelit. Jakmile byl vypuštěn, měli se vrátit na Zemi v malé raketě typu Gemini. V mezičase měl raketoplán zůstat na oběžné dráze.

Nosní laserový systém byl naprogramován zaútočit na každý laser, který by se objevil v dohledu. Pokračovalo by to tak dlouho, dokud by nebyl zničen, nebo by se vybil nukleární laser, což by mohlo trvat velmi dlouhou dobu. To by však znamenalo ve vesmíru velké nepříjemnosti a Rusové by neměli prakticky žádnou jinou možnost, než jej zničit. Američtí bolševici věřili, že Rusové ztratí mnoho raket a členů posádky před tím, než se jim to podaří.

JADERNÁ VÁLKA č.1

Kdyby se potvrdily předpoklady a kalkulace válečných plánovačů, tak by třetí mise raketoplánu vyvolala válku ve vesmíru. Kdyby se spletli, plánovali další pokus. čtvrté mise raketoplánu byla již naplánována na 4. července. Poté bez ohledu na to, co se stane s raketoplánem, plánovali tak jako tak vyvolat jadernou válku č. 1. V období zhruba od Dne díkůvzdání v roce 1981 do roku 1982 nás postihly tři velké krize. Za prvé existovaly zprávy o údajných libyjských teroristech, kteří chtěli provést atentáty na čelní představitele americké vlády. Za druhé to byla krize v Polsku a za třetí jakmile svět odklonil své oči od Polska, došlo k ilegálnímu obsazení Golanských výšin Izraelem. Na povrchu se zdá, že obsah těchto tří událostí vzájemně nesouvisí, ale naopak všechny se sebou úzce souvisely a nebyly tím, jak se na první pohled jevily. Každá byla výsledkem komplexních tajných plánů pro společnou válečnou juntu USA a Izraele! Již od počátku na jaře 1981 nám (veřejnosti) tento plán byl sdělen, ale velký zastírací manévr tuto informaci zakryl. Ti, kdož tyto informace přinášeli byli buďto uvězněni, nebo zesměšněni, anebo prostě zavražděni a zdálo se, že nikdo s obyvatel USA tyto zprávy nezaregistroval.

Konflikty měly se postupně stupňovat až do doby, než uzraje čas. Potom by došlo k prvnímu nukleárnímu útoku USA proti Rusku. Jaderná válka by vznikla tak, že by se zdálo, že k ní došlo důsledkem nehody. Americké nukleární síly by si vůbec neuvědomily, že vysílají první úder proti Rusku. Místo toho by jim byla dána falešná informace, která by odstartovala akci proti neexistujícímu ruskému útoku. Předehrou k této jaderné válce byl konflikt na Středním východě. Ve společném plánu amerických bolševiků a izraelských válečných plánovačů bylo dohodnuto, že válka na Středním východě bude plně na zodpovědnosti Izraele. Krize pokračovaly a expandovaly bez jakékoliv kontroly. Prioritou č. 1 pro Izrael bylo udělat vše pro to, aby byly zničeny dohody z Camp Davidu. To bylo také proč byl zavražděn egyptský prezident Sadat (6.10.).

Od počátku prosince nám bylo sdělováno, že je velmi pravděpodobné, že v USA je skupina tří až šesti libyjských teroristů. Bylo řečeno, že jdou po prezidentovi USA a několika dalších vysokých představitelích vlády. USA sestřelily dvě libyjské stíhačky a zavraždily jedno z dětí M. Khadafy, aby ho přinutily k nekontrolovatelnému jednání. Tyto plány měly za úkol postavit nás ještě blíže jaderného konfliktu.

Staří bolševici z Ruska, kteří získali kontrolu nad americkou vojenskou politikou, se pokoušeli spustit revoluci v Polsku. Nejdříve se pokusili podvracet římsko-katolickou církev a již vzniklé nepokoje musely být udušeny Vatikánem. Tři roky před tím se pokusila katolická církev vystupovat silně protirusky. Dne 28.9.1978, 33 dní po jeho zvolení byl zavražděn papež Jan Pavel II. (otráven), ale bylo řečeno, že zemřel ve spánku. V mém vydání "Doomsday Club News & Intelligence Report" z února 1979 jsem řekl, že je evidentní, že papež Jan Pavel I. byl zavražděn a papež, který nastoupil po něm je agent KGB! Malachi Martin napsal knihu, která pojednává o nově zvoleném papeži, "The Keys of His Blood", ale co jste nevěděli je, že Martin je žid, píšící pod falešným jménem a nový papež není ten, za kterého je považován! Kniha "In God's Name" od Davida Yallopa z roku 1984 přichází z důkazem vraždě předchozího papeže a Lawrence Patterson ve svém článku napsal, že židovský šprýmař používá pseudonym Malachi Martin. Ty z vás, kdo máte výtisk mého článku, prosím, zkontrolujte str. 6 únorového vydání z roku 1979, kde je řečeno:" Současný papež (Jan Pavel II.) velmi dlouho nevydrží. Budu pokračovat a ještě to zdůrazním - SOUČASNÝ PAPEŽ VYDRŽÍ PRAVDĚPODOBNĚ MÉNĚ NEŽ PĚT AŽ SEDM LET". Teď mi asi řeknete , že jsem se zmýlil, protože papež je tam stále. Ale nechte mě citovat z knihy "Blood and Ashes" (Phoenix Journal, str. 139: " Bolševici z Vatikánu, kteří zinscenovali jeho zvolení chtěli jen jeho potenciální protiruský image, aby jej potom odstranili (otrávili ho) a nahradili jej dvojníkem (21.11.1978). Nový "papež herec" potom začal vydávat nepřetržité prohlášení proti údajných ruských represích v Polsku. Američtí bolševici plánovali plně využít jejich pozici a moc ve Vatikánu a vyvolat tzv. papežovu revoluci v Polsku? Ruská tajná služba byla schopná nahradit bolševického herce Papeže jejich vlastním "dvojníkem".

Yallop ve své knize na str. 301 říká:" Od doby, kdy byl zvolen Karol Wojtyla, bylo napsáno mnoho miliónů slov ve snaze analyzovat a pochopit jaký typ člověka to vlastně je. Jak je vidět, jedná se o člověka, který dovolí, aby na svých místech zůstali lidé jako Villot, Marcinkus, Mennini, de Strobel, de Bonis a Poletti. Na základě ignorantství, nemůže existovat žádná obrana. Marcinkus je přímo odpovědný papeži a není možné, aby papež nevěděl o tom, jaká vina leží na tomto člověku. Marcinkus, mí přátelé, byl členem židovské mafie v Ciceru, stát Illinois, který měl kontrolu nad vatikánskými miliardami dolarů a zavraždil předchozího papeže. Máte pořád rádi náboženství a kněze?

Zdroj: "FIRE FROM THE SKI: Battle of Harvest Moon & True Story of Space Shuttles by "One Who Knows"

Přeložil: Petr Zeman