Meziplanetární "Den Poté" (10)

       Nicméně, v únoru roku 2004 už nemohl být tento problém dále ignorován... Cassini tým zabývající se snímkováním musel uznat, že, záhadně a navzdory mnohem lepší kvalitě snímkování, uskutečněnému z bližší vzdálenosti, než tomu bylo při pozorování Voyageru (obr.30) - paprsky už nebyly viditelné. [89] Zkrátka doslova zmizely! Takže, "něco" v úžasných prstencích Saturnu se také změnilo... dramaticky... za pouhá dvě desetiletí, stejně jako další změny, které pozorujeme na Saturnu a v celé sluneční soustavě.

Saturn na úžasných snímcích z přibližující se kosmické lodi Cassini

        Podívejme se na některé z hlavních měsíců Saturnu:

       Chandra RTG pozorování Saturnova největšího měsíce Titanu přinesla velké překvapení: zdá se, že u Titanu došlo, k lednu 2003, k 10-15% nárůstu výšky jeho atmosféry . Jak říká oficiální vyjádření NASA:

       "Dne 5.ledna 2003 Titan, Saturnův největší měsíc a jediný měsíc sluneční soustavy s hustou atmosférou, vstoupil před Crab Nebula...

       Bylo shledáno, že průměr Titanova stínu byl větší než známý průměr jeho trojrozměrného povrchu. Tento rozdíl v průměrech poskytuje míru asi 550 mil (880 kilometrů) pro výšku zóny atmosféry Titanu pohlcující RTG paprsky.

       Rozměr vrchní atmosféry je v souladu s, či mírně (10-15%) větší než, ten vyplývající z pozorování Voyageru I na radio, infračervených a ultrafialových vlnových délkách v roce 1980. Saturn byl v roce 2003 asi o 5% blíže k Slunci, takže zvýšené sluneční zahřívání Titanu mohlo způsobit rozšíření jeho atmosféry." [90]

Chandra RTG teleskop zachycuje stín RTG paprsků Titanu

        Avšak, jestliže byly konzervativnější odhady NASA týkající se původní atmosferické hloubky (250 mil - dle pozorování Voyageru v roce 1981) správné, [91] pak celková atmosféra Titanu mohla ve skutečnosti expandovat až o 200%... během pouhých 23 let... z 250 na 550 mil výšky!

        V samotné atmosféře Titanu byly optickým a infračerveným pozorováním, provedeným 10metrovými Keck teleskopy na Havaji zaznamenány rychle se pohybující, zářící metanové mraky na jižní polokouli Titanu - a ty jsou zrovna tak nevysvětlitelné na modelech hlavního proudu. Podle nedávné práci v Nature:

        Oblak z prosince 2001 má zářivost rovnající se asi 0,3% celkové zářivosti disku Titanu na těchto vlnových délkách a může být vysvětlen jediným oblakem o průměru 200km či malými oblaky v rámci stejného součtu. Mračno z 28.února 2002 je výrazně větší, odrážející ekvivalent proměny asi 1% z totální proměnlivosti Titanu...

        Nejnápadnější vlastností těchto přechodných oblačných úkazů je jejich nečekaná koncentrace v blízkosti jižního pólu Titanu. Přestože může být očekáváno, že jižní zahřívání za letního slunovratu řídí polární konvekce, studie troposferických podmínek na Titanu navrhují absenci sezónní obměny (12, 13) a předpovídaly, že metanové mraky, pokud jsou přítomné, by se měly soustředit po celý rok u rovníku (14)..." [92]

Sekvenční IR snímkování po několik měsíců 10metrovým Keck teleskopem ukazující povrchové rysy a jasné, vysokovýškové, metanové polární mraky

        V obvyklé meteorologii Titanu by byla "zářící" mračna očekávána nad nejteplejšími, nikoli nejchladnějšími, oblastmi, (díky konvekci tepla - pohyb směrem nahoru kvůli zahřívání - na vysoké úrovni s následkem opětovné kondenzace ve vysoce reflexní metanový "cirus - oblak ledových krystalků"). V chladnějších zeměpisných šířkách by se od takového vysokého metanového ciru, jestliže je vůbec přítomen, nečekal tak rychlý pohyb... takže pozorování "rychle se pohybujících, zářících mračen" v jižní polární oblasti Titanu představuje další velkou Saturnskou záhadu.

        Avšak vzhledem k tomu, že Titan zaznamenává v Hyperdimenzionálním Modelu další dokonalý rezonanční bod "stacionární vlny", není překvapující spatřit jasnou záři v a okolo přesně této lokality - jelikož hyperdimenzionální síly, zde ve skutečnosti doplněné extrémním chladem (díky dramatickému snížení nepravidelné termální činnosti), by mohly zapříčinit pozorovanou vysokoúrovňovou kondenzaci. Navíc, pokud se znovu podíváte na obrázek 33 - obzvláště na ten z 10.prosince a 11.prosince 2001 a také 22.února 2002 (ale hlavně 11.prosince) - uvidíte části toho, co se zdá být dvěma rovnými liniemi ohrazujícími zářivější oblast, která by mohla tvořit součást buď "hexagonu" nebo "pentagonu". Na obr.33 (viz výše) a záběru z 11.prosince jsou vidět tři linie...

       A když už jsme u tématu Titanu a jeho "Hyperdimenzionálních rysů", nemůžeme si odpustit demonstraci ještě jednoho...

       Před pár lety byl na jednom z prvních teleskopických (se základnou na zemi) záběrů, který dokázal proniknout hustou atmosférou Titanu v infračervené a vidět skutečný povrch měsíce a byla odhalena zářící "hora poblíž Titanova rovníku". Pečlivá měření její pozice jedním z nás (Hoagland) odkryla další fascinující potvrzení vnitřně rezonujícího fluida (láva), Hyperdimenzionální Model viz. následující obr.... .

10ti metrový infračervený záběr odhaluje zřejmě "velkou horu" na Titanu... na 19,5 stupních jižní šířky

        Co se týká ostatních Saturnských měsíců: molekuly ozónu byly zjištěny vůbec poprvé nad dvěma měsíci, skrze Hubble observace na konci devadesátých let. V roce 1997 byl odhalen ozón držící se nad Saturnovými měsíci Dione a Rhea. Přítomnost ozónu je nemožná bez zásob volného kyslíku - předpokládáme, že z rozsáhlých ledových (voda) povrchů těchto dvou měsíců. [93]

        Ale co by mohlo náhle uvolnit dostatek vodní páry z těchto ledových měsíců, aby mohlo dojít k objevení se volného kyslíku... a pak zase ke vzniku nového, zjistitelného ozónu... ve skutečném vakuu, právě nad těmito trvale zledovatělými krajinami? Jestliže ovšem vodní pára nevycházela z ohřáté vody pod vším tím ledem (ale ohřáté čím - vulkány pod hladinou vody?!) - a poté se vodní pára rozdělila na vodík a kyslík, když unikla ven (skrze povrchové prasklinky) a byla vystavena intenzivní ionizující radiaci okolo Saturnu...

       Vyčleněné atomy kyslíku by se pak (krátce) přetransformovaly do zjištěných molekul ozónu.

       Ať už je finální vysvětlení jakékoliv, Hubble pozorování jsou významným dodatečným důkazem o "zahřívání" věcí - více dostupné energie "odněkud" - v celé Saturnské soustavě...

       Všechna tato nová pozorování - od trvalých polárních hexagonálních oblačných útvarů a záhadných "polárních metanových mračen", po výskyt molekulárního ozónu nad jinak geologicky neaktivními ledovými měsíci... všechna naznačující existenci vnitřních hyperdimenzionálních rezonančních vzorů v rámci obou - Saturnu a jeho největšího měsíce... až po naprosto nepochopitelné, nové fenomény v kvalitě RTG paprsků v atmosféře Saturnu... po 1000%ní nárůst zářících mraků obklopujících Saturn... po ohromující zmizení jednoho z nejkouzelnějších "fenoménů nového Voyageru" - Saturnových prstenců, jeho pozoruhodných "paprsků" - uchvacující důkaz toho, že Saturn, stejně jako zbytek sluneční soustavy, se nevysvětlitelně proměnuje. Nikoli na časové škále "geologických věků"... nebo snad lidského života... ale za pouhá desetiletí.

       V další práci se budeme zabývat poněkud detailněji dvěmi z těchto dramatických změn - vysoce mysteriózním zmizením "paprsků"... a souběžným zjištěním existence RTG paprsků, zrovna tak zahalených tajemstvím, vycházejících z rovníkových oblastí Saturnu - a také tím, jak jsou propojeny.

       Neboť z oficiálních komentářů je patrné -

       "Je to záhada, neboť intenzita RTG paprsků Saturnu vyžaduje, aby Saturn odrážel RTG paprsky 50x účiněji než Měsíc."

[http://www1.msfc.nasa.gov/NEWSROOM/news/releases/2004/04-031.html]

       - že planetární NASA vědci hlavního proudu nemají ponětí o tom, co způsobuje tyto dva simultánní fenomeny... Nebo - o závažném nebezpečí, které představují pro blížící se, miliardovo-dolarovou Cassini Misi. Naštěstí, my ano.

Cassini vstupuje do orbity Saturnu 1.července 2004, přímo nad prstenci

---

Prameny:

[89] "Cassini's approach to Saturn has begun? new details in the atmosphere and rings are becoming visible, and scientists are already puzzling over the noticeable absence of the ghostly spoke-like dark markings in the rings first seen by Voyager on its approach to the planet 23 years ago. One thing is manifestly clear: there will be many more puzzles in store for us as the mission progresses."

Porco, Carolyn. Cassini Imaging Central Laboratory for Observations (CICLOPS), Latest Release, Feb. 27, 2004. URL: http://ciclops.lpl.arizona.edu 

[90] Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics. Titan Casts Revealing Shadow. Chandra X-Ray Observatory Photo Album website of NASA / SAO. April 05, 2004. URL: http://chandra.harvard.edu/photo/2004/titan/ 

[91] "A dense, hazy atmosphere at least 400 kilometers (250 miles) thick obscures the surface [of Titan.]"

Woodfill, Jerry. The Satellites of Saturn: Titan. NASA JSC Space Educator's Handbook, Last Updated Feb. 11, 2000. URL: http://vesuvius.jsc.nasa.gov/er/seh/satsaturn.html 

[92] Brown, Michael E. et al. Direct detection of variable tropospheric clouds near Titan's south pole. Nature, vol. 20, 19/26 Dec. 2002. URL: http://www.gps.caltech.edu/~antonin/spclouds/article.pdf 

[93] "Recent observations by HST have shown the presence of ozone at both Dione and Rhea, which also implies the presence of molecular oxygen at these bodies?"

Sittler, Ed et al. Pickup Ions at Dione and Enceladus: Cassini Plasma Spectrometer Simulations. NASA/Goddard Space Flight Center et al. URL: http://caps.space.swri.edu/caps/CAPS_Publications/Sittler.pdf ; see also Noll KS, Roush TL, Cruikshank DP, Johnson RE, Pendleton YJ. 1997, Detection of ozone on Saturn's satellites Rhea and Dione, Nature, July 3; 388(6637): 45-7.