Cesty celistvosti

 Robert Olschbaur

Robert Olschbaur

autor

05.06.2007 Různé

        Žijeme ve světě polarit - v nás i kolem nás. A pro všechny z nás platí zákon polarity. Kde je dobro, je i zlo, není světlo bez tmy, není nic velkého bez malého. Neexistuje hmotný svět bez nehmotného. Neexistuje výlučnost a rozdělení pouze na dobré a špatné, světlé či temné, pozitivní či negativní. Oba póly existují současně spolu a jeden vždy podmiňuje druhý. Ten, kdo chce žít pozitivně, musí neustále zápolit s tím negativním a musí tuto skutečnost umět přijmout a pochopit. Světlo může vidět jen tehdy, když připustí, že existuje stín. Stín se pak pro něj stává podřadný a nepodstatný. Musí však existovat, aby mohlo zářit světlo. To je smysl a úloha stínu, který nosíme sami v sobě, vidíme ho v druhých lidech a prožíváme ho ve svých pocitech, myšlenkách i ve svém chování. Na Zemi platí zákon polarit a proto se nám v našem životě otevírá možnost výběru ze dvou cest či možností. Sami se pak svobodně rozhodujeme pro některou z nich. Určitou dobu můžeme jít i špatnou cestou, ale když jí jdeme moc dlouho, ztrácíme spojení s nejvyšším vesmírným - Božským - principem i sami se sebou - se svou duší. Pak přicházejí problémy, bolesti, nemoci a utrpení. Nikdo nás netrestá, trestáme se my sami, protože vše dokonalé se skrývá uvnitř nás.

 

       Vše, co existuje ve vesmíru, na Zemi i v nás samých, je tvořeno z polarit. Skrývá se v nás dobro i zlo, andělská i ďábelská struna. Záleží jenom na nás, kterou strunu necháme rozeznít. Cesta dobra začíná u nás a okolnímu světu ji dáváme najevo tím, jak myslíme, žijeme, chováme se i mluvíme. Čím více si uvědomujeme zlo, nerovnováhu, extrémy a napravujeme své chyby, tím se stáváme zodpovědnějšími a moudřejšími. Zbavujeme se svých negativních vlastností a začíná se nám dařit.

       Proč u nás většinou zvítězí zlo nad dobrem, tma nad světlem, nenávist nad láskou, kritika nad tolerancí atd.? Protože nás tato možnost silně přitahuje a protože snadno podlehneme klamu či iluzi. Negativní pól v polaritě, která je pozemským vyjádřením vesmírných energií, stojí před námi jako naše neustálá zkouška. Zkouška, zda jsme schopni zůstat pevní a nezlomní. A tak znovu a znovu prožíváním obou pólů - dobra i zla - se vracíme ke své dávno ztracené cestě - k sobě samým a ke svému srdci.

       Toužíme nalézt stav klidu a rovnováhy. Hledáme cestu středu mezi dvěma extrémy či protiklady. Každý sám za sebe ví, kde jsou jeho hranice. V rovnováze by měly spočívat naše myšlenky, slova, emoce i činy.

       Ruce symbolizují dualitu, protiklady, které od sebe nelze oddělit. Energie proudí z jedné ruky do druhé, spojují se a otevírají naše duchovní srdce uprostřed hrudi. Naše dlaně otočené vzhůru k nebi vyjadřují náš otevřený postoj. Symbolizují ochotu a schopnost energii přijímat. Dlaně otočené dolů vypovídají o tom, že energii odevzdáváme Zemi. Přirozenou vlastností energie je neustále proudit. Jsme přijímačem a vysílačem zároveň. Energie potřebuje proudit volně jako řeka. Z nevědomosti a ze strachu z neznámého či ze změny často její tok omezujeme. Co se stane, když přehradíme řeku? Voda se vylije z břehů, zaplaví okolní pole i louky a způsobí velké škody. Totéž se stane nám, když zadržujeme, potlačujeme nebo hromadíme energii, emoce, peníze, informace apod. Ublížíme si a způsobíme si škodu, která se na fyzické rovině časem projeví jako nemoc či jiný problém.

       Stejně jako umíme odvodnit zaplavená pole a louky, jsme schopni vyřešit problém a vyléčit nemoc. Musíme však znát pravou příčinu, mít dostatek informací a vůli něco pro sebe udělat.

       Když se ve svém životě ubíráme cestou extrémů, porušujeme rovnováhu uvnitř sebe sama i ve vesmíru. Pokud své problémy konstruktivně řešíme, pak se náš život nachází v rovnováze. K vnitřnímu klidu a míru se dopracujeme vlastním poznáním, zkušenostmi, řešením problémů a vyváženým chováním.

      Dosáhnout rovnováhu ve všech oblastech našeho života - to je cílem a snahou nás všech. Teprve pak budeme žít v harmonii sami se sebou i s okolním světem.

      Každý člověk má z psychologického pohledu nějaký svůj stín. Tento stín - temné či odvrácené "já" - v sobě nese neprožité a nemilované, potlačené části našeho charakteru. Určuje v jakých místech organizmu vznikají bloky. Život nás učí a vede k tomu, abychom se vyrovnali sami se sebou, objevili své stíny, přijali je a pak na nich začali pracovat. Každý stín je třeba přeměnit na světlo. Temné stránky k nám náleží stejně jako dobré. A my nemůžeme ze svého života vynechat nic, co k nám patří.

      To, co svými slovy, myšlenkami, emocemi i činy ve svém životě vytváříme, určuje náš stupeň vývoje. Není vůbec snadné nepodléhat svodům "negace" - temného pólu. Spojenectví se stínem a temnotou, tedy negativní stránkou našeho bytí, nám totiž zcela falešně a iluzorně slibuje velkou moc a rychlý úspěch. Přichází k nám v mnoha líbivých podobách a přetvářkách. Nikdy však nedochází k očekávanému naplnění, radosti a štěstí. Nezbývá než procitnout a vrátit se zpět k opačnému, pozitivnímu pólu, tedy dát se na cestu světla, lásky, porozumění a pravdy.

      To, co je dobré, pozitivní a světlé, vytváří energii, která je nekonečná v čase i prostoru. Pozitivní pól polarity působí pozvolna, nepřetržitě a jeho účinek je dlouhodobý. K tomu, abychom se s ním ztotožnili a realizovali ho ve svém životě, je zapotřebí umět naslouchat svému vnitřnímu hlasu a vnímat svou intuici.

      S protiklady se setkáváme na každém kroku. Existuje jemnohmotný (neviditelný) svět a hmotný (viditelný svět). V jemnohmotném světě se utvářejí naše myšlenky, přání, názory apod. Hmotný svět vidíme svýma očima. Protože své plány, přání a názory často měníme, nejsme o nich dostatečně přesvědčeni, tak se nemohou uskutečnit v reálném světě. Vše, co v přítomnosti prožíváme, je následek naší minulosti - našich myšlenek, názorů, přání i chování.

      Když víme, co chceme, a máme jasnou představu svých přání i tužeb, nepochybujeme a věříme, že se uskuteční, začnou se vytvářet v jemnohmotném světě. Časem se pak projeví i ve hmotné podobě.

       Všechno, co člověk nachází ve světě forem, všechno, co si umí představit, se mu jeví ve dvou pólech. Pro člověka je nemožné představit si jednotu mimo polarity. Vyjádřením čísly to znamená, že číslo jedna je nemyslitelné bez existence čísla dvě. Jednička předpokládá dvojku. Lehce to lze demonstrovat v geometrické rovině. Geometrickým symbolem jedničky je bod, který nemá plošnou ani prostorovou dimenzi, protože by se z něho stala kružnice nebo koule. Bod nemá žádný rozměr. Tento bod si však těžko dokážeme představit, protože každá představa bodu v sobě okamžitě zahrnuje třeba i velmi malý prostor. Tato jednotka je prostě pro člověka nepochopitelná.

       Také vědomí člověka se řídí zákonem polarity. Podléhá číslu dvě a jeho vibracím. Proto existuje plus a minus, muž a žena, světlo a tma, dobro a zlo, nádech a výdech, dávání a přijímání atd. Snažíme se najít ke všemu jeho opačný protipól. Domníváme se, že tyto protiklady se navzájem vylučují a to je právě chyba našeho způsobu myšlení. Skutečnost kolem nás je tvořena z jednotek, které se nám jeví jen jako polarity. Nedokážeme vnímat jednotu jako jednotu. Nemůžeme však z toho vyvozovat, že jednota neexistuje. Nevyhnutelným předpokladem vnímané polarity je existence jednoty. Dvojka může vždy následovat jen po jedničce. Vidíme jednotu vždy jen v jejích dvou aspektech, které se nám jeví jako protichůdné. Jenže právě tyto předpoklady tvoří spolu jednotu a jsou ve své existenci navzájem podmíněné. Dvojka znamená dualitu, partnerství a spojení dvou protikladů. Ale také symbolizuje rozkol a rozpad. Ukazuje polaritu, v níž bychom se měli naučit žít. Život je jedině možný pochopením polarity a sjednocením protikladů. Jednota mužského a ženského principu dává předpoklad pro nový život, který je harmonií dvou částí.

      Na našem dýchání můžeme pozorovat a zároveň i pochopit zákon polarity, který funguje v celém vesmíru. Protože platí "jak nahoře, tak i dole". Když se nadechneme, musíme vydechnout a po výdechu následuje nádech. Neustálé střídání obou těchto pólů vytváří rytmus. Rytmus je základním principem života. Když zničíme rytmus, zničíme život. Jeden pól žije z existence druhého. Když odstraníme jeden pól, ztratí se i druhý. To, co se nám zdá celkem samozřejmé, nedokážeme pochopit v ostatních oblastech našeho života. Ten, kdo pochopil zákon polarity, ví, že každého cíle je možné dosáhnout jen skrze jeho protipól a ne přímo, o což se většina z nás marně pokouší. Cesta člověka vede přes konfrontaci s polaritou a cílem této cesty je překonání polarity, celistvost, jednota, harmonie a rovnováha.

      Využíváme nejmodernější techniku a seznamujeme se s výsledky neuvěřitelně podrobných a specializovaných výzkumů. S jejich pomocí jsme v uplynulých letech prozkoumali makrokosmos i mikrokosmos. Detailně jsme analyzovali ty nejmenší genové struktury a do kosmu jsme vyslali na průzkum vesmírné družice a sondy. A přitom toho tak málo víme. Jsme zaměřeni jen na jednu polovinu našeho poznání - na polovinu materiální a analogickou. Hromadíme stále více informací a tím získáváme i více vědomostí, chybí nám však skutečné poznání, jehož zdrojem je svět mimo nás - svět duchovní, jemnohmotný, ezoterní a spirituální. Tuto druhou polaritu našeho poznání nám může zprostředkovat jen naše duše či vědomí. Je to energie, kterou nemůžeme svými omezenými smysly zachytit, je nekonečná, věčná a proudí všude, v nás i kolem nás. Spojuje nás s Vesmírem, s přírodou, zvířaty, rostlinami i kameny, jejichž základní podstatu tvoří.

      Když se člověk naučí respektovat důležité pravidlo, že všechno, co se děje, je dobré, protože mu to přináší určitou zkušenost, bude mít v sobě stále více klidu a míru. Pokud se naučí tímto způsobem pohlížet na věci kolem sebe, pochopí smysl života. Postupně se osvobodí od fixní představy, že stále musí za něco nebo proti něčemu bojovat. To však neznamená, že se stane nečinným. Ten, kdo se domnívá, že svou aktivitou může změnit svět, často nevidí, že se ve skutečnosti stal otrokem okolností, které mění jeho. Skutečná aktivita pramení z klidu. Je znakem zralosti, pokud člověk nechal proběhnout událost, aniž by do ní okamžitě zasahoval, stane se pouhým pozorovatelem. Pro toho, kdo není připravený na život se skutečností v plném souladu, zůstává brána k ezoterické cestě uzavřená.

      Když jsme schopni správně pochopit fungování nejvyššího vesmírného zákona - zákona bezpodmínečné lásky, pak jsme schopni s ním splynout, žít v lásce, radosti, štěstí a naplnění.


Převzato: Tipy a inspirace