Meziplanetární "Den Poté" (7)

       V roce 1995 přistála sonda Galileo na Jupiteru a začala měřením celé škály změn. Vědci z NASA zjistili, že atmosféra Jupiteru má o 100 stupňů vyšší teplotu, než se předpokládalo. [48] Množství těžkých prvků (jako je kyslík) v atmosféře Jupiteru se snížilo o neuvěřitelných 10% mezi rokem 1979 a 1995, což odpovídá 20 Zemského objemu kyslíku, "trapně" se vytrácejícího během 16 let. [49] [50] Zároveň došlo v období mezi lety 1979 a 1995 ke zvýšení vyzařování emisí z Jupiteru o přibližně 25%. [51] Jupiterovým nejbližším měsícem je lo, satelit s nejaktivnější sopečnou činností v celé sluneční soustavě. Nezapomínejme, že dopad Komety SL-9 vyvolal obrovský energetický nárůst na Jupiteru, počínaje 19. července 1994 efektem zvaným "K" impact a konče "oblouky narůžovělého polárního vyzařování" (obr.17), přičemž jeden z nich proudil k severnímu a jižnímu pólu lo a ukázalo se, že od té doby je stabilním, přetrvávajícím úkazem. O rok později, v červenci 1995, se na lo rozvinul obrovský, zářící 200 mil široký výjev...nikoli v polárních oblastech, kde vstupoval zářící energetický oblouk, nýbrž přímo podél rovníku! Toto byla mnohem dramatičtější změna než jakákoli jiná pozorovaná v předešlých 15 letech. [52]

Nevysvětlitelná 200 mil široká rozpálená skvrna se objevuje na lo po dobu 16 měsíců

       Kruhová formace náhlého a nevysvětlitelného jasu dokonale zapadá do HD modelu - v tomto případě nám ukazuje "čistou" geometrii/symetrii vyšší energie - "osmistěnný rezonanční model" objevením se u jednoho z vrcholů u rovníku lo. HD energie vstoupila do měsíce v polárních oblastech a poté vytryskla skrze úhlový pohyb rotace měsíce u rovníku, v geometricky definovaném bodě, podobně jako zavlažovač trávníků rozprašující vodu. [53]

Osmistěnné těleso při zvýšení jasu lo

       Hubble internetová stránka NASA oznamovala, že až do objevení se zářícího úkazu v oblasti rovníku, "proběhly na povrchu lo pouze drobné změny - od té doby, kdy byl naposledy viděn zblízka sondou Voyager 2 v roce 1979".  [54] Nicméně, o pouhý rok později, JPL (Jet Propulsion Laboratory/Laboratoř proudového pohonu) prohlásila, že "změny pozorované na lo jsou dramatické... Barvy hmoty na povrchu a jejich distribuce se významně změnila od přeletu sondy Voyager v roce 1979." [55] Došlo k této změně během jednoho roku nebo jednoduše Hubble a JPL vědci interpretují data různými způsoby? Tato "dramatická" změna barev na lo by mohla naznačovat, že ze samotného vulkánu jsou uvolňovány nové druhy hmoty, za pouhých 17 let.

       Ještě zajímavější je, že NASA ve skutečnosti v roce 2000 přiznala, že lo se chová "jakoby to bylo fluidum", [56]  což je podle nás částečné vysvětlení objevení se jinak nevysvětlitelných geometrických efektů. Toto pojetí lo jako fluida je podporováno také pozorováním, že "během 42 hodin prochází každý bod lo přílivem a odlivem, s jeho hornatým povrchem stoupajícím a klesajícím až o 300 stop (90 metrů) nebo více... Tento konstantní přílivový a odlivový pohyb je to, co aktivuje nekonečnou vulkanickou činnost". [57]

       Další stopa po hyperdimenzionální geometrii osmistěnu v akci byla pozorována na lo v roce 1997. Jak můžeme snadno vidět na detailních záběrech povrchu lo, vulkán Prométheus sedí přímo na rovníku, z čehož vyplývá (v HD modelu), že je to způsobeno vnitřní "osmistěnnou" geometrickou vlnou - podobnou tomu, jak Mars, Venuše a Země všechny vykazují výraznou sopečnou činnost na 19,5 stupni "čtyřstěnné" šířky. Podle NASA se objevuje u Prométhea v letech 1979 až 1997 "neobvyklá změna": sopka "nyní vykazuje erupční činnost z pocice, která se nachází asi 75 kilometrů (46,5 mil) západně od místa, kde v roce 1979 sídlila horká skvrna". [58]

      Vulkány obyčejně v konvenčních modelech (!) nepovstanou a neženou se 46,5 mil po povrchu planety, ale jestli je Prométheus znakem osmistěnné vortexové aktivity, je možné, že geometrická vlna pomalu obíhá uvnitř samotného lo. Havajské ostrovy na Zemi, shlukující se v dlouhý řetězec na kritické šířce 19,5 stupně, mohou být dalším příkladem těchto změn...s výjimkou toho, že tvrdší a chladnější Zemská kůra je zodpovědná za to, že sopky zůstávají na svém místě tak, jak vortex pomalu cestuje.

       Dopad komety, prstenec energie a následné geometrické "vypuštění tlaku" na lo v roce 1995, stejně tak jako sopečné anomálie, jsou pouze jedním aspektem mnohem větší změny na a kolem lo... i když sled těchto událostí může signalizovat kritický bod zlomu v energetické transformaci lo. Ionosféra lo se zvýšila o 1000% mezi roky 1973 a 1996, ze 30-60 mil na 555 mil výšky. [59]

      Povrch lo se stal v letech 1979 až 1998 o více než 200% teplejším, vykazoval teplotu více než třikrát vyšší než sluncem zalitý povrch Merkuru - a podle NASA "vědci stále nevědí, jak vysvětlit, co se děje na lo". [60] V roce 2000 NASA také připustila, že "většina tepla (vychází) přímo ze samotného lo, spíše než z absorbovaného slunečního záření". [61] Nové barvy (spektrální důkaz nových iontů v prostředí lo, které zde dříve nebyly přítomny...) byly spatřeny v auroře lo v roce 1998. [62] A další nové barvy byly objeveny v roce 2001. [63][64]

      Na počátku ledna 2001 došlo k objevení se nevysvětlitelné "jasné skvrny" na lo v ultrafialových vlnových délkách a to během erupce sopky Pele, která leží přibližně na 19,5 stupních jižní šířky. Podle NASA "křemičitanová láva nemůže být dostatečně horká, aby vysvětlovala jasnou skvrnu v ultrafialové, takže původ této zářivé skvrny je záhadou". [65] Tentýž článek také prezentuje "první záběr aktivního (sopečného) oblaku nad polární oblastí lo, který byl vůbec získán". [66] (Viz. obr.21) "Vědci byli šokováni při objevení tak velkého oblaku tak blízko pólu, protože všechna aktivní mračna dříve odhalená na lo se nacházela nad rovníkovými oblastmi a žádné další se velikostí nepřibližovala Pelemu." [67] Vulkány v polárních oblastech nedávají vědcům hlavního proudu smysl, nicméně jsou zjevným důsledkem HD modelu, vzhledem k tomu, že se tam nacházejí geometricky vymezené vortexy.

       Šestého srpna roku 2001 "vypustila do té doby neobjevená a nepojmenovaná sopka (čti: zbrusu nová) 310 mil vysoký mrak, největší mrak, jaký byl kdy odhalen na lo". [68] (Viz.obr.21) Jak by se mohl, v konvenčních modelech, zbrusu nový vulkán znenadání vynořit na povrchu planety  a pak vypustit nejvyšší mrak plynu a prachu, jaký zde byl kdy spatřen?

Nová sopka na lo vypouští největší mrak, jaký byl kdy spatřen, srpen 2001

       Zhruba 60 stupňů severně geometrická pozice nového vůlkánu silně naznačuje, že by to mohlo být způsobeno stejnou pentagonální (dvanáctistěnnou) polární geometrií jakou jsme viděli na severní hemisféře Jupiteru... geometrií, která spustila svou činnost v říjnu 2000, právě poté, co skončilo mizení bílých vortexů ze středu planety v září 2000. Možná to této hyperdimenzionální změně Jupiteru netrvalo ani rok a došlo k jejímu přesměrování na lo a zde způsobila velmi podobný energetický efekt - nejsilnější sopečnou erupci, jaká byla kdy pozorována.

       Jak vidíme na obr.15, trubice zářící plazmatické energie ve tvaru koblihy zaplňuje celou cestu oběžné dráhy lo. Vědci se domnívají, že za touto trubicí stojí nabité částice prýštící ze sopek lo. Nabité částice v této trubici se staly o 50% hustějšími mezi roky 1979 a 1995. [69] Celková hustota trubice se zvýšila v letech 1979 až 1995 o 200% [70] a, jak jsme viděli dříve, samotná trubice před rokem 1979 neexistovala. 'Studená' část trubice se oddělila a významně se rozzářila v době od roku 1999 až do roku 2000. Tato nejčerstvější změna vedla vědce z NASA k závěru, že "pravděpodobně není k dispozici dostatečné množství údajů k určení příčiny nebo důsledku proměnlivosti plazmatické trubice / toru".  [71] Toto je velice kultivovaný způsob jak říct: "My k sakru nemáme ani ponětí, co se tu na vědecké úrovni děje!"

[48] "A central theme that emerges in the discussion of the middle and upper atmosphere is the temperature? In the thermosphere, a top question is about the temperature itself, why it is hundreds of degrees hotter than was anticipated based on a theory that is adequate for Earth and Titan?"

Bagenal, Fran et al. Jupiter: The Planet, Satellites and Magnetosphere, Chapter 1: Introduction. URL: http://dosxx.colorado.edu/JUPITER/PDFS/Ch1.pdf

[49] "Models give a range in Jupiter's heavy element abundance between 3 and 13% by mass. This is a huge uncertainty. Oxygen is the third most abundant element in the universe and is assumed to comprise half the mass of heavy elements in Jupiter. Up to 20 Earth-masses of oxygen unaccounted for seems a bit of an embarrassment."

Bagenal, Fran et al. Jupiter: The Planet, Satellites and Magnetosphere, Chapter 1: Introduction. 2004. URL: http://dosxx.colorado.edu/JUPITER/PDFS/Ch1.pdf

[50] "?the Sun has only 2% of its mass in elements other than hydrogen and helium (the heavy elements), whereas Jupiter has between 3 and 13%...

In 1995, after a long journey, the Galileo probe successfully measured the composition and structure of Jupiter's atmosphere. [Since] the new value for the helium mass mixing ratio? was higher than the Voyager measurement [indicating an increase in helium content in the atmosphere], the models? would necessarily yield a smaller quantity of heavy elements in the molecular region [of Jupiter's atmosphere.]"

Guillot, Tristan et al. Jupiter: The Planet, Satellites and Magnetosphere, Chapter 3: The Interior of Jupiter. 2004. URL: http://dosxx.colorado.edu/JUPITER/PDFS/Ch3.pdf

[51] "The synchrotron [radiation] emission intensity levels at the time of the Galileo probe measurements [beginning in 1995] were about 25% higher than during the Pioneer flybys [of 1979.] (Klein et al. 2001)."

Bolton, Scott J. et al. Jupiter: The Planet, Satellites and Magnetosphere, Chapter 27: Jupiter's Inner Radiation Belts. 2004. URL: http://dosxx.colorado.edu/JUPITER/PDFS/Ch27.pdf

[52] "This pair of images of Jupiter's volcanic moon Io, taken with the Hubble telescope, shows the surprising emergence of a 200-mile-wide, yellowish-white feature near the center of the moon's disk [photo on the right]. This represents a more dramatic change in 16 months than any seen over the previous 15 years, say researchers. They suggest the spot may be a new class of transient feature on the moon. For comparison the photo on the left was taken in March 1994, before the spot emerged."

Spencer, J (Lowell Observatory) and NASA. Hubble Discovers Bright New Spot on Io. Hubble News Center, 1995, No. 37. URL: http://hubblesite.org/newscenter/newsdesk/archive/releases/1995/37/

[53] If you look carefully at the image of Io on the left, there is a diagonal straight-line formation in the upper-left area that fits beautifully with the position of the upper left line of the octahedron. Furthermore, some traces of this line are still visible in the July 1995 image on the right. A similar line was seen in Venus' ever-increasing green aurora in Figures 3 and 4. Here, the apparent emergence of such a line might also be construed as a "warning signal" that the octahedral energy flow in the planet was heating up, before energy burst out at one of the node points of the octahedron.

[54] "The [first] photo indicates that Io's surface had undergone only subtle changes since it was last seen close-up by the Voyager 2 probe in 1979."

Spencer, J (Lowell Observatory) and NASA. Hubble Discovers Bright New Spot on Io. Hubble News Center, 1995, No. 37. URL: http://hubblesite.org/newscenter/newsdesk/archive/releases/1995/37/

[55] Murrill, Mary Beth. Galileo Finds Big Changes on Jupiter's Volcanic Moon Io. NASA/JPL/Caltech Press Release, July 18, 1996. URL: http://www2.jpl.nasa.gov/galileo/status960718.html

[56] Heil, Martha. Jupiter's Volcanic Moon Io: Strange Shapes in a Sizzling World. NASA/JPL/Caltech Press Release, Oct. 26, 2000. URL: http://members.fortunecity.com/volcanopele/news102600.htm

[57] CNN. Images reveal lakes, snow, geysers on Jupiter moon Io. CNN.com/SPACE, May 19, 2000. URL: http://www.cnn.com/2000/TECH/space/05/19/io.images/index.html

[58] NASA Planetary Photojournal. PIA00495: Changing volcanoes on Io. NASA/JPL, Nov. 18, 1997. URL: http://photojournal.jpl.nasa.gov/catalog/PIA00495

[59] "Sensors on the spacecraft found a very dense region of ionized oxygen, sulfur and sulfur dioxide at 555 miles on Io that must be pumped into that region by Io's relentless volcanic activity," said Dr. Louis A. Frank of the University of Iowa, principal investigator on Galileo's plasma science experiment. "Instead of being swept away by Jupiter's rotating magnetosphere as anticipated, the ionized gases surprisingly remain with Io," he said.

"Passage of the Galileo spacecraft through an ionosphere was not expected because images of the volcanic plumes previously taken with the Voyager spacecraft indicated that the plume heights extended only to a few hundred kilometers or less," Frank said. A radio occultation by the Pioneer 10 spacecraft in 1973 indicated ionospheric heights only about 30 to 60 miles above the surface. "No one expected to see this at 900 kilometers' [555 miles'] altitude," he added. The difference between what Pioneer saw and what Galileo has observed indicates that Io's atmosphere and ionosphere are variable and may grow and shrink with more or less volcanic activity." (emphasis added)

Murrill, Mary Beth and Isabell, Douglas. High-Altitude Ionosphere Found at Io by Galileo Spacecraft. NASA/Goddard Space Flight Center, Release 96-216, Oct. 23, 1996. URL: http://nssdc.gsfc.nasa.gov/planetary/text/gal_io_ionosphere.txt

[60] "PROVIDENCE, R.I. - Hundreds of millions of miles from the sun, volcanoes on Jupiter's moon Io sizzle at the highest recorded surface temperatures of any planetary body in the solar system. Planetary scientists from University of Arizona, Brown University and five other institutions report this finding in the cover story of the July 3 issue of the weekly journal Science?

"The very hot lavas erupting on Io are hotter than anything that has erupted on Earth for billions of years," says lead author Alfred McEwen, director of the Planetary Image Research Lab at the University of Arizona. "They are the highest surface temperatures in the solar system other than the sun itself."

At least 12 different vents on Io spew lava at temperatures greater than 2,200 degrees Fahrenheit. One volcanic vent may be as hot as 3,100 degrees Fahrenheit - about three times hotter than the hottest sunlit surface of Mercury, the closest planet to the Sun?

The latest temperature measurements are more than double the highest temperatures recorded by the Voyager spacecraft in 1979 and also exceed more recent measurements made by telescopes?

Scientists were surprised by the extreme temperatures? Scientists don't know yet how to explain what's happening on Io." (emphasis added)

Morton, Carol. Scientists find solar system's hottest surfaces on Jupiter's moon Io. NASA / The Brown University News Bureau, Distributed July 2, 1998. URL: http://www.brown.edu/Administration/News_Bureau/1998-99/98-001.html

[61] Heil, Martha. Jupiter's Volcanic Moon Io: Strange Shapes in a Sizzling World. NASA/JPL/Caltech Press Release, Oct. 26, 2000. URL: http://members.fortunecity.com/volcanopele/news102600.htm

[62] "The vivid colors, caused by collisions between Io's atmospheric gases and energetic charged particles trapped in Jupiter's magnetic field, had not previously been observed."

NASA/JPL Planetary Photojournal. PIA01637: Io's Aurorae. Oct. 13, 1998. URL: http://photojournal.jpl.nasa.gov/catalog/PIA01637

[63] "Cassini captured several time-lapse image sequences of Io, Europa, and Ganymede being eclipsed by Jupiter? Io's [atmospheric] emissions were detected in previously unseen spectral regions, from 250 to 380 nm and from 670 to 850 nm."

Porco, Carolyn et al. Cassini Imaging of Jupiter's Atmosphere, Satellites, and Rings. Science magazine, vol. 299, March 7, 2003. URL: http://ciclops.arizona.edu/sci/docs/porco-etal-cassini-jupiter-science-2003.pdf

[64] Some of this effect might be due to increased instrument sophistication: "Cassini's camera is also sensitive to shorter wavelengths than is Galileo's camera, and it could record more colors using different filters." This does not account for the new colors seen by the Galileo probe in 1998, so it is likely a combination of real changes (visible throughout the solar system) with increased instrument sophistication.

Stiles, Lori. Cassini Captures Light Show on Jupiter's Moon Io, During Eclipse. University of Arizona News Service, May 31, 2001. URL: http://members.fortunecity.com/volcanopele/news053101.htm

[65] McEwen, Alfred. Galileo and Cassini Image Two Giant Plumes on Io. NASA's Planetary Photojournal PIA-02588, March 29, 2001. URL: http://pirlwww.lpl.arizona.edu/missions/Galileo/releases/29Mar2001_g29plumes.html

[66] McEwen, Alfred. Galileo and Cassini Image Two Giant Plumes on Io. NASA's Planetary Photojournal PIA-02588, March 29, 2001. URL: http://pirlwww.lpl.arizona.edu/missions/Galileo/releases/29Mar2001_g29plumes.html

[67] Keszthelyi, Laszlo. Io Reveals Towering Volcanic Plume Never Seen Before. Daily University Science News (UniSci), March 30, 2001. URL: http://unisci.com/stories/20011/0330011.htm

[68] NASA Planetary Photojournal. Northern Plume and Plume Deposits on Io. NASA Planetary Photojournal PIA-02592, October 4, 2001. URL: http://pirlwww.lpl.arizona.edu/missions/Galileo/releases/4Oct2001_i31plume.html

[69] "Throughout much of the Io torus passage leading up to the encounter, Galileo measured ion densities that were about 50% greater than those observed by Voyager at the same distance [Bridge et al. 1979; Bagenal, 1994]?

The plasma phenomena seen from Galileo (in Jupiter's magnetic field in 1995) were, in general, not unexpected, but their strength exceeded expectations. The plasma was denser than expected in the torus and in the wake region. The wave amplitudes were greater than expected."

Russell, C.T. et al., Eos, Transactions, American Geophysical Union, Vol. 78, No. 9 (1997), p. 93, 100. URL: http://www-ssc.igpp.ucla.edu/personnel/russell/papers/Io_Jovian/

[70] "The observations acquired during the I0 flyby (of the Galieo probe) in December 1995 witnessed an interaction that was stronger than expected from Voyager era observations (in 1978-79). Torus plasma densities were about a factor of two [200%] higher, an intense magnetic field perturbation was observed (most likely a consequence of an enhanced total electric current), the plasma flow was very strongly reduced and intense bi-directional electrons were present in the wake.

A possible cause for the changes observed might be the variability of Io's volcanic activity that modified the neutral atmosphere and resulted in stronger plasma interactions in a denser torus."

Saur, Joachim et al. Jupiter: The Planet, Satellites and Magnetosphere, Chapter 22: Plasma Interaction of Io with its Plasma Torus. URL: http://dosxx.colorado.edu/JUPITER/PDFS/Ch22.pdf

[71] "In 1998-99, the cold torus (in the orbit of Io) appeared as a bump on the inside edge of the (plasma) ribbon. In 2000, the cold torus is well resolved from the ribbon, and brighter than the ribbon at virtually all longitudes?

Comparison with Cassini and other groundbased observations may place the variability in context, though sufficient data are probably not available to determine the cause or effect of the torus variability."

Schneider, N.M. et al. Substantial Io Torus Variability 1998-2000. NASA Planetary Astronomy Program, DPS 2001 meeting, November 2001. URL: http://www.aas.org/publications/baas/v33n3/dps2001/513.htm