Meziplanetární "Den poté" (4)

       Merkur

      Navzdory enormním povrchovým teplotám na Merkuru se zdá, že v polárních oblastech se nachází led. Je to sváděno na led pocházející z komet, který se zřítil do "permanentně zastíněných kráterů". Vědci z NASA připouštějí, že je to poněkud "problematická" domněnka. Předpokládá se, že led zde přetrvává tisíciletí, zatímco sonda NASA, která přistane na pólu, přežije v horku zřejmě jeden týden. [20] Merkur má také překvapivě husté železité jádro, [21] které tvoří téměř polovinu celkové hmoty, a dále ještě silné dvojpólové magnetické pole. Vědci by rádi věděli, jak jsou tyto anomálie možné. [22]

      Venuše

      Zjistilo se, že množství síry v atmosféře Venuše "dramaticky" pokleslo v letech 1978 až 1983. [23] Naneštěstí zatím žádná dostupná studie neuvedla procentuální údaj týkající se této celoplanetární změny. Nicméně předpokládejme, že na to, aby se dalo oprávněně použít slovo "dramaticky", by muselo jít o pokles o 1000 (nebo více!) procent sloučenin síry... za pouhých pět let.

       Tato obrovská atmosferická "globální změna" je v současnosti dávána do spojitosti s hypotetickou "obří sopečnou erupcí", jež vypustila tyto sloučeniny síry náhle do atmosféry Venuše někdy v období těsně před rokem 1978 (kdy zde synchronně přistála flotila americké kosmické lodi, aby změřila okamžité účinky). Tato anomální síra se pak záhadně a velice rychle vyloučila mimo atmosféru Venuše. Důležité však je, že tento "vulkanický" model nemůže být prokázán, neboť tuto údajnou erupci nikdo neviděl - ani pomocí teleskopického sledování ze Země v tomto období, ani z vesmírné lodi obíhající Venuši, která v té době právě přistála. Přes pozoruhodný nedostatek jakýchkoliv skutečných důkazů z pozorování takovéto celoplanetární události, NASA zkrátka nenabízí žádnou jinou možnou příčinu tak masivní, záhadné a globální transformace celé atmosféry Venuše za pouhou polovinu desetiletí... [24]

       Ještě zajímavější je, že celková noční zářivost "atmosferického záření" Venuše se zvýšila o neuvěřitelných 2500 procent ve zhruba stejném období - mezi roky 1975 a 2001. [25]  Nové atmosferické záření je zelené barvy, což značí přítomnost atomů kyslíku, a tato vylučování kyslíku jsou stejně silná na Venuši tak jako jsou silná v polární záři Země bohaté na kyslík (!); takže jedno z možných vysvětlení je, že došlo k obrovskému zvýšení obsahu kyslíku v atmosféře Venuše. [26]

      Stále se nepodařilo nalézt jedinou studii, která by zmiňovala toto "dramatické" snížení atmosferické síry v letech 1978-83 a zároveň také zvýšení zářivosti atmosferického záření. Přestože studie na síru byla zveřejněna v Scientific American a dalších hlavních vědeckých zdrojích, neexistuje v současné době žádný uznávaný model, který by vysvětloval obě dvě tyto změny jako části jednoho propojeného fenoménu.

       Posledních šest obrázků Venuše zde předložených (dole), tabulka vlevo dole, ukazuje nezvyklý geometrický útvar spojovaný s tímto zvýšením zářivosti atmosferického záření o 2500% - přímkový útvar zasahující téměř do poloviny viditelné atmosféry planety. Tato neobvyklá "symetrie" nám naznačuje, že tyto hyperdimenzionálně vzniklé "plynné změny" v atmosféře Venuše by mohly být nějakým způsobem spojeny s dramatickým rozzářením - založeno na HD modelu, jak byl popsán výše a v předchozích pracích.

       Pozorné prostudování tohoto obrázku z roku 2002 odhaluje, že symetrická atmosferická formace může být způsobena "energetickým polem" ve tvaru čtyřstěnu. Obrázek poslouží lépe než tisíc slov a č.7 mluví za vše. (Pozice a úhlové vztahy přímkové formace přesně odpovídají okraji hypotetického čtyřstěnu "vkresleného do koule" Venuše.)

      (Když se teď vrátíte zpátky a podíváte se na obrázek č.5, uvidíte, že nebývalá sluneční erupce X40 se také nachází v dokonalém bodě "čtyřstěnu", jako bílá a červená oblast v levém hrotu čtyřstěnu na tomto obrázku - sluneční erupce je napravo, nikoli nalevo. Mnoho takových "výronů energie v rozích čtyřstěnu" je viditelných v celé sluneční soustavě, tak jako Velká červená skvrna na Jupiteru a Velká Tmavá skvrna na Neptunu, a byly poprvé předloženy veřejnosti v Hoaglandově HD modelu.)

       Planetární vědci nedokáží vysvětlit tuto mimořádnou a naprosto nevysvětlitelnou nedávnou změnu atmosferického záření Venuše - upřímně přiznávají "naprosté překvapení" a "žádné snadné řešení". [27] [28] Jeden NASA/Caltech vědec dokonce zašel tak daleko, že řekl "něco divného se děje ve vrchní atmosféře Venuše" a dodává, že "stěžejním výsledkem je, že my zkrátka nevíme, co se děje". [29]

      Další svědectví celkového masivního nárustu v energetickém chování Venuše bylo odhaleno v roce 1997. Chvost nabité plasmy táhnoucí se za Venuší byl v roce 1997 o 60 000% delší - dosahující téměř až k Zemi - než když byl poprvé objeven ke konci sedmdesátých let. Podle jednoho NASA/JPL vědce je tento ocas "opravdu silným znamením a není pochyb o tom, že je skutečný". [30]

[20] "Mercury would seem to be one of the least likely places in the solar system to find ice. The closest planet to the Sun has temperatures which can reach over 700 K? Nonetheless, Earth-based radar imaging of Mercury has revealed areas of high radar reflectivity near the north and south poles, which could be indicative of the presence of ice in these regions (1-3). There appear to be dozens of these areas with generally circular shapes. Presumably, the ice is located within permanently shadowed craters near the poles, where it may be cold enough for ice to exist over long periods of time?

Water ice on the surface of Mercury is exposed directly to vacuum, and will rapidly sublime and escape into space unless it is kept cold at all times. This implies that the ice can never be exposed to direct sunlight. The only locations on the surface of Mercury where this is possible would seem to be near the poles, where the floors of some craters might be deep enough to afford permanent shading. Whether such permanently shadowed craters exist on Mercury is still problematic?

The Surface Lander, however, will survive only one week in the harsher conditions on the planet. It will land near a pole?"

Jong, Diana. Mysteries of Mercury: New Search for Heat and Ice. Space.com, Dec. 31, 2002. URL: http://www.space.com/scienceastronomy/mysteries_mercury_021231.html

[21] Woodfill, Jerry. Mercury. NASA/Johnson Space Center Space Educators' Handbook, Feb. 8, 2000. URL: http://vesuvius.jsc.nasa.gov/er/seh/mercury.html

[22] "(In 1974-75,) Mariner 10 revealed several intriguing features of Mercury, and not all are superficial. Beneath its surface, Mercury is hiding a core that seems to be denser than Earth's, unexpected given the planet's size (about the same as the Moon). Also unexpectedly, Mercury has a relatively strong magnetic field?

"What we need to know is how particularly the planet is capable of evolving so close to the Sun," says Marcello Coradini, ESA's coordinator for solar system missions."

Jong, Diana. Mysteries of Mercury: New Search for Heat and Ice. Space.com, Dec. 31, 2002. URL: http://www.space.com/scienceastronomy/mysteries_mercury_021231.html

[23] ""Our model shows Venus has changed dynamically in the recent past," said Bullock. "Since Venus and Earth have a number of similarities, there are implications here for our own future." An article by Bullock and Grinspoon regarding global change on Venus appears in the March issue of Scientific American?

In 1984, LASP colleague Larry Esposito used data from NASA's Pioneer Venus satellite to determine that concentrations of sulfur dioxide in the high clouds declined dramatically from 1978 to 1983, indicating a massive volcanic eruption occurred a decade before.

"Venus is the only chance for studying an evolving climate system like Earth in our own solar system," said Grinspoon?

The model indicates "the climates of Earth-like planets can undergo abrupt transitions because of interactions among planetary-scale processes." Studies of Earth's ice cores show temperatures can rise nearly 20 F in less than a decade."

Bullock, Mark et al. New Climate Modeling of Venus May Hold Clues to Earth's Future. University of Colorado at Boulder News, Feb. 18, 1999. URL: http://www.colorado.edu/PublicRelations/NewsReleases/1999/New_Climate_Modeling_Of_Venus_.html

[24] "Venus has less sulfur dioxide, implying less volcanic activity, than in the 1970s."

NASA. Aeronautics and Space Report of the President: Fiscal Year 1995 Activities. Curator: Lillian Gipson, Last Updated September 5, 1996. URL: http://www.hq.nasa.gov/office/pao/History/presrep95/solarsys.htm

[25] "Measurements to record the nightglow of Venus were carried out with the Keck telescope just before sunrise on November 20, 1999. Analysis of the resultant spectrum at the position of the oxygen green line showed strong emission from the terrestrial atmosphere and a comparable signal from Venus, with an intensity some 25 times (2500%) greater than the upper limits set by the (Russian) Venera results (from 1975)."

Resnick, Alice. SRI International Makes First Observation of Atomic Oxygen Emission in the Night Airglow of Venus. SRI International, Jan. 18, 2001. URL: http://www.sri.com/news/releases/01-18-01.html

[26] "Astronomers observing the night side of Venus were surprised to find emissions from oxygen atoms as strong as those from aurora in the Earth's atmosphere. The discovery is puzzling because the Venusian atmosphere is very different to our own - it contains very little oxygen and is dominated by carbon dioxide.

?the Russian Venera orbiters visited Venus in 1975 and found no sign of the green signal. "We do not understand how the variability can be this large", said Slanger, although the team speculates that the fluctuations could be connected with the solar cycle."

Physics Web. Night-time on Venus. Physics Web: Physics news, jobs and resources. Jan. 18, 2001. URL: http://www.physicsweb.org/article/news/5/1/10

[27] "The Soviet probes (Venera 11 and Venera 12 - back in 1975) spotted the colors that indicated the presence of oxygen molecules - pairs of oxygen atoms that have bonded together - but not the green color given off by excited, single oxygen atoms.

In November 1999, researchers from S.R.I. International in Menlo Park, Calif. and the Lowell Observatory in Flagstaff, Ariz., pointed the 10-meter Keck telescope on Mauna Kea, Hawaii, toward Venus for eight minutes and saw the distinctive green glow of oxygen atoms.

"It was a total surprise," said Dr. Thomas G. Slanger, a scientist at S.R.I. and lead author of a paper in the current issue of Science. The scientists believe the instruments aboard the Venera spacecraft were working correctly when they detected the fainter molecular-oxygen glow?

There is also no easy explanation for what is causing the oxygen atoms to switch on."

Chang, Kenneth. Mysterious Night Glow in the Skies of Venus Puzzles Scientists. New York Times, Jan. 28, 2001. URL: http://www.nytimes.com/2001/01/23/science/23VENU.html

[28] "Astronomers observing the night side of Venus were surprised to find emissions from oxygen atoms as strong as those from aurora in the Earth's atmosphere. The discovery is puzzling because the Venusian atmosphere is very different to our own - it contains very little oxygen and is dominated by carbon dioxide.

?the Russian Venera orbiters visited Venus in 1975 and found no sign of the green signal. "We do not understand how the variability can be this large", said Slanger, although the team speculates that the fluctuations could be connected with the solar cycle."

Physics Web. Night-time on Venus. Physics Web: Physics news, jobs and resources. Jan. 18, 2001. URL: http://www.physicsweb.org/article/news/5/1/10

[29] "Accompanying the Science paper by Slanger, et al, is a commentary by Dr. David Crisp from the NASA/Caltech Jet Propulsion Laboratory.

"I certainly trust those data," stated Dr. Crisp. "Something weird is going on in the upper atmosphere of Venus."

The first bottom line is that we just don't know what's going on."

Perew, Mark. Evidence of Atomic Oxygen Challenges Understanding of Venus. Universe Today, Jan. 19, 2001: http://www.universetoday.com/html/articles/2001-0119a.html

[30] "Using satellite data, an international team of researchers has found that Venus sports a giant, ion-packed tail that stretches almost far enough to tickle the Earth when the two planets are in line with the Sun.

"I didn't expect to find it," says team member Marcia Neugebauer of the Jet Propulsion Laboratory in Pasadena, California. "It's a really strong signal, and there's no doubt it's real."

NASA's Pioneer Venus Orbiter first found the tail in the late 1970s. Around 70,000 kilometres from the planet, the spacecraft detected bursts of hot, energetic ions, or plasma. The tail exists because ions in Venus's upper atmosphere are bombarded by the solar wind, a stream of plasma that blows out from the Sun.

But now Europe's Solar and Heliospheric Observatory (SOHO), a project partly sponsored by NASA, has shown that the tail stretches some 45 million kilometres into space, more than 600 times as far as anyone realised."

Hecht, Jeff. Planet's Tail of the Unexpected. New Scientist, 31 May 1997. URL: http://web.archive.org/web/19970605230452/ http://www.newscientist.com/ns/970531/nvenus.html  (also see http://www.holoscience.com/news/balloon.html)

(c)2004 Richard Hoagland, David Wilcock