Astrologie - pomoc na cestě k sobě samému

Je několik otázek, s kterými si vystačíme celý život a odpověď je stejně v nedohlednu. Jedna z nich je: kam kráčím, kdo jsem, proč tu jsem ??

Ve zkratce se dá říci, že vstupujeme do aurického vejce, do pole vztahu všech myšlenek a idejí, které tu kdy byly. Když člověk zemře, toto pole ci aurické vejce přestane být aktivní a ponoří se do stavu jakéhosi zatemnění nebo řekněme latence. Zrozením nové entity, nové lidské existence, obnoví DUCH vztah s novou entitou a pole je reaktivováno. Ale osoba, která předtím zemřela, není totožná s nove zrozenou. Stejná je monáda, ale do aurického vejce je vtažen nový lidský organismus, jiná osoba ve zcela odlišném společensko-kulturním prostředí, než v kterém byla zrozena osoba předchozí.
Zjednodušeně řečeno: vstupujeme do energetického pole, které je jakousi směsí všech myšlenek, činu, úspěchu a chyb všech osob, které toto pole obývali před námi. Nastupujeme tedy jako další noví "správci" do úřadu, kde bychom se měli vyrovnat s úspěchy i nezdary "správců" předchozích, a zároveň vytvořit z tohoto dědictví něco nového. Svým vlastním životem můžeme změnit kvalitu, která bude připravena pro dalšího nástupce po nás. Troufám si říci, že v tom je naše odpovědnost. Odpovědnost za to, v jakém stavu předáváme tomu dalšímu, kdo přijde po nás.

A co teď? S čím začít? Kam směřovat? Zde přichází jako velký pomocník astrologie. Horoskop zrození tak můžeme chápat jako symbolické ztvárnění toho, co bychom měli z toho ohromného dědictví především rozvinout, na co je kladen důraz. Ale zároveň je mapou na cestu k poznání " kdo jsme". Nebo to můžeme chápat jako svůj jedinečný úkol, jak přispět k potřebám větších celku. Teprve tehdy pochopíme, kam jít a proč.

Nejdříve si však každý musíme zaběhnout to své první kolečko zkušeností jednotlivými domy, s dvanácti základními typy zkušeností, s kterými budeme v živote stále vždy v různých variantách testováni, abychom zjistili, že ani ambice, sebe prosazení, hromadění majetku materiálního ci duševního, ani hledání jistot v povolání, poslání a všechna další urputná hledání, nás neposunou k Bohu (Vesmírné energii a nebo jak to nazveme) ani o píď blíž. Je nutné si uvědomit, že to bylo jenom zahřívací kolo k pochopení vlastní totální nemohoucnosti. Kromě toho, on je to spíše vířivý tanec, a čím je v něm méně zanícení a více volnosti, tím snáze se nám odhaluje střed, kolem kterého tančíme. Zjistíme však ke svému údivu, že i ten střed jsme my sami. A jsme přesně tam, kde bychom být neměli. A k tomu všemu je každému z nás ještě nadělen určitý vnitrní rytmus a ten bychom měli v tom tanci sladit s hudbou a rytmem Vesmírných sfér. Mnohé možnosti prolínání těchto rytmu vytvářejí závratná množství rezonancí. Intervaly, v kterých mocné rezonance vnějšího a vnitrního rytmu protnou základní Tón našeho života, vymezují rozhodující okamžiky radostí i bolesti v nekonečné proměnlivosti našich životu. Tak se nám ukazuje absolutno naší nemohoucnosti. Procítěním a pochopením této nemohoucnosti možná otevíráme svoji cestu k tomu, co nazýváme Bohem (Vesmírnou energií?.), universálním duchovním principem. Ta cesta by mela být lemována smíchem. Protože smích je posvátná vibrace, která se rodí v naprosté odhalenosti a otevřenosti a jen tehdy jsme zcela volni pozvednou se k Bohu (Vesmírné energii?.),i když o to vědomě neusilujeme. Vše co činíme je však bez záruky. Vše je vlastně příliš prosté a jednoduché. prochází celý život určitými cykly, rozmanitými stádii úžasu, ohromení až si náhle začneme uvědomovat, jak je to vlastně prosté a samozřejmé. Ale to uvědomení si samozřejmosti je již velkým krokem vpřed. Nejprve však musíme projít v živote množstvím krizí, musíme si zakusit své, abychom zjistili, co v nás je. Každý si tvoříme svůj svět, protože jej vnímáme z různých souřadnic a s jinak propletenými symboly možností. Proto základní tvar nativity je jakýmsi geometrickým obrazem naší osobnosti, kdy teprve tehdy, když jej spojíme se silami Přírody a vztáhneme jej k silám Kosmickým, máme příležitost stát se tím, kým opravdu jsme. K tomu se však musíme změnit. To znamená, že jsme se tady stali jinými, než opravdu jsme. Výchova v rodině, školní docházka, mocný vliv institucí společnosti si nás uhnětly do čehosi, o čem se domníváme, že jsme to my. Ale všechny tyto vlivy a z toho plynoucí zkušenosti, na kterých se pak snažíme otupěle stavět svou osobnost, nás mely od sebe jenom odvést a poskytnout nám iluzi jistoty sebe sama. Tak to chce sebezáchovný pud společnosti. My se však musíme prodrat trnitou cestou zpět k sobe, tj. tam, odkud jsme vyšli, za cenu bolestných poznání a s odvahou opustit svůdné volání pohodlí. Při docílení stavu rezonance, který je možný při zbavení se vlastních pout, tedy při uvolnění otevřenosti projímání a dávání zjistíme, že nemusíme nic dokazovat sobe ani světu.

Tento stav je rozhodující pro přechod na jinou úroveň komunikace mezi lidmi. Jak by mohla taková komunikace vypadat? Naprostá důvěra plynoucí z totální otevřenosti, kde je čistota mysli, podložená a osvědčená praktickým jednáním, dosáhla stavu, kde nemusíme nic skrývat a jsme již zbaveni pout volby nasazovat si různé masky. Tak je nastavena možnost pro dorozumívání se pomocí hudby, poezie a obrazu, kdy není třeba vysvětlování, přesvědčování, vnucování. Tyto různé souřadnice a úhly vnímání, s kterými přicházíme na svět se mohou sejít na vlně porozumění. Nejsem takový snílek, abych si myslela, že tohoto stavu lze docílit rychle, snadno a mezi všemi lidmi, presto silné a dynamické tranzitní planetární konfigurace, které nás průběžně provokují k pochopení, jsou takovou příležitostí pro každého z nás. Všechny nativity byly, jsou a budou takto aktivovány a presto každá jinak.

Chceme se změnit, rozvíjet, hledáme cíle a tato úporná snaha nám brání zastavit se a v tichosti pozorovat a pochopit. Stejná netrpělivost, která nás žene v touze za bohatstvím, provází i naši touhu stát se osvícenou duchovní bytostí. Obojí je opět silovým působením našich tužeb a přání něčeho dosáhnout. A tak přehlížíme všechna znamení přítomného okamžiku a touto ztrátou pozornosti se i míjíme s vlastním přerodem, transformací. Naše usilovnost činí vše příliš složitým. Pokud bychom nezapomněli na přirozenost a moudrost prožitku, pomohlo by nám to v hledání sebe sama a nemuseli bychom hledat osvícení pomocí různých náročných technik a technologií.

Je důležité si uvědomit, že život nelze dělit na materiální a duchovní, jako nelze člověka vnímat odděleně jako tělo a duši. Vytváříme složité a komplikované, urputné a vysilující cesty k něčemu, co máme od začátku v sobe. Jednoduché je to, že to přirozeně máme v sobe, složité je to, že se vzpíráme si toho všimnout proste a jednoduše. Je to pouze na nás samotných, je mezi námi hodně lidí, kteří ztrácí pozornost a přestávají používat vlastní mysl.

Skutečnost je stejná, ale lidé jsou různí. Protože každý pozoruje skutečnost z jiných souřadnic a jsme jinak podmíněni. Astrologie by mela být pro člověka v příštích dnech (letech) součástí běžného vybavení. Neustálé rozšiřování prostoru, který se snažíme mentálně a smyslově pojmout směřuje k tomu, že budeme rozhodne odsouzeni poznávat a chápat stále více jevu nepřímo. Nebude možno, a už dnes není, spoustu věcí zakoušet přímou zkušeností a rozumem a zde se otevírá prostor pro poznávání a chápání věcí cestou analogie.