Meziplanetární Den poté (3)

        Zdaleka nejkomplexnější laboratorní prací zkoumající základní vlastnosti fundamentálního a kritického fenoménu "HD (hyperdimenzionálního) éteru jako přenosového média" - jenž je zapotřebí v Hoaglandově Modelu k přenosu hyperdimenzionálních informací do naší dimenze - provedli Dr. Paulo a Alexandra Correa. Všeobecný přehled jejich podrobně dokumentovaného výzkumu a experimentů můžete shlédnout na  aetherometry.com. Zesnulý Dr. Eugene Mallove, někdejší hlavní vědecký spisovatel na MIT (Massachusetts Institute of Technology) a bývalý prezident nadace New Energy Foundation a také šéredaktor jejího vědeckého periodika Infinite Energy, ho popsal takto: "Co je Éterometrie (Aetherometry) a jak ji začít chápat? Zahrnuje studium a měření éteru - nikoli statického, elektromagnetického "světlonosného éteru" 19tého století, ale dynamického ne-elektromagnetického éteru, jenž podléhá měření pomocí elektroskopů, rtuťových teploměrů, osciloskopů, Teslových transformátorů, Faradayových klecí a dalších běžně využívaných nástrojů a obvodových prvků. Samozřejmě lidé, kteří jsou zarytými stoupenci Einsteinovy relativity, najdou velice málo či dokonce žádný důvod zabývat se Éterometrií..."

        Zatímco práce Correaové je naprosto oddělená od naší, oba autoři pevně věří, že existuje zásadní spojitost mezi "nehmotným éterem" a stejně prokazatelnými hyperdimenzionálními energiemi, jež přenáší do našich trojrozměrných dimenzí. Další experimentální práce - zahrnující některá jedinečná "měření HD éteru", která mají proběhnout v rámci  Enterprise Mission během nadcházejícího přechodu Slunce do Venuše, 8.6. 2004 - podpoří snahy s konečnou platností prokázat či vyvrátit takovou kritickou spojitost.

       Hoaglandovo "životní dílo" - The Monuments of Mars: A City on The Edge of Forever / Monumenty na Marsu: Město na hranici nekonečna (North Atlantic Books, Berkeley, 1987) - předkládá první novou formulaci starého hyperdimenzionálního a éterového modelu z 19tého století ve století dvacátém, doplněnou o zvláštní objev hyperdimenzionálních planetárních rysů identifikovaných současnými teleskopy a pozorováními z vesmírných lodí. Hoagland ukázal, že "geometrická rezonanční energetická pole" těchto blízkých planet přímo ovlivňují jejich pozorovatelné "atmosferické znaky" a také kritickou oblast hlavních povrchových rysů - jako je pásmo největších štítových sopek.

       Pozornost byla zaměřena zejména na jednoduché geometrické pevné těleso známé jako "tetraedr neboli čtyřstěn" (angl. tetrahedron) - čtyřstěnný předmět, jehož každá stěna je rovnostranným trojúhelníkem. Jako zbývající čtyři "Platónova tělesa" - "osmistěn, krychle, dvanáctistěn a dvacetistěn" - čtyřstěn se přesně vejde dovnitř koule. Jestliže je jeden z jeho hrotů zarovnán se severním pólem rotující planetární koule - pak se ostatní tři hroty vynoří 19,5 stupně jižně od rovníku. Podobně pak, pokud je čtyřstěn hypoteticky umístěn dovnitř s jedním hrotem směřujícím k jižnímu pólu, ostatní tři "vrcholy" se objeví 19,5 stupně severně od rovníku.

Geometrie čtyřstěnu uvnitř koule

       Jak je vysvětleno v řadě dokumentů Hyperdimensional Physics, jejichž autorem je Hoagland a kol., mnoho fenoménů týkajících se planetární energie se objevuje přímo na tomto kritickém stupni 19,5 zeměpisné šířky na různých planetách. Plynné světy odhalují jedinečným způsobem energetické "oblačné pásy" v těchto zeměpisných šířkách a obří spirálovité víry přesně na vrcholcích geometrie čtyřstěnu - velká rudá skvrna na Jupiteru a velká tmavá skvrna na Neptunu. Pevná tělesa mají tendenci projevovat tu největší sopečnou "tryskající, žhnoucí činnost" v těchto zeměpisných šířkách - tak jako velký ostrov Hawai na Zemi a Olympus Mons na Marsu...

       V této zprávě budeme kombinovat Hyperdimenzionální Fyzikální Model Richarda C. Hoaglanda (zveřejněn na http://www.enterprisemission.com/hyper1.html) s Modelem Konvergence Davida Wilcocka, jak ho předvedl ve své třetí knize Divine Cosmos / Božský Vesmír. Věříme, že tato syntéza dokáže nejlépe vysvětlit "záhadné" změny sluneční soustavy, k nimž v současné době dochází. Je mimo rámec této prezentace plně přednést všechny postuláty těchto překrývajících se HD Modelů (nebo jejich jednotlivých variací), proto pro úplné pochopení prací těchto autorů doporučujeme  konzultovat citované dokumenty. Pro ty z vás, kteří čtou tuto práci a jsou spíše netechničtí, nabízím několik dalších analogií.

Geometrie čtyřstěnu a její aplikace ve vztahu k planetě Jupiter ukázala souvislost s Velkou rudou skvrnou

       Magnetismus není přímo viditelná energie...ale víme, že existuje, díky jeho vlivu na jiné věci. Stejně tak, pod hladinou vodního toku, nevidíte, kterým směrem plyne proud...pokud nepozorujete ostatní fyzické předměty, kterými voda hýbe - jako například zrnka písku nebo potopené listy. Hyperdimenzionální energie také není přímo viditelná - ale její účinky nalezneme v celé sluneční soustavě, třeba díky objevení se nezvyklého prachu, plynu a ionizovaných částic, jakož i nevysvětlitelné geometrické fenomény v určitých kapalných (planetárních atmosferických) systémech, jež se zdají být výsledkem tlakových proudů způsobených rezonančními vibracemi v některých hyperdimenzionálních / nehmotných éterových "kapalinách". ". (Viz. "The Matrix is a Reality", Wilcock)

       Takže, k našim příkladům.

       Slunce

       Nejméně od druhé poloviny sedmdesátých let stoupá intenzita slunečního záření (jak bylo naměřeno stále důmyslnějšími satelity) o 0,5% každých deset let, což by podle jednoho vědce z NASA "mohlo způsobit významnou změnu klimatu", pokud tento vývoj bude setrvávat několik dalších desetiletí. [14] Jiný vědec z NASA zjistil, že mezi lety 1901 a 2000 magnetické pole Slunce zesílilo o 230 procent. [15] V roce 1999 sledoval třetí experimentátor z NASA vysoký nárůst množství helia a silněji nabité částice vypouštěné během slunečních erupcí, dokazující, že dochází k opravdové změně v jedné složce sluneční energetické produkce, slunečním větru (vysoce ionizovaný plyn vyzařovaný z povrchu Slunce do meziplanetárního prostoru - pozn.překl.) - tato změna jde přesně ruku v ruce s ostatními sledovanými změnami... [16]

       Před rokem 2003 byly zaznamenány dvě nejsilnější sluneční erupce vůbec, vyhodnoceny dříve neslýchanou intenzitou X20 - došlo k nim v letech 1989 a 2001. Dále v listopadu 2003 se objevila erupce, o níž se někteří domnívají, že musela být alespoň o 200% silnější než jakákoli jiná pozorovaná předtím, obludných X40...nebo vyšší. [17] Tak, jak se při takových erupcích očekává, brzy následovala koronální výron hmoty- uvolňující obrovskou rozšiřující se bublinu o miliardě tun elektrifikovaného plynu do sluneční soustavy. Tyto a další erupce přiměli ke konci roku 2003 jednoho vědce z NASA k prohlášení, že Slunce je nyní nejaktivnější za celou dobu, kam až paměť sahá, a že "zde nikdy nic podobného nebylo". [18]

       Navzdory všem výše uvedeným důkazům, argumenty podporující kauzu změn na Slunci nebyly dlouho kompletní - až do konce minulého roku, kdy shodou okolností došlo k masivní sluneční explozi tři dny poté, co se objevila tato studie.  Ilya Usoskin, geofyzik hlavního proudu, použil vrtné vzorky polárního ledu, aby dokázal, že Slunce bylo od čtyřicátých let minulého století aktivnější než během předchozích 1 150 let. [19]  Následné běsnění Slunce, k němuž došlo pouze pár dní na to, pouze podtrhlo a zdůraznilo toto tvrzení. Pokud vezmeme v úvahu, že Slunce obsahuje celých 99,86 procent hmoty sluneční soustavy, což dělá z planet při srovnání pouhá zrnka písku, tyto pokračující změny nepochybně ovlivní vše, co se nachází v ohromujícím magnetickém, zářivém, gravitačním dosahu Slunce...

[14] "Since the late 1970s, the amount of solar radiation the sun emits, during times of quiet sunspot activity, has increased by nearly .05 percent per decade, according to a NASA funded study.

"This trend is important because, if sustained over many decades, it could cause significant climate change," said Richard Wilson, a researcher affiliated with NASA's Goddard Institute for Space Studies and Columbia University's Earth Institute, New York."

NASA Goddard Space Flight Center. NASA Study Finds Increasing Solar Trend that can Change Climate. March 20, 2003. URL: http://www.gsfc.nasa.gov/topstory/2003/0313irradiance.html

[15] "?according to Michael Lockwood and colleagues at the Rutherford Appleton Laboratory in England? Analyzing instrument measurements taken since 1868, they conclude that the sun's exterior magnetic field has increased by 230 percent since 1901 and by 40 percent since 1964."

Suplee, Curt. Sun Studies May Shed Light on Global Warming. Washington Post, Monday, Oct. 9, 2000, pg. A13. URL: http://www.washingtonpost.com/wp-dyn/articles/A35885-2000Oct8.html

[16] "A team of researchers led by George Gloeckler, a physics professor at the University of Maryland, published a paper in the Jan. 15, 1999 issue of Geophysical Research Letters (GRL) about the unusual composition of the May 2-3 (1998) coronal mass ejection (CME) - a bubble of gas and magnetic field lines that the sun ejects over the course of several hours? Coronal mass ejections carry plasma, or ionized gas, away from the sun at speeds approaching 2,000 kilometers per second?

"We were completely surprised by the highly unusual and unexpected composition in this CME," Gloeckler says. His team observed, for example, that the density of 4He+ [a form of charged helium] was almost as high as the density of 4He++ for several hours. "Such large 4He+/4He++ratios, persisting for hours, have never been observed in the solar wind before," they write. They also observed high increases of helium and heavier ions in the CME plasma. The unusual composition of the CME lasted an exceptionally long time, they write? "This is certainly not an average solar wind but an anomalous situation," Gloeckler says. "Yet such anomalous findings often lead to deeper understandings of physical processes."

Bartlett, Kristina. ACEing the sun. American Geophysical Union / Geotimes News Notes, April 1999. URL: http://www.geotimes.org/apr99/newsnotes.html

[17] "Craig DeForest, a solar physicist at the Southwest Research Institute, said? "I'd take a stand and say it appears to be about X40 based on extrapolation of the X-ray flux into the saturated period? "That estimate may even be conservative," he said."

Britt, Robert Roy. Solar super-flare amazes scientists. Space.com / MSNBC.com, Nov. 6, 2003. URL: http://www.msnbc.com/news/984388.asp?cp1=1

[18] Dr Paal Brekke, deputy project scientist for the Solar Heliospheric Observatory (SOHO) Sun-monitoring satellite, told BBC News Online? "I think the last week will go into the history books as one of the most dramatic solar activity periods we have seen in modern times? As far as I know there has been nothing like this before.""

Whitehouse, David Ph.D. What is Happening to the Sun? BBC News Online, Tuesday, November 4, 2003. URL: http://news.bbc.co.uk/2/hi/science/nature/3238961.stm

[19] "Ilya Usoskin, a geophysicist who worked with colleagues from the University of Oulu in Finland and the Max Planck Institute for Aeronomy in Katlenburg-Lindau, Germany, has found that there have been more sunspots since the 1940s than for the past 1150 years.

Sunspot observations stretch back to the early 17th century, when the telescope was invented. To extend the data farther back in time, Usoskin's team used a physical model to calculate past sunspot numbers from levels of a radioactive isotope preserved in ice cores taken from Greenland and Antarctica?

Mike Lockwood, from the UK's Rutherford Appleton Laboratory near Oxford?told New Scientist that when he saw the data converted to sunspot numbers he thought, "why the hell didn't I do this?" It makes the conclusion very stark, he says. "We are living with a very unusual sun at the moment."

Hogan, Jenny. Sun More Active than for a Millennium. New Scientist, November 2, 2003. URL: http://www.newscientist.com/news/news.jsp?id=ns99994321

 (c)2004 Richard Hoagland, David Wilcock