Posledním článkem Řádu

III.

POSLEDNÍM ČLÁNKEM ŘÁDU

Zhruba po devíti pozemských měsících po své smrti jsem opět získal sílu, mohl jsem zřetelně vidět, slyšet i mluvit. Zpočátku jsem děkoval za ponuré světlo okolí, ale nyní to pro mne bylo již skličující. Oblasti ve třetím okruhu v první sféře se nazývají Země pološera. Sem přicházejí duše, které pro svůj sobecký a smyslný život nemohly dosáhnout vyššího stupně rozvoje. Ale obyvatele této Země pološera stojí o stupeň výše, než přízraky vázány na své bydliště.

Má práce začala na nejnavštěvovanějších místech na Zemi, na místech ve kterých získané potěšení je velmi pomíjející a vede k zvrhlosti - v nevěstincích. Ocenil jsem zkušenosti získané v Domě naděje. Co bylo dříve velkým pokušením mne nyní nelákalo. Dobře jsem věděl jakou cenu zaplatí smrtelník na tyto chvilky potěšení. Byl jsem na pozoru, abych nechtěl použít smrtelníkovo tělo. Málokdo ví, že duše může obsadit ženské nebo mužské tělo a všechny emoce těla vnímat pro sebe. Pokud člověk má slabou vůli, může duch natrvalo obsadit jeho tělo, pak je člověk posedlý nízkým duchem.
Bratrstvo pro které jsem pracoval je činné ve všech sférách . Členové pracují v nejnižší i v nejvyšších sférách sluneční soustavy. Je to obrovský článkovitý řetěz, kde nižší článek je vždy podporován a chráněn tím vyšším. Kdo uzavírá nejvyšší článek, až tajím dech pomyslet. Je-li bratrstvu sděleno, že je třeba pomoci zápasícímu smrtelníku nebo nešťastné duši, je vyslán ten nejvhodnější. Je zvolen ten bratr, který se již nacházel v podobném stavu a zná všechny hořké následky činu, který prožil.

Často bylo člověku na Zemi pomoženo, když vysílal v zápase s pokušením vřelou prosbu o pomoc. Taková prosba působí jako zákon a bratrstvo nikdy neodmítne pomoc.

Stává se taky, že blízký člověk prosí o pomoc pro bližního, je to pro nás stejná povinnost. S bojujícím se musíme doslova spojit a dočasně s ním sdílet jeho život i myšlení. V tomto stavu trpíme nejvíce, neboť vedle starostí o tohoto člověka, prožíváme i jeho stavy úzkosti. Tím prožíváme svou vlastní minulost, lítost a trpkost dřívější doby. Ten kdo je pod našim vlivem vyciťuje strastiplný stav naší mysli. Pokud je člověk velmi citlivý, míchá se mu naše minulost s jeho, a myslí si, že naše dřívější činy, byly činy jeho na které zapomněl. Kdo se sám vydává bláhově takovému vlivu buď špatným chováním v životě nebo zvědavým hledáním tajemství duchovna, která jsou příliš hluboká pro slabého ducha, zažije situaci kdy nízcí duchové z hlubokých sfér pod Zemí, získají nad ním takovou moc, že se stane jejich loutkou a budou jeho tělo využívat podle libosti.

Mnozí lidé slabé vůle, kteří by vedli ve zdravém prostředí čistý život, se zapletou v nepříznivém prostředí do různých hříchů, za něž jsou pouze částečně zodpovědni. K zodpovědnosti jsou povoláváni i duchové, kteří tato těla zneužili. Strašlivý trest čeká zlé duchy, kteří zhřešili s jinou duší a strhli ji dolů, klesnou do hlubin, odkud se ani za staletí nevysvobodí.

Mým úkolem bylo vtisknout vtělenému strašné následky jeho zamýšleného činu. Pokud se to nedalo, alespoň jsem je chránil před našeptávači. Proti nim jsem měl větší sílu a mohl jsem je zatlačit tak daleko, že již nemohli vysílat myšlenky mému chráněnci. Tehdy jsem nevěděl, že nepoužívám pouze moji sílu, byl jsem pouze posledním článkem řetězu. Všichni mi pomáhali najednou. Pokud se objevil velký silnější zlý duch proti kterému jsem neměl šanci, ihned byl vybrán některý bratr z vyšší silou, který mi pomohl. Byl jsem pro bratrstvo velmi potřebný. Má hmotnější síla vůle umožňovala postavit proti hmotnějším svůdcům. Toto vyšší duchové s jemným éterickým tělem nemohli. Mohl jsem navázat lehčeji spojení se smrtelníky, než s vyššími duchy. Komunikace nahoru není možná, pouze směrem dolů. Dalším mým úkolem bylo představami ve snu a opakovanými myšlenkami vštípit vtělenému vlastní zkušenosti, hnus který jsem cítil ze svých činů a utrpení, které prožívám. Tyto pocity jsem tak dlouho přenášel na mého chráněnce, až byl zneklidněn možnými následky svých činů.
Vždy jsem se vrátil z takové mise úspěšně. Podle mým učitelů jsem dělal velké pokroky, ale nebyla to pouze má zásluha, ale taky mé milé, jejíž obraz mě chránil v nejtěžším pokušení.

Pokud jsem nebyl vyslán na Zemi působil jsem v temnotě. Obcházel jsem hledající nešťastné duše opatřen malým světlem, jako duchovním odznakem řádu. Světlo mi pomáhalo vidět tyto duše, jak lezly po čtyřech nebo se mátožily či seděly bezmocně v koutě /právě zemřely/. Pokud chtěli, bral jsem je do Domu naděje. Každé duši musel být podán lék podle zkušenosti a hříchů které vyvolaly tyto okolnosti.

Konec 3. části.