Zákony tajemství (3)

       V předchozí části tohoto seriálu jsme skončili ve chvíli kdy jsme analyzovali okolnosti kolem amrických prezidentských voleb v roce 1980. Připomínám, že tento seriál nabizí velmi ojedinělý pohled do zákulisí vysoké politiky a fungování jistých organizací provázaných s tímto druhem politiky na té nejglobálnější celosvětové úrovni. Prezentované skutečnosti jsou postavené takovým způsobem, aby čtenáři postupně krok za krokem odhalovaly takové druhy fakt, které klasické se sdělovací prostředky nikdy neodváží zveřejnit. Právě v i tom se odráží nezávislost těhto internetových stránek. V době prezidentské kampaně v roce 1980 se Reagan nikdy neodvážil na veřejnosti  vyslovit slova "Trilateral Comission" a nebo "CFR" (Rada pro zahraniční vztahy), a přesto v jeho volebním štábu se nacházelo celkem 28 členů ze společnosti "CFR", 10 členů z elitní Bilderberg skupiny a přinejmenším deset členů z "Trilateral Comission". Již tato skutečnost poukazuje na závažné okolnosti, vztahy a vlivy kolem prezidenta. Navíc Reagan po svém zvolení jmenoval několik těchto osob do velmi prominentních pozic ve vysoké politice.  

       A tak Alexander Haig byl jmenován ministrem, Casper Weinberger ministrem obrany, Donald Regan ministrem financí a na pozici šéfa kanceláře vlády Jamese A. Bakera III. Baker byl v podstatě čtvrtou generací své rodiny, která udržovala dlouhodobě velmi blízké vztahy na Rockefellerův klan ve spojení s ropnými aktivitami.

      Za necelé dva měsíce poté co Reagan nastoupil do funkce prezidenta byl zraněn kulkou úkladného vraha. Je zajímavé, že bratr tohoto střelce pan John W. Hinckley naplánoval večeři s Bushovým synem Neilem a to tu sámou noc, kdy byl proveden útok na Reagana. Hincleyův otec pocházející  Texasu byl ropným magnátem a dlouhodobým blízkým přítelem George Bushe. Zde je na místě trochu odbočit jelikož následující indicie pro hledače pravdy mohou být velmi důležité.

       George Bush byl v okruhu svých blízkých známých titulován přezdívkou "Poppy". Tato přezdívka společně s telefoním číslem a jeho adresou byla nalezena v osobních záznamech ropného geologa pana George DeMohrenschildta. Na tom by samozřejmě nebylo nic zvláštní, až na jeden podstatný detail. DeMohrenschildt byl velmi důvěrným přítelem Lee Harveye Oswalda. V souvislosti s atentátem na Kennedyho je tento můž široké veřejnosti, alespoň v základních intencích velmi dobře znám.

       V roce 1963 FBI se na základě opakovaných ponětů z kruhů celé řady americko kubánských společenství zabývají jistými skrytými vazbami George Bushe na CIA a to v souvislosti s vraždou JFK. Tyto informace vyplynuly na povrch v době intenzivní mediální pozornosti v roce 1992 v rámci prezidentských voleb. Mnoho výzkumníků se domnívá, že tyto na první pohled zdánlivé maličkosti mohou velmi významným způsobem napomoci k odhalení pravdivých skutečností ohledně kauzy JFK.

       Vraťme se ale k styčnému bodu našeho rozboru. Existují nepopíratelné souvislosti, které spojují "CFR" s "Trilateral Comission" a s globalistickým bankéřem Davidem Rockefellerem. Tyto tvoří živnou půdu procelou řadu teorií a hypotéz vázaným na globální ekonomicko politické spiknutí. Naším úkolem je jak se říká oddělit "zrno od plev" a nabídnou čtenáří pokud možno maximálně seriózní pohled na podstatu tohoto problému. Oficiálně se má za to, a vynikající badatelé jakým je Sutton a nebo Wood to již v roce 1979 ve svých pojednáních naznčili, že "CFR" je výkonným orgánem, který by měl postupně realizovat představu o určitém druhu světového idealismu, přičemž "Trilateral Commision" je jakousi "bojovou skupinou", jejimž posláním je utvořit jakési předmostí k finálnímu "útoku".

       Jiný badatel, spisovatel a novinář Texe Marrs varuje:

       "Trilateral Comission" je skupina, která si klade za úkol maximálně intenzifikovat ovzduší celosvětové vlády s globálně řízenou ekonomikou. "Trilateral Commission" je pak sama řízena skrytým "šedým konem", kterým je blíže nespecifikované bratrstvo jež je v širokém povědomí společnosti známé jako "Illumináti".

       Bývalý senátor Barry Goldwater ve své nesmírně interesující knize "With No Apologies" z roku 1979 varuje:

      "David Rockefeller s nejnovější mezinárodní pákou (Trilateral Commission) je v podstatě prostředkem pro mnohonárodstní upevnění bankovních zájmů s tím, že uchopí kontrolu nad politickou vládou Spojených Států".

      Takováto v podstatě obvinění se v roce 1981 dostala na přetřes až na půdu takových novin jakým je např. "Washington Post". V podstatě jde o to, že i cenzurované sdělovací prostředky tohoto fomátu chtě nechtě musely uznat přítomnost a roli "Trilateal Commission" a dalších podobných institucí. Konkrétně výše jmenované noviny sarkasticky poznamenaly:

      "Zapamatujme si spiklence z "Trilateral Commission". Jsou jimi David Rockeffeler, který se s největší pravděpodobností chystá převzít do své moci celý svět?! A jeho tři pobočníci: Jimmy Carter, George Bush a Ronald Reagan".

      Nestranou analýzou lze skutečně konstatovat, že "Trilateral Commisson" v mnoha ohledech nese znaky toho co bychom mohli nazvat "tajná společnost", alespoň ve vztahu k neinformované globální veřejnosti. Identifikujeme jí jako nástroj prosazující jisté ideologické představy na bázi globalizace společnosti. Blízkým praktickým výkonným nástrojem této společnosti je binární faktorem realizující se v podstatě dceřiné aktivitě, která je známá jako "CFR" čili "Rada pro zahraniční vztahy". A právě na ní nyní upřeme svou pozornost.

"CFR" - Council of Foreign Relations (Rada pro Zahraniční Vztahy)

       Ideologie globalismu ve své podstatě nebyla iniciovaná "Trilateral Commission". Představa jednotného světového vládnoucího společenství se táhne daleko, daleko za dvacáté století. A vůbec nebude přitažené za vlasy když povím, že skrze středověk a starověk se jaké černá linie táhne až za horizont našeho soudobého histografické poznání a znalostí. Tomuto velmi zásadnímu a podstatnému tématu se budeme na stránkách tohoto nezávislého internetového deníku věnovat velmi důkladně a do hloubky. Míra pochopení tohoto fenoménu a ve své podstatě velmi záhadného jevu nutně odráží míru pochopení základních historických konsekvencí, kořenové podstaty soudobých událostí a prognostického uchopení jevů blízké budoucnosti.

      "CFR" ve své podstatě začala fungovat jako následek série velmi zásadních setkání a rokování v průběhu I. světové války (především tu jde o rok 1917) v New Yorku. Setkání inicioval důvěrný poradce tehdejšího prezidenta Woodrowa Wilsona plukovník Edward Mandell House a prezident samotný samozdřejmě. Tito muži kolem sebe soustředili okolo stovky velmi prominentních jedinců přičemž se rozjelo rokování o poválečném uspořádání světa. Jako zástěnu pro celou řadu osobních ale i kolektivních cílu zkoncipovali plány pro mírové ujednání konfliktu. Tyto plány se nakonec rozvinuly do slavných "Čtrnáct bodů prezidenta Wilsona", které předložil k projednání americkému kongresu 8. ledna 1918. Ve skutečnosti tu šlo o základy realizace odstranění národních hospodářských bariér a formaci něčeho na způsob pozdějších "Organizace Spojených Národů - OSN".

      Plukovník House sebe sama popsal jako socialistického marxistu jehož objektivní aktivity ovšem ovšem odrážejí více tzv. Fabiánův typ socialismu. V roce 1912 zveřejnil svou knihu "Philip Dru: Administrator". V tomto spise House popisuje jakýsi druh "spiknutí" uvnitř Spojených Států s cílem kontrolovat Centrální Banku, daň z příjmu a v podstatě i aktivity dvou nejsilnějších politických stran republikánů a demokratů. Navýsost zajímavá je skutečnost, že tyto jeho teze se o dva až tři roky později staly realitou. Je zřejmé, že House musel od někud čerpat informace a to velmi přesného prognostického charakteru. Pokud je čtenář schopen číst alespoň trochu mezi řádkami tohoto materiálu jistě pro něho nebude těžké nalézt správnou opověď.

      Na konci roku 1918 západ v čele s USA nutil Německo a jeho spojence přimout Wilsonovi mírové podmínky. "Pařížská mírová konference" z roku 1919 vyústila v krutou "Versailles smlouvu", která donutila Německo k platbě těžky reparací směrem ke spojencům. To v podstatě zničilo německou ekonomiku s depresivními důsledky v prostředí široké německé společnosti a v konečném měřítku tato situace umožnilo onen "ambiciózní" vzestup Hitlera a nacismu s jeho politikou.

      "Pařížské mírové konference" se osobně zúčastnil i americký prezident Woodrow Wilson s týmem svých nejbližších poradců kde nemohl pochopitelně chybět plukovník House, bankéři Paul Warburk a Bernard Baruch a téměř dva tucty dalších zainteresovaných osob. Návštěvníci konference velebili Wilsonův mírový plán včetně vytvoření "Ligy Národů". Ale pozor, a to je důležité pod americkou legislativou a právním systémem přičemž tato smlouva musela být schválená americkým senátem. Všimněte si politické silově nátlakové hry Spojených Států. Zdůrazňuji to z toho důvodu, aby si čtenář uvědomil, že silová mezinárodní politická taktika není záležitostí posledních let. Naopak jde jednoznačně o historickou charaktaristiku tohoto státního mocenského uskupení. Pojďme, ale v našem pátrání postoupit zase o krůček dále.

       Neohrožený plukovník House společně s britskými a americkými mírovými delegáty konference se setkali v jednom z pařížských hotelů dne 30. května 1919 a zde se rozhodli vytvořit tzv. "Institute of International Affairs" (Institut mezinárodních záležitostí) s jednou větví ve Spojených Státech Amerických a s druhou větví v Anglii. Tato anglická větev se později stala tzv. "Royal Institute of International Affairs" (Královský Institut mezinárodních záležitostí). Ideologickým motivrm tohoto Intitutu (chapejte americké i anglické větve) bylojednoznačné přijetí jednotné světové vlády čili politického a ekonomického globalismu.

       Dne 21. července 1921 se americká a anglická větev smísila dohromady a tak vznikla naše známá "CFR" - Council of Foreign Relations, čili "Rada pro zahraniční vztahy". Jak vidno tato společnost ve svém základu vznikla již v roce 1918 jako sdružení prominentních světových bankéřů a politiků- Článek číslo II. Vnitřního nařízení "CFR" odhaluje podrobnosti o vnitřní organizaci této společnosti. Z nich vyplývá, že "CFR" podle skladby a povahy interních zákonů lze kvalifikovat jako tajnou organizaci - přinejmenším ve vztahu ke nevědomé globální společnosti.

      V tomto díle mého pojednání jsem snažil nastínit základní vztahy, ale i odlišnosti v poslání mezi "Trilateral Commission" a "CFR", poté jsem se soustředil na okolnosti a politické pozadí ustanovení "CFR" a jeho ideologické integrace ve vztahům k osobním a skupinovým globálním zájmům vysoce vlivných bankéřů a politiků. V další části se budeme věnovat postupné metamorfóze  "CFR" až do současné doby a dalším tématům.

      Na závěr ještě tradiční otázka pro Učeníky těchto stránek - tedy Matrixu:

      "Z jakého důvodu byla v roce 1917 iniciována schůzka stovky nejvlivnějších byznysmenů z celého světa s prezidentem Woorowem Wilsonem a plukovíkem Housem právě ve Spojených Státech Amerických"?

     (Ti šikovní a vnímaví najdou odpověď mezi řádky tohoto dokumentu).