Tajemství Šalamounových ostrovů

      Marius Boirayon je synem šéfa odboje ve střední Francii za druhé světové války. Vyrůstal na Papui Nové Guinei. Po aktivní kariéře v Královském australském letectvu pracoval jako inženýr letectva v australském vnitrozemí. V roce 1995 se rozhodl jít do výslužby a žít na Šalomounových ostrovech, protože odtud měl domorodou manželku. S pomocí přátel našel a pronajal dům na ostrově Guadalcanal. Když se po několika dnech zabydlel, začal vášnivě rybařit. Jeho přítel Joseph byl v místě proslavený v rybolovu harpunou a jednoho večera se vydali spolu. Zatímco Joseph odjel s kanoí na moře, Marius lovil z břehu. Když se Joseph vrátil s plnou loďkou ryb a prohlíželi úlovek, Joseph náhle vykřikl: "Tam, tam. Dragon Snake." Ukazoval vpravo na pobřeží.

      Když se Marius podíval udaným směrem, nechtěl věřit vlastním očím. Asi kilometr daleko viděl velice jasný svítící bílý objekt, letící zvolna nad vodou. Zavolal na svou ženu, aby mu přinesla dalekohled. Odhadl průměr kruhového objektu asi na 20 m a uvědomil si, že nevydává žádný zvuk. Sledovali ho společně několik minut, dokud nezmizel pod hladinou. Joseph ho upozornil, aby počkal asi 10 minut, že se Dragon Snake znovu vynoří. A to se také stalo. Vracel se stejným směrem, odkud přiletěl, až jim zmizel z dohledu za vrcholky palem.

       Poněkud vylekáni touto zkušeností, vrátili se do domu a až do ranních hodin hovořili o tom, čemu se zde říká Dragon Snake. Marius zjistil, že se tu tento objekt objevuje běžně a že pokud by ho neviděl dnes, uvidí ho některý další den znovu. (Měli pravdu - během půl roku přestal počítat svá pozorování, když překročila počet 60.) V diskuzi si ujasnili, že to, co místní nazývají Dragon Snake, je totožné s označením Unidentified Flying Objects (UFO), používaným v technicky vyspělých částech světa. Místní byli z diskuze nadšeni, protože žili celý život v po-věrčivém strachu z tohoto úkazu a nedovedli si ho vysvětlit.

      Marius během dalších měsíců uskutečnil mnoho pozorování i na jiných místech, která se zdála být jakýmisi základnami - na severozápadě ostrova Guadalcanal, na středovýchodním pobřeží ostrova Malaita a v centrální Malé Malaitě. Uvedené první pozorování zcela změnilo jeho názor na existenci mimozemšťanů a během krátké doby zjistil, že tzv. Dragon Snake je v oblasti již více než sto let. Začal zcela vážně uvažovat o možnosti, že nám neznámé bytosti dlouhodobě obývají Zemi.

      Zjistil také, že tyto bytosti se chovají k místnímu obyvatelstvu poměrně nepřátelsky a nepřijatelně, získal informace o několika přímých únosech a zabitích. Přímé zkušenosti měli i příbuzní jeho přátel a byly ověřitelné z několika nezávislých zdrojů. Bezpočet strašidelných příběhů se vyprávěl mezi obyvateli ostrovů již velmi dlouho.

      Když se Marius vzpamatoval z prvního ohromení, začal hledat odpovědi na některé základní nabízející se otázky. Co bylo pro UFO tak zajímavé na onom konkrétním místě v moři, kam se pravidelně ponořovalo? A kam potom vždy odlétalo? Část oceánu přímo před vesnicí, kde bydlel, byla místem jedné z nejznámějších bitev druhé světové války mezi spojeneckými silami a japonským letectvem, ve které spojenci ztratili nejvíce válečných lodí během jediné akce v celé válce. Byly mezi nimi i australský křižník HMAS Canberra a americký křižník USS Chicago.

      Při své návštěvě v hlavním městě (Šalomounových ostrovů) Honiara navštívil Marius místní archív, aby se pokusil zjistit, kde přesně se tyto lodě potopily. Bylo to právě v místech, kam se pravidelně ponořovalo pozorované UFO. Usoudil, že to asi není pouhá náhoda. V té době ještě nevěděl, že podobných objektů létalo v okolí více.

      Při oslavě křtin nově narozeného dítěte jeho přítele Josepha měl Marius příležitost hovořit se dvěma místními náčelníky a dozvěděl se od nich mnoho drobných informací, potvrzujících jeho dosavadní nálezy i případy únosů a usmrcení. Snažil se od nich zjistit, kde má Dragon Snake svoji "základnu". K jeho překvapení to věděli a popsali mu místo - nepojmenovanou horu blízko Mont Popori asi 8 km vzdušnou čarou od pobřeží směrem do vnitrozemí. Hovořili o velkých vodopádech vysoko v horách s jezerem, do kterého voda padá. V tomto jezeře měl být "domov" Dragon Snake.

      Marius se ocitl v podobné situaci jako mnoho dalších lidí, kteří někdy někde udělali podobnou zkušenost. Potřeboval se s tím vším někomu svěřit, ale neměl komu, navíc by mu to nikdo nevěřil a občas i on sám se nedůvěřivě zamýšlel nad tím, čím se to vlastně zabývá. Nicméně mohl komukoliv říci - když mi nevěříte, jeďte tam a poptejte se místních na Dragon Snake. Budete překvapeni, kolik se toho dozvíte.

      O pár dnů později se Marius dozvěděl, že nějakého rybáře těžce zranilo UFO a je v nemocnici. S přítelem Josephem se za ním vypravili. Byl celý popálený a v obvazech. Údajně při nočním rybolovu udělal tu chybu, že si na přelétající UFO posvítil baterkou. To ho pak pronásledovalo a nějakým světelným paprskem vážně popálilo. Stopy po tepelném poškození byly patrné i na jeho rybářském člunu. UFO ho pronásledovalo i na pevnině a podle jeho slov ho zachránila v poslední chvíli jen jeho vroucí modlitba. Nebyl důvod mu nevěřit, ostatně podobné události se zde stávaly v posledních sto letech často. Přestože se občas objevily i v oficiálních zprávách, nikdo je nebral vážně.

      Po návštěvě v nemocnici zašel Marius za svým švagrem Johnem podiskutovat s ním o Dragon Snake. Pokusil se mu vysvětlit, že bílí muži věří, že létající objekty řídí cizinci z jiných světů. Sdělil mu i jejich obvyklý popis - asi 120 cm vysocí, velké hlavy, velké oči, čtyři prsty, průhledná kůže atd. Švagr mu řekl, že v kulturním muzeu Šalomounských ostrovů je kniha s obrázky, popisující podobné bytosti. Marius neváhal a požádal švagra, aby tam s ním zašel. Brzy knihu našli - měla 15 stran se 14 detailními rukou kreslenými obrázky mimozemšťanů velmi podobných tomu, jak jsou zobrazováni v západních civilizacích. Místní autor dal dohromady tuto kolekci obrázků na základě výpovědí různých svědků, kteří měli osobní zkušenosti s těmito podivnými bytostmi. Základní popis uváděl, že jde o mýtické bytosti Šalomounových ostrovů. Autentičnost obrázků se zdála být značná, protože autor ve své době prakticky nemohl přijít do styku s jakýmikoliv západními materiály a většina místních lidí je dodnes přesvědčena, že Země je plochá a hvězdy jsou krůpěje božího potu.

       Během následujících týdnů přemýšlel Marius o všech svých zkušenostech a uvědomoval si, že je zde asi prvním člověkem, který všechny tyto úkazy zažil a byl schopen uvědomit si a posoudit jejich závažnost a shodu s pozorováními jinde na zeměkouli. Začal si rovněž uvědomovat možné následky případného pokračování jeho výzkumu. Některé byly velmi pozitivní, ale jiné zase extrémně negativní. Na Šalomounovy ostrovy se odstěhoval, aby si užil odchod z aktivní vojenské služby ještě v produktivním věku a jistě neočekával, že místo klidného odpočívání bude "honit" UFO. Navíc na UFO nikdy nevěřil a kdyby pozorování nebyla tak častá, zřetelná a potvrzená domorodci po několik generací, nevěřil by ani svým smyslům. Ale jako bývalého vojáka ho nemohlo nechat klidným zjištění, že tady pravidelně sem a tam létají objekty a neustále navštěvují místa, kde se odehrály velké tragické bitvy a tisíce mužů tam ztratilo své životy ve jménu svobody. Připadalo mu to jako zneuctívání hrobů.

      Jedné noci, když opět rybařil, se jeho nerozhodný postoj změnil. Pozoroval UFO jak se ponořuje do oceánu blízko vraku USS Chicago a vynořuje se na povrch jako obvykle mnohem svítivější. Díval se dalekohledem, když v něm najednou spatřil světla lodi, plující směrem k němu. UFO zatím loď nemohlo vidět vzhledem k přírodní překážce. On ale mohl pozorovat oba objekty ve stejném zorném poli. Asi po 30 vteřinách, když UFO zaregistrovalo loď, okamžitě zmizelo. Ne že by někam odlétlo, prostě v okamžiku nebylo vidět. Zdálo se, že mu nevadí, když ho pozorují pověrčiví domorodci, ale že mu vadí, když by ho mohl pozorovat někdo schopný blíže určit jeho identitu. Přepnul na svoji "vojenskou mysl" a před spaním si vytvořil plán.

      Při dalším zkoumání schopnosti UFO zmizet (nebo se zamaskovat) zjistil, že tato jeho schopnost je v celé oblasti běžně známa a přispěla k nejrůznějším pověrám o Dragon Snake. Příběhů o jeho náhlém zmizení bylo bezpočet.

      Expedice na základnu

      Druhý den Marius navštívil přítele Josepha a seznámil ho se svým plánem. Jeho záměrem bylo dostat se v noci na nějaké dostatečně vyvýšené místo, odkud by bylo možné z nadhledu pozorovat trasy, po kterých UFO přilétá a odlétá. Vzali mapu a jali se ji studovat. Z místa jejich pobytu k popisovaným vodopádům (viz výše) byla prakticky jediná možná cesta, kterou mohlo UFO letět, aby nebylo vidět při přelétávání hor. Bylo to asi 5 km dlouhé údolí táhnoucí se severním směrem. Tuto domněnku potvrdily i výpovědi místních obyvatel, žijících v blízkosti této trasy. V oblasti našli dostupný asi 250 m vysoký kopec, který splňoval všechny požadavky pro jejich úmysl. Začali se připravovat na svoji výpravu.

       Do své výbavy na příští den dali pro jistotu i pušku a pistoli - mohli být ohroženi i divokými prasaty, kterých tam bylo hojně. V 8 hodin večer se vydali na cestu. Věděli, že UFO se obvykle objevuje okolo desáté večer nebo okolo třetí ráno. Zaparkovali auto v buši a s baterkami se vyšplhali na kopec. Bylo to opravdu dobré místo a měli nerušený výhled v rozsahu 270 stupňů. Dívali se k východu. Měli volný výhled na oceán vlevo a do údolí vpravo, nemohli tedy nevidět, kudy UFO poletí. Po několika hodinách čekání uviděli ve 2.35 první záblesk světel UFO. Nadšeně ho začali pozorovat dalekohledem, letělo směrem k nim rychlostí, kterou později odhadli asi na 100 uzlů (asi 150 km/h). Okolo jejich stanoviště přelétlo asi za minutu ve výšce okolo 100 m a ve vzdálenosti asi 0,5 km. Těsně předtím změnilo náhle směr o 45 stupňů doleva a obrovskou rychlostí se vzdálilo. Sledovali ho ještě nějakou dobu bez dalekohledů jak mizí za horizontem, letící těsně nad hladinou oceánu. Byl to vzrušující zážitek.

      Jejich vynaložené úsilí se tedy vyplatilo a výprava jim přinesla potvrzení dřívějších informací od místních náčelníků o místě, kde UFO "bydlí".

      V tu chvíli zbývalo již jen jediné - vypravit se k místu předpokládané základny UFO a pokusit se vše natočit na film. Marius nebyl pro tuto činnost nikterak vybaven a žil na Šalomounových ostrovech pouze z vojenské penze. Většinu potřebné výbavy dal přesto dohromady, ale neměl kameru vhodnou pro noční natáčení ani finanční prostředky na její zakoupení. Dlouho nevěděl, jak situaci vyřešit. O několik týdnů později zažil zatím nejbližší pozorování UFO, když přelétalo těsně nad jejich domem. Bylo to poprvé, co ho mohl detailně pozorovat bez dalekohledu. Nevydávalo vůbec žádný zvuk. Jeho přítel Joseph takovouto situaci zažil již vícekrát. Po tomto zážitku se rozhodli, že se k "základně" vypraví třeba i bez kamery.

      Celá situace na Mariuse velmi doléhala. Cítil se bezmocný, nepřipravený a nevybavený, neustále si zpochybňoval realitu toho všeho, neměl s kým o tom hovořit (kromě místního přítele Josepha) a trápilo ho také že to nemůže natočit, protože to by možná mohl být jediný pádný argument, že jde o realitu. Cítil se jako osamocený v tisícihlavém davu. Velmi přemýšlel sám o sobě.

      Další zkušenosti uvádí Marius již jen stručně, přestože jde o řadu let. Lze se jen dohadovat proč. I z jen kusých informací ale vyplývá, že jistě nebyl první (ze západního světa), kdo UFO "objevil" a možná další podrobné publikování jeho soukromých výzkumů není žádoucí.

      Podzemní základna UFO na Malaitě

     Během dalších let (1996 až 2002) uskutečnil Marius několik expedic na ostrov Malaita. Zjistil, že na rozdíl od obecných předpokladů někdo z NASA uskutečnil první kontakt s obyvateli podzemní základny UFO ve středovýchodní části ostrova již v roce 1961. Od té doby začala NASA získávat technologie, kterými nyní disponuje. Impuls k tomu dal svými objevy známý geolog Gropher, který uskutečnil do této oblasti několik expedic v letech 1958 až 1960, viděl talířové objekty a podal o tom zprávu vládě Spojeného království (pod jehož koloniální správu tehdy Šalomounovy ostrovy patřily).

      V roce 1961 přišel údajně nějaký běloch, prohlašující se za představitele NASA, na ostrov, a požádal místní obyvatele, aby ho dovedli ke vstupu do podzemní základny UFO. To se stalo. Byl pryč celý týden a pak se vrátil a požádal místní o spolupráci i v budoucnosti.

       Několik mil severně od ostrova Kwoi je v korálovém útesu deset metrů hluboko kruhová díra 50 metrů v průměru velmi hluboká (ani 200 m dlouhé lano se zátěží nenarazilo na dno). Prakticky denně tudy lze vidět UFO vstupovat a vystupovat. Mariusovi známí tam rádi chodí ve dne rybařit, protože nemusí vyplouvat na nebezpečný oceán a mají tam v hloubce množství velkých mořských ryb. Díra vypadá jako by byla vysoustružena obrovskou frézou (nebo laserem).

       Na pevnině asi 5 km odtud je jezero se dvěma připojenými vstupy/výstupy. UFO je často vidět, jak vstupuje jedním a vystupuje druhým. Před mnoha lety vystupující UFO spálilo jednoho vesničana na prach, všichni o tom vědí. Místní obyvatelstvo bylo udržováno po desítky let ve strachu, mnoho lidí během té doby zmizelo.

       V oblastech Kwaio a Kwara're jsou v horách v džungli tři vstupy, o kterých se Marius dozvěděl, kde obyvatelé pozorovali často "světelné disky" vstupovat a vystupovat. Dá se předpokládat, že nejde o samostatné základny, ale že jsou všechny pod zemí propojeny a tvoří jednu velkou základnu pod těmito (a možná i dalšími) ostrovy. Lecos nasvědčuje tomu, že tam posádky UFO těží velmi vzácný typ polodrahokamů. Lze je najít i mezi domorodci, mají mnohem větší specifickou hmotnost než diamanty a velmi zvláštní optické vlastnosti.

       Snadno k nalezení je i základna UFO na Malé Malaitě v jezeře pod vodopády, kde Marius rovněž pozoroval aktivity UFO. Stačí se zeptat kohokoliv z domorodců - asi 3 km od Affiou a 1 km džunglí do kopce je vstup, kde lze UFO vidět prakticky každou noc. Často létají podél cesty a před domorodci se nikterak neomezují.

      Marius Boirayon píše pouze o tom, co sám viděl, a připouští, že základen a vstupů/výstupů může být mnohem více. Ve svých výzkumech (s ohledem na své možnosti) nadále pokračuje. Případné nové informace lze najít na jeho webových stránkách www.thesolomongiants.com.