Váhy   22.10.2017   Sabina



Ježíš Kristus a Svatý Grál (1)

04.08.06   Laurence Gardner
Laurence Gardner Bestseller poslední doby Šifra mistra Leonarda znovu rozvířil diskuze okolo skutečné historie Ježíše, o jeho případných potomcích, o roli Máří Magdalény ap. Jednou z prvních seriózních publikací na toto téma byla v roce 1996 kniha Laurence Gardnera Bloodline of the Holy Grail (v češtině Svatý Grál, Volvox Globátor 1999). Jako renomovaný historik, archivář a genealog shromáždil velké množství zajímavých a přesvědčivých informací. Tento článek je překladem výběru z jeho zajímavé přednášky o této knize z roku 1997. Nerozhodl jsem se napsat knihu. Stalo se to. Vzniklo to ze skutečnosti, že jsem byl posledních deset let oficiálním historikem a nezávislým genealogem (zpracovatelem rodokmenů) 33 královských rodin. Stalo se to proto, že jsem během této doby dokumentoval důkazy o historii těchto královských rodin a jejich šlechtických odnoží a zpracovával rytířské archívy těchto šlechtických a nezávislých rodin.

       Bestseller poslední doby Šifra mistra Leonarda znovu rozvířil diskuze okolo skutečné historie Ježíše, o jeho případných potomcích, o roli Máří Magdalény ap. Jednou z prvních seriózních publikací na toto téma byla v roce 1996 kniha Laurence Gardnera Bloodline of the Holy Grail (v češtině Svatý Grál, Volvox Globátor 1999). Jako renomovaný historik, archivář a genealog shromáždil velké množství zajímavých a přesvědčivých informací. Tento článek je překladem výběru z jeho zajímavé přednášky o této knize z roku 1997. Nerozhodl jsem se napsat knihu. Stalo se to. Vzniklo to ze skutečnosti, že jsem byl posledních deset let oficiálním historikem a nezávislým genealogem (zpracovatelem rodokmenů) 33 královských rodin. Stalo se to proto, že jsem během této doby dokumentoval důkazy o historii těchto královských rodin a jejich šlechtických odnoží a zpracovával rytířské archívy těchto šlechtických a nezávislých rodin.

       Dával jsem dohromady psané chronologické záznamy věcí, o kterých tyto rodiny znaly podstatu a neznaly často detaily. Proto jsem v Británii a v Evropě strávil mnohem méně času na biblických aspektech, protože zde je mnoho z těchto věcí bráno jako samozřejmě platné. Pro většinu těchto lidí nebylo nikdy žádným tajemstvím, že Ježíš byl ženat a měl potomky, protože to bylo zapsáno v mnoha rodinných archívech, často nejen soukromých ale i veřejně přístupných. Široce o tom pojednávají i publikované listiny Marie, královny Skotské nebo Jamese II Anglického (1688).

      Při shromažďování podrobností, generaci za generací, jsme vlastně sestavovali pro příští generace informace, které byly na začátku práce zavřeny v bezpočtu krabic a skříní. Často jsem byl konfrontován s případy typu: "Podívejte se - naposledy otevřeno v roce 1732!" Jsou to tedy velice staré dokumenty, nejen naposledy otevřené v roce sedmnáctsetněco, ale zdokumentované a sepsané ještě o několik set let dříve.

      Během této doby, asi 10 a ž 12 let, jsem začal pracovat s několika samostatnými pověřeními od samostatných rodinna jejich rodokmenech. Stalo se ale to, že rodokmeny začaly konvergovat, sbíhat se do společných bodů.

       Stávalo se to stále zřetelnější a trvalo to dlouho, protože práce na rodokmenu probíhá ze současnosti do minulosti, sestavuje se směrem do minulosti. Bylo to podobné pyramidě - z velmi široké základny mnoha zprvu zcela nesouvisejících rodinných linií se postupně docházelo k jednomu společnému bodu.

      Náhle jsem si uvědomil, jaký bod to je, a řekl jsem: "Wow, uvědomujete si co jsme zde zjistili? Všechno to vychází z House of Judah!" a oni řekli "Oh yes, my to víme, chtěli jsme, abyste k tomu došel svojí cestou..." a já jsem řekl "Well, ale venku jsou milióny lidí, kteří to nevědí - tak vezměme tu pyramidu, převraťme ji a udělejme z ní knihu!" Tak vznikla tato kniha.

      Kromě toho jsem posledních šest let byl královským pověřeným představitelem Keltské církve a měl jsem přístup ke všem záznamům Keltské církve až do roku 37 našeho letopočtu. Díky propojením mojí rodiny s rytířskými řády jsem rovněž měl přístup k templářským dokumentům, i k těm základním, které přinesli templářští rytíři do Evropy v roce 1128 a konfrontovali s nimi oficiální církevní struktury. Tím je poděsili, protože to byly dokumenty pojednávající právě o krevní linii a rodokmenech.

      Všechny tyto informace, o kterých mluvím, považuje křesťanská církev ze herezi a popírá je. Hereze je ve všech slovnících definována jako "názor, který je v rozporu s ortodoxním dogmatem křesťanských biskupů" - stejně tak jsou proto herezí i postupy a objevy moderní vědy a medicíny. Hereze není nic jiného než jen znevažující "nálepka", používaná církevním establishmentem, bojícím se o svůj osud po staletích snahy ovládat společnost strachem z neznámého.

      Jakékoliv hledání je ze své podstaty zajímavé a fascinující, historie a historický výzkum jsou poučné, ale nálezy a objevy z nich vzešlé jsou bez užitku, pokud neexistují současné aplikace, jako je např. věda nebo medicína, které je mohou využít pro lepší budoucnost.

      Historie není nic víc než zaznamenaná zkušenost - obecně zkušenost vítězů, těch úspěšných. Učit se z dřívějších zkušeností dává smysl. Je to právě ta zkušenost, která udržuje a přenáší morální, kulturní, politické a sociální klíče k zítřku. V našem kontextu to může být sociální přístup zavedený Ježíšem při Poslední večeři. Spočívá v povinnostech dávání a přijímání služby, stanovuje, že ti, kterým byla volbou přisouzena autorita a vliv by si měli vždy být vědomi svých povinností jako představitelů společnosti, zavázáni společnosti sloužit, nevyvyšovat svou autoritu nad společnost. Je to základní klíč k demokratické vládě. Je definován jako vláda lidmi pro lidi. Bez implementace těchto zásad dostaneme pouze důvěrně známou vládu lidí. To není demokratická vláda.

      Naše hledání Svatého Grálu tedy začneme ve svaté zemi Judei v době Ježíšově. Potom strávíme určitý čas ve středověké Evropě. Mystérium Grálu budeme sledovat do Británie krále Artuše a trochu i do USA, kde američtí Otcové zakladatelé patřili mezi největší exponenty poselství Grálu. Američané jako George Washington, John Adams, Benjamin Franklin, Charles Thompson, Thomas Jefferson byli stejně významnými zastánci Svatého Grálu jako král Artuš, Sir Lancelot a Galahad.

      Kniha Bloodline of the Holy Grail (Pokrevní línie Svatého Grálu) má v podtitulu "Utajený rod Ježíše odhalen". To samozřejmě implikuje, že Ježíš měl děti a že tedy musel být ženatý. Byl opravdu ženatý? Měl Ježíš děti? Jestli ano, víme, jaký byl jejich osud? Existují dnes jejich potomci? Odpověď na každou z těchto otázek zní "Ano". Budeme sledovat celý příběh století po století, příběh pevné, stabilní královské dynastie, následníků a dědiců Ježíšových, kteří bojovali v průběhu staletí proti všem překážkám aby zachovali až do dnešních dnů mesiášský královský zákon. Narazíme na uchvácené koruny, obžaloby, vraždy a neoprávněná utajování informací lidmi západního světa. Je to příběh o dobrých vládách a špatných vládách, o tom jak patriarchální král lidí byl nahrazen dogmatickou tyranií a diktaturou nad zeměmi. Je to historie, která byla postupně napsána, ale ještě nebyla vyprávěna.

       Začněme s nejběžnější ze všech otázek: Co je to Svatý Grál? Jak souvisí Svatý Grál s potomky Ježíše? Skutečnost, že Ježíš měl potomky, může mnohého překvapit, ale bylo to běžně známo v Británii a v Evropě až do pozdního středověku, tj. ještě před pár stoletími.

      Ve středověku byla Ježíšova rodová linie nazývána francouzským slovem Sangreál. Je vytvořeno ze dvou slov -Sang Reál, znamenajících královská krev. Byla to královská krev Židů, královská linie Davidova která pokračovala Ježíšem a jeho potomky. V anglickém překladu se z názvu "Sangreál" stalo "San Greál" (San ve smyslu svatý jako San Francisco) a ve snaze o spisovný zápis pak "Saint Grail". Ze Saint se pak stalo významově podobné Holy (svatý, posvátný) a jsme u Svatého Grálu.

      Od středověku bylo v Británii a Evropě mnoho rytířských a vojenských řádů navázaných na královskou rodovou linii (Messianic Blood Royal). Patřily mezi ně Řád Sionského království, Řád svaté hrobky, ale nejprestižnějším ze všech byl Svrchovaný řád Svatého Grálu - Rytíři Svatého Grálu. Byl to řád dynastie Scotland's Royal House of Stewart.

      V symbolickém pojetí je Grál často pojímán jako kalich obsahující Ježíšovu krev, alternativně víno. Kalich s vínem je samým základem církevního svatého přijímání, mše, eucharistie, víno reprezentuje věčnou krev Ježíšovu.

      Je zcela zřejmé, že ačkoliv křesťanská církev udržovala starý zvyk svatého přijímání, šikovně ignorovala a nevyučovala pravý význam a původ tohoto zvyku. Málokoho kdy napadlo se ptát po základním symbolizmu posvátného kalichu s vínem, protože všichni předpokládali, že pochází z nějakého odstavce evangelia v souvislosti s Poslední večeří Páně. Ano, je to význam věčné krve Ježíšovy. A jak je Ježíšova krev zvěčněna? Je zvěčněna prostřednictvím rodiny a rodu. A proč se tedy církevní autority rozhodly ignorovat význam pokrevní rodové linie posvátného kalichu? Udržovali posvátnost. Proč šli až tak daleko, že označili tradici a symbolizmus Grálu jako herezi?

      Každá vláda a každá církev vyučuje takovou historii a taková dogmata, které napomáhají jejich vlastním zájmům. Vzhledem k tomu jsme všichni průběžně zásobováni velmi filtrovanými informacemi a účelovou výukou. Vyučují nás tomu, co by chtěli, abychom věděli, a říká se nám to, čemu máme věřit. Většinou se ale učíme politickou i náboženskou historii ze státní nebo církevní propagandy. Z té se často stává absolutní dogma a nelze ji jakkoliv zpochybňovat pod hrozbou tvrdých represí.

      Vzhledem k postoji církve ke kalichu a vínu je očividně zřejmé, že originální symboliku biskupové změnili, protože ukazovala, že Ježíš měl potomky a že tím pádem musel být spojen s nějakou ženou.

       Nebyly to ale pouze svátosti a tradiční rituál, které proto byly změněny. Samotná evangelia byla zkreslena tak, aby vyhovovala výhradně mužskému establishmentu římské církve - podobně jako se v současné době např. upravují obraz a zvuk filmu, aby se dosáhlo požadovaného výsledku, výsledku který je v zájmu tvůrce filmu.

      Dobře známe evangelia Matouše, Marka, Lukáše a Jana - ale co ostatní evangelia? Evangelia Filipa, Tomáše, Marie a Máří Magdalény? Co všechna ta početná evangelia, divadelní hry a epištoly, které nebyly schváleny římskou církví při kompilaci Nového Zákona? Proč byly při výběru vyřazeny?

       Pro výběr evangelií do Nového Zákona byla v podstatě dvě hlavní kritéria. Byla stanovena na koncilu v Kartágu v roce 397. Prvním kritériem bylo, že Nový Zákon musí být napsán ze záznamů přímých Ježíšových apoštolů. Marek ani Lukáš, podle současných informací, nebyli přímými Ježíšovými apoštoly. Byli kolegové pozdějšího sv. Pavla. Naopak Tomáš patřil k původním 12 apoštolům, přesto jím napsané evangelium bylo vyřazeno. Nejen to, spolu s početnými dalšími evangelii a texty bylo rozhodnuto je zničit.

      A tak to pokračovalo i ve středověku. Tomášovo evangelium a mnoho dalších neschválených knih bylo odstraněno a ukryto v pátém století. Některé z těchto rukopisů byly objeveny teprve v poslední době - největší nález pochází z Nag Hammadi v Egyptě, 1500 let po ukrytí těchto dokumentů.

      Ačkoliv tyto knihy byly objeveny až v minulém století, byly často používány již prvními křesťany. Některé z nich, včetně již zmíněných evangelií a spolu s Evangeliem Pravdy, Evangeliem Egyptských a dalšími, byly často citovány ve spisech kněží z počátku křesťanství (Clement of Alexandria, Irenaeus of Lyon, Origen of Alexandria).

      Tak proč byla Markovo a Lukášovo evangelium vybrána, když nebyli Ježíšovi přímí apoštolové? Protože Marek a Lukáš ve skutečnosti byli jeho apoštoly, a první křesťanští kněží to věděli. V dobách před zfalšováním Nového Zákona oni velmi dobře věděli, že Ježíš ukřižování přežil. V prvních evangeliích nebyl žádný příběh o zmrtvýchvstání - ten byl přidán později.

      A proč nebyla vybrána další apoštolská evangelia? Protože zde bylo druhé, mnohem důležitější kritérium, podle kterého byl fakticky výběr proveden. A to byla totální sexistická regulace. Předem vylučovala cokoliv, co by mohlo potvrdit nebo udržovat význam a postavení žen v církvi nebo společnosti. Na této bázi sestavila církev Nový Zákon. Bylo řečeno: "Nedovolujeme našim ženám kázat v kostele, jen se modlit a poslouchat, co se káže. Náš Pán, když vyslal nás dvanáct (apoštolů), neposlal žádnou ženu, protože hlavou ženy je muž, a není nerozumné, aby tělo řídilo hlavu?"

      Byl to nesmysl, ale bylo to právě z tohoto důvodu, proč desítky evangelií nebyly vybrány - bylo z nich totiž naprosto jasné, že mezi Ježíšovými kněžími bylo mnoho aktivních žen - mezi jinými Máří Magdaléna, Marta, Helena-Salome, MarieJakubova, Joanna. Nebyly jen žákyněmi kněží - je o nich psáno jako o kněžkách, které měly vlastní náboženské školy v Nazarenské tradici.

       V epištole sv. Pavla Římanům se Pavel konkrétně zmiňuje o svých vlastních ženských pomocnicích - např. Phoebe, kterou nazývá sestrou církve, Julia, Priscilla. Nový Zákon je plný žen učednic, ale církev je všechny ignorovala. Když byla vytvoře-na církevní pravidla o kněžské disciplíně, bylo v nich řečeno: "Žena nesmí v kostele hovořit, ani si dělat nárok na jakýkoliv podíl v jakýchkoliv mužských funkcích." Ale o tom, že to jsou mužské funkce, rozhodla sama církev.

      Církev měla z žen takový strach, že vytvořila pravidlo celibátu - pravidlo pro své kněze, pravidlo, které bylo uzákoněno v roce 1138 a jako zákon trvá dodnes. Nebylo nikdy tím, zač se vydávalo - studiem zákona a historie lze nabýt přesvědčení, že sexuální aktivita jako taková církev nikdy moc nezajímala. Co církvi vadilo, byly intimní vztahy mezi kněžími a ženami, protože z žen se stávají milenky a manželky. Základní přirozeností mateřství je pokračování rodových (pokrevních) linií. To církev zajímalo - udržet tabu pokud jde o mateřství a pokrevní rodové linie. To vše mělo být odstraněno z budované žádoucí "image" Ježíše.

       Ale v Bibli se nic takového nepraví. Sv. Pavel napsal v epištole Timotejským že biskup by měl mít jednu ženu a měl by mít děti, protože muž s vlastní zkušeností s rodinou a domácností je mnohem lépe připraven pečovat o církev. Přestože římsko-katolické autority učení sv. Pavla výrazně podporovaly, tomuto explicitnímu doporučení nebyla věnována žádná pozornost, protože záměrem církve bylo strategicky ignorovat Ježíšovo manželství.

      Přes celibát vyhlášený církví je představa "neženatého" Ježíše v rozporu s ostatními dokumenty té doby. Byla otevřeně popírána i mezi obyvatelstvem až do roku 1547, kdy odporování této "věčné pravdě" bylo prohlášeno za tvrdě trestatelnou herezi. Nejen na Nový Zákon ale dopadly tyto sexistické restrikce. Podobné "úpravy" byly aplikovány na židovský Starý Zákon, aby byl přijatelný pro připojení ke křesťanské Bibli. Je to zjevně patrné z různých pasáží, které unikly pozornosti editorů.

      Některé spisky odkazují na mnohem starší Knihu upřímného (přímého) (Book of Jasher). Je považována za velmi důležitou. Kde je? V Bibli není. Jako mnoho dalších knih, byla účelově vypuštěna. Ale stále existuje - je to třímetrový židovský svitek. Dlouhou dobu byla historicky velmi důležitá. Byla perlou soudu francského císaře (742-814) a překlad této knihy byl základním impulsem k založení pařížské univerzity v roce 800. To bylo asi sto let před tím, kdy byl sestaven Starý Zákon tak, jak ho známe dnes.

        Jasher byl oficiální Mojžíšuv posel. Jeho zápisy jsou nesmírně významné. Zprávy se týkají historie Izraelitů v Egyptě a jejich exodu do Cannanu. Ale tyto zápisy se značně liší od toho, jak známe tento příběh dnes. Sdělují, že duchovním vůdcem kmenů, které překročily Rudé moře na horu Sinaj, nebyl Mojžíš, ale Miriam. V té době Židé neznali žádného Jehovu - uctívali bohyni Asherah. Jejich duchovními vůdci byly převážně ženy. Podle Knihy upřímného představovala Miriam pro Mojžíše takový problém v jeho pokusu nastolit nové prostředí mužské dominance, že ji uvěznil; židovský národ pak povstal proti Mojžíšovi se svými zástupy, aby Miriam propustil. To v Bibli není.

       Nyní přejdeme tam, kde samotný křesťanský příběh začal. Podívejme se na evangelia a na to, co nám skutečně sdělují, na rozdíl od toho, co si myslíme, že nám sdělují, co do nás hustili ve školách a kostelech. Je až překvapující, jak moc si myslíme, že známe, ale dozvěděli jsme se to většinou z kazatelen nebo z obrázkových knížek, nikoliv studiem historických textů. Příběh zrození Páně je sám dobrým příkladem. Je široce přijímáno a vánoční pohlednice nás v tom neustále utvrzují, že se Ježíš narodil ve stáji. V evangeliích nic takového není. V žádném autorizovaném evangeliu není jediná zmínka o stáji. Ježíšovo narození není v Markově a Janově evangeliu zmíněno vůbec, a v Matoušově se zcela zřetelně konstatuje, že se narodil v domě.

      Tak odkud se vzala stáj? Chybnou interpretací Lukášova evangelia, kde se praví, že Ježíš byl uložen ve žlabu - nikoliv narozen, ale uložen - a žlab byl a dodnes je koryto pro krmení domácích zvířat. Stačí prostudovat život společnosti té doby a zjistíte, že v té době byly žlaby běžně používány jako kolébky pro děti a často byly za tímto účelem přenášeny i do obytných prostor. Proč by se tedy mělo předpokládat, že právě onen žlab byl ve stáji? Protože anglický překlad Lukášova evangelia nám říká, že v hostinci neměli volný pokoj. Musela to tedy být stáj! Ale dřívější překlady Lukášova evangelia nehovoří o žádném hostinci, ani rukopis Lukášova evangelia neříká nic o tom, že by v hostinci nebyl volný pokoj. Ve skutečnosti v té době na Blízkém východě žádné hostince nebyly. Ani dnes jich tam moc není, a pokud jsou, jsou ilegální. Lidé se ubytovávali v soukromých domem, to bylo tehdy běžné. Říkalo se tomu rodinná pohostinnost. Domy byly tehdy otevřené pro poutníky a cestující.

       Máme-li už být v této záležitosti přesní, v té době nebyly v oblasti ani stáje. Ve skutečnosti je stáj zcela anglické slovo a označuje výhradně místo pro chování koní. Ale kdo v té době jezdil v Judei na koni? Oslové a velbloudi, výjimečně snad mohl mít koně římský důstojník, ale i muly a oslové, pokud vůbec byli pod přístřeším, bývali pod nějakým jednoduchým přístřeškem nebo v kolně, nikoliv ve stáji. Ani řecký překlad neříká nic o tom, že by v hostinci nebyl volný pokoj. Nejlepší překlad říká, že v místnosti nebylo žádné vybavení. Tedy jak říká Matouš, Ježíš se narodil v domě, a Lukáš dodává, že byl položen ve žlabu, protože v místnosti nebyla kolébka.

       Stejně důležitá je i chronologie okolo Ježíšova narození, protože (jediná) dvě evangelia, která se o Ježíšově narození zmiňují, nám poskytují dvě zcela různá data této události.

      Podle Matouše se Ježíš narodil za vlády krále Heroda, toho krále, který konzultoval událost s mágy a nařídil vyvraždění neviňátek. Herodes zemřel v roce 4 př. n. l. a z Matoušova evangelia víme, že Ježíš se narodil před tím. A z toho většina standardních biblí a historických knih vyvozují, že se Ježíš narodil v roce 5 př. n. l., protože je to dříve, než rok 4 a Herodes ještě vládl, takže datum vyhovuje. Ale v Lukášově evangeliu najdeme zcela jiné datum. Lukáš nepíše nic o Herodovi ani nikom podobném. Říká, že Ježíš se narodil v době, kdy v Syrii vládl Cyrenius, ve stejném roce, kdy římský císař Augustus uskutečnil sčítání lidu, to sčítání, kvůli kterému byli Josef s Marií na cestě do Betléma.

      Zde je nutné zmínit další důležité momenty, zaznamenané v židovských kronikách z prvního století našeho letopočtu. Cyrenius byl ustanoven vládcem Syrie v roce 6 n. l. To byl ten rok uvedený ve sčítání obyvatelstva, realizovaném Cyreniem na příkaz císaře Augusta. Podle Lukáše to bylo první a jediné zaznamenané sčítání lidu v oblasti. Narodil se tedy Ježíš v roce 5 př. n. l. nebo v roce 6 n. l.? Nemusí zde být chyba. Může být totiž obojí správně, jde pravděpodobně o dvojí různé narození - narození fyzické a narození společenské, komunitní (něco jako přijetí do společnosti). V té době to bylo označováno jako první a druhé narození a byla aplikována specificky v případě určitých skupin obyvatelstva a zejména u potomků dynastií. Druhé narození u chlapců se provádělo jako rituál znovuzrození. Byl to velmi konkrétní fyzický rituál, dítě bylo zabaleno do zavinovačky a jakoby znovu zrozeno z matčiny dělohy. Konalo se ve věku 12 let.

-pokračování-


(c)1998 Laurence Gardner

Převzato: Tipy a inspirace


oblíbenost článku   hlasování   nejhorší 1 slabý 2 slabý 3 podprůměrný 4 průměrný 5 průměrný 6 nadprůměrný 7 velmi dobrý 8 velmi dobrý 9 nejlepší 10 6 (3230 hodnocení) zobrazeno: 22511x (dnes: 2x)

K článku není založena diskuze

Článek je součástí seriálu "Ježíš Kristus a Svatý Grál"




přednášky, kurzy a školení Jaroslava Chvátala

Kalendář akcí

Říjen
2017
Po Út St Čt So Ne
            01
02 03 04 05 06 07 08
09 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31          

přednášky
kurzy a semináře
letní týdenní semináře
speciální akce
více akcí v jeden den

přijímané platební karty
statistika TopList


odebírat RSS RSS 2.0

"Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny. Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu". (Listina základních práv a svobod České republiky)

Redakce neodpovídá za obsah článků i diskusí, které ne vždy odpovídají stanovisku redakce. Přebírání písemného či obrazového materiálu je možné pouze se souhlasem vydavatele. Platí pro materiály podléhající čtenářskému poplatku. © Matrix-2001.cz, Jaroslav Chvátal
webdesign Vendys graphics