PREZIDENTOVA ŘEČ O "STAVU UNIE": BUSH DEKLARUJE SVĚTOVOU VÁLKU - ANALÝZA + VIDEO

        Řeč amerického prezidenta George Bushe "O stavu Unie" která proběhla o úterní noci se zařadila mezi nejhrozivější a nejagresivnější projevy v americké historii. Bush v podstatě navrhuje program bezlimitního a trvalého způsobu válčení na každém kontinentu a proti jakémukoliv režimu pokud tento nezastupuje hrabivé mocenské zájmy americké vládnoucí třídy. Bush pohrozil válkou v Iránu, dalšími bojovými akcemi v Iráku, válkou v severní Koreji. Přičemž naznačil existenci "tisíců nebezpečných zabijáků vycvičených v metodách násilí, které jsou často podporovány zakázanými vládními systémy", přesto do jisté míry přiznal, že tyto země nemusely mít nic společného s teroristickým útokem z 9/11 2001. Bush hledá nové zdůvodnění pro vojenskou akci, prohlašujíce, že Irán, Irák a severní Korea se snaží vyvinout nebezpečné chemikálie, biologické a nukleární zbraně. Doslova prohlásil: "Tím, že tyto režimy hledají nové druhy zbraní hromadného ničení, podílí se na rostoucím světovém nebezpečí?..".   "Státy jako jsou tyto,", říká, "a jejich spojenečtí teroristé představují osu zla ohrožující světový mír".

        Lze konstatovat, že přes pokus vzkřísit rétoriku II. světové války v jeho odkazu k "ose zla", je to samotná americká vláda a Bush, kteří jak vidno jdou ve stopách nacismu. Je velmi poučné připomenout si veřejné prohlášení a projevy Adolfa Hitlera ve třicátých letech minulého století s anatomií rétoriky současného amerického prezidenta. Oba dva jsou si srovnatelní v cynismu, lžích a provokacích používaných k ospravedlnění pro vojenskou agresi.

      Program dobytí světa

      Takové srovnání je skutečně na místě, jelikož Hitler a nacisté, americký militarismus se shodně pustily do kampaně dobytí světa a světové vlády. Projev o "Stavu Unie" byl veskrze proklamací bezuzdných choutek armády, byl velmi nemilosrdný páchnoucí zkaženou kriminální částí americké vládnoucí elity, která má svého přímého zástupce v Georgeovi W. Bushovi.

       Stejně jako tomu bylo u Hitlera i Bush představuje zvrácený pohled na svět ve kterém malé a slabé státy jsou smrtelnou hrozbou pro ty nejsilnější a těžce ozbrojené. V roce 1938 - 39 Hitler jako první stát démonizoval bývalé Československo a pak Polsko jako hrozbu pro národní bezpečnost Německa. Těsně před tím, než byly oba státy napadeny. (Toto bychom si měli dnes a denně uvědomovat především mi Češi a Slováci, jelikož v našich genech jsou od naších rodičů případně prarodičů přímé zkušenosti z tohoto druhu politiky, pozn. J.Ch.).

        Ve skutečnosti mají tyto země především chudobu a pořadník obětujících se států v rámci působení amerického imperialismu. Pokud budeme identifikovat "světu nejvíce nebezpečný vládní systém", pak jeho identita by měla být každému inteligentnímu člověku zcela zřejmá - je to vláda Spojených Států Amerických, země jejž rozpočet překonává rozpočet všech sedmi států, které USA během posledních dvanácti let napadli (Panama, Haiti, Jugoslávie, Irák, Somálsko, Súdán, Afghánistán ).

       Existují tři zřetelné důvody amerického establishmentu proč vytvářet agresivní politiku vůči třem státům, které v současné době USA "leží nejvíce v žaludku":

Severní Korea: Jde o dlouhodobou nenávist krajní pravice, která tvoří Bushův politický základ ke státu, který zřejmě již jako jediný (s výjimkou Kuby) přežívá z dob studené války a konfrontace se sovětským blokem.

Irák: Jde o zemi s druhou největší produkcí ropy na světě. Tato zem reprezentuje nedokončenou záležitost režimu otce současného amerického prezidenta, jehož neschopnost si podrobit Bagdád a nainstalovat v této zemi podporovanou loutkovou vládu byla noční můrou současného Bílého Domu.

Irán: Je v konfliktu s USA od revoluce 1978 - 79 kdy byla svržena Američany podporovaná diktatura "Shah".

       A pak tu jsou strategické zájmy. Je možné soudit, že výše uvedený řetězec příčinných události (ať již těch, které již nastaly a nebo těch, které teprve nastanou) vedou k finálnímu válečnému konfliktu proti Číně, která představuje stále sílící mocnou sílu hlavní konkurence s vlivem na severu i na jihu Asie. Mimoto střední a východní enkláva centrální Asie vlastní zhruba dvě třetiny světových ropných rezerv a zemního plynu. Prvním krokem v kampani za ovládnutím a následným upevněním vojenského postavení v centrální Asii došlo ze strany Spojených Států k napadení Afghánistánu. Irán vstoupil do přímého střety s USA tím, že od tohoto okamžiku začal sledovat své vlastní zájmy v persky mluvících enklávách západního Afghánistánu. Irán a Irák jsou země, které se nachází na druhém a třetím místě v produkci ropy na světě. Na prvním místě je Saudská Arábie.

       Z pohledu vojenské terminologie a nazírání na sled událostí od klíčové startovacího bodu, který zosnovali "jestřábi americké militantní politiky" (9/11 2001) se počíná stále více a více utahovat smyčka kolem Číny, Uzbekistánu, Tadžikistánu, Kyrgyzstánu, Pákistánu, Indie, Filipín a nyní začínají pomalu a jistě řinčet šavle i na korejském poloostrově.

       Jak poznamenal britský deník "Guardians": "Vypadá to, že další střety ve válce s terorismem vyjdou z nové základny Pentagonu v asijské části Pacifiku".

      Měřítkem ctižádosti americké armády je demonstrace skrze gargantuovského navýšení rozpočtu Pentagonu podle návrhu Bushe, jež by měl činit bezmála 48 miliard dolarů. Jde o rozpočet, který svým rozměrem přesahuje komplexní rozpočet kterékoliv jiné země. Ruku v ruce s tím jdou návrhy povinné vojenské služby pro novou generaci amerických mladých občanů. 

       Krize uvnitř Států - pohonný generátor k válce

       Současná militantní politika USA je v konečné analýze důsledkem dlouhodobých neřešitelných společenských rozporů uvnitř vnitřních hranic Spojených Států. Jak jinak porozumět horečnaté naléhavosti k válce, kterou dost zřetelně Bush svým vystoupením v Kongresu naznačil: "?čas není n naší straně. Ján nebudu čekat na události, které vytvoří vrcholný rámec nebezpečenství. Já nebudu stát stranou a přihlížet jak nebezpečné precedenty jsou blíž a blíž."

       Skutečně existují nebezpečí, nebezpečí americké militantní politiky. Tato globální nebezpečí přes všechnu odsouzení hodnou aktivitu teroristů se nevytvoří z těchto malých ostrůvků militantních skupin slabých vlád a chudých zemí světa. Tato skutečná globální nebezpečí vychází ze stále se prohlubující krize světového kapitalismu a ve stále se zvětšujících rozporech uvnitř Spojených Států mezi krajně bohatou elitou a drtivou většinou pracujícího obyvatelstva.

       Bush přiznal, že americká ekonomika je v úpadku, ale zároveň nemá žádný lék narůst nezaměstnanosti, chudoby a sociálního nedostatku. Pouze nabízí rozšíření programu ostrých daní pro bohaté a velké obchodní řetězce. Ve své řeči se pouze průběžně dotkl takových oblastí jakými jsou vzdělání a zdravotnictví přičemž je jasné, že dojde opět k navýšení rozpočtu armády "bezpečnosti vlasti", která "onemocněla velmi vážnou nemocí".

       Projev o "Stavu Unie" proběhl ve stínu zhroucení "Enron", sedmé největší společnosti v USA, která je nejvíce spoutaná politickými a ekonomickými zájmy s Bushem a republikánskou stranou, stejně jako dalších korporačních bankrotů společností: "Kmart", "Global Crossing", nebo "Sunbeam", konečně se to týká například i celého ocelářského průmyslu.

       Bushova tuzemská opatření se soustřeďují na vnitřní potlačování, budování policie k systematického likvidování vln nesouhlasu a dokonce jakési vnitrostátní armády.

       Přes oficiální velebení Bushe zastrašenými a cynickými médii, přes všechny politologické a sociálně společenské názory všech možných vědátorů o tom jak prezident Bush je velmi oblíbený u prosté americké společnosti je skutečnost radikálně odlišná. Všechny tyto populistické výjevy pouze slouží jako nástroj politického zastrašování. Půjde-li člověk do továren, kanceláři mezi obyčejné americké lidi, zjistí, že obecnou reakcí na Bushe je pouze lhostejnost, podezření a nebo dokonce opovržení.

      Toto je žádná půda pro uspokojení. Opozice nevyhnutelně se objeví k administraci keře a americkému kapitalismu, ale být efektivní to musí být založené na vývoji politického povědomí mezi množství pracujících lidí. 

       Současný stav Spojených států je učebnicovým příkladem toho jak se prohlubující společenská, ekonomická a politická vnitřní krize mocnosti s celosvětovým vlivem přelévá do rodící se globální světové krize lidské společnosti s možnými dalekosáhlými důsledky na všech úrovních fyzikálního života.

ZDE MŮŽE ČTENÁŘ SHLÉDNOU KRÁTKÉ VIDEO S NĚKTRÝMI SEKVENCEMI PROJEVU PREZIDENTA BUSHE