NOVÉ INFORMACE K PŮSOBENÍ "HNĚDÉHO TRPASLÍKA" UVNITŘ NAŠÍ SLUNEČNÍ SOUSTAVY A VZTAŽNÉ JEVY V PROSTŘEDÍ PLANETY ZEMĚ (1)

Geofyzikové již několik desítek let pozorovali řadu geomagnetických a následně pak i tektonických poruch, které nebyly dostatečně vysvětleny, ale přesto i nadále přetrvávají v časovém intervalu 5,9 let. V této souvislosti je třeba dodat, že právě rok 2018 se nachází na vrcholu tohoto cyklu. S tím souvisí i fakt, že se v letošním roce očekává více jak 30 velkých zemětřesení, které y měly udeřit na různých místech naší planety.

Konzistentní a vysoce přesvědčivé statistické údaje výše uvedené jevy jasně identifikují a odlišují od všech ostatních známých vlivů například v návaznosti na rotaci Země. Za analýzou těchto statistických údajů stojí dva výzkumníci - jeden z Velké Británie a druhý z Francie.

Ve své studii, která byla zveřejněna již v červenci 2013, geofyzici dr. Richard Holme z "University of Liverpol" a dr. Olivier de Viron z "Institutu de Physique de Globe" v Paříži došli k závěru, že v opakovaných cyklech odpovídající 5,9 let dochází střídavě v rozsahu milisekund k zrychlování a zpomalování planetárního dne. (https://www.liverpool.ac.uk/~holme/nature_sub.pdf)

Ze studie také vyplývá, že "periodické kolébání" zemského jádra, se podílí na změně délky planetárního dne každých 5,9 let. Zjistilo se, že tento velmi jemný cyklus, který odečítá, nebo přičítá pouhé milisekundy, je ve shodě s náhlými změnami v délce dne a magnetickým polem Země. Během těchto krátce trvajících fluktuací v intenzitě magnetického pole, dochází ke specifické situaci, která se nazývá "geomagnetické trhnutí", kdy  se v jednom dni rotace země posune o 0,1 milisekundy. Od roku 1969 vědci identifikovali celkem 10 takových "geomagnetických trhnutí".  

Na první pohled banální a zdánlivě zanedbatelná změna, je ve skutečnosti velmi zásadní pro ty, kteří studují naší planetu a hlavně změny v jejím geomagnetickém poli. Mohou totiž poskytnout velmi významná vodítka v rámci studia nedostupného železného planetárního jádra. Skutečný zdroj citovaných jevů však zůstává i nadále tajemstvím. Nikdo totiž neví, co způsobuje ono "geomagnetické trhnutí".

"Prostě nemáme tušení. V poslední době se něco děje uvnitř Gutenbergova diskontinua, protože účinek se projevuje současně, jak v prostředí geomagnetického pole Země, tak i v rotačním účinku. Zatím ale nevíme, co to vyvolává", řekl Holme.

"Máme nějaké nápady, ale jsou to pouze teoretické hypotézy, jež nemají žádné objektivní opodstatnění. Pro nás je v této fázi výzkumu velmi důležité, abychom měli k dispozici nějaký hnací intelektuální nástroj, který by nás popoháněl k diskuzi a přemýšlení", dodal Holme.

Existují ovšem i jiné síly, které se podílejí na změně planetární rotace.  Jsou to například souvztažné slapové síly, které jsou generovány gravitační vazbou Země na Slunce a Měsíc. I ty se podílejí na zpomalení rotace naší planety. Jde o to, že zkrácení, nebo prodloužení dne o pouhou jednu milisekundu, může mít zcela zásadní dopad evokaci silných zemětřesení, tání ledovců, změny mořských proudu, nebo labilitu tryskového proudění ve stratosférických oblastech, která je aktuálně registrována na evropským kontinentem.

Holmova a de Vironova studie, je v kontextu širších souvislostí velmi zásadní. Mimo jiné objektivně prokazuje sérii vzájemně provázaných anomálií pro které nemá oficiální věda žádné vysvětlení. Izolované kolísání periodické délky dne poskytuje sadu pravidelných markérů, jež byly zaznamenány od roku 1965 do roku 2011. Ty obsahují celkem 8 kompletních cyklů specifického oscilačního vzoru a 10 souvisejících "geomagnetických nárazů".

S tím úzce souvisí charakteristika zemětřesení o velikosti 7M a více od roku 1900, které byly také součástí komplexní analýzy. (http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1002/2017GL074934/full) Podrobné informace na toto téma obsahuje studie geofyziků Rogera Bilhama z "University of Colorado" a Rebeccy Bendickové z "University of Montana" v Missoule.

Zde máme jejich krátké vyjádření:

"Počty zemětřesení ke kterým každý rok došlo v průběhu minulého století, jsou dobře známy. Změny rychlosti rotace Země jsou také velmi dobře známé. takže vlastně vše, co jsme učinili spočívalo v porovnání těchto dvou dobře známých seznamů čísel a zpráv s vyhledání, pro nás, užitečných vztahů".

Základní myšlenka spočívá ve faktu, že zemská rotace mírně zpomaluje a rovník se zmenšuje. Nicméně tektonické desky, se jen tak snadno zmenšovat nemohou, což znamená, že na stykových plochách těchto desek dochází k jejich deformaci. Ačkoliv primární tlak na hroty desek nemusí být sám o sobě velký, tím, že se sčítá s již stávajícím tlakem, může být výsledná komprese dostatečně silná na to, aby vyvolala silné zemětřesení.

Doktor Bilham upozorňuje na to, že od roku 1990 zaznamenáváme ročně v průměru asi 15 velkých zemětřesení. Ovšem V některých kratších období se počet zemětřesení razantně zvětšuje, takže je ročně zaznamenáno 25 až 35 zemětřesení o síle větší jak 7M. Když se vědecký tým detailně zaměřil na tuto anomálii, zjistil, že v té samé době došlo vždy ke zpomalení rotace Země, což znamená, že se dny o něco málo prodloužily.

Zatímco sekvence zemětřesení tvoří jasné seskupení kolem časových údobí ve kterých dochází k nejsilnějším odchylkám od průměrné délky dne, datová sada týkající se zemětřesení o velikosti 7+M, neposkytla žádné konkrétní vzory, které by mohly pomoci v predikci geografické dislokace a časového průběhu budoucích událostí. Aniž by existovaly jasné údaje podporující následující tvrzení, vědci spekulují, že periodická změna průměrné rotace Země, by mohla nastat v důsledku pohybu magmatu uvnitř vnitřního pláště planety.

Nedávno jsem se dozvěděl, že aktuálně vzniká nová studie, která se snaží nalézt souvislosti mezi neustále rostoucím výskytem podivných atmosférických zvuků, které připomínají hlas trumpety, nebo jakého zvláštního hlubokého řevu, zvýšením emise plazmatu v atmosféře a zpomalením zemské rotace nastupujícím slunečním minimem, které má začít od poloviny letošního roku.

Skutečnost je ale taková, že oscilace délky dne není vyvolávána nějakým neidentifikovaným pohybem v zemském plášti, ale ve skutečnosti jde o odrazový efekt týkající se pravidelného průchodu binárního společníka našeho Slunce - hnědého trpaslíka. Zatím neviditelná přítomnost hnědého trpaslíka (binárního slunce našeho slunečního systému), nebyla považována za možný zdroj výše uvedených jevů. Vysoce přesné stanovení charakteru kmitání průměrné délky denního cyklu, umožňuje rafinovaný výpočet dynamických procesů ve slunečním cyklu binární hvězdy.

Zajímavý vztah vyjde najevo, když klasickou časovou hodnotu oscilace zdvojnásobíme (5,9x2=11,8), což samo o sobě představuje jasnou "Fibonacciho korelaci", která dále nabízí přesvědčivý odkaz na aktivity binárního společníka našeho Slunce. Oscilace v cyklu 5,9 let odráží přibližně polovinu hodnoty - Fibonacci # 136 x 10-27:

Fibonacci # 136 x 10-27 = 11,825896447871835 ...

(Fibonacci # 136 x 10-27 )/2 = 5,9129482239359175 ...

Využitím Fibonacciho korelačního modelu - 5.913 let k pročištění výpočtů oscilace průměrné délky dne, zároveň objasníme původ periodického zpomalení rotace zemského jádra a to odhalením dokonalé koincidence s 36666-letým cyklem binárního slunce (jež souvisí s informacemi, které jsem již dříve extrapoloval z materiálů Billyho Meiera.):

36,666 let/6201 = 5.91291727140784

Oscilace 5.91291727140784 let představuje ~ 0.00003095 rozptyl z F#136 x 10-27/2 (5.91294822 - 5.91291727 let = 0,00003095 let). Tato speciální Fibonacci korelace zřejmě představuje indikátor pro oscilaci střední délky denního cyklu, což ukazuje na přesný výpočet délky trvání periody.

A časová lhůta odpovídající ~ 5,913 let pro  oscilaci střední délky denního cyklu, je dokonale zarovnána s 36.666-ti  letým modelem cyklu binární hvězdy, který uplyne 6,201x za  každých 36,666 let. Během tohoto období 11-ti letý sluneční cyklus uplyne 3.333x.

5.91291727140784 let x 6,201 = 36,666 let

11 let x 3.333 = 36,666 let

-pokračování-

Diskuze není aktivní, nelze do ní vkládat příspěvky.

Další díly