Máme putovat se všemi svými břemeny od zrození ke smrti?  Nebo je předáme?  Když je člověk v koncích a konečně připustí, že již dál nemůže, musí se on i jeho život změnit. V tom okamžiku je blízko vedení a pomoci Nadjá, ale jen pokud je dokáže rozpoznat a je ochoten je přijmout. Jakmile se život ve světě stane tak hrozivý a nesnesitelný, že se v zoufalství a zmatku představa sebevraždy stane jediným únikem, tehdy nastává čas, aby člověk svalil své břemeno na vyšší sílu. Veškeré problémy se mohou vyřešit, když je zcela odevzdáme Nadjá. Je to odvážný čin, který vyžaduje odvahu, veškerou  víru a pochopení. Výsledky jsou průkazné, ale jsou dosažitelné pouze pro ty, kteří skutečně hledají Nadjá. Jakmile inteligentně pochopíme výchovné nebo trestající lekce, které nám životní utrpení přináší, pak je můžeme překonat již v okamžiku jejich objevení obrácením do nitra a vytrvalým uvědoměním, že vnitřní božství nám poskytuje útočiště a harmonii.

Pokud se člověk snaží řešit všechny své problémy sám, aniž by se uchýlil k vyšší moci, znamená to, že používá pro jejich řešení veškerou svou nevědomost a pošetilost, všechny své chyby a nedostatky. Dokonalého výsledku nemůže být dosaženo s tak nedokonalými nástroji. Každý problém tohoto světa, který řešíme vyloženě světským způsobem, vede k novým problémům. Na této úrovni tomu vždy tak bylo a je. Existuje pouze jediná cesta, jak získat konečné řešení - předat problém božské úrovni. Pokud se ztotožňujeme pouze s malým egem, můžete věřit a pociťovat, že musíte své problémy řešit sami. V tom případě břemeno bude těžší, než je nutné. Když však uznáte, že tato planeta má svého vládce, Světovou Mysl, nemusíte se cítit  ztraceni, protože jste součástí světa. Předejte všechny problémy Nadjá tím způsobem, že je vyženete ze své mysli a předejte je, aniž by jste jim odmítali čelit.

Pokud soustředíme pozornost jen na utrpení a neštěstí, která nás sužují, potom musí pomoc záviset jen na našem intelektu. Když se však soustředíme opačným směrem k Nadjá, a složíme zde svá trápení, získáme nový zdroj možné pomoci při jejich řešení. Jakmile se v obtížné situaci zdá, že řešení je nad lidské síly, odevzdejte se vnitřnímu tichu a pak čekejte na znamení nějakého jasně viditelného vedení nebo na obnovení vnitřní síly. Odevzdat se znamená uznat vlastní neschopnost a vložit svůj život do moudřejších rukou. Odevzdanost osudu, pokud jsou jeho okolnosti nezměnitelné, nemusí být ponurá a beznadějná. Pokud jsme vyčerpali všechny prostředky k nalezení správného a rozumného řešení našeho problému, nebo se nám zdá příliš náročné se správně rozhodnout nebo vyrovnat s obtížnou situací, pak je čas předat problém vyššímu Já.

Jestliže předá svůj problém Nadjá v bezvýhradné důvěře, nesmí potom připustit žádné myšlenky pochybnosti a strachu. Problém jsme skutečně předali pokud se neobjeví žádný pocit úzkosti a starosti o něj, žádný stres nebo napětí kvůli němu a žádné přemýšlení o něm. Jestliže je problém skutečně předán,  je od něj člověk osvobozen. To odstraňuje pocit, že je jím zavalen. Pokud tento pocit přetrvává, potom klame sám sebe a problém skutečně nepředal. Odevzdávání každého problému vyššímu Jáství, zříkání se osobní vůle v oné záležitosti a ochota přijímat intuitivní vedení, když přichází, poskytují dokonalejší techniku a přinášejí lepší výsledky než pouhé způsoby intelektuálního řešení a osobního plánování.

Předání svých záležitostí vyšší vůli by nemělo být provedeno dříve, než byl vyčerpán rozum, vůle a sebedůvěra. Pouhé ústní ujištění o odevzdanosti nestačí. Opravdové odevzdání lze učinit, jen když je člověk dostatečně zralý. K udržení jemné rovnováhy, která ví, kdy převzít odpovědnost za vlastní rozhodování, činnost i život a kdy přesunout tuto odpovědnost na vyšší Sílu, je zapotřebí intuitivní citlivosti umělce a intelektu vědce. Předávání problému nebo situace vyšší Síle může být opravdu pokorou, ale může být také zbabělým vyhýbáním se nepříjemnému rozhodování nebo obtížnému činu. Jestliže je problém předán z nesprávných důvodů, abychom se vyhnuli utrpení a nepříjemným následkům, nebude skutečně předán.

Pokud usilujeme o odevzdání svého života vyšší Síle a přesto neustále opakujeme pošetilé úsudky a chyby, zůstává náš život stále v rukou osobního ega.Pokud se více bojíme vzdát se ega, než toužíme po získání vědomí za ním, potud budeme setrvávat v jeho šeru.  Ego se nevzdává, aniž by podstoupilo krajní bolesti i krajní utrpení. Teprve když je rozdrceno okolnostmi a bezmocí, jsme připraveni se odevzdat. Život je boj pro všechny, ale jen moudří bojují bez ega. Nedovolte, aby nedokonalé a omylné ego řídilo váš světský život. Nedovolte mu ani, aby řídilo vaše pátrání po pravdě! Lépe je přesunout břemeno na vyšší Já a jít s vírou, aniž byste věděli, kam jdete, aniž by jste viděli, jaká je budoucnost. Vyšší Síla bude řídit vaše dny. Opusťte své problémy, pracujte v tichu meditace. Nekonečná Inteligence  potom převezme vaše problémy do té míry, do které se od nich uvolníte. Předejte záležitost Nadjá v dokonalé víře, že ono má veškerou moc, které je zapotřebí k řešení problémů tím nejlepším způsobem.

Někteří lidé věří, že mystické odevzdání se do boží vůle znamená, že mají sedět se založenýma rukama, nečinní a letargičtí. Myslí si, že spolupracovat s přírodou, měnit ji nebo do ní zasahovat, je rouháním. Protože vidí, že mohou v každém směru udělat málo, rozhodnou se nedělat nic. Odevzdání budoucnosti vyšší vůli neznamená zahálčivost a letargii. Znamená to vzdát se starosti, která k ničemu nevede a zanechat zbytečné úzkosti. Existuje velké nebezpečí, že upadneme do netečného postoje domnělého podrobení naší vůle. Mezi pseudo-odevzdaným životem a pravým odevzdaným životem je hluboký rozdíl. Úplná pasivita a netečnost  prováděná v domnění, že takto spolupracujeme s boží vůlí, vede k nesprávnému jednání, které nevynakládá žádné úsilí napravit následky svých činů. Pasivní přijímání utrpení beze snahy o pochopení, co bylo jeho příčinou, nevede k uvědomění našich chyb ani k jejich nápravě.

Jednoho dne dojdeme k bodu, kdy se vzdáme svého břemene stálé snahy něco dělat pro svůj duchovní vývoj, vzdáme se tíhy představy, že tento vývoj spočívá výhradně na našich bedrech. Když jsme na sobě pracovali ze všech sil a stále nám uniká trvalé duchovní vědomí, nemáme jinou možnost než předat svůj další vývoj vyšší Síle, a pak vyčkávat a nechat ji na sobě a skrze sebe pracovat. Uznávajíce svou závislost na Bohu, musíme mu otevřít svou mysl a své srdce. Odevzdaný postoj je nutný k tomu, abychom přijímali pasivně to, co Milost uděluje aktivně. Odevzdat život Pravdě znamená opustit nižší úrovně chování, které nás až dosud ovládaly a přijmout vedení vnitřního Učitele bez ohledu na to, jak obtížnou cestu nám ukáže. Začínáme předáváním svých problémů vyšší neviditelné Síle a končíme tím, že jí odevzdáme sebe sama.

První význam odevzdanosti vyššímu já spočívá v obětování všech nižších emocí na oltáři tohoto hledání. Musíme se zbavit hněvu, ziskuchtivosti, smyslnosti a agresivního egoismu. Jakmile opustíme svůj egoistický postoj, nebudeme již usilovat o žádné uznání, nebudeme přijímat žádné zásluhy. Do jaké míry se můžeme vzdát svého malého ega s jeho touhami a obavami, do té míry zveme a přivoláváme do svého života boží pomoc. Má-li být odevzdání účinné, musí být provázeno také povinností sebezlepšování. Včasné zkoumání  sebe sama vede k odhalení vlastních chyb a to zabrání v jejich opakování. Zralé filozofické chápání začíná vidět vnitřní karmický význam událostí, kterými jsme nuceni procházet. Pokaždé, když trpělivě ničíme nesprávnou nebo pošetilou myšlenku v naší mysli, zvyšujeme svou vnitřní sílu. Pokaždé, když statečně pohlížíme na neštěstí s klidným neosobním hodnocením jeho poučení, zvětšujeme svou vnitřní moudrost. Člověk, který se takto moudře odevzdá, může jít dále s pocitem zevního bezpečí a vnitřní jistoty, plný naděje a bez obav, protože si je nyní vědom dobrotivé ochrany svého Nadjá.

Nikdo nemůže proniknout do bytí Nadjá a zůstat přitom egoistickým jedincem. Na prahu musí obětovat ego v plném odevzdání. Vzdát se sám sebe znamená přenést pozornost  z povrchního já do hlubší úrovně, abychom mohli vstoupit do neosobního Nadjá. Úplného odevzdání ega dosáhneme, jen když se s ním přestaneme ztotožňovat. V této snaze je klíč k praktické metodě dosažení. Má-li být odevzdání účinné, musí být provázeno povinností sebezlepšování. Včasné zkoumání  sebe sama vede k odhalení vlastních chyb a to zabrání v jejich opakování. Zralé filozofické chápání začíná vidět vnitřní karmický význam událostí, kterými jsme nuceni procházet. Citové trápení kvůli světským věcem a osobním záležitostem, nebo kvůli duchovnímu hledání, zmizí, když zcela předáme svůj život Nadjá.

Předtím, než se jen pokusíme odevzdat své nižší já, musíme cítit - jakkoli slabě a přerušovaně - že Nadjá existuje, a že  žije hluboko v našem srdci. Tento pocit musí vzniknout spontánně a nemůže být vytvořen žádným vlastním úsilím. Není totiž ničím jiným, než projevem Milosti. Čím více si uvědomujeme jeho přítomnost v sobě, tím více si uvědomujeme vyšší Sílu za životem světa, vrcholnou inteligenci za osudem světa. Proto je také za naším osobním osudem a přináší nám to, co opravdu potřebujeme, abychom splnili pravý účel své pozemské existence. S tímto pochopením jsme ochotni odevzdat se do vůle Boha, opustit veškerý pocit úzkosti a strachu o budoucnost i veškerý neklid související s přítomností. Jakmile je lidská vůle opravdu předána, můžeme se na vyšší Sílu spoléhat, že nás povede správně. Máme se vzdát  nižšího řádu života a myšlení tak, abychom byli schopni stoupat k vyššímu řádu.

Když plně přijmeme pravdu, že Bůh je vládcem a řídící silou vesmíru, potom začneme přijímat i obdobné pravdy, že se božská vůle náležitě stará o všechny věci a tvory a všechny události se dějí podle ní. To vede časem k pochopení, že ego není skutečným konajícím, ačkoli žije v iluzi, že se něčím zabývá, pracuje a jedná. Když dosáhneme osvobození své vůle z nadvlády ega, naše svoboda přestane být samostatná, neboť splývá s řádem našeho vyššího Já, které se nás zmocnilo s úplností a dokonalostí. Budeme-li radostně spolupracovat a ochotně dodržovat jeho zákony, začneme zjišťovat, že tento Život jsme my. Všechny okolnosti se vyvíjejí tak, že to, co skutečně potřebujeme pro svůj další vývoj, se objevuje samovolně. Jakmile se nás vyšší Já zmocní, budeme cítit, jak veškerá osobní pýcha a nároky ustupují z naší bytosti. Výsledkem bude dokonalá pokora, která není totožná s pocitem méněcennosti, na to je příliš vyrovnaná, příliš vznešená a příliš uspokojující.

Moudrý aspirant se neodevzdává žádné vnější organizaci, nýbrž jen Nadjá v nitru. Nedovolí žádné skupině lidí, aby se zmocnila jeho vůle a řídila jeho myšlení, neboť ty mají sloužit jen Božství.  Je na něm, aby udělal to, co od něj vyžaduje praktická moudrost v každé situaci, a když to udělá, má předat výsledky vyšší Síle. Ve zdravém životě jistě existuje prostor pro obojí, pro odevzdanost i pro sebedůvěru. Pokud člověk odevzdal své obavy a svou úzkost vyššímu Já, protože je přesvědčen, že je schopno vyřešit jeho problémy lépe než egoistické já, protože důvěřuje jeho moudrosti a přitom se nevyhýbá lekci, kterou ony problémy obsahují, pak se jeho odevzdání stává aktem síly. Ti, kdo žijí upřímně a inteligentně podle filozofického ideálu, jak nejlépe mohou, trvale odevzdávajíce ego Nadjá, obdrží ve svém životě viditelný důkaz a nádhernou průkaznou podporu Vyšší Přítomnosti a Síly. Ten, kdo hledá vnitřní skutečnost neměnnou  a věčnou, nachází současně s ní štěstí, o které ho nic nemůže připravit.

 

PB: ,,Tatáž Síla, která ho dosud vedla, ho určitě provede další fází jeho života. Musí jí důvěřovat a zanechat úzkostí tak, jako cestující na železnici by měl předat své zavazadlo vlaku tím, že je odloží na podlahu a nechá vlak, aby je nesl místo něho. Zavazadlo představuje osobní pokusy plánovat, zařizovat a ztvárňovat budoucnost v duchu touhy a připoutanosti. Je to jako trvat na tom, že ponese váhu zavazadla sám. Vlak představuje vyšší Já, jemuž by měl aspirant předat budoucnost. Měl by žít ve vnitřním Míru, osvobozen od očekávání, tužeb, starostí a znepokojení."

Diskuze není aktivní, nelze do ní vkládat příspěvky.