SKUTEČNÁ POVAHA "REALITY" (3)

Jednota je Nekonečná Možnost s bezmeznou představou manifestace čehokoli a všeho. Tento 'fyzický' svět je pouze jedním příkladem. Je-li tomu tak, jak hloupé je vzdát se reflexním jednáním úvah o Reptilianech měnících svoji podobu a jiných nelidských bytostech jen pro to, že jsou natolik jiní v porovnání s tím, co vnímané jako 'normu'. V Nekonečné Možnosti neexistuje žádná norma. Taková krátkozrakost naznačuje jen to, jak 'zabedněná' je většina lidí. Jak bylo napsáno na jedné nálepce na auto, kterou jsem viděl v Kalifornii: „Smějete se mi, protože jsem jiný, já se směji vám, protože jste všichni stejní."

Sedm měsíců po zkušenosti v Brazílii jsem narazil na starý hindský mýtus. Pravilo se v něm, že lidské vědomí začalo jako vlnění, které se rozhodlo opustit oceán vědomí - ten 'věčný bez času a prostoru'. Když přišlo k sobě v tomto 'odpojeném' stavu, zapomnělo, že bylo součástí nekonečného oceánu a cítilo se velmi izolované a oddělené. To je víceméně to samé, co mi jinými slovy řekl ten hlas.

Jsem tak trochu rozpačitý co se týče používání slov, protože cítit a znát něco, je mnohem hlubší, než je možné jazykem popsat. Ale představa Jednoty vytvořila v podstatě iluzivní sféru, jeden z takových nekonečných 'světů' Nekonečné Možnosti. Tento 'svěť začal zapomínat, že býval Jednotou, jako když zapomínáte sen. S touto amnézií přišel fenomén, kterému říkáme strach - vyjádření Veškeré Možnosti, jenž se nemůže projevit v rovnováze Jednoty. Pokud se vědomí vnímá jako část a ne jako celek, přichází pouze strach s iluzí oddělení a separace.

Strach je stínem iluzivního odpojení. Nádherné obrazy Neila Hagua (podívejte se na barevnou sekci) symbolizují postup z Jednoty k rozdělení a strachu. Nejdříve se 'zformovala' představa, potom iluze oddělení, po které následovala manifestace strachu, jež sama ožila. Stvoření Říše snů, Matrixu, nebylo samo o sobě správné či špatné. Prostě jen bylo. Problémem není až tak struktura Matrixu, ale spíše síla, která ho kontroluje. 'Matrix' je virtuální realita, kterou unesl strach a strachem je i poháněna.

Ten hlas v Brazílii říkal, že pokud se lidé bojí, hledají útěchu ve známém a předvídatelném. A to se stalo v Matrixu. Byl to způsob pro vědomí, pískat si ve tmě, utěšit se tak tím, co zná, protože se bálo toho, co leží za. Řekl bych, že si to můžete představit jako ztracené dítě, oddělené od své matky a otce. Co je každodenně největším strachem lidstva? Strach z neznáma. Wilson Bryan Key popsal velice dobře postoj lidstva k neznámu v knize „The Age of Mani-pulation" (Madison Books, USA, 1989):

„Lidé nenávidí nejistotu. Nejistota následně vytváří stresy. Pokud není ihned k dispozici žádná konkrétní struk-tura ke snížení stresu, lidé jednoduše nějakou vymyslí či přijmou hotovou strukturu reality, jenž nám servírují média ... tato vnímání jsou samozřejmě jen fiktivní konstrukty."

Matrix je právě tím. Fiktivním konstruktem kolektivní mysli. Tento 'fyzický' stupeň Matrixu, který nazývám Časová smyčka, byl vytvořen proto, aby nabídl familiár-nost, která uklidní strach z neznámého vytvořený iluzorním oddělením a byl mnohem příjemnějším zážitkem, než tomu ve skutečnosti je. O Matrixu lze přemýšlet jako o myšlenkové projekci, stejně jako například u promítání na plátno v kině. Přežití projekce je závislé na promítačce. Ovšem projekce, ten akt imaginace 'ožil', když získal přístup ke svému vlastnímu zdroji energie.

A tím zdrojem, podle toho, co mi řekl hlas, je strach. To byla chvíle, kdy sen převzal moc nad snícím. Matrix - strach vědomý si sám sebe, jak to popsal hlas - si začal vytvářet svou vlastní agendu a snažil se generovat tolik strachu, kolik je jen mož- né, aby se posílil a rostl. Důvodem, proč Matrix potřebuje v podobě energetického zdroje strach je fakt, ze jde pravé o strach. Čím více jeho manipulace generují více strachu prostřednictvím válek, konfliktů, stresu, viny a agrese, tím větší má sílu tuto zacyklenou produkci strachu zvýšit. Když mi to hlas popisoval, byly mi ukázány scény z Disneyovky "The Sorcerer's Apprentice" (Čarodějův učeň), kde čaroděj vytvořil entitu, která měla dělat vše to, co se jemu dělat nechtělo, nicméně později nad ním entita převzala moc a ovládla ho.

Také Frankensteinův příběh je velmi symbolický k tomu, co se stalo. Lapené vědomí začalo být ovládáno svým vlastním strachem v labyrintu sebeklamu a manipulovaných iluzí. (Měl bych nyní popsat, jak v této knize definuji vědomí. Vědomí je naprosto vše, ale existují různé stupně vědomí odvislé od toho, jak je něco odvislé od Nekonečné Jednoty. Porovnávat vědomí něčeho, čemu říká lidská mysl, s Vědomím Jednoty, je jako porovnávat Einsteina s pečenou fazolí. No vážně, ten rozdíl je tak obrovský, že to srovnat není možné. Pokud tedy mluvím v této knize o vědomí, myslím tím vědomí za myslí, za Matrixem.)

Pokud zapomeneme, že jsme Nekonečným Vědomým zakoušejícím iluzi, vše ostatní rázem ztrácí perspektivu. Jednoho dne jsem byl se svým synem Jaymiem na převozní lodi, která jezdí z pevninské Anglie do našeho domu na Isle of Wight. Jakmile jsme vypluli z přístavu, spustila se mlha, která nám znemožnila vidět jakýmkoli směrem pevninu. Normálně loď pluje pár minut kolem anglické pevniny a pak ostře točí vpravo a míří na ostrov. Nezávisle na sobě jsme se oba začali divit, proč loď stále ještě nezatáčí.

Minuli jsme jednu z velkých pevností ve vodě, u které i když je nízký příliv a loď musí jet od ní daleko je poslední možnost otočení. Ale oběma z nás se zdálo, že dál pokračujeme rovně, směrem od ostrova pryč. Divili jsme se co se to asi děje a v tom jsme již uviděli ostrovní světla a my si uvědomili, že loď po celou dobu plula jako vždy. Byli jsme dezorientovaní ('ztraceni') tím, že jsme ztratili klíčový koordinát - výhled na pevninu. S ním by bylo zřejmé, co se děje a viděli bychom směr, kterým jedeme. Ale jakmile tam nebyl, všechny ostatní koordináty, jako například pevnost, ztratily perspektivu.

U pevnosti jsme normálně zatočili, ale když jsme neviděli na pevninu, nebylo to zřejmé. Přesně to s námi dělá Matrix. Jakmile ztratíme ze zřetele základní koordinát - to, že jsme Nekonečné Vědomí pro- žívající si iluzi - ztrácíme referenční bod, ze kterého lze chápat vše ostatní. Domníváme se, že jdeme určitým směrem (že jsme lidé ve 'skutečných'tělech prožívajících 'skutečný'svět), přestože to vlastně všechno je manipulovaný sen. Dalším bodem je, že jsme oba já i Jaymie byli chyceni do stejné iluze, což znamenalo, že jsme si navzájem potvrzovali realitu, čímž se stávala skutečnější. Stejné je to i s lidstvem - 'to přece každý ví, že... !'.

Frankensteinův Matrix je super-hologram, který nás krmí snovým světem. Dennis Gabor objevil hologramy již koncem 40. let a získal za své objevy Nobelovu cenu. Dokázal rozložit ^dimenzionální objekt na frekvenční matrici na fotografický film a pak jí konvertovat zpět do 3D holografického snímku. Hologramy vytváří zaměření laseru na kousek fotografického filmu. Laser je namířen na film skrze poloprůhldné zrcadlo.

Část světla je odrážena pryč jiným směrem a na objekt, který chcete fotografovat. Potom máte laserové světlo mířící na film (známo jako referenční paprsek) a část odkláněnou na objekt (známo jako pracovní paprsek). Pracovní paprsek, který nese vibrační obraz objektu zájmu, je poté také zamířen na fotografický film. Když zasáhne film, 'srazfse s referenčním paprskem - svou 'jinou polovinou'- a to vytváří něco, co je známo jako interferenční matrice mezi dvěma. Lze to připodobnit vhozením dvou kamenů do rybníka a sledováním, jak se dvě vlnové formace spolu navzájem sráží a interferují.

Vytvářejí matrici, která je vlnovým reprezentantem dvou kamenů, místa, kam spadly a jejich rychlosti. Interferenční vzorec vtisknutý na holografický film se vlnám na rybníce velmi podobá. Jde o sérii linií, které se jeví být nahodilé a nesrozumitelné. Ale pokud na ně posvítíte stejným typem laseru, náhle vystoupí zjevný ťří-dimenzionální obraz fotografovaného objektu. Obrazy se mohou být hmotné, ale můžete skrze ně prostrčit ruku. Jakmile světlo vypnete, hologram mizí, neboť se jedná pouze o iluzi.

Používá se laserů, neboť dokážou produkovat stabilní, soustředěné světlo známé jako 'koherentní světlo a promítat jednotnou frekvenci. Koherentní světlo je úzké, dokonce i paprsek na dlouhé vzdálenosti a nerozšiřuje se, jako například světlo z pochodně. Matrix, hra virtuální reality, je superhologramem který sám produkuje bezpočet dalších hologramu, včetně lidského těla a to všechno je ze své podstaty iluzí. Jednou z účastných charakteristik hologramu je to, že každá část je menší verzí celku. Bez ohledu na to, do kolika malých částí film rozstříháte, pokud na ně posvítíte laserem, všechny vám podají zmenšeninu celkového obrazu.

-pokračování-