TAJEMSTVÍ VŠUDYPŘÍTOMNÉHO POHYBU

Čáp Josef

Čáp Josef

autor

31.01.2018 Různé

Náš pozemský život je řízen časem, o tom nelze pochybovat, neboť jeho vlivu podléhá vše, nač lze pomyslet. Kdyby se z nějaké příčiny, byť na krátkou chvíli pozastavil, ochromilo by se tím jakékoliv dění v tomto civilizačním zřízení, čímž by realita náhle doznala nevídaných změn. Představte si, co by se asi stalo, pokud by řidiči autobusů nepřišli včas do zaměstnání z důvodu toho, že by jim nastavený budík selhal a neprobudil je do běžného pracovního shonu!

Čistě hypoteticky, jakmile by se zastavily všechny jednotky měřící pozemský čas, zhroutil by se tím celosvětový systém vládnutí, takže by se zastavila globální ekonomika a vše, co je na tuhle civilizační existenci napojené. Za tohoto stavu nelze vytvářet to, co je pro moderní společnost potřebné. A tím je například elektrický proud, který nám v tomto 21. století zajišťuje komunikaci, teplo a osvětlení, potraviny či jiné potřeby nutné k životu. Až jednou přijde zvěstovaný - KONEC SVĚTA, bude to určitě způsobeno celosvětovým výpadkem měřeného času!

Nicméně elektřina to jest tok částic, poněvadž v tomto případě jde o uspořádaný pohyb volných elektrických nábojů (elektronů, iontů) působením vnějšího elektrického pole. Je tedy evidentní, že jsme na syntetickém čase existenčně závislí! Takže se naskýtá otázka, čím to je, že čas vytvořený lidským rozumem je spíše fiktivní povahy, když jeho měřící atributy nemají vůbec nic společného s časem kosmickým, z něhož lze vypočítat pohyb vesmírných těles.

Ať tak či onak, čas lze považovat za fiktivní nebo reálný indikátor čehosi, co můžeme považovat za komponentu vesmírného harmonogramu - dějů a událostí ve schématu: Minulost a Budoucnost. Co se týče času, tak je možné, že neexistuje, leč s ním souvisí pohyb, o němž už můžeme tvrdit, že představuje a zároveň zhmotňuje samotnou podstatu existence. A tak se pojďme blíže seznámit s pohybem, jehož tajemství může pomoci odkrýt leckteré neobjasněné záležitosti, týkající se vzájemného vztahu - Člověka a Kosmu!
 

 

Pohyb a skutečnost

Jde o to, že čas nemusí ve skutečnosti existovat, na rozdíl od všudypřítomného pohybu, jehož atributy jsou bez nadsázky nepomíjivé a věčné. Z tohoto úhlu pohledu lze pohyb považovat za hnací sílu expandujícího vesmíru, jehož záhada spočívá v elementárním napětí matérie. S pohybem se lze setkat na makrokosmické i mikrokosmické úrovni, což svědčí o jeho mimořádné a nedoceněné síle, vyskytující se ve všem, co jest.

Co je to tedy pohyb…? Pohyb vytváří realitu, čímž se stává všudypřítomnou energií s vlivem na biologickou a nebiologickou hmotu v prostředí nekonečného universa. Statičnost, neboli jinak řečeno nepohyblivost, je opakem přítomného pohybu, proto můžeme říct: „Kde se nevyskytuje dynamika/hybnost, není ani život, jenž je spjat s existencí veškerenstva.“


Abychom tahle slova a myšlenky lépe pochopili, potom je nutné si uvést konkrétního příkladu. Když budete na kameru zaznamenávat nějakou událost, kupříkladu v zoologické zahradě skákající opice, porozumíte snadněji tomu, že život je vsazen do pohybu. Pokud by v tomto výběhu pro opice, nebyli primáti přítomní, záznam z kamery by obsahoval pouze statický/prázdný obraz, na němž by se nacházelo neměnné a zcela izolované prostředí, jenž lze označit za - NICOTU!

Jakýkoliv pohyb umožňuje pozorovateli vnímat právě probíhající realitu, v tomto výše uvedeném příkladu byly středem pozornosti opice, jež svým přirozeným pohybem vytvářely účel plynoucí skutečnosti, kterou lze jen s pomocí vnitřních smyslů do sebe vstřebat a zpracovat v uložený záznam. Jelikož jsme my lidé živoucím důkazem všudypřítomného pohybu, není nijak složité se dovtípit, co stojí v popředí za existencí mysteriózního kosmu. Není to snad pohyb?!

 

Jak lze definovat pohyb?

K pohybu dochází za předpokladu, mění-li hmotné objekty svoji vzájemnou polohu, tvar, velikost, tepelné, elektrické nebo magnetické vlastnosti, skupenství, chemické složení, biologické vlastnosti, atd. S tímto vším uvedeným se lze setkat zde na Zemi, kromě toho kdekoliv jinde ve vesmíru, v jehož sférách je pohyb rovněž přítomen.

Co tedy stojí za tím, že je pohyb všudypřítomný? V tomto případě je vysvětlení nasnadě, v každém hmotném objektu je obsažena energie, která vyvolává efekt pohybu ve všem hmatatelném, co lze považovat za viditelnou formu matérie. V tomto smyslu je pohyb záměrem integrované informace do vnějších struktur matérie, z čehož se zrodila živá a neživá hmota, která vyplňuje prázdnotu nekonečného kosmu.

Pohyb je realita a rovněž neklamná skutečnost, a díky tomu je možné rozpoznat fragmenty života a neživota, poněvadž Život je na rozdíl od Neživota, doprovázen koordinovaným (inteligentním) pohybem a rozeznatelným vzorcem chování. Neživot, čili neživá hmota, se oproti životu projevuje vždy bezúčelně, chaoticky nebo taktéž periodicky, zejména pokud jde o cyklický pohyb vesmírných těles, čímž jsou především komety a asteroidy, ale také planety či samotné hvězdy.

S pomocí pohybu můžeme ve vzdáleném vesmíru určit projevy inteligentního mimozemského života, čímž lze snáze identifikovat existenci nepozemských civilizací a veškerého života ve vesmíru vůbec. Z tohoto úhlu pohledu je pohyb jakýmsi zdrojem vesmírné nesmrtelnosti, protože vytváří obraz reality a zájmu pozorování.

Jen si představte, kdybychom na obloze již více nespatřili Měsíc a Slunce, v první řadě však hvězdy a překrásnou noční oblohu, která nás vědomě či nevědomě upozorňuje na skutečnost, že jsme součástí hvězdného prostředí jemuž říkáme - VESMÍR! Kdyby tomu takhle nebylo, tak bychom byli vystaveni absolutní prázdnotě, to jest úplná temnota v obrazu přijímané reality, která by na tomto základě vytvořila hrozivou atmosféru nicoty. Jak si lze nicotu představit? 

Třeba tak, že vám vypadne televizní signál, a na vaší potemnělé obrazovce se náhle objeví nápis: NO SIGNAL/NENÍ SIGNÁL Tudíž kvůli vesmíru s obsahem zářících hvězd, se nám otevírá možnost objevovat nové a nepoznané, neboť dobře víme, kde to vlastně žijeme, čímž je pnoucí hvězdný prostor, což je náš domov a osud, svěřený do rukou kosmického světa a jeho záhadného Tvůrce.

A jelikož jsme si vědomi toho, že jsme obklopeni jinými hvězdnými soustavami, můžeme tím považovat viděný vesmír za zjevnou skutečnost odehrávající se reality, jejíž fyzičnosti jsme i my součástí. To zavdává příčinu k tomu, abychom universum s nadšením zkoumali a sledovali, což nás mimo jiné nabádá k tomu, abychom už konečně skoncovali s neandrtálským militarismem a myšlením devastující životadárnou přírodu, poněvadž právě tohle poškozuje jedinečnost naší kosmické domoviny, tedy naší planety Země!

Jestliže se v lidském stvoření nalézá jakési světlo života, což je v podstatě jiný druh kosmického záření, stává se zájem o naší vlastní existenci smysluplnější, neboť v lidské bytosti se vyskytuje mnoho energie a mnoho světla, což nás přivádí k jednoznačnému závěru; dokud světlo uvnitř lidské bytosti svítí, člověk nezhyne, a to do doby, než kosmická záře navždy vyprchá kamsi do nekonečna popisované nicoty.

Jak je tedy patrné, člověk je sám sobě v přeneseném slova smyslu vesmírem, a tudíž je-li universum věčné, měly by se tytéž vlastnosti vyskytovat u lidského druhu. Zatím tomu tak ještě není, ale nelze vyloučit, že se jednou lidské stvoření úspěšně zhostí nejednoduchého úkolu, který umožní člověku zacházet se svou vrozenou/podmíněnou věčností, což není nic jiného, než je spirituální vyzrálost vedoucí k nesmrtelnosti vědomí.

Samozřejmě bychom v tomto kontextu neměli opominout působení všudypřítomného pohybu, protože „dynamika“ s tímto vším nesporně souvisí. Od svého narození až do smrti jsme totiž pod vlivem mocného pohybu, během něhož dochází ke změnám v činnosti mozku, taktéž k úpravě výšky a váhy, ale i vzhledu, a to už vůbec nemluvím o mentálním vývoji, tj. duševní pohyb, z něhož vzešla takováto úvaha a zamyšlení nad skrytou existencí pohybu.

 

Živá a Neživá

Působení pohybu lze zaznamenat na všech fyzikálních úrovních, to již bylo prokázáno na mikroskopických částicích v kapalném nebo plynném mediu. Skotský botanik a lékař - Robert Brown vypozoroval, že se v roztoku molekulární částice pod vlivem tepelného pohybu trvale srážejí, přičemž směr a síla těchto srážek jsou náhodné, díky čemuž je i okamžitá poloha částice náhodná. Tady bych chtěl upozornit na jednu malou chybičku, která souvisí s tajemnou podstatou pohybu.

Ještě jednou musím připomenout, co jsem psal výše o pohybu živé a neživé matérie, neboť živá hmota je vedena zjevnou logikou a účelovostí, na rozdíl od pohybu neživé matérie, jejíž setrvačnost je dána nesymetrickou povahou. Pro lepší pochopení si uveďme jednoduchého příkladu...

Když se budete chtít přesunout z jednoho místa na jiné, použijete k tomu účelu svůj rozum, kterýžto napoví, že si máte zvolit nejrychlejší a nejsnadnější cestu ke svému cíli. Něco takového u neživé hmoty není přece možné! Kupříkladu kameny se mohou sice pohybovat, ale nikoliv z důvodu, aby vědomě doputovaly na návštěvu k sousední skále, nýbrž z příčiny zemětřesení či gravitace, takže jejich pohyb je zapříčiněn jinými než rozumovými vlastnostmi, s nimiž se prokazatelně setkáváme u jakékoliv živé hmoty.

Když se nad tímto vším důsledně zamyslíme, nelze si nevšimnout toho, že inteligentní hmotu tvoří stejné atomy a matérie a rovněž jejich totožný chaos/proudění, s jakým se setkáváme u neživé hmoty. V tomto případě si musíme položit zásadní otázku; jaký je faktický rozdíl mezi živou a neživou hmotou, když jsou tyto dvě na první pohled odlišné složky, prokazatelně vytvořené ze stejného těsta?

Ačkoliv je pravdou, že živá hmota se od neživé projevuje inteligentně a s důmyslem, je navzdory tomu všemu lidský obal/tělo, vytvořen z „kameninového těsta“. Přičemž tohle uvědomění popírá jakoukoliv existenci, ať už jde v tomto smyslu o živou či neživou matérii.

Co tohle odhalení přesně znamená? Atomární hmota/matérie tvořící strukturu lidské bytosti anebo žulového kamenu je na molekulární bázi identická, jediná odlišnost je pouze v přítomnosti světla, poněvadž to jediné se uvnitř kamenů a neživé hmoty nevyskytuje. U všech živých bytostí se s tímto světelným jevem můžeme setkat. Tuhle tajemnou záři/světlo známe dobře pod názvem - AURA! 

Pozn. Aura je podle parapsychologie, alternativní medicíny a okultních věd energetické pole okolo živých organismů. Tedy nejenom lidí, ale i zvířat a rostlin. Lidé zabývající se aurou popisují barvy, tvary a defekty aury.

Co je toho příčinou, že živá hmota oproti neživé, neobsahuje světlo/auru? Za vším hledejme pohyb! Z pohledu vesmírného pojetí/konceptu je očividné, že v kosmickém prostředí panují dualistické síly protikladů, které matérii rozdělují na dvě složky, a to na živou a neživou hmotu, čímž je vše do detailu rozděleno/rozpracováno na dvě sféry bytí.

Neživá matérie vytváří a zaplňuje prázdný vesmírný prostor, zatímco živá hmota je příjemcem a nástrojem uskutečněných změn v tomto procesu bytí a nebytí, čímž dochází k asimilaci neživé matérie na živou. Jinak vyjádřeno - živá hmota profituje/žije z toho, že může pozorovat/vstřebávat neživou materii, to jest vše, co je pevné a uchopitelné, čímž jsou komety a asteroidy, ale také věci umístěné v našem obývaném prostoru, a to jsou například dveře nebo klika, lustr či skříně a stůl, prostě vše, co zaplňuje rozměr domácího prostředí.

Je zjevné, že jedno bez druhého nemůže být, protože vše co jest, vytváří realitu/skutečnost, která je v neustálém pohybu. Ano, kvůli pohybu nejvyšší hory světa, taktéž světadíly se postupem času mění k nepoznání, asi jako vše, co je součástí naší reality/přítomnosti. Uvědomme si prosím jedno, kdyby nebylo dostatek přítomného pohybu, s naprostou jistotou by se nikdo z nás ani nenarodil, protože taktéž oplodnění závisí na rychlosti/pohybu mužských spermií, neboť nepohyblivé spermie nepřinášejí s sebou úspěch zrodu nového života.

 

Odhalené tajemství vesmíru

Pohyb nám v tomto všem uvedeném podává pomocnou ruku důležitého pochopení, jemuž je potřeba rozumět. Aby se vesmír mohl nejen v našich očích nějakým způsobem projevit, tak musí existovat, proto v něm musíme vidět cosi skutečného, čímž jsou hvězdy a planety, prostě vše, co v tomto kosmickém prostředí lze pozorovat.

Sledovat můžeme opět jen to, co je v pohybu, a tím je kupříkladu světlo ze vzdálených hvězd a sluncí. Jakmile by se vesmír nenalézal v nepřetržitém pohybu a pnutí, pak by mu hrozilo absolutní zamrznutí, což je v podstatě zánik existence atomů! Kus ledu bez hnutí/pohybu už nelze považovat za vesmír, ale spíše za nicotu, o níž jsem se zmiňoval výše.

Bez pohybu přichází vesmír o veškerou logiku a smysluplnost, poněvadž to, co se nepohybuje, jako by ani nebylo! A v tomto tkví odpověď na otázku; proč musí kosmický svět permanentně vibrovat! Rotují hvězdy ale i jiné objekty, dokonce obří kupy a galaxie, včetně mikroskopických částic interagujících jak mezi sebou, tak i s okolím, a s pomocí tohoto efektu dokáže OKO VELKÉHO POZOROVATELE sledovat vše, co se týká veškerých projevů a vývoje proměnlivé reality, která byla stvořena z důvodu monitorování, zvlášť když byla do těchto detailně rozvedených proporcí takto vtěsnána.

Mám-li vše uvedené stručně sumarizovat do jednoho obsahujícího bodu „G“, potom je nanejvýš jasné, že za vesmírným pohybem stojí mocná inteligence, jejíž odhalení v tomto hvězdném konstruktu může definitivně lidstvu objasnit nezodpovězenou otázku, která se týká především smyslu našeho života.

Všechny tyto vyřčené dotazy prozrazují překvapující fakt o tom, že kdesi mimo vesmírný pohyb a rozměr, čímž je viditelný prostor, se vyskytuje domnělý Pozorovatel a Tvůrce kosmického mystéria, Jehož se snažíme od samého počátku věků - odhalit.

Věřím tomu, až se jednou dovtípíme na jakých faktických principech fungují kosmické procesy, k nimž lze zařadit i pozemské přírodní zákonitosti, uvědomíme si pravdu, jež se týká všudypřítomnosti pohybu, jenž otevře každý zámek k nejednomu kosmickému tajemství, které nás osvobodí od bezduché nevědomosti. Teprve pak se dotkneme nepolapitelné/pohyblivé skutečnosti, díky čemuž se v amnézii pobývající vědomí člověka probudí opět k životu, z jehož příběhu se zrodí zcela nový život a realita.

Dokud onoho potřebného vzestupu/pohybu nedosáhneme, je nutné, abychom se mu snažili přijít za každou cenu na kloub, zkoumali jeho nejniternější aspekty a skryté příčiny, neboť to je cesta k lepším zítřkům. Závěrem mohu každému jen doporučit, pohyb a sportovního ducha, což je zároveň meditace směřující k bráně všehomíra a klidu. Aristoteles napsal: „Energie je to, co vše uvádí do pohybu.“

Diskuze není aktivní, nelze do ní vkládat příspěvky.