MOCNÉ SLOVO Z POHLEDU ČLOVĚKA A HVĚZDNÉHO TVOŘENÍ (1)

Co je to slovo? SLOVO - to je skupina hlásek tvořící určitý význam, který je součástí slovní zásoby. Jinak řečeno, slovo je hlasová frekvence vycházející z bytosti člověka. Lidské slovo je vytvářeno vědomím a jazykem, to jsou dva základní nástroje bez nichž by jsme mezi sebou nemohli mluvit.

Takže slovo je zvukový komunikační prostředek, s jehož pomocí se slovně vyjadřujeme, neboli spolu hovoříme.

Slovo nevzniká výhradně jen ze svalového orgánu, jímž je v ústní dutině umístěný jazyk, jehož ohebnost stojí za šířením různých zvuků, kterým říkáme řeč, ale především z vyplouvajících myšlenek, které jsou tímto svalovým orgánem (jazykem) transformovány do vibrující hlasové stopy. S příchodem knihtisku se lidské slovo a myšlenky přenesly na papír, čímž se duch našeho stvoření nevědomě povznesl nad tělesnou schránku vlastní existence, aniž by musel svou „spirituální nádobu“ kvůli smrti, navždy opustit. Kolik bylo od této doby vynálezu knihtisku, ve skutečnosti napsáno knih? To je velice zajímavá otázka, která by mohla nejednoho čtenáře zajímat.

Nepomíjivé slovo

Kupříkladu v této otázce společnost Google má naprosto jasno, jde prý o neuvěřitelný počet, tj. 129 864 880 knih. K tomuto údaji dospěl Google díky projektu - Google Books, poměrně snadno. Tahle společnost totiž přesouvá veškeré tištěné dědictví ze světových knihoven, do digitálního prostředí a úložišť.

Buď jak buď, ale pokud se zamyslíme nad tímto nepochopitelným počtem, musíme dojít k jednomyslnému závěru, který nám naznačuje skutečnost o tom, že náš svět se vším, co k němu patří, byl do sebemenších podrobností již napsán a uložen.

Co lze z tohoto bizarního tvrzení vyvodit? Až bude projekt - Google Books dokončen, pak se ocitne kolektivní étos lidstva v prostředí digitální reality, neboť tištěné slovo z minulosti a budoucnosti splyne v jeden jediný ucelený zápis, z čehož se zrodí průsečík mezi tím, co bylo a co bude, což pokoří nezlomný zub času, jež stojí za pomíjivostí veškeré hmoty.

Co to přesně znamená? Jakákoliv matérie kvůli procesu stárnutí koroduje nebo trouchnivý, rozpadá se na nicotný prach. Nicméně energetická stopa hmoty se nevytrácí, zůstává v jiné formě na jiné než materiální bázi.

Představte si dynamitové válečky v nichž je obsažena spící síla, která se v momentě aktivace probudí k životu. Dokud nezažehneme doutnák vložený do této výbušniny, jsou dynamitové válečky zcela neškodnou hmotou, s níž si mohou hrát i malé děti. Ale jakmile se jednou zažehne zápalná šňůra u dynamitu nebo u jiných trhavin, změní se obyčejný kus hmoty v cosi, co lze popsat jako ohnivou bouři s vražednou účinností.

Vše co stojí této chaotické síle v cestě, je rozdrceno na padrť, nicméně energie z této explozivní hmoty rozhodně nezanikne, alespoň z vizuálního pohledu. Pokud je dynamitem odstřelena celá skála, jejíž stáří se odhaduje na 3,8 miliardy let, zvlášť když je takový masiv v okamžiku výbuchu rozmetán tlakovou vlnou na kamení, potom je naprosto markantní, že projev této exploze po sobě zanechal nepřehlédnutelný otisk v krajině, který vymazal z povrchu zemského část geologické historie, protože vzniklý kráter po této skále není ničím jiným, než mementem ohromné síly a energie.

Co mám tímto příkladem na mysli? Chemická reakce u dynamitu podnítila hmotu k přeměně, u níž došlo k devastující  explozi  ničící veškerý materiál v její těsné blízkosti. Výsledkem takovéto reakce je pak určitá prázdnota, neboť na místě, kde dříve stála skála, bude po miliardy let přebývat jáma připomínající tuhle mimořádnou událost.

Kdo má tohle na svědomí? Toto vše můžeme na vrub přičíst - Akci a Reakci, to jsou elementární prvky myšlenek a slova. Na počátku za slovem člověka, byla nejprve jeho myšlenka - to je pomyslná akce,  přičemž vypuštěné slovo do éteru - lze považovat za reakci.

Skryté DNA ve slově

Jakmile slova uložíme kamsi do neznámého virtuálního prostoru, mohou pak veškeré myšlenky, úvahy a příběhy lidstva, a to kupříkladu na pevném disku přetrvat miliardy let. Z těchto odkazů může vzejít samotná věčnost, jejíž existenci nelze rozumět. Tisíce dnes již nežijících knižních autorů, lze díky digitalizaci znovu vzkřísit k životu, a to s pomocí slova, které je z této viděné perspektivy - věčné! Uložené slovo je tedy nehmotné a věčné, to jest ona  nepomíjivost ducha, který tímto způsobem překonává samotnou podstatu korozivní hmoty.  

Těžko tomu uvěřit, ale obyčejné slovo lze považovat za takzvané vnější DNA, v němž je stejně jako u vnitřního DNA vše potřebné - uložené a zapsané. Věřím tomu, že se jednou tohle mé tvrzení podaří v budoucnu prokázat, nehledě na to, že obdobné úvahy nemusí korespondovat s názory současné vědy, která stále nedokáže porozumět ani smyslu života.

Jenomže vyslovené slovo je mocným instrumentem vesmírného Stvořitele, tudíž když jsme Jeho výtvorem a dětmi, jak je psáno ve všech možných náboženských spisech, můžeme tak předpokládat, že mocná síla slova je v nás taktéž přítomna, čímž můžeme její neskutečnou Moc ve svém životě rovněž využít, ale i zneužít, aniž bychom si toho byli vědomi.

S tímto vším uvedeným vibruje níže otištěný výňatek z Biblického citátu:

„Na počátku bylo Slovo
a to Slovo bylo u Boha
a to Slovo bylo Bůh.
To bylo na počátku u Boha.“

-pokračování-