O ZAMLČENÉ HVĚZDNÉ INTELIGENCI (2)

Klíč k pravdě

Bůh je vskutku odpovědí a klíčem na všechny nářky a stesky v našem životě. Představuje tak univerzální sílu, s kterou je potřeba individuálně pracovat. Takže: „Kdo hledá najde!“ Představte si, co by bylo, kdyby se tímto vším uvedeným lidstvo začalo zabývat? Je pravdou, že některá tajemství zatím nepřísluší, aby je člověk směl znát, to ovšem neznamená, že se o mysteria spojená s Bohem, nemáme zajímat! Čím víc nás bude, tím víc se toho dozvíme, a to oslabuje pomíjivost materiálních tužeb, které jsou příčinou veškerého zla a fanatismu na tomto neklidném světě.

Jak tomu máme rozumět? Síla kolektivního ducha překonává veškeré nedostatky strádajícího lidstva. Následkem toho musíme směřovat od nedokonalosti k dokonalosti, to jest směr k civilizačnímu vzestupu a blaženosti, z něhož se lze dostat od dualismu k rovnováze, kterou je možné zažít výhradně s Bohem. Jestliže máte pocit, že žijeme v neustálém spěchu a shonu, potom musíme zvolnit tempo, jež nás žene do záhuby, a to v globálním měřítku.

Kupříkladu, pokud by nastal na pouhých sedm dní celosvětový výpadek elektřiny, tzv. BLACKOUT, do nebes vychvalovaný pokrok by měl z ostudy kabát, přičemž díky tomuto výchovnému políčku, opět by se zlepšilo - revitalizovalo značně znečištěné ovzduší a voda.

Energetická katastrofa je paradoxně takovým nástrojem, který by nás naladil na spirituální frekvenci kosmického Tvůrce. S nadsázkou pouhý jeden týden nás odděluje od Jeho znovunalezení, což je neskonalá vyhlídka nejen pro náš živočišný druh. Chrám je vždy uprostřed všeho, čili je uvnitř našich tekoucích myšlenek, které se nevědomě snaží dosáhnout skryté vyváženosti, aby mohly konečně vyplout na povrch k dosud nepoznaným horizontům krásy.

Tudíž je zapotřebí se na chvíli zastavit, restartovat otrávené myšlení a celkově zpomalit nezastavitelnou mašinérii pokroku, jemuž vděčíme za hořkou vodu a dusivý vzduch, za odcizování se od přírodních hodnot, na nichž jsme bytostně závislí. Potíž tkví v tom, že se tomuto návodu převážná většina čtenářů vysměje, protože z racionálního pohledu nemůže modlitba ani meditace zlepšit vzduch či vodu, zvlášť když něco takového poškozuje ekonomiku, která je globálním prediktorem civilizačního vývoje, jež z tohoto úhlu pohledu směřuje od života k smrti, od organické existence k syntetickému projevu bytí, atp.

Čas je však neúprosný a teče rychle jako voda, když mění vše i nás k nepoznání, především naše myšlenky, díky jejichž účinkům se formuje a spoluutváří námi vyprojektovaná realita. Jde o to, jestli v této realitě budou rovněž zastoupeny duchovní prvky, k nimž patří Stvořitel, Bůh, Otec, Velký Architekt Všehomíra?

Jakmile vytěsníme Stvořitele z dosahu našeho vědomí, oč se snaží moderní pokrok, a nahradíme Jej jakousi náhodou, a ještě zapomeneme na vše, co souvisí s životem, o němž se jen mylně domníváme, že známe jeho skutečnou úlohu, která je navíc před námi zatajena, podlehneme trvalé amnézii, což je jinak řečeno - smrt vědomí! Vědomí je v tomto ohledu klíčem k zahalené pravdě o smyslu a účelu života.

Proto nesmíme o tento drahocenný aspekt života nikdy přijít, jinak bychom ztratili vše, co se týká poznání o smyslu lidské bytosti, která je mimochodem vzácnější než všechno zlato na světě! Proč bychom si měli myslet, že náš živočišný druh - člověk, kterýžto sám proti sobě dvakrát použil atomové bomby, zřídil továrny na smrt, stojí za současným vymíráním fauny a flóry, je z této viděné perspektivy výjimečnou bytostí, jež je cennější než všechno zlato světa? Jak už bylo na začátku článku řečeno, Stvořitel stál za vznikem prostoru a hmoty, která vyplňuje prázdnotu uzavřeného kosmického prostředí.

Jakmile se ještě jednou vrátíme k experimentu s vytvořením funkčního modelu vesmíru, z něhož jsme kromě jiného pochopili to, že kosmický svět se zrodil z vůle Vyšší Inteligence, postupně nám dojde, že nejvzácnější materií ve vesmíru je myslící hmota, jež se dokáže zamyslet sama nad sebou, taktéž nad tím, co stálo za jejím zrodem, atd. Homo sapiens - člověk rozumný, je příkladnou ukázkou toho, jak se z nemyslící hmoty podařilo kosmickému Tvůrci úspěšně vytvořit inteligentní materii, která dokáže tvořit a ničit prostředí kolem sebe. Nejsme snad největším zázrakem hmoty, a to přesně do sebe zapadajících atomů, jež vytvářejí tělesnou schránku (pevný obal), v níž se vyskytuje rozum a logika, neboli vědomí.

Předurčenost člověka

Zkuste se ještě jednou zamyslet nad tím, jaký je účel a smysl našeho života? Pokud tak učiníte, možná se vám z čista jasna odhalí překvapivá odpověď, která souvisí s předurčeností lidského individua, jež podvědomě touží po splynutí s kosmickým Stvořitelem, do Jehož chrámu v každém případě spirituální energie směřují. Kdyby však předurčenost neexistovala, ustrnula by evoluce člověka, neboť existuje vzájemná provázanost mezi vývojem vesmíru a evolucí lidské bytosti zde na zemi.

Jak nahoře, tak dole – to je Božský zákon, jež rezonuje s předchozím vysvětlením o předurčenosti. Cosi nás žene kupředu, ale co to je, jen Bůh ví! Co to přesně znamená? Předurčenost je závazek vůči Bohu, Jehož vůle je tímto způsobem v našem vědomí skrytě uložena. V tomto konceptu zvaném život, musí lidská bytost naplnit své poslání, jímž byla pověřena. Proti tomuto závazku se nelze vzepřít, protože je součástí naší povahy a charakteru, ať je jakýkoliv. Předurčenost každému z nás koluje v krvi, a to v podobě genů, které jsou kódy DNA informace hvězdného původu. Co z toho lze vyvodit?

Obrazně řečeno, tomu, čemu říkáme život, není fakticky životem, ale obyčejnou iluzí, v níž se teprve připravujeme (formujeme) na vstup do skutečného života. Lidská krev obsahuje elementární stopy hvězdného prachu, a tím je naše propojenost s hvězdnou inteligencí nevyvratitelná, protože všechny hvězdy včetně našeho Slunce, jsou výtvorem této slovy nepopsatelné inteligence. Jakmile astronomové svými dalekohledy pohlédnou do nedostupných hlubin vesmíru, spatří v těchto dálavách hvězdný život, který se určitým způsobem vyvíjí a zaniká, nebo se znovu rodí, a to je ona předurčenost i vazba se Stvořitelem kosmu, o Němž nelze pochybovat.

Život reprodukuje sám sebe, aby mohl být naplněn svou předurčeností a nikdy neskonal. A právě v tomto projevu tkví iluzorní podstata našeho života. Kdo se musí rozmnožovat? Jenom smrtelníci podléhají tomuto genetickému předurčení, které se týká aktu rozmnožování, protože kdyby k tomuto reprodukčnímu počínání nedocházelo, tak by lidská bytost již dávno vyhynula. Nicméně, povznesené a duchovně vyspělejší, smrti nepodléhající inteligentní tvorové, se nemusí jako my lidé rozmnožovat, neboť tato stvoření žijí skutečný (neiluzorní) a ničím nerušený život, a to do doby, než se sama dobrovolně rozhodnou splynout v jednu jedinou energii a světlo kosmického Tvůrce. To můžeme klidně přirovnat k takzvané - NIRVÁNĚ, což je základní filozofie sanskrtského učení.

To je nejdůmyslnější demonstrace a důkaz o hvězdné inteligenci, kterou v našich pozemských končinách nazýváme všemohoucím Bohem. Skrze Boží oko nejen na lidstvo hvězdná inteligence nepřetržitě dohlíží, zejména proto, aby zmiňovaná předurčenost došla ku svému osvobozujícímu zenitu. Závěrem mohu už jen konstatovat: není pravdou to, co tvrdí ateisté, a tím je chybějící důkaz o Jeho existenci, který máme každý den na dosah před sebou, neboť - BŮH JE SLUNCE!

-konec-