UFOlklor: II. UFO, vúdú & magické počítače (2)

San

San

autor

05.12.2017 Ufo

Je 5. srpna 1956, poušť v Novém Mexiku. V písku se z vejce klube prapodivný tvor, něco mezi žábou a křídlatým hmyzem.

Před úsvitem se v poušti snáší k zemi přízračná postava a další a další – portál byl otevřen a do našeho světa procházejí první entity z Černého vigvamu. Na jednu takovou, bezdomovce s vizáží umouněného horníka, naráží dvojice postarších manželů jedoucí v noci po silnici v poušti, a zastavuje u něj.

Gotta light?

Ten se přiblíží k otevřenému okénku, následně se za ním několikráte zableskne a třikrát se zeptá řidiče: „Máš voheň?“

Pak přichází zprava další postava, manželka vydává podivný zvuk jako by mumlání ze zlého snu – celé to připomíná průběh únosu v případech spojovaných s UFO, a dotaz se opakuje s podivnými zvířecími zvuky na pozadí. Manžel nabude duchapřítomnosti, zařadí rychlost a zběsile ujíždí z místa setkání třetího, resp. čtvrtého druhu, oba silně otřeseni tímto tísnivým zážitkem. Tím to však nekončí, naopak – na místní rozhlasové stanici dochází k dalšímu setkání s bezdomovcem tázajícím se sekretářky: „Máš voheň?

Zjevně hypnotizovaná s narůstající hrůzou kráčí k němu, ten jí klade ruku na hlavu, kterou jí postupně bez námahy rozdrtí jako zralý pomeranč. A pokračuje dál, do studia, kde totéž nakonec provede i hlasateli, a do éteru se chvíli line jen šustot gramofonové jehly na konci desky, pak si přitáhne mikrofon a pořád dokola opakuje černou mantru:

„Toto je voda. A toto je studna. Pij zhluboka a klesni ke dnu. Kůň je oční bělmo a tma uvnitř.“

Lidé naslouchající této inkantaci začínají omdlévat. Žábohmyz leze pouští, až nakonec – zřejmě už jako imago – rozepne křídla, vletí do pokoje spící dívky, která otevře ústa a ten jí tam vleze. Dívka s přivtěleným vetřelcem, jak se zdá, spokojeně spí dál. Bezdomovec vychází ven ze stanice, zableskne se, a on odchází zpět do noční pouště.

Michael Bertiaux posunul magický pohled na UFO ještě dále. Součástí jeho obsáhlé práce "Voudon Gnostic Workbook" je i grimoár nazvaný Zkušenosti s dobrými a špatnými UFO.[11]

Ten je vnímán především jako návod k sestrojení magické hnací jednotky a jako osobní magický nástroj. Stane se hnací jednotkou vašeho vlastního UFO tak, že se různé složky vašeho vědomí učiní radioaktivními. Pokud se tato metoda použije, vyhne se gnostický mág ztrátě sil, a proto se on i se svým osobním výzkumným týmem vyhne zkušenosti se špatným UFO. Špatné UFO totiž musí odebrat radioaktivní energii těm, kdož jsou mimo „sebe“, aby fungovalo tak, jak má, a mohlo se efektivně projevovat.

Proto také je zkušenost se špatným UFO jistým druhem kosmologického či metafysického parazitismu nebo psychického vampyrismu. Špatné UFO se v člověku zmocní a ovládne složku označovanou jako anthrópos a využije ji jako zdroj energie. Špatná UFO operují v gnostickém vesmíru velice čile a pokoušejí se zmocnit jakéhokoliv zdroje energie, grimoáru či magicko-gnostického systému vědomí, struktury vnitřních úrovní, tedy toho, co je označováno jako psychorealita, a poté budou mít snahu vysát z ovládnuté složky ty energie, jež jednak potřebují a nadto jsou na nich stále závislá. Na druhé straně se dobré UFO podobá pelikánovi zobrazovanému v alchymickém symbolismu a hermetickém křesťanství. Dobré UFO bude krmit svoji flotilu (systém myslí) svojí vlastní magickou krví, čili čistou energií vědomí, a to jest tedy to, co v současnosti odlišuje náš magický řád od všech ostatních.

Ašur

Radioaktivní energie uvolňovaná mágy využívajících ófitský proud je tak mocná, že když funguje v plném rozsahu své magické kapacity, jen pár lidí vydrží jejich fyzickou přítomnost. Crowleyho aura, například, byla takto silně nabitá; v některých lidech vzbuzovala nevýslovnou hrůzu. MacGregor Mathers vylíčil své setkání s vysokými adepty podobným způsobem,[12] a je dobře známo, že Eliphas Lévi vzbuzoval panickou hrůzu spiritistickému médiu D. D. Homeovi.[13]

Bertiaux naráží na průchod ze sféry radioaktivní energie k těm tam vocaď pomocí čtvrté dimenze. Během mágovy nepřítomnosti zůstává jeho radioaktivní ochranný štít viset nad posvěcenou oblastí magického díla, dokud ho neuvolní, jako třeba zaříkáváním. Pak je projektováno do „vyššího“ prostoru, kde funguje jako vehikulum nebo rezervoár mágovy energie, rezervoár, s nímž může vytáhnout za prací do jiných dimenzí: „Takové sféry často vidívají senzibilové a mají je za UFO nebo létající talíře, zatímco ve skutečnosti jde o přísun sexuální radioaktivity ze zálohy.“

Ještě jednou ale jinak

Desátá silová zóna, Malchut, země typická pro bdělý stav, může být průchodem mezi tímto universem a jeho reflexí, Meonem, typickým pro snový stav. Říká se, že UFO zde přicházejí „uzemnit“ při cestování tam vocaď, nebo zpoza říší džágrat (stav bdění) a svapna (snění). Za bděním a sněním leží sušupti (bezesný spánek), v hinduismu známý jako temný a bezesný stav spánku ležící mimo světlo vědomí. Je možné, že nejranější mýty uchovávají podání o pronikání těch tam vocaď a styku s nimi, k němuž opakovaně docházelo v předešlých údobích, který byl všeobecně opomíjen vyjma zasvěcených a jistých případně uzpůsobených jedinců – mágů, snílků, senzibilů, médií, básníků, proroků a dalších hlásných trub vzpírajících se identifikaci, neboť jako k zemi tíhnoucí máme sklon vykládat jevy v rámci džágratu, kde kraluje rozum a realita.

Jenže to nereálné, iracionální, fantaskní, je úplně odlišného řádu bytí. Neexistuje v tom smyslu, v jakém existují naše těla, neb existence už z definice implikuje „bytí na vnější straně“, jde o jakousi extenzi či ztělesnění vědomí v rámci časoprostoru, subjekt sám sebe objektivizující.

-pokračování-

 

REFERENCE:

[11] Michael Bertiaux: Voudon Gnostic Workbook. Red Wheel/Weiser, San Francisco 2007. Kap. The Good-UFO and the Bad-UFO Experience, str. 75-81.

[12] Kenneth Grant: Aleister Crowley a skrytý Bůh. Vodnář, Praha 2016, viz kap. 1.

[13] Lévi obšírně vypráví tuto příhodu v knize Klíč k velkým tajemstvím, Trigon, Praha 1991.

Diskuze není aktivní, nelze do ní vkládat příspěvky.

Další díly