LAZARŮV EFEKT A PSÍ CHRÁM (9)

Vzpomínám si na jeden bonmot od Franka Zappy o vztahu politiky a vojensko-průmyslového komplexu: „NASA je zábavní divize společnosti „Jet Propulsion Laboratory“ (JPL)“.

„JPL“, je organizace, která byla založena prostřednictvím „California Institute of Technology“ (Caltech), přičemž na pozadí stáli tito lidé:

Mistr magie Jack Parsons

Theodor von Kárman, pokrevní příbuzný „Maharala  Pražského“, který byl jedním ze dvou nejsilnějších kabalistů novodobé epochy naší civilizace

Kdo je „Maharal Pražský“, neboli Rabi Jehuda Löwy ben Becalel

Zjistíme, že jde o velmi pozoruhodnou osobnost středověké Prahy. Bohužel mnozí z Čechů nemají ani potuchy o existenci tohoto esoterika a kabalisty. Pojďme si tedy říci základní fakta, která tohoto pozoruhodného člověka definují:

„Jehuda Löwy (Liva) ben Becalel (1525–1609) byl židovský rabín a učenec, jenž působil jako vrchní moravský zemský rabín v Mikulově a později jako vrchní rabín v Praze za vlády Rudolfa II.

Připisuje se mu oživení umělého člověka z hlíny, takzvaného golema. Příběh o golemovi nakonec našel své stvárnění nejenom v literatuře, ale i na filmovém plátně a v televizi. Maharal, známý též jako Der Hohe Rabin Loew (vysoký rabín Löw), byl nejenom rabín a talmudista, ale i moralista a matematik a výjimečný učenec, který ovládal i sekulární vědy.

Mezi jeho přátele patřil např. Tycho de Brahe. Byl vynikajícím pedagogem, který ovlivnil i nežidovský svět (spekulativně například i J. A. Komenského). Maharal byl originální filozof, ze kterého čerpal chasidismus, ale i moderní sionismus.

Maharal pocházel z významné rodiny sídlící ve Wormsu. Jeho otec, Becalel ben Chajim, byl švagram poznaňského rav Jicchaka Klaubera, dědečka Šlomo Lurii. Maharalův starší bratr, Chajim ben Becalel, a jeho dva mladší bratři, Sinaj a Samson byli také významní učenci.

Od roku 1553 do roku 1573 byl vrchním zemským rabínem (Landesrabbiner) Moravy v Mikulově (Nikolsburg), odkud odešel do Prahy. V Praze založil ješivu nazvanou Klaus a pořádal společná studia Mišny, jíž věnoval mimořádný význam. V roce 1564 sepsal stanovy pražské Chevra Kadiša. V Praze pobýval do roku 1584, kdy se vrátil zpět na Moravu, kde působil jako rabín až do roku 1588 (podle jiných tento čas strávil v Poznani).

Do Prahy se podruhé vrátil v roce 1588 a 3. adaru 5352 (16. února 1592) se setkal s císařem Rudolfem II. (obsah schůzky není znám - snad se týkala jejich společného zájmu o alchymii). Krátce nato Maharal opět opustil Prahu a stal se vrchním rabínem v Poznani. Na potřetí se vrátil do Prahy, když byl zvolen vrchním rabínem, kterýžto post zastával až do své smrti.

Ačkoli v Praze strávil pouze část svého života, je zde pohřben a v židovské literatuře je vždy nazýván מהרל מפראג - "Pražský Maharal" což je akronym pro Moraynu HaReav Judah LOEW ben B'zalel - náš učitel Judah LOEW syn B'zalela.

Hrobka velkého rabína nacházející se na starém pražském židovském hřbitově je po staletí cílem poutí zbožných Židů i tisíců turistů, kteří zde, podobně jako u jeruzalémské Zdi nářků zanechávají ve škvírách mezi kameny na papírcích napsaná svá přání. A moudrý rabín jim má k jejich splnění dopomoci.“

Chtěl bych jen doplnit, že druhým nejvýznamnějším kabalistou novodobé lidské historie byl s největší pravděpodobností známý John Dee:

„Tento muž se narodil 13. července 1527 v Londýně a zemřel v roce 1609 v Mortlake (přesné datum úmrtí není známo).  John Dee byl matematik, astronom, alchymista, astrolog a okultista velšského původu.

Byl rádcem krále Eduarda VI. a později královny Alžběty I. Spolu s alchymistou Edwardem Kelleym pobýval v Polsku, později se stal dvorním alchymistou císaře Rudolfa II., kterému věnoval zázračné zrcadlo. Později ale upadl v nemilost, takže musel opustit zem.

Pobýval pak v Sasku, poté se tajně vrátil do Čech a působil jako alchymista u Viléma z Rožmberka. V roce 1586 odjel zpět do Anglie, kde se stal rektorem koleje v Manchestru. Napsal několik alchymistických prací, a také několik spisů, zaměřených na matematiku a astronomii.“

Popravdě řečeno, existují i takové názory, které do výše uvedené role pasují Aleistera Crowleye, jenž byl mimo jiné i jakýmsi mentorem Jacka Parsonse. Ale pojďme dále, prostřednictvím optických pozorování se zjistilo, že Sírius A a Sírius B , se navzájem oběhnou přesně za 50,1 let, přičemž souběžně v té době vysílají na nečekaně vysoké úrovni infračerveného záření. Každopádně, je Sírius B v tomto infračerveném spektru jasnější než Sírius A.

V současném vědeckém světě, je Sírius B definován jako „bílý trpaslík“. Jeho velikost se velmi blíží velikosti Země. Do roku 1910 byla jeho hmotnost stanovena pozorováním jeho orbity kolem Síria A. Později se zjistila velmi překvapující věc. Hmota Síria B je extrémně hustá. Odhaduje se, že lžíce této hmoty by v našich podmínkách vážila asi 5 tun.

Co se týče Síria A, pak je evidentní, že s touto hvězdou z historického hlediska není mnohé v pořádku. V historických pramenech je Sírius A popisován jako ČERVENÁ hvězda. Tuto skutečnost lze například doložit prostřednictvím dochovaných spisů římského astronoma a astrologa Claudia Ptolemaia. Další podklady podporující výše uvedené tvrzení můžeme nalézt v materiálech básníka Aratuse, nebo řečníka Cicera. Známý Seneca ve své době popsal Síria A, jako hvězdu, která zářila mnohem hlubším červeným odstínem než planeta Mars, která je známá svým načervenalým svitem.

Poslední záznamy, které se odkazují na červenou záři Síria A pocházejí z 8. stol. n.l. Následně, prakticky ve stejné době, je tento objekt čínskými astronomy popisován jako standardní hvězda bílé barvy. V dnešní době je Sírius A nejjasnější hvězdou na noční obloze, je viděn pouhým okem ve spektru bílo-modré barvy. Když se tato hvězda nachází v blízkosti obzoru, je možné vidět problikávající červené, bílé a modré odstíny.

Podle pravidel obecné teorie relativity, by kvůli své extrémní hustotě, světelné vlny vyzařované ze Síria B , měly podléhat gravitačnímu vlivu v rámci „rudého posuvu“. Tento fakt byl potvrzen v roce 1925. Ke gravitačnímu „rudému posuvu“ dochází ve chvíli, kdy u elektromagnetického záření, které je produkováno kulovými (nebo také prstencovými) vlnami ze zdroje uvnitř gravitačního pole, dochází ke snížení frekvence při pohledu z místa, které má vyšší gravitační potenciál.

Jinými slovy lze konstatovat, že „rudý posuv“, je přímým důsledkem gravitační dilatace času, který produkuje časový rozdíl mezi událostmi z prostředí pozorovatele v různých vzdálenostech od gravitačního pole, které je pozorováno.

To všechno se projevuje jako změna v barvě vnímání světla směrem k červené části spektra. Přihlédneme-li k mechanismu výše uvedených jevů a vzhledem k extrémní hustotě dané hvězdy, pak jedinou věcí s vyšším gravitačním potenciálem mimo bílého trpaslíka, by mohla být neutronová hvězda, tzv. „temná hvězda“, nebo černá díra.

V dokumentech "Systeme Soundanais de Sirius", se dále uvádí, že je ve hře ještě další hvězda, kterou představitelé kmene Dogonů, nazývají "Emme Ya" (Sorghum Female). Tato hvezda je 4x lehčí než "Po Tolo", přičemž sleduje větší oběžnou trajektorii ve stejném směru s tím, že každou jednu orbitu dokončuje po 50-ti letech.

"Emme Ya" vyzařuje světlo, která má kvalitu paprsků našeho Slunce, přičemž je doprovázena v rámci své oběžné dráhy družicí, která se jmenuje "Nyan Tolo" (Star of Woman). Každopádně se na počátku 20. století , se počala ohledně systému Síria hromadit data a to jak z optického sledování, tak i prostřednictvím jiných vědeckých metod.

To všechno dovedlo vědce k hypotéze, že v systému Síria musí existovat ještě další subjekt. V roce 1932 se podařilo ustanovit poměrně přesná data týkající se charakteristiky oběžné dráhy tohoto dalšího tělesa. Vyplynulo z toho, že tento objekt vykazuje oběžnou dráhu o délce 6,3 let kolem Síria A, nebo Síria B.

-pokračování-