ČERNÉ SLUNCE VYCHÁZÍ (20)

Raymond Howe, Jr.

Dne 16. července 1946 odešel devítiletý Raymond Howe Jr. se svými třemi sestrami a bratrem do parku nedaleko Pittsburghu podniknout líný letní letní rybolov a plavání. Raymond sám odešel chytat ryby na nedaleké jezero a tu noc se nevrátil. Sto padesát zaměstnanců záchranné služby prohledalo v následujících dnech park, ale nenalezli po něm žádné stopy. Dne 9. srpna bylo zahájeno další veliké pátráni, bohužel se stejným výsledkem. Čtyřicet dnů poté, co zmizel, 35 kilometrů jihovýchodně od parku, na konci stezky u mostu nalezl Raymondovo tělo muž, jenž tam venčil své psy. Koroner stanovil dobu úmrtí na měsíc zpětně a nenalezl žádnou příčinu smrti.

Raymondovi se podařilo za deset dnů projít 35 kilometrů skrze obydlenou oblast, přičemž ho hledala polovina Pittsburghu. Raymondovo zmizení bylo v té době hlavní mediální událostí, dokonce větší než zmizení Cullena Finnertyho. Padlo okolo toho mnoho dotazů. Žádné nebyly zodpovězeny.

411 zmizelých a Americké národní parky

Zvláštní zmizení Cullena Finnertyho, Amber Rose Smithové a Raymonda Howea Jr. jsou zmíněny ve čtyřdílném seriálu Davida Paulidese s názvem "Missing 411", ve kterém se věnuje tolik potřebná pozornost nadměrnému množství lidí, kteří se ztratili uvnitř nebo kolem národních parků v Americe. Paulides, známý autor zabývající se fenoménem Bigfoot a bývalý policista, jenž sloužil u útvaru dvacet let, shromáždil kolem sebe skupinu vysloužilých policistů, záchranářů a dalších profesionálů.

Společně strávili více než 9 000 hodin a prozkoumali více než 4 000 případů pohřešovaných osob. Došlo k tomu poté, co byl Paulides před čtyřmi lety kontaktován některými rangery, kteří v parcích pracují, a kteří mu sdělili, že by mohlo jít o pokus zamaskovat nejzákeřnější operaci páchanou proti lidské rase. Paulidesova skupina se nazývá "CanAm Missing Project".

Jediné konzistentní místo výskytu zmizení se zdá být osamělá oblast s žulovými kameny v okolí. V těch případech, které Paulides cituje, jsou ti, kteří zmizí, buď nalezeni mrtví na místech, kde by neměli být, nebo jsou nalezeni živí, ale nemohou si vzpomenout, jak se tam dostali. V horším případě se nikdy vůbec nenajdou.

Daming Xu a Jake Dutton

V listopadu roku 2007 se profesor matematiky na Oregonské univerzitě - Daming Xu, zkušený zálesák, vydal do národního parku Willamette. Na jednodenní tůru si vzal pouze láhev s vodou. Jeho tělo nebylo nikdy nalezeno. V roce 2012, devět kilometrů odtamtud, si 32-letý vyznavač fyzických dovedností a outdoorový fanoušek James "Jake" Dutton vyšel na třídenní tůru u Cougar Reservoir. Jeho tělo nebylo nikdy nalezeno. “Je to záhada,” říká Duttonova matka Cynthia Boucherová. "Jak Jake, tak profesor byli zkušení turisté a uměli se pohybovat v divoké přírodě. Dva dospělí muži jednoduše nemohou zmizet v horách pět let po sobě.”

Od roku 1997 je 189 mužů a 51 žen, kteří se vydali na výpravu do Oregonské divočiny, nezvěstných

V rozhovoru z dubna roku 2012 s famózním paranormálním výzkumníkem Whitley Strieberem popisuje Paulides anekdotu o dvouletém Keithovi Parkinsovi, který zmizel v dubnu 1952 z ranče svých prarodičů blízko národního parku Umatilla ve východním Oregonu. O jedenáct hodin později o dvě hustě zalesněné hory daleko a dvanáct kilometrů severně od ranče, našli záchranáři Keitha ležícího v bezvědomí v korytě řeky. Jeho oděvy byly roztrhané na kusy a Keith utrpěl vážné podchlazení. V rozhovoru se Strieberem se Paulides ptá na nezodpověditelnou otázku, proč záchranáři hledali Parkinse, tak daleko od místa, kde zmizel.

V poslední Paulidesově knize, "The Devil's in the Details" na straně 362, se píše, jak byl sedmiletý chlapec nalezen naživu, dobře dva dny a padesát mil od místa, kde byl ztracen. Dalších jedenáct dětí, někteří živí jiní mrtví, byli nalezeni dvacet nebo více mil od jejich míst zmizení. Jiné byly nalezeny v oblastech, které byly dříve už opakovaně prohledávány. Dvacet let starý Arthur Leo Ivey byl nalezen příští den, jak spí v příkopě u svého souseda, půl kilometru od domu, z něhož zmizel. Přitom dvě stě padesát záchranářů strávilo noc tím, že prohledávali stejnou oblast, v níž byl později nalezen.

Zmizení Dr. JamesE McGroganA

V pátek 14. března 2014, zmizel 39-letý doktor James C. McGrogan při putování s kamarády severně od oblasti Vail v Coloradu. Měl mobilní telefon, potraviny, vodu, lékařské potřeby, GPS a další nástroje. Jiný lékař, který byl v té době s McGroganem, řekl později jeho otci, že nedokáže pochopit, jak to, že jeho syn sešel tak náhle ze stezky. Byli po celou dobu blízko sebe. Po tisíci hodinách společného úsilí vzdaly jednotlivé skupiny v úterý 18. března hledání, kvůli silným větrům, které učinili další pátrání příliš nebezpečným.

O tři týdny později vytáhli záchranáři z Vail Mountain tělo doktora McGrogana ze spodu ledopádu asi 6 kilometrů od cesty, ze které se ztratil. Přitom tato oblast byla již předtím několikrát prohledávána. V tisku se neochotně psalo, že doktor McGrogan spadl z útesu, ale Paulidesova skupina využila Coloradské  zákony o povinném odtajnění a vystoupila proti krajskému šerifovi a koronerovi kvůli jejich postmortem hlášení o incidentu.

Tělo doktora McGrogana bylo nalezeno bez obuvi. Jeho boty, ve skutečnosti, i když se po nich pátralo, nebyly nikdy nalezeny. Bez obuvi se mu podařilo cestovat 6 kilometrů po trase, kterou společnost od níž měl doktor pronajatou výbavu, později popsala Paulidesovi jako šílenou. Měl se pohybovat ve sněhu o výšce 80 cm, přestože měl mobilní telefon a GPS. Když se lidé najdou, mrtví nebo živí, chybí jim pravidelně vždy nějaká část oděvu, přičemž obuv nejčastěji. Mrtví jsou téměř vždy nalezeni tváří dolů.

Většina lidí ztratí vědomí těsně před zmizením. Někteří si dokonce nevzpomínají, jak odešli z domu. Ve svém interview ze září roku 2012 se Strieberem, Paulides popisuje příběhy žen, které byly pronásledovány muži na Appalačské stezce. Nepopisují příběhy moc přesne, nicméně jedna žena vypověděla, že byla pronásledována po tři dny. Zahodila svůj batoh a stále se skrývala, aby se jim vyhnula. Po celé dny neviděla na trati nikoho jiného, než své pronásledovatele. Nedokázala poskytnout podrobný popis mužů a ani neposkytla žádné skutečné podrobnosti o tom, jak se jim vyhnula.

Arteaga a Huff v Ozarks

Hned po tomto rozhovoru v sobotu 22. září 2012 vyšli 53-letá Linda Arteaga a její 56-letý bratr Eddie Huff na výpravu do lesa, který obklopuje malé městečko St. Joe v Ozarks v Arkansasu. Huff se chystal naučit svou sestru techniky přežití v divočině.

Huff vyšel z lesa v pondělí a řekl své neteři Shelly Friendové, že viděl Arteagu v bezpečí na verandě domu u příbuzného. Teprve až ve středu si Friendová a Huff uvědomili, že Arteaga je stále v lese. Ve čtvrtek ráno začalo asi 75 dobrovolníků pěšky, koňmo a pomocí terénních vozidel prohledávat oblast, kde se Arteaga ztratila. Našli ji ten samý den.

Arteaga nedokázala vysvětlit, jak se v pondělí odloučila od svého bratra. Tvrdila: "Myslela jsem, že je zraněný nebo tak, a proto jsem se snažila sehnat pomoc, ale nevěděla jsem, že se mu nic nestalo.” Podle Arteagy nebyla v lese sama. Řekla: “Viděla jsem lidi. Požádala jsem je o pomoc a oni se chovali, jako by mě ani neslyšeli.” Popsala, že byla velmi vyděšená a celá situace ji přišla jako velice podviná: Tito lidé se schovávali v křoví. Byli to divní lidé, velmi divní lidé."

Někteří se snažili o racionalizaci jejího příběhu tvrzením, že trpěla halucinací z bobulí, které jedla, aby přežila.

Internetový mediální gigant Daily Mail, se dokonce ani nezmínil o některé z podivných okolnostech souvisejících s utrpením Arteagy. Namísto toho otiskly lékařský posudek zástupce provincie Dewaynea Pierce, který tvrdil, že když vyšla z lesa, "nebyla úplně při smyslech."

Krom výše zmíněného posudku, ale existuje i vyjádření doktora Johna Sorga z "North Arkansas Regional Medical Center" (NARMC), který uvádí: "Myslím, že by mohla požít nějaké toxické látky, jež mohly způsobit halucinaci, ale víte, ona byla velmi ve svých výpovědích konzistetní a dnes, během mentálního vyšetření, se zdála být při smyslech a schopná rozhovoru.”

Ředitel hospitalizačního programu "NARMC" dále řekl:

"Cokoliv zažila, ať už to bylo skutečné nebo to byla halucinace, se stalo tak, jak říká."

-pokračování-