Štír   19.11.2017   Alžběta

UFOlklor: I. PSYCHOMYTOLOGIE (2)

14.11.17   San
 San

Nezodpovědné porušování a zahrávání si s transmundánními energiemi nepochybně vzbudilo zájem jiných obyvatel vesmíru, takže je dobře možné, že aby zabezpečili svoji vlastní pozici – jež může být ohrožována kvůli nevědomosti lidstva, nebo dokonce bez slitování k méně vyvinutým entitám řítícím se po šikmé ploše k jisté záhubě –, může k jejich intervenci dojít během okamžiku. Někteří věří, že fenomén UFO je součástí tohoto „zázraku“ a rostoucí hromada důkazů zřejmě naznačuje, že tajemné entity se pohybují v pozemském prostředí už po staletí a čím dále tím více lidí se rodí s vrozenou schopností vidět je, a v některých případech i vnímat jejich přítomnost.


Dne 25. května 1893 spatřila posádka parníku Caroline, právě když křižovala Východočínské moře mezi Šanghají a Japonskem, vysoko na horizontu formaci létajících disků. Tato skupinka UFO se pohybovala pomalu severním směrem mezi lodí a nedalekým pohořím Kjúšú. Během onoho dlouhého pozorování měli pasažéři dostatek času, aby si disky prohlédli svými dalekohledy, takže se zachoval i jejich popis – byly červené a zjevně za sebou zanechávaly stopy hnědého kouře.

Holandská loď Valentijn podobně narazila na neidentifikovaný létající objekt v čínských vodách 12. srpna 1910. Posádka zahlédla zářivý, kolu podobný objekt, který se rychle otáčel a dotýkal se vln ve vysoké rychlosti podobným způsobem, jako když hodíte placatý kámen „žabkou“ po hladině. Pak rychle vystoupal k nebesům a zmizel z dohledu.[23]

 

Kult Kû

V jihovýchodní Asii vznikl před dávnými lety kuriózní kult . Osmnáctý hexagram I-ťingu, Ku, má mnoho významů, překládá se jako „zkaženost“, především však „černá magie“, jako je Wu magií „bílou“. Hieroglyf Ku je znakem magického principu, který uvolňují prostopášní lidé, princip, který dává moc nad duchy těch, kteří zemřeli násilnou smrtí, nebo pro nezřízenou smyslnost morálně upadli. V některých ohledech jde o čínský ekvivalent mystérií zombieismu. Magickým nástrojem je mísa, pohár, nádoba na vodu a zoomorfními totemy tohoto kultu je hmyz, červ, had, žába, stonožka atd. A o tom vypráví Cuoův komentář:[24]

„Nádoba a červi zplozují ku, odpovědnost padá na prostopášné. Ti, kdož zemřeli násilnou smrtí, jsou také ku.“

Komentář, který k tomuto hexagramu připojil Legge a další komentátoři I-ťingu, je obskurní, ale dva základní trigramy, z nichž se skládá hexagram, představuje trigram země a vzduchu, a proto v souladu s významem Ku pak způsobují ztrátu duše nebo dechu.[25] Dobře to ladí se starodávnými čínskými texty, v nichž se Ku ztotožňuje s neblahými projevy ovzduší, které vznikají poblíž močálů a podzemních morových oblastí, nebo na psychické úrovni jsou to miasmatické výpary hnijících lidských kostí. Ku rovněž naznačuje přítomnost zlých duchů a nezdravou auru entit stvořených černou magií.

Caravaggio: Medusa (1597)

Co ovšem vyvolává zvláštní zájem, je skutečnost, že podle některých výjimečně starých textů létá Ku kolem půlnoci a vypadá „jako meteor“. Jeho světelnost se zvyšuje a vrhá stíny lidského tvaru; ty pak jsou známy jako ťiao-šeng-ku. Takový stín může nabýt jistého stupně hustoty, který mu umožňuje kopulovat s ženami, a v tomto stádiu se nazývá čin-can-ku.[26] Může se potom přemístit, kam chce, a také šířit hrůzu po celé zemi. Lidová víra si představuje Ku jako zlého lovce z temnot,[27] který lapá duše mrtvých. Tyto pověry byly důvodem vzniku různých podání o bezvětrných nocích a nedýchatelném dusnu[28] s těžkými mračny, z nichž probleskují nepopsatelné objekty, a když odlétávají do vesmíru, zanechávají za sebou nad střechami světelné čáry jako meteory. Taková světla byla spojována s Ku, jež mají v povaze pohlcovat na svých nočních nájezdech mozky dětí. Unášejí také lidské duchy. V rodinách čarodějů, kteří si „vydržovali Ku“, bývaly těmito duchy vždy zneužívány ženy.

Meteor byl spojován s létajícím Ku nebo hadem Ku, což je nepřímá narážka na ófitský proud (hadí síla kundaliní), o němž staří zasvěcenci věděli, že do zemské atmosféry vstupuje tam vocaď.[29] Ofiolatrie není v Evropě neznámá. V gnostickém učení se vyskytovala sekta Ófitů, kteří rovněž vyznávali Velikého hada. Kruh čarodějů, který slouží tomuto „jedovatému“ duchu, bohatne. Tento duch jest vehikulem ófitských jedů čili kál.[30] Víra je reminiscencí svého vúdú ekvivalentu v podobě hadí bohyně Ayida Oeddo, o níž se říká toto:

„Má hadí bohyně, když přicházíš, podobáš se blesku.“ Duchem Ayida Oeddo je „veliký had, který se zjevuje jen tehdy, chce-li se napít. Tehdy klade svůj ocas na zem a tlamu noří do vody. Vypráví se, že prý ‚ten, kdo najde výkaly tohoto hada, bude bohatý až do smrti’“.

Ze skutečnosti, že dívky a ženy rodinného kruhu (čarodějů) jsou prý zneužívány hadem, je zřejmé, že ófitský proud dává najevo své jedy prostřednictvím ženských kál. Had přelétává v noci „jako meteor“. Když se blíží k řídce obydleným místům, sestupuje a „pojídá mozky lidí“. Z takto kanibalismem postižených smrtelníků se stávají zombie; „mozek“ představuje inteligenci, která naopak je symbolem životního principu.

Duch podobný čin-can-ku se zjevuje v podobě ropuchy nebo žáby. Jak žábovité, tak i hadí formy jsou čarodějům dobře známé jakožto totemy Těch z hlubin a Velestarých. Stojí za to zde podotknout, že Ku, podobně jako UFO, se – jak se zdá – vyhýbají zalidněným oblastem. Přistávají nebo se zaboří do země v opuštěných končinách. Další podobnost s UFOlklórem jest ta, že obyvatelé takových strojů čas od času prchají s různými částmi lidského těla.[31]

Staří Číňané museli vpravit svá pozorování do „magického“ kontextu vzhledem k nutnosti popsat jevy mimozemského původu. Zdůrazňování symboliky hmyzu má velký význam s ohledem na bzučivý zvuk, který – jak se mělo za to – ohlašoval blízkost nebo příchod Starých.

Existuje ale ještě další druh Ku. Bájí se, že vyvrhuje zlato a stříbro, když se řítí za noci kolem jako blesk.

„Veliký hluk přišel, když to padalo.“

Ucuro-bune

UFO prý také padají za velikého hluku. Kromě toho „to může být had, ropucha nebo nějaký druh hmyzu či plaz.“ Jeho uctívači ho přechovávají v tajné komnatě a ženy ho krmí. Je však utvořen z čistého jin, což je obrazný způsob, jak říci, že je to vampýr Ku, který se živí menstruační krví. V této souvislosti se také říká, že Ku, který pohltí muže, bude kálet zlato, zatímco ten, který pohltí ženy, vykálí stříbro. Klíč k tomu, co se zde říká, je třeba hledat v symbolismu čínské alchymie a interpretovat to ve světle ófitské gnose.

Tomu se pak dá rozumět takto: (ženský) vampýr Ku, který (jako inkubus) srká mužské semeno, emanuje solární či tvořivou kálu; (mužský) vampýr Ku, který se (jako sukubus) napájí menstruační krví, emanuje lunární či zhoubný jed. Proces se přirozeně dělí na magii (slunce) a čarodějnictví (luna). Lunární kála ovšem není vždy destruktivní nebo žíravá nějak více, než jak je solární proud neustále tvořivý. Existuje nekonečné množství přechodů.

Číňané si byli vědomi subtilní perichoreze,[32] čili vzájemného prolínání dimenzí, a Ku byl možná jednou z forem, která jim sloužila za vzor. Navíc skoro ve všech případech se do tohoto procesu zapojuje sexuální styk smrtelníků s mimozemšťany – mezi čaroději, meteory anebo „blesky“. „UFO“ symbolismus je také implicitně přítomen v duálním symbolu Ku, který zahrnuje mísu či nádobu, a červy nebo hmyz. Solární i lunární duchové spolu obcují ve vodách shromážděných v míse, takže nasávají fluidum s kálami tam vocaď.

Ve druhé kapitole AL,[33] verš 49, se objevují tato slova: „Tohle je ze 4: je pátý, který je neviditelný & v něm jsem já jako dítě ve vejci.“

LAM

Když Crowley v roce 1918 komunikoval s cizí entitou Amalantrah, řekla mu: „Vrať se zpět k Matce, aby ses znovuzrodil, obdržíš nový život a Země bude pokryta překrásnými květy a včely se na nich budou pást a sbírat med, a onen med jest elixír.“ Všimněte si posledních slov tvořících zvláštní prvek mystéria kál. Amalantrah naléhala na to, že „to vejce jest dílo, jež musí být dokonáno – Veliké Dílo. Dokonáním toho díla se dostaneme ke klíči.“ Crowley byl poučen, aby se vypravil do Egypta a hledal tam "vejce". Měl tam také „zdělat oltář.“ I o „králi“ se tam mluví.

Když se pak dotazoval, kdože oním Králem jest, bylo mu řečeno, že tím Králem je O.I.V.V.I.O.[34] a na otázku týkající se vejce a jaké vědění, jež toto vejce představuje, vzejde z rozbití onoho vejce, odpovídá: „Ty máš kráčeti onou Cestou.“ použití slova „cesta“ je tu obskurní, není však nemožné, aby se nevztahovalo k Lam, entitě mající vejcovitou lebku. Crowley nakreslil portrét Lam a nazval jej Cesta. Stalo se to v době sezení s Amalantrah v roce 1918.

Číselná hodnota Lam je stejná jako u ŠTH (Setha), čímž dochází k jejich ztotožnění, ale jde i o hodnotu slova KPTR znamenajícího „globule – kulaté či vejcovité,“ spojované zejména se Sethem coby Velestarým, jehož „maska byla shlukem koulí hrajících duhovými barvami: ohavný Yog-Sothoth, navěky zpěněný jako prvotní sliz v nukleárním chaosu za nejzazšími výspami prostoru a času!“[35]

Psychoanalytik Wilhelm Reich tvrdil, že strach z bezprostředně hrozící katastrofy, tak rozšířený za našich časů, se rodí z morbidního vnímání neustále hrozící vnitřní dezintegrace kvůli zatracování vegetativní energie; odtud ona masivní povaha neuróz, psychóz a podobných psychických poruch charakteristických pro dnešek. Proč se však projevil právě na konci tohoto zvláštního období lidských dějin? Může to být proto, že člověk vycítil blížící se katastrofu, jejíž stíny před sebou vrhají všechny ty nenadálé objevy a pokrok na poli technického a filosofického poznání, směřujícího téměř s jistotou k ničivému závěru?[36]

Ten je samozřejmě přivoláván hrozivě se rozšiřující propastí mezi jeho duchovní nezralostí a technickými schopnostmi. Stále více a více lidí si uvědomuje hrozbu visící jako hrozivý mrak nad touto planetou ústící v hromadnou hysterii a opětovnému příklonu k pověrčivosti a infantilismu. Vnitřní napětí tak nezvladatelně narůstá a kompenzační exploze je na hranici toho vnějšího, takže výsledek se v každém případě dostaví v zevním světě. Člověk dosáhl stádia, kdy není schopen sám se napravit bez pomoci externí intervence; je zapotřebí opravdového „zázraku“.

Nezodpovědné porušování a zahrávání si s transmundánními energiemi nepochybně vzbudilo zájem jiných obyvatel vesmíru, takže je dobře možné, že aby zabezpečili svoji vlastní pozici – jež může být ohrožována kvůli nevědomosti lidstva, nebo dokonce bez slitování k méně vyvinutým entitám řítícím se po šikmé ploše k jisté záhubě –, může k jejich intervenci dojít během okamžiku. Někteří věří, že fenomén UFO je součástí tohoto „zázraku“ a rostoucí hromada důkazů zřejmě naznačuje, že tajemné entity se pohybují v pozemském prostředí už po staletí a čím dále tím více lidí se rodí s vrozenou schopností vidět je, a v některých případech i vnímat jejich přítomnost.

Svetoslav Roerich: Portrét profesora Nicholase Roericha (1937)

Dne 5. srpna 1927 se nacházela sešlost Nicholase Roericha v oblasti Kukunor (nebo Čching-chaj-chu, poblíž „Modrého jezera“) a stala se svědkem pozorování klasického UFO, dvacet let před „oficiálním“ začátkem fenoménu, který započal s pozorováním Kennetha Arnolda v roce 1947. Do deníku si Roerich poznamenal:

„(Spatřil jsem) cosi pozoruhodného! Když jsme byli v našem táboře v oblasti Kukunor, nedaleko od horského řetězce Humboldtova pohoří. Bylo ráno, kolem půl desáté, když si někteří členové naší karavany všimli nápadně velkého černého orla poletujícího nad námi. Sedm z nás začalo tohoto neobvyklého ptáka pozorovat. Tentýž moment další účastník poznamenal: »Vysoko nad tím ptákem něco je« a vykřikl úžasem. Všichni jsme uviděli ve směru ze severu na jih něco velikého a zářícího jako slunce, obrovský ovál pohybující se velikou rychlostí. Když přelétával náš tábor, změnil svůj směr na jihozápad, a my viděli, jak zmizel v tmavomodrém nebi. Měli jsme dokonce čas na to, abychom si vzali naše triedry a viděli zcela zřetelně oválný tvar se zářícím povrchem, na jedné straně byl oslnivý jako slunce.“

Láma, který skupinu doprovázel, poznamenal: „Velice příznivé znamení. Jsme pod ochranou. Samotný rigden-jyepo („Král světa“)[37] na nás dává pozor.“Roerichových knihách je rigden-jyepo předpovězeným Pánem nové éry Šambaly a v současné době cvičí neporazitelnou armádu. Je to „Vládce světa“ a nikdo jiný než Maitréja, poslední avatár, který ukončí Kalijugu a započne novou Krtajugu či Satjajugu.

Roerich nepředpokládal, že by musel čekat tak dlouho na tuto apokyltickou událost: jeho žena Helena Roerichová, píšící v roce 1930 pod jménem „Josephine Saint-Hilaire“, dala zvěstovatelům severní Šambaly pět let na to, aby dorazili; láma citovaný v Roerichově díle Srdce Asie poznamenal, že „někdo významný přijde“ v roce 1936. V roce 1940 Nicholas Roerich řekl: „Energie kosmického ohně dosáhne zemského povrchu a vytvoří nové podmínky pro život.“[38]

Alvim Corréa: Válka světů (1906)

Nečekanou paniku v New Yorku způsobilo 30. října 1938 vysílání rozhlasové hry Válka světů o invazi Marťanů na Zemi podle románu Herberta George Wellse. Hra byla zpracována formou fiktivní reportáže a sledovanost během ní stoupla z milionu na šest milionů posluchačů, přičemž téměř třetina uvěřila, že jde o skutečnost. Třebaže bylo během rozhlasové inscenace čtyřikrát oznámeno, že se jedná o fikci, vypukla v New Yorku panika. Lidé se schovávali v metru, zamykali v domech či utíkali do lesů, jiní se vydali na místo činu. Tato rozhlasová mystifikace se nakonec stala nejslavnější rozhlasovou hrou všech dob a H. G. Wellse vynesla přes noc na vrchol popularity. Vzniklé panice napomohla podle pozdějších psychologických analýz především atmosféra napětí a úzkosti v předvečer druhé světové války.

Nastala katastrofa. Jak se praví v Genesis: „Ano i potom, když vcházeli synové Boží k dcerám lidským, ony rodily jim.“[39]

„Hyperborejci se dopustili chyby, když pohlavním stykem smísili svoji krev se stvořeními Demiurga a tímto hříchem rasového míšení byl Ráj ztracen,“ píše Miguel Serrano.[40]

„Svět se proměnil v bitevní pole mezi Demiurgem a Hyperborejci, kteří byli pořád vystaveni nebezpečí ředění krve. »Není nic mysterióznějšího než krev. Paracelsus ji považoval za kondenzované světlo. Věřím, že árijská a hyperborejská krev je právě toto – nikoliv však světlo Zlatého Slunce nebo galaktického slunce, nýbrž světlo Černého slunce, světlo Zeleného paprsku.«“[41]

Arktické UFO, USS Trepang, SSN 674, březen 1971

Německá antarktická expedice do Země královny Maud v letech 1938-39 dosáhla některých překvapivých objevů včetně „skupiny nízko položených pahorků obklopených četnými jezery a země zcela bez sněhové pokrývky a ledu,“ připomínající pustou oblast s horkými prameny na Islandu. Němci zabrali tento norský sektor, umístili v něm vlajky se svastikou a přejmenovali jej na Neuschwabenland (Nové Švábsko). Podle Miguela Serrana také Němci našli způsob, jak komunikovat s dutou Zemí a jejími tajnými městy, v nichž první Hyperborejci našli útočiště před zkázou, která obrátila póly.

Tam byla rovněž během válečných let připravena tajná základna, do níž Adolf Hitler prchnul ve vimanu (diskovitý letoun), aby pak odtamtud řídil „esoterickou válku“ až do současnosti. Mýtus o antarktickém útočišti vyzbrojeném létajícími talíři dosáhl své apoteózy v thrilleru Genesis (1980) spisovatele W. A. Harbinsona. Rozvíjí téma, které do literatury zavedl už Jules Verne: „Pána Světa,“ který se díky nacistickému režimu stal technokratickou mocností, před kterou se musel sklonit dokonce i Washington a Moskva.

Harbinson doplnil svoji fikci vynikajícím seznamem zdrojů zakládajících se na faktech o nacistických diskových letounech a antarktických výpravách;[42] inspiroval se bulletinem Brisant, distribuovaným na vědecké výstavě v Hannoveru. V jeho článcích byl použit materiál z knih Ernsta Zündela, podaný v mnohem vědečtějším duchu. Identifikoval tři hlavní letové trasy UFOAntarktidy na základě čtvrt milionu pozorování v uplynulých 30-ti letech. Článek rovněž obsahuje nejpodrobnější nákres německého létajícího talíře, jaký byl kdy publikován, později použitý Landigem v knize Wolfszeit um Thule.

Četní autoři naznačovali, že mimosvětské inteligence mají obavy z nukleárních výtržností, k nimž na Zemi dochází. „Vlna UFO,“ která započala po Hirošimě, byla považována za součást jejich průzkumu situace na naší planetě.

Passoria, New Jersey, 31. července 1952

Kenneth Grant v knize Outside the Circles of Time tvrdí, že (John Whiteside) Parsons otevřel dveře a něco do nich vlétlo.“ Nádech tohoto něčeho naznačuje podivná příhoda, k níž došlo v březnu 1946 v době ukončení díla Babalon. Marjorie Cameron viděla neidentifikovatelný vzdušný fenomén. Byla jím potěšena, neboť jej považovala za thelémské znamení, „válečný stroj“ zmíněný v Knize Zákona.[43] Tato událost ji nevyhnutelně přichýlila k tomu, aby se intenzivně zajímala o fenomén, který následujícího roku oslovil široké masy a pronikl do povědomí lidí.[44]

V posledním díle Magick Without Tears si Aleister Crowley vytknul za cíl pojednat co nejširší pole magické praxe… ve skutečnosti ovšem dokázal mnohem víc, neboť s prorockou prozíravostí vytušil obrovský zájem o mimozemské jevy, které propukly brzo po jeho smrti a způsobilo je pozorování »létajících talířů« Kennetha Arnolda [v roce 1947]. Konec konců, ústředním tématem této knihy je přesvědčení, že něco tam venku se snaží nám něco sdělit a využívá k tomu pestrou paletu prostředků a způsobů komunikace.

Ale ať už je postoj člověka k tomuto jevu jakýkoliv – pozitivní, negativní či indiferentní – není prostě možné popřít, že tato vlna (pozorování UFO) odstartovala éru psychomytologie, kterou nelze srovnat s ničím od doby, kdy si lidé vymysleli »bohy«,“ ledaže bychom odepsali celou »mytologii« jako bezprecedentní hromadnou halucinaci, jinak ale musíme přijmout onu skutečnost, že se v roce 1947 odehrálo cosi zdánlivě nového a nevysvětlitelného a začalo to pomalu a zákeřně obtěžovat náš svět.

Literaturu týkající se tohoto předmětu lze popsat jedním slovem jako nezměrnou. Líčení vycházející ze skutečných událostí nepochybně demonstrují mezi námi přítomnost nevysvětlitelných, zdánlivě materiálních a příležitostně dokonce i viditelných entit, které běžně v bdělém stavu vědomí nepotkáte. Taková záplava svědeckých výpovědí nutí k závěru, že se týkají:

a) aktuálního a hromadného fenoménu manifestací lidské psyché;

b) průniků z kosmického prostoru, duté Země,[45] nebo cizích dimenzí;

c) celosvětového podvodu opakovaně šířeného pečlivě organizovanými skupinami jednotlivců, dohnaných k tomu ať už podvodem nebo zkorumpovaných, aby vyvolali atmosféru nejistoty za účelem eventuální globální paniky z politických či jiných důvodů,“ říká Kenneth Grant.[46]

Edgar Rice Burroughs: Pellucidar – Do středu země

Wilhelm Landig v knize Götzen gegen Thule popisuje povědomí obyvatelů Thule o „esoterním světovém centru či ústředí eticky pozitivních sil. To je pravá Ultima Thule, nikoliv jen pro árijský národ, nýbrž pro celý svět.“[47] Jen pár jedinců zná její polohu, z globálního hlediska však není daleko od polární základny Kóta 103. Jiné skupiny s ní komunikují telepaticky. Staří Egypťané ji znali jako severní pohoří On; Tibeťané jí říkají Ri-rap-hlumpo.[48]

Toto nadřazené centrum se manifestuje prostřednictvím fenoménů nazývaných "manisoly", jež od pradávna vzbuzovaly nábožnou úctu. Oproti německým diskovým letounům jde o úplně jiný druh UFO, neboť manisoly jsou „bio-stroje“, které žijí, reprodukují se a umírají v průběhu sedmidílného životního cyklu. Kataři je údajně přisuzovali grálu jakožto charakteristiky nejvyšší lásky (Minne). Rodí se jako kruhy čistého světla, pak krystalizují do metalické formy s vysokým obsahem zirkonia. To je ženská, mater-ializovaná forma. Pak se vyvíjí maskulinní, falický element, kterým je přiváděna do stavu androgynní rovnováhy. Poté přichází regenerační proces a v její děloze roste zárodek nové manisoly.

„Regenerovaná část je vypuzena mateřským jádrem jako nový energetický kruh světla, jako odpovídající porodní proces. Tento nový kruh zahajuje týchž sedm vývojových stádií, zatímco vypuzující mateřský element se sroluje do koule, která poté exploduje. Metalické pozůstatky obsahují měděné částice. Optické dojmy, které očití svědkové těchto manisol měli, jsou v zásadě pořád stejné. Za denního světla vykazují extrémně jasnou zlatou či stříbřitou luminiscenci, někdy se stopami růžově zbarveného dýmu, který pak často kondenzuje do šedavě bílých pruhů.

V noci tyto disky září světélkujícími nebo lesklými barvami, příležitostně se ukazují po krajích dlouhé plápolající plameny a červené a modré jiskry, které mohou zesílit až ve vinoucí se oheň, který je věnčí. Nejpozoruhodnější je jejich schopnost reagovat na pronásledovatele, jako je tomu u rozumného stvoření, u něhož se naprosto vylučuje jakýkoliv případný elektronický samořídící systém nebo dálkové řízení.“[49]

-pokračování-

 

REFERENCE

[23] Hartwig Hausdorf: The Chinese Roswell. UFO Encounters in the Far East from Ancient Times to the Present. New Paradigm Books, Boca Raton 1998, str. 146.

[24] Viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Cuoův_komentář.

[25] Nadřazení zemského trigramu na onen vzdušný naznačuje dušení či škrcení.

[26] Srv. roli inkubů a sukubů v praxi čarodějnic a černokněžníků. Maleus maleficarum. Kladivo na čarodějnice. Michal Zítko, Praha 2000, str. 61n.

[27] Srv. Predátor. Režie: John McTiernan. USA, 1987.

[28] Viz pozn. č. 25.

[29] „Jenom voni tam vocaď můžou přivíst a ovládnout další. Jenom voni, velestaří, protože se chtěj vrátit,“ rce starý Whateley v povídce Hrůza v Dunwichi, H. P. Lovecraft: Volání Cthulhu 2. Plus, Praha 2012.

[30] „Kála, neboli čas, je prvotním hybatelem všech věcí. Jestliže člověk chápe boha jako čas, pak jej vidí jako neustále tvořící a neustále ničící princip. Čas je nekonečný proud, který se pohybuje stále vpřed,“ říká Sarvepalli Radhakrishnan. Srv. Lexikon východní moudrosti. Votobia, Olomouc 1996, str. 216.

[31] Kanibalismus a masová jatka dobytka popsal Jacques Vallée v knize Messengers of Deception: UFO Contacts and Cults. Daily Grail Publishing, 2008, část třetí, str. 181n. K prvním případům došlo už zkraje 50. let. 29. ledna 1953 uslyšel farmář v Conway, Jižní Karolína, nějaké pozdvižení ve stodole a spatřil tam objekt vznášející se ve výši. Byl šest a půl metru dlouhý a přes tři a půl metru široký, světle šedý, zvnitřku prosvětlený, ve tvaru půlky vejce. Svědek na objekt vystřelil. Po této příhodě byla nalezena spousta skotu uhynulá z neznámých příčin.

[32] Perichoreze se popisuje jako společenství, v němž se jednotlivé osoby navzájem pronikají a přebývají v sobě navzájem, takže jsou skutečně jedno.

[33] Aleister Crowley: Liber Legis. Horus, Brno 1997, AL II:49.

[34] Lat. ovo, „vejce.“ Omnia In Uno, Unus In Omnibus („všichni v jednom, jedno ve všem“), magické motto frátera Achada.

[35] H. P. Lovecraft & August Derleth: Strážci z hlubin času. Volvox Globator, Praha 2016. Novela Ten, kdo číhá na prahu, str. 182.

[36] „Averroes se inspiroval myšlenkou rozlišování duchů: jsou lidé, ke kterým promlouvá doslovný význam písma, záhir, a pak jsou ti, kdož jsou schopni pochopit jeho skrytý význam, bátin, a je mu jasné, že kdybychom odhalili těm prvním to, co jen ti druzí mohou pochopit, vyvolalo by to psychózy a sociální katastrofy. Proto veškeré psychózy a sociální katastrofy současného světa jsou právě výsledkem profanace posvátných textů a vědění davu, a to skrze nejrůznější média (zavádění obrazů), mezi něž patří i profanace světského vědění v podobě opěvované technologické revoluce Západu, jíž započal tzv. věk strojů včetně jejich současného zesubtilnění ve virtuální realitě cestou digitalizace.“ Srv. Henry Corbin: Tvůrčí imaginace v súfismu Ibn ‛Arabího. Malvern, Praha 2010.

[37] Srv. René Guénon: Král světa. Malvern, Praha 2009.

[38] Nicholas Roerich: The Heart of Asia. Roerich Museum, New York 1930.

[39] Gn 6,4.

[40] Joscelyn Godwin: Arktos, str. 71.

[41] Miguel Serrano: Nos: Book of the Resurrection. Routledge & Kegan Paul, Londýn 1984.

[42] Joscelyn Godwin: Arktos, str. 126n.

[43] Aleister Crowley: Liber Legis. Horus, Brno 1997, AL III:6-7.

[44] Paul Weston: Aleister Crowley and the Aeon of Horus. History. Magick. Psychedelia. UFOlogy. Avalonian Aeon Publications, Glastonbury 2009, str. 194.

[45] Srv. díla Edgara Rice Burroughse o duté Země s říší Pellucidar. Vladimir Afanasjevič Obručev umístil do duté Země děj románu Plutónie a J. M. Troska do obřích dutin uvnitř Země zase říši kapitána Nema.

[46] Kenneth Grant: The Ninth Arch. Starfire Publishing Ltd., Londýn 2002, str. xviii-xx.

[47] Joscelyn Godwin: Arktos: The Polar Myth in Science, Symbolism, and Nazi Survival. Adventures Unlimited Press, Kempton 1996, str. 65n.

[48] Viz rovněž Nicholas Goodrick-Clarke: Černé slunce. Árijské kulty, esoterický neonacismus a politika identity. Eminent, Praha 2006, str. 177n.

[49] Joscelyn Godwin: Arktos, str. 65.


(c)2017 San

Všechna práva vyhrazena. Materiál není povoleno bez písemného souhlasu autora jakýmkoliv způsobem publikovat, rozšiřovat či rozmnožovat, a to ani jeho část.


Tento materiál byl napsán autorem speciálně pro náš portál Matrix-2001.cz

oblíbenost článku   hlasování   nejhorší 1 slabý 2 slabý 3 podprůměrný 4 průměrný 5 průměrný 6 nadprůměrný 7 velmi dobrý 8 velmi dobrý 9 nejlepší 10 8.5 (6 hodnocení) zobrazeno: 660x (dnes: 20x)

Článek je součástí seriálu "UFOlklor: I. PSYCHOMYTOLOGIE"

Co je UFOlklor? Naprosto jedinečný vhled do okultní, mystické ale i gnostické mytologie, se zaměřením na záznamy písemné, i obrazné, jež zaznamenávají výskyt podivných znamení, jevů a zřejmě i objektů na nebeské klenbě v prostředí naší planety Země. Materiál je unikátní nejen svou originalitou, ale i bohatým obrazovým materiálem a nebřeberným souborem důležitých odkazů na další studijní zdroje.




přednášky, kurzy a školení Jaroslava Chvátala

Kalendář akcí

Listopad
2017
Po Út St Čt So Ne
    01 02 03 04 05
06 07 08 09 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30      

přednášky
kurzy a semináře
letní týdenní semináře
speciální akce
více akcí v jeden den

přijímané platební karty
statistika TopList


odebírat RSS RSS 2.0

"Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny. Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu". (Listina základních práv a svobod České republiky)

Redakce neodpovídá za obsah článků i diskusí, které ne vždy odpovídají stanovisku redakce. Přebírání písemného či obrazového materiálu je možné pouze se souhlasem vydavatele. Platí pro materiály podléhající čtenářskému poplatku. © Matrix-2001.cz, Jaroslav Chvátal
webdesign Vendys graphics