SEVEROAMERICKÁ MOHYLOVÁ KULTURA (1)

Američtí průkopníci a několik amerických prezidentů bylo ohromeno obrovskou velikostí, rozměry a počtem děl starověkých severoamerických stavitelů mohyl. Když amatérští archeologové a lovci pokladů kopali do těchto hliněných struktur, nenacházeli zlaté šperky, ale nacházeli kostry obrů veliké 2,1 – 4,5 metru. Vykradači hrobů si velké lebky snadno nasadili na své vlastní hlavy. Bohužel, mnoho lebek bylo zničeno; když se zhroutily střechy pohřebních komor, většina kostí se venku na čerstvém vzduchu rozpadla na prach.

Mnozí z prvních lidí, zkoumajících krajinu byli okouzleni krásou a velikostí mohyl, pyramid, mohylových hrobů a plastik. Navíc byli uchváceni dokonalostí kruhů, čtverců a úhlů, které byly navrženy v zeměměřičských stopách a v posvátných astronomických číslech. Tyto přesně vyměřené čtverce a kruhy zabíraly plochu 109 - 202 km2 v rámci komplexů, které se rozkládaly na ploše několika čtverečních mil.

Říká se, že Smithsonův institut brzy po svém založení v r. 1846 rychle zasáhl a zajímavé artefakty a zbylé obří kostry a nepoškozené lebky zabavil. Brzy byly malé mohyly rozorány a přímo na sídlištích těchto starověkých stavitelů byla vybudována města. Pár zainteresovaných občanů a komunit se snažilo tyto ohromující stavby zachovat, ale státy i federální vláda je, obecně vzato, ignorovaly. Všechny zmínky o obrovských velikostech koster byly univerzitami a akademickými institucemi ze záznamů o vykopávkách vyňaty a je zajímavé, že se na to vztahovaly tajné instrukce Smithsonova institutu. Člověk se může jenom divit: Proč to utajování a proč to ticho a falšování? Tajemník Smithsonova institutu jenom odkazoval na cosi o Mormonech a jejich náboženské cítění.

Umělcova představa o archeologickém nalezišti v Poverty Point poblíž Epps, Louisiana, v době největšího rozkvětu. Místo bylo v r. 2014 prohlášeno UNESCEM za světové kulturní dědictví. Je to 22. položka z USA, která byla přidána na seznam světového kulturního dědictví a první z Louisiany. (Ilustrace: Herb Roe)

Ke stavitelům mohyl se vyjádřili významné postavy raných amerických dějin, včetně osob jako William Penn, Roger Williams, Benjamin Franklin, Thomas Jefferson, Ezra Stiles z Univerzity v Yale, Noah Webster, Andrew Jackson a William Henry Harrison.  Botanik a lékař MUDr. Benjamin Smith v knize "New Views of the Origin of the Tribes and Nations of America" (Nové pohledy na původ kmenů a národů Ameriky - 1798) napsal, že mohyly svědčí o rozvinutější kultuře budovatelů. Penn řekl, že díla pocházejí od kananejských Féničanů, z nichž pochází Aztékové a Mayové.

Opravdu, plavba přes Atlantik se začátkem 18. století nezdála být žádnou překážkou pro tabákové lordy z Glasgowa, kteří využívali mořské proudy u pobřeží Skotska k vývozu  textilu a rumu do Afriky, na Kapverdských ostrovech kupovali otroky, které dováželi americkým velkostatkářům a pak se plavili domů za pomoci Golfského proudu s cukrem, tabákem a bavlnou.

Féničané měli v Maroku mnoho obchodních center. Frank Joseph v knize "The Lost Treasure of King Juba" (Ztracený poklad krále Juby) detailně popisuje kontakty mezi africkým pobřežím a údolím Mississippi. Ovšem tyto staré obchodní cesty ukazují obraz stejného Starého světového pořádku, kdy bohatí obchodníci využívali zdroje celého zbytku světa.

Amerika přetvářela svůj obraz do étosu Nového světa, vycházejíc z revolučních myšlenek svoboda, rovnost, bratrství. Proto se Smithsonův institut, američtí intelektuálové i akademici rozhodli zahalit celou problematiku stavitelů mohyl do závoje mlhy, protože to s sebou neslo příliš mnoho složitostí ohledně éry gigantů, Kanaanejců a náboženství Starého zákona, jako  např. spojení krále Šalamouna s Féničany a s tyrským králem. Nový americký sen byl mnohem důležitější, než ty staré zaprášené památky.

Velikost, dovednosti a starobylost mohylové kultury

Mohylová kultura je spojena s rasou obrů, kteří budovali velké zemní struktury za použití astronomie, kosmologie a metrologie a představují jeden z raných základů osvícené vědy.  Například vykopávky a terasy v Poverty Point v Louisianě, pokrývající téměř 4 km², patří k největším uměle vytvořeným sídlištím na planetě, vytvořeným metodou formování země.

Rámec a rozsah této kultury jsou fantastické. Dne 23. září 1923 uvedl deník The Charleston Daily Mail zprávu Smithsonova institutu z r. 1883, v níž se uvádí, že ve východní části USA, se odhaduje počet existujících mohyl na 100 000. To představuje dlouholetou práci milionů lidí z mnoha národů a kmenů. Dne 20. prosince 1925 informoval časopis The Oakland Tribune:

"Geologický průzkum USA vytvořil mapu východní části USA, na které je celá oblast pokryta červenými puntíky, přičemž každý představuje starobylou mohylu či skupinu mohyl.“

Richard J. Dewhurst nám v knize "The Ancient Giants Who Ruled America" (Starobylí obři, kteří vládli Americe) na  str. 177 říká, že podle domorodých indiánských tradic byli tito obři představitelé jedinečné rasy a kultury:

"Místní indiáni tvrdí, že tito obři vykáceli lesy a prováděli obrovské pozemní práce (v Pensylvánii). Toto tvrdí indiáni po celém území USA, i ti, co nejsou v kontaktu ani v příbuzenském vztahu s novodobými indiánskými kmeny:“

Stavitelé mohyl měli rozvinuté znalosti astronomie, umění, hrnčířství, hornictví a řemesel. Věděli, jak vyrobit cihly a maltu, podobnou omítce. Vyráběli speciální umělecké předměty,  jako hroty šípů pro rybolov v úhlu 45°.  Do svých měst začlenili přehrady, podzemní akvadukty a kanalizaci. Tavili měď, ryli do kamene sofistikované obrazy, vyráběli mimořádné textilie a pokrývali svou posvátnou krajinu mohylami v podobě hadů, lidí a kolibříků. Existuje dokonce i příklad strojem opracovaného kamenného díla.  Lokalita  Poverty Point, umístěna v délce 5 km podél řeky Mississippi byla obchodním centrem, kde se vyráběla měď. Měli tam silnice, brány, zdi, kovárny, kanály a kanalizační systémy. Newark v Ohiu, se může pochlubit strukturou ve tvaru labyrintu, která měla břehy dlouhé celkem 24 km.

Na blonďatých, hnědo- a červenovlasých mumiích, nalezených v jeskyních a na mumiích nalezených v močálech a bažinách na Floridě byla nalezena svalová a mozková hmota, která byla zkoumána rentgenem, CT a magnetickou rezonancí. Zkoumání DNA mumií zjistilo geny obsahující haploskupinu X, což je rys, který lze najít u některých populací v Evropě, severní Americe, v Africkém rohu a na Blízkém východě, jakož i u domorodých Američanů.  Další zkoumání mnoha míst vedlo k závěrům, že k pohřbení došlo před 7 500, 16 000 a 30 000 lety př.n.l..

Astronomie a metrologie

Ephraim Squier a Edwin Davis v knize "Ancient Monuments of the Mississippi Valley" (Starobylé památky v údolí Mississippi),  zmiňují mnoho astronomických znaků, poukazujících na zatmění slunce a rovnodennost a poukazují na nejvýznamnější důkaz toho, že se jedná o vzdálenou minulost, protože hlavní směry vykazují dvou až pětistupňový odklon  od severu.

Kosmologické tradice na celém světě uznávají kruhy za symbol nebe a čtverce za symbol Země. Stavitelé mohyl vytrvale používali kruhy a čtverce, čímž vyjadřovali svou víru v dualitu a v boj mezi Nebem a Zemí a jejich posvátný svazek nad Časem. Navrhovali své stavby a areály v celcích, přičemž se projevily jejich astronomické a výpočetní znalosti. Používali mnoho podobných, přesných čtverců s délkou jedné strany 1 080 stop (cca 320 m), což je symbolický poloměr Měsíce v mílích.    

Stavitelé mohyl prokázali velkou schopnost vyměřit a postavit geometricky dokonalé čtverce, kruhy, osmiúhelníky, mnohoúhelníky a elipsy. Ale ještě úžasnější je mimořádná velikost těchto výtvorů: některé pokrývají plochu od 110 km² až do 200 km². Používali geografické stopy, palce, furlongy (délková míra 201 m) a míle stejně jak to děláme my v dnešní Británii či Americe. Jejich míle měřila cca 5 280 stop, což je starobylé kosmické a metrologické číslo, stejnoměrně dělitelné čísly od 1 po 12 (s výjimkou 7 a 9). Mnoho kruhů mělo průměr 210 stop, a když ty se vynásobí 44/14 (starověké π) rovná se to 660 stopám, tj. jednomu furlongu neboli 1/8 míle (8 furlongů x 660 stop = 5,280 stop).

Některé pravoúhlé čtyřúhelníky měly strany dlouhé 1 320 stop, tedy 2 furlongy. Byly tam kruhy s obvodem 4/5 míle nebo 4 224 stop; a když to vynásobíme 44/14, dostaneme průměr 1 344 stop (400m). (Vnější příkop kolem Stonehenge má v průměru pouze 320 stop, tj. cca 100 m). Byly tam kruhy s obvodem 2 880 stop; když to vydělíme číslem 8, které představuje osm hlavních směrů (osm větrů), dostaneme kruh o 360 stupních. Furlong dlouhý 660 stop x 12 = 7 920, což se blíží číslu, které představuje délku poloměru Země v mílích.

V roce 1811 americký právník a novinář Henry Marie Brackenridge zapsal do svého deníku, že tito domorodí lidé prováděli měření ve stopách a navrhovali mnoho staveb podle astronomických zarovnání se zatměním Slunce a rovnodennostmi, stejně jako ve Stonehenge.

-pokračování-