"528" (12)

Zhoubná medicína a investice Rockefellerů do „hudby“ způsobující onemocnění

Spojujíc tento vývoj hudby pro masovou hysterii a škodlivé dopady na veřejné zdraví, z „představy zakládajícího ředitele Abrahama Flexnera“ byla podle webových stránek IAS utvořena „skupina expertů“ IAS.  Nechvalně známý Abraham Flexner byl vzděláván v Německu a Americe. Připojil se k zaměstnancům Carnegieho nadace, byl financován Rockefellerovou nadací a byl zdrojem americké zdravotnické reformy. Kongres Spojených států akceptoval jeho neslavnou „Flexnerovu zprávu“. 

Tento strojený výzkumný dokument prospíval výlučně Rockefellery vedené petrochemicko-farmaceutické alianci s IG Farben. Flexner se svou zprávou hanobil jakoukoli formu přírodní léčby za účelem monopolizace zdravotní péče. Na základě Flexnerovy zprávy podporující plány Rothschildů a Rockefellerů zavedla americká vláda v medicíně důvěru výhradně ve smrtící léky, ne léčivé prostředky.   

Náměstkem ředitele humanitních věd Rockefellerovy nadace, byl v době kdy Flexner sestavoval svou zprávu, John Marshall, který spolu s autory "Composing for the Films" (Oxford University Press, 1947) Hannsem Eislerem a Theodorem Adornem vystupoval v hudebních projektech sloužících armádním a komerčním zájmům. Jejich aktivity vedle sebe stavěly vojenské cíle s uměleckými a filantropickými iniciativami.  Protože tento výzkum a rozvoj vysílacího průmyslu pokračovaly, aby ovlivnily „chování stáda“ a psychosociální onemocnění, je jasné, že každá nemoc vyvolaná hudebně/vibračně (tj. bioenergeticky) zvýšila rentabilitu investorů.

Plukovník Tom Parker, Elvisův manažer, se ilegálně zapsal do armády Spojených států jako evropský imigrant. Vynutil si exkluzivní kontrolu nad Elvisovou kariérou pro RCA Iluminátů. Svůj alias tajně ukradl veliteli armádní základny, kapitánu Tomu Parkerovi. (To je běžná praxe zpravodajských agentů pracujících pro MI6 a CIA/FBI). Jeho skutečné jméno bylo Andreas Cornelis van Kuijk.

Eisler či Adorno se ale podle Tobiase zdají být nevinní nekalým jednáním, s oběma bylo jejich nadřízenými nemile zacházeno. Eisler byl proti užívání hudby ke kulturní manipulaci a byl nakonec po letech pronásledování ze strany FBI -  J. Edgara Hoovera deportován. Pozornost vyvolaná jeho deportací způsobila Rockefellerově nadaci nesnáze. 

Podle Tobiase začal být Burris-Meyer přesvědčený, že „audio kontrola lidských emocí byla možná pro dostatečně velký podíl publika, aby zajistila účinnou kontrolu davu – linii výzkumu“, kterou John Marshall „nakonec shledal irelevantní pro pochopení uměleckých nebo kulturních hodnot hudby…“.  Marshallovým zájmem bylo splnit vojenské cíle.

To nejlépe vysvětluje, proč je tato aktivita v čase, sledované problematice, nadačním financování a válečných investicích Rothschildů a Rockefellerů v Německu, Británii a Spojených státech spojená se zavedením standardního hudebního ladění o frekvenci A = 440 Hz západního světa. Skutečnost, že standardní ladění A = 440 Hz je poměrně zneklidňující, jak je dostatečně dokázáno v celé této knize, poukazuje na účast těchto stran a jejich výzkum.

Oddělení historie ladění A = 440 Hz

Kromě toho, vzbuzujíc více podezření, jsem osobně kontaktoval profesora Tobiase s žádostí o souhlas, abych mohl odkázat pár svých webových stránek na jeho online dokument. Zároveň jsem ho vyzval k zařazení jeho souvisejícího článku k publikování v deníku Medical Veritas. Odmítl s tím, že si nepřeje ohrozit publikování své práce Rockefellerovou nadací.

Jednoduchý průzkum internetu nicméně ukázal, že jeho rukopis byl již publikován Centrem Rockefellerova archivu s následující eticky nevyhovující poznámkou:

„Tato výzkumná zpráva je zde prezentována se svolením autora, ale neměla by být uváděna nebo citována bez autorova souhlasu…“

„Centrum Rockefellerova archivu, výzkumné zprávy online, je pravidelná publikace Centra Rockefellerova archivu… určená k podpoře sítě vzdělání v historii filantropie a vyzdvižení rozmanité škály materiálů a témat obsažených ve sbírkách Centra Rockefellerova archivu. Zprávy jsou čerpány z písemných prací předložených výzkumníky, kteří navštívili Archivní centrum, z nichž mnoho od Archivního centra přijalo granty na podporu jejich výzkumu. Myšlenky a názory vyjádřené v této zprávě patří autorovi a jejich účelem není zastupovat Centrum Rockefellerova archivu.“

Abych řekl pravdu, v souladu s „řádnými“ autorskými právy, doktor Tobias a Centrum Rockefellerova archivu mají nulové právo zakazovat jeho internetově publikovanou práci, která je v současnosti dostupná k posouzení zde, (8) aby byla odepřena veřejnému zkoumání a odborným komentářům, obzvláště proto, že obsahuje záležitosti ohledně rozšířené psychosociální patologie, veřejného zdraví a národní bezpečnosti. Pro úplnost, doktor Tobias opominul reagovat na mé pozvání, aby připravil příspěvek pro Medical Veritas, nebo souhlasit, abych ho ohledně tohoto tématu vyzpovídal.

Bioenergetická hudba pro masovou hysterii

Tobiasův rukopis vysvětluje, že byl znepokojen svým zjištěním, že bioenergetický výzkum v oblasti akustické vědy financovaný Rockefellerovou nadací, se zaměřoval na vytváření sociálních dopadů emočního vzrušení a dokonce masové hysterie. Tento výzkum zahrnoval „bádání v oblasti fyzikálních analýz zvukových efektů, … zavedená technika, kterou mohou další spolehlivě použít v praxi …,“  stanovení míry, kterou by reakce publika mohly být zpřístupněny „dokonce bez jakékoli technické schopnosti pro psychologické měření odezvy publika“, a použití zvukových efektů, které „vytvářely to, co bylo skutečnou masovou hysterií“.

Tobias si všiml, že nadací financované výzkumy se rozšířily do „průměrné tolerance zvukových efektů o různé intenzitě a různých frekvencích, nebo… účinnosti zvuku ve vztahu k různým úrovním hluku… Jasný zájem se tu zdá být v dramatickém použití zdůrazněném v… přivádění publika s využitím smyslového apelu zvukových efektů do stavů masové hysterie“.  Tato odhalení nejlépe vysvětlují masovou hysterii předvedenou publikem reagujícím na představitele rock-and-rollu, zpočátku Elvise Presleyho, následovaného „britskými nájezdníky“. Nedávno se ukázalo, že Beatles bylo zabráněno vystupovat v Izraeli, což následovalo po vyšetřování, které pobídlo ministerstvo vzdělání, aby usoudilo, že vystoupení Beatles způsobila:

„Hysterie a masové výtržnosti… Zde se nejedná o žádný hudební nebo umělecký zážitek, ale o smyslový okázalý projev, jenž vzbuzuje pocity agrese plné sexuálních podnětů.“

Tou dobou izraelský Mosad efektivně sledoval tajnou službu Jejího veličenstva (MI6) a armádní zájmy CIA, jak tomu bylo od druhé světové války.  V roce 1938 byl britsko-americký rádiový a televizní kartel financován a řízen Rockefellerovou nadací, která zároveň financovala nenávistné židovské kampaně a řídila nacistickou eugeniku. Toto anglo-americké mediální spojení bylo prokázáno Michele Hilmesovou.

Dne 31. srpna 1957 hysterické davy šlapaly po lidech, včetně kanadského reportéra Johna Kirkwooda, který napsal:

„Bylo to jako sledovat pomatenou armádu hrnoucí se ze svahu, aby bojovala na planině, když ti šílení teenageři vtrhli na pole. Elvis a jeho hudba v tomto bláznivém cirkusu sehráli malou roli. O tu velkou show se postarali vancouverští teenageři, proměnění na svíjející se šílené idioty mající potěšení z divoké džungle pulzující hudby. Tvrdé rozhořčené jádro mladistvých výtržníků proměnilo pobyt na jednu noc Elvise Presleyho na stadionu Empire v nejohavnější ukázku masové hysterie a šílenství, kterých toto město kdy bylo svědkem… Plukovník Parker si následující den také užíval čtení popisu nepokojů.“

Plukovník Tom Parker

Ukázalo se, že plukovník Tom Parker, Elvisův manažer, byl podezřelý z ilegálního připojení se k armádě Spojených států jako evropský imigrant. Porušil svou spolumanažerskou smlouvu s Hankem Snowem, aby získal exkluzivní kontrolu nad Elvisovou kariérou. Rozvinul Presleyho kontakt s RCA  a pracoval pod pseudonymem „Col. Tom Parker“. To bylo jméno, které tajně ukradl od velitele své vojenské základny, kapitána Toma Parkera. Jeho skutečné jméno bylo Andreas Cornelis van Kuijk.

Nepokoje na stadionu Empire, které byly pro Parkera tak potěšující, tedy byly nejspíše úspěšným experimentem armády Spojených států ve spolupráci s RCA, který měl přivodit masovou hysterii, zejména proto, že RCA byla podle Tobiase hlavním účastníkem ve výzkumu financovaném Rockefellerovou nadací, jehož cílem bylo hudebně vyvolat tento přesný dopad na publikum.

-pokračování-