O ZEMI KULATÉ ČI NEKULATÉ (2)

Jaké jsou důkazy o placaté Zemi?

Ačkoliv jsou důkazy o ploché planetě velice diskutabilní, z dnešního moderního přístupu spíše zavrženíhodné, tak to neznamená, že zastánci ploché Země jsou demagogičtí hlupáci, kteří se chtějí jen zviditelnit. Pokud se argumentuje například tím, že NASA nesčetněkrát z vesmíru nafilmovala „Zeměkouli“, což je mimochodem pravda, tak zde máme pořád zjevné nejasnosti, které vrhají stín na důvěryhodnost vesmírných agentur, včetně čínských a ruských kosmických organizací.

Jde o to, že všechny pořízené snímky z vesmíru (fotografie) zachycující naši zeměkouli, neodpovídají skutečnosti. Země na nich vypadá vskutku nádherně, neboť se jeví symetricky jako přesně vytvarovaná koule, které nelze nic z estetického pohledu vytknout.

Realita je však odlišná od skutečnosti, protože sami vědci přiznávají, že sestavili gravitační model Země, kterému se odborně říká geoid. Tahle gravitační mapa vyobrazuje Zemi jako brambor, který se nepodobá ideální geometrické kouli, kterou dobře známe ze školních glóbusů. Například to, že gravitace na Islandu je silnější než v Indii dokazuje, že přitažlivé vlny a síly jsou nerovnoměrně na zemském povrchu rozložené. Z toho lze usoudit jediné - Země není kulatá! Mohou být pořízené fotografie naší planety cenzurované, nebo jinak upravené do nám známé podoby?

Jakmile si vyguglujete jakékoliv obrázky naší planety zachycené kamerou z vesmíru, jsou tyto snímky vždy identické, respektive geometricky dokonalé! Přičemž Země se podobá více bramboře, takže ji lze nazvat – ZEMĚBRAMBOROU! Jistě mi dáte za pravdu, že obdobné nesrovnalosti mohou objektivně smýšlející záhadology, evidentně znejistit, což může kdekoho dovést k rozpakům nad kosmickým výzkumem, který zavdává důvod ke spekulacím, a to nejen v této otázce plochosti Země.

Pokud by tomu tak doopravdy bylo, pak se nabízí otázka, co přivádí všechny vesmírné agentury k tomuto komplotu? Proč je těžké přiznat, že našim domovem je nehybná placka, nikoliv se točící koule? Pakliže lze celosvětové veřejnosti vnuknout obraz o Zeměkouli, která je pravděpodobně plochým diskem, neboli jinak řečeno, nerovnou hroudou zeminy s výskytem zázračného života, proč by nemohly kompetentní vědecké instituce a vesmírné agentury, podobně zastírat fakt o tom, že Země je ve sluneční soustavě plochým diskem, případně ještě něčím jiným, o čem nemáme vědět.

Čím by asi tak mohla být, pokud není planetou? Jestliže tento námi obydlený disk není planeta, nelze dojít k jinému závěru než k tomu, že tohle vesmírné těleso „Země“, s uměle vytvořenou gravitací a ochranným štítem proti kosmickému záření, představuje kosmické plavidlo jménem – ZEMĚ!

Vesmírné plavidlo s biosférou a oceány

Ať to zní jakkoliv šíleně, nelze vyloučit, že žijeme na vesmírné lodi s uměle vytvořenou gravitací. Voda v tekuté formě, tj. moře a oceány, se v této sluneční soustavě vyskytují výhradně na Zemi. Co je toho asi příčinou?

Jakmile budete na kulatý míč lít vodu, poměrně rychle zjistíte, že voda kvůli kulatému povrchu stéká rychle dolů a neudrží se na této geometrické struktuře. Tím lze poměrně snadno vysvětlit, proč se na kulatých planetárních tělesech, alespoň v této sluneční soustavě, kupříkladu na sousedních planetách (Merkur, Venuše, Mars) nevyskytují moře ani oceány v takovém rozsahu a podobě, jako na našem biosférickém disku.

Tohle jen dokazuje, že Země není kulatou planetou, ale plochým plavidlem, v němž je díky tomuto „talíři“ - „disku“, podobným způsobem jako v akváriu napuštěna životadárná kapalina, čili voda. A co gravitace? Cožpak nemohou gravitační síly na kulovitém kosmickém tělese přitahovat vodu k planetárnímu jádru? Nemohou! To proto, že není vůbec jisté, jestli ve vesmíru gravitace existuje! Pakliže na zemském povrchu působí síla přitažlivosti, ani tak nelze spolehlivě určit, zdali je gravitace silou kosmického prostředí.

Zemskou přitažlivost lze tedy objasnit jediným možným způsobem, a tím je umělá gravitace, která je na našem vesmírném plavidle, čímsi tajemným vytvářena. Kromě umělé přitažlivosti, musí být takovýto biosférický koráb vybaven ještě energetickým zdrojem, který celou tuhle propracovaně složitou soustavu nepřetržitě napájí.

Cosi na bázi nukleárního reaktoru bude nejspíš naši loď nevyčerpatelnou energií zásobovat, jinak by zde život nebyl možný! Předpokládám, že energetickou jednotku bude tvořit zemské jádro, v němž se odehrávají nejrůznější termonukleární reakce, z nichž je pak vyživováno vše, co je součástí tohoto slovy těžko popsatelného komplexu.

Abych tuhle úvahu ještě více rozvinul do nejmenších podrobností a zároveň rozšířil o mysteriózní prvky, dospěl jsem k abnormální představě o tomto kosmickém tělese, jehož jsme my součástí a posádkou. Jde o to, že ve skutečnosti nemusí Země okolo slunce obíhat, neboť tomu může být právě naopak, přinejmenším z hlediska pozorovatele.

Lze předpokládat, že každá vyspělá kosmická loď obdobné kategorie, je vybavena různými bezpečnostními systémy, které ji ochraňují před vnějšími i vnitřními neočekávanými vlivy či událostmi. Do tohoto konceptu neodmyslitelně patří maskovací ochrana. Maskování na principu zneviditelnění kamuflovaného objektu, je velice účinnou obranou proti jakémukoliv vnějšímu nebezpečenství. Co není vidět, zkrátka neexistuje!

Takovýto bezpečností prvek lze však využít i ve vnitřní sféře toho či onoho plavidla. Za předpokladu, že hlavní Konstruktér a Stvořitel této vesmírné lodi, něco takového zamýšlel? Pokud ano, potom není vyloučeno, že okolní vesmír včetně naší hvězdy - Slunce, s pomocí holografické technologie simuluje námi viděný vesmír.

Nakonec k tomuto výsledku dospěli již vědci, kteří při detekci gravitačních vln, získali důkazy o tom, že náš kosmos zřejmě funguje jako hologram. Jestliže nám tohle plavidlo brání v tom, abychom okna vesmíru otevřeli dokořán, potom je nanejvýš zřejmé, že žijeme v permanentním přeludu. Dost možná v nesimulovaném kosmu, nejsou vzdálenosti jednotlivých kosmických těles a světů, odděleny nekonečnými a především nedostupnými dálkami Vesmíru, tak jako v pojetí této naší kosmické simulované reality.

Kdo hledá, najde!

Na závěr bych chtěl říct, že není potřeba v tomto tématickém zamyšlení všemu rozumět, stačí když budete obsah článku cítit. Fantazijním vizím a představám mohou totiž naslouchat jedině svobodomyslní lidé, kteří se dokážou povznést nad přetvářku simulované reality, navzdory všem předkládaným teoriím a učení, které se přímo či nepřímo dotýká zbloudilého člověka v jeho uměle navozeném kómatu.

Snad právě proto bychom měli začít přemýšlet nad životem, jemuž vděčíme za to, že jsme. Našim sousedům z odvrácené strany této lodi (disku), se to zřejmě již podařilo, díky čemuž pochopili, kde a v čem žijí. Pravděpodobně také odhalili to, kam má naše společná loď namířeno, pokud nějaké místo určení existuje. Co z toho všeho vyplývá?

Dokud budeme na naši mateřskou loď nahlížet jako na kouli či planetární těleso, i když jsme na palubě překrásné hvězdné lodi, kvůli vytvářeným klamům nikdy v Bermudském trojúhelníku neodhalíme, onen vstup k našim sousedům na opačné straně tohoto pomyslného světa. A to je nesmírná škoda, protože se od těchto vyspělejších protinožců můžeme dozvědět, vše o smyslu života a smrti, a ještě mnohem víc, co nás může povznést k vesmíru a jeho mysteriím!

-konec-