POSTUPNÝ ZÁNIK KOMUNIKACE Z OČÍ DO OČÍ

Nikdy jsem si neuvědomoval léčivou moc slova. Často to není doceňováno, ale slova mají schopnost změnit naše vnímání sebe sama a reality- jak v dobrém, tak i v tom špatném. Slovy lze házet kolem, aniž by za nimi byl nějaký skutečný význam anebo záměr. Ani podstatnost, ani jasnost, ani žádná originalita: jsou to pouhé zvukové vibrace použité, aby vyplnily prázdno. Dle mého názoru je to jednoduše ztráta času. Proč něco říkat, když nemám co říct?

V této době je žargon všude. Infiltroval se do dnešní mládeže a je vám to jasné, jakmile vyjdete ven a v klidu nasloucháte rozhovorům, vedeným skupinkami mladých lidí: „do p… le“, „jo, vole“, „ten je slaďoušek,” atd. Myslím, že 80 až  90% rozhovorů mezi mladými lidmi je nesmyslných, bez obsahu, těkavých.

Místo aby se oslovovali jménem, říkají si brácho, čéče, ba ještě hůř. Hodnota anglického slovníku výrazně upadla. Samozřejmě neříkám, že v dnešní společnosti takto mluví každý mladý člověk  (existují mezi nimi i vnímaví, inteligentní a výřeční lidé). Já mám jenom takový pocit, že se to vlastně nějak podporuje (za pomoci podprahových zpráv v médiích), aby se utlumila schopnost lidské komunikace tím, že se budou používat jednoduchá, nepřesná a vulgární slova. Myslím, že je to podporováno i moderními filmy, televizními pořady a hudbou, aby se vyprovokovala vzájemná nechuť, nedůvěra, obavy a netečnost. Pomalu ale jistě jsou likvidovány podstatné vlastnosti jako empatie, soucit a vzájemná láska.

Uvedu příklad, jak rozdílná je komunikace mezi lidmi dnes a řekněme, před 50-ti lety. Místo  abychom přítele oslovili jménem. „Ahoj, Georgi, jak se máš?“ se to zvrhlo v neuctivý a zjednodušený pozdrav: „Čau chlape, jak je?“ Opravdu, slova se používají, aniž by za nimi byl nějaký skutečný význam a bez pochopení, co vlastně které slovo znamená. Pohybujeme se děsivým směrem: že se brzy dostaneme tak mimo dosah anglického jazyka, že pokud budeme chtít vzájemně komunikovat,  budeme muset spoléhat na  internet a sociální média. Taková je