NICHOLAS ROERICH: TAJNÝ AGENT SKRYTÝCH MISTRŮ (2)

Nehledě na jeho úžasný rozsah a fantastický charakter, nejvýznamnější věcí na Velkém plánu, je způsob, jakým byly skloubeny politické aspirace s ezoterickým přesvědčením.  Roerich absolutně věřil, že velké otočení vesmírného kola je nevyhnutelné, ale také byl přesvědčen, že tento nový věk může být uveden do života pouze v důsledku jeho vlastního úsilí a  úsilí jeho rodiny. Krátce, jakákoliv snaha pochopit Roerichovy politické činy bez toho, aby bylo bráno v úvahu jeho okultní přesvědčení, je marná a nedostatečná.²

Nicholas Roerich sdílel přesvědčení mnoha okultistů, mezi nimiž byl zejména velký francouzský gnostický biskup Papus – že obrozenému Rusku je předurčena velká budoucnost a že se prostřednictvím zvláštního vztahu k Východu stane zachráncem národů. Pohoří Altaj a obrovská území Sibiře byly v samém centru Roerichova "Velkého plánu" a neodmyslitelnou součástí „Nové země“, která měla povstat na konci současné "Doby temna".

Tato “Nová země“, velká Eurasijská říše konce, byla myšlena jako manifestace, jako pozemské vyjádření neviditelné říše Šambaly - posvátného místa, kde se pozemský svět spojuje s nejvyššími stavy vědomí.

Slovy investigativních novinářů Karla E. Meyera a Shareen Blair Brysacové:

„Nicholas Roerich byl důstojným nástupcem madam Blavatské. Byl to ruský mystik s oddanými následovníky a povedlo se mu, podobně jako jí, zmást zpravodajské služby tří kontinentů. Podobně jako ona byl teozofem, hledajícím Šambalu, který nakonec našel domov v Indii. Ale ve dvou ohledech madam Blavatskou překonal: jeho jméno je na mezinárodní smlouvě a v Americe hrál zákulisní úlohu ve dvou prezidentských kampaních.“³

Americké spojení

Kvůli všem nařčením, že je ruským špionem, nakonec Roerich našel nejvlivnější a nejbohatší  podporovatele  v USA.  Roerichovi přijeli do New Yorku v roce 1920 a spřátelili se s Louisem L. Horchem, bohatým newyorkským makléřem. Horch, na kterého udělal Roerich a jeho umělecké schopnosti dojem, souhlasil, že bude jeho dílo podporovat.

Když se Roerich vydal na výpravu de střední Asie, údajně aby maloval „velká panoramatická plátna“ a překládal “původní rukopisy, folklórní a umělecké materiály z těch zemí“, Horch zajistil pro toto dobrodružství finance. V důsledku obrovské publicity, které se výpravě na Západě dostalo, byl Roerich na vrcholu světové slávy coby malíř, básník, neohrožený badatel, archeolog a mystický filozof.

V roce 1934 jeho obdivovatel Henry Wallace, tehdejší ministr zemědělství, vyslal Roericha a jeho syna Jurije do pouště Gobi, údajně aby sbírali suchomilné traviny pro použití v prašných oblastech USA. Zpráva v časopisu TIME říká:

„Když se tento vznešený muž, kterého oslovovali „Mistr“ pohyboval napříč Asií, dostaly se do USA znepokojivé ohlasy. V Mančukuo si Japonci mysleli, že je ruským agentem. Rusové mysleli, že je japonský špion. Číňané mysleli, že je špionem USA.“

Daleko v Americe, se skutečnost, že Henry Wallace podporoval Roerichova podivná dobrodružství, změnila ve skandál. Wallace se od ruského mystika distancoval a zastavil veškerou podporu jeho misi. V září 1935 vzkázal Heleně Roerichové:

“Nepřeji si žádnou komunikaci - přímou ani nepřímou, formou dopisů či jinou, mezi Roerichovými (otec, matka a syn) na jedné straně a mnou na straně druhé“.

V jiné korespondenci Wallace prohlásil, že jsou  Roerichovi následovníci „rozhodnuti nezastavit se před ničím, aby mu pomohli vypracovat nějakou fantasii o síle Asie“. Když mu bylo znemožněno vrátit se do USA, usadil se Roerich v Indii, kde pokračoval v psaní a malování až do své smrti v roce 1947, kdy mu bylo 73 let.

Projekt Nicholase Roericha, zvaný ‘Projekt Šambala’ stále fascinuje a inspiruje lidi na celém světě. Pro mnohé bude navždy uctíván jako věrný vyslanec skrytých Mistrů.

Claude Bragdon v úvodu knihy "Altai - Himalaya" (1929) napsal:

„...člověk by mohl Roericha považovat za vyslance těch sil, které vládnou nad životem a vývojem lidstva tak, jak velcí zahradníci vládnou zahradám: cestuje na opuštěná a zakázaná území, aby naplnil své poslání, které se postupně samo odhalí.“

Když tehdy nově zvolený prezident Ruské federace  - Vladimir Putin poskytl v říjnu 2000 rozhovor vydavatelům deníku "India Today" a "The Russian Journal", zmínil  Nicholase Roericha, jako největší příklad „duchovní blízkosti, která spojuje lidi“ - zejména Rusko a Indii. O dva roky později, v roce 2002 v odpověď na otázku ohledně války v Afghánistánu a vzestup Číny, ruský velvyslanec v Dillí, Alexander M. Kadakin řekl:

“Tři asijští obři – Rusko, Čína, Indie mají úžasnou budoucnost. Lidé správně říkají: ‘Světlo přijde z východu ’.”

-konec-

---------------------------------------------------

Odkazy

1. ‘By the shores of white waters: the Altai and its place in the spiritual geopolitics of Nicholas Roerich’ by John McCannon, Sibirica: Journal of Siberian Studies, Volume 2, Number 2, Number 2/October, 2002, 166-189(24)

2. dtto

3. Tournament of Shadows: The Great Game And the Race for Empire in Central Asia by Karl Ernest Meyer & Shareen Blair Brysac, Counterpoint, 1999