JEŠTĚ JEDNOU TAJNÉ VĚZNICE CIA V EVROPĚ

       Washington - Americká CIA měla ještě v listopadu 2005 v Polsku a v Rumunsku dvě tajné věznice pro 12 zajatých špiček al-Kajdá, ale po odhalení organizací Human Rights Watch je zrušila a před cestou šéfky diplomacie USA do Evropy je převezla do jedné země severní Afriky. Uvedla to americká televize ABC na základě rozhovorů s nynějšími i bývalými agenty výzvědné služby, kteří chtěli zůstat v anonymitě. Centrála CIA se ke zjištěním jako vždy nevyjádřila. Ministryně Condoleezza Riceová se před odletem do Německa vyhnula otázce věznic a odmítla, že by USA zadržené mučily nebo je k mučení převážely jinam, ale přiznala zvláštní zacházení s úzkou skupinou teroristů, jejich přepravu a také vydávání jiným zemím. "Zajatí teroristé 21. století se snadno nevejdou do tradičních systémů trestní či vojenské justice, které byly vytvořeny pro odlišné potřeby. Museli jsme se přizpůsobit," prohlásila.

      Podle zdrojů CIA bylo 11 z teroristických špiček jednu dobu soustředěno na bývalé sovětské letecké základně v jedné východoevropské zemi - patrně v Polsku, jak dříve uvedla Human Rights Watch -a později byla část převezena na základnu do jiné východoevropské země, zřejmě Rumunska

      Podle televize ABC byli vězni předmětem nejhrubších metod z arzenálu CIA schválených údajně 14 důstojníky. K nim patřilo bití i zavěšení spoutaných mužů nohama vzhůru nad nádobu s vodou, přičemž vězeň neměl pochybovat, že se utopí.

     Abú Zubajdovi trvalo údajně 31 vteřin, než začal prosit o milost a začal spolupracovat, uvedla ABC. Jediný, kdo to nepotřeboval a začal mluvit, byl údajně Ramzí bin Šíbh, který se zhroutil, když jej provedli kolem cely Chalída Šejka Mohammeda, jednoho z plánovačů útoků proti USA z 11. září 2001.

     Riceová obhajovala vydávání teroristů do jejich domovských zemí slovy, že to "je životně důležitým nástrojem v potírání nadnárodního terorismu", přičemž odmítla předávání vězňů k mučení.

     Jak ale vyplývá ze zdrojů americké výzvědné služby citovaných televizí ABC, jsou předáváni k rychlému vynucení přiznání do zemí, jejichž metody jsou mnohem tvrdší než ty, které podle USA mučením nejsou.

     Podle těchto zdrojů k tomu byly využity Jordánsko, Sýrie, Maroko a Egypt, přičemž vydaní vězni nebyli nezbytně jejich občany.

     Zatčený Němec popsal pobyt v tajném vězení CIA

     Příběh jako z hollywoodských akčních filmů zažil na vlastní kůži a především proti své vůli jednačtyřicetiletý Němec libanonského původu Chálid Masrí. Jeho podrobnosti vycházejí v německém tisku najevo až nyní.


     BERLÍN - To, že skončí po hádce se svou ženou v tajném vězení CIA v Afghánistánu, si Chálid Masrí nepředstavoval ani v nejdivočejším snu. Ve vzteku nastupoval na Silvestra 2003 ve městě Neu Ulm do turistického autobusu směřujícího do makedonské metropole Skopje. Dostal se však jen na srbsko-makedonskou hranici, kde mu celníci podrobně prozkoumali pas a poté ho neznámí muži v oblecích odvlekli do hotelu.

     Agenti, kteří si ho spletli s mužem z listiny hledaných teroristů, se stále vyptávali, co ví o al-Kajdá. Masrí opakoval, že nic, a když se chystal z pokoje odejít, namířený revolver jednoho z mužů to překazil. Po třiadvaceti dnech ho převezli na neznámé letiště, kde ho svlékli donaha a zbili. V letadle ho uspali injekcí do ramene.

     Masrí se ocitl v chladné a špinavé cele. Spoluvězni mu prozradili, že je v Afghánistánu, ve straré cihelně na severu Kábulu. Neustále ho vyslýchali maskovaní muži, z nichž jednoho podle přízvuku považoval za Američana. Únosci mu prozradili, že je na opuštěném místě, a obvinili ho, že je vysoce postaveným činitelem al-Kajdá. "Když tady zemřeš, pohřbíme tě a nikdo se nic nedozví," řekl mu jeden z nich. V březnu 2004 zahájil hladovku, a když už nevydržel stát na nohou, věznitelé k němu přivolali lékaře. Začali ho vyživovat infúzemi.

     Jednoho dne ho začal vyslýchat v němčině muž, který se mu představil jako Sam. Znovu se ho vyptával na kontakty s teroristy, zajímal ho vztah s jedním ze strůjců teroru z 11. září 2001 Muhammadem Attou. Libanonec s německým pasem ale stále opakoval, že prostě nic neví.

     Sam ho potom s dalšími agenty doprovázel v letadle. Po přistání Masrího se zavázanýma očima posadili ho autobusu a jeli s ním dalších sedm hodin, až se ocitli v Albánii. Rozvázali mu oči a řekli: "Běž!" Po několika dnech se dostal na albánsko - makedonskou hranici a 29. května 2004 se ocitl před dveřmi svého bytu v Ulmu.

     Jeho skandální anabáze, o které podle médií věděl od Američanů kancléřský úřad, ministerstvo vnitra a zahraničí, mnichovská prokuratura a také devět poslanců Spolkového sněmu pro kontrolu tajných služeb, neměla nikdy vyjít na veřejné světlo.


Převzato: Národní tisková agentůra