SKRYTÉ SÍLY V NÁS (3)

Allan Čumak, léčitel, senzibil, předseda regionálního veřejného Fondu pro studium sociálních a anomálních jevů: „Domluvil jsem se, že budu psát článek o neuvěřitelných schopnostech těchto osob, a sám jsem držel v hlavě paskvil. Nevěřil jsem, že můžou cokoli, byl jsem novinář-pragmatik. Dnes chápu, že jsem byl blázen. V určitém okamžiku říkají: „Chápete, vy sám máte velké schopnosti. Pohybujte rukou nad stolem.“ Udělal jsem to a svět se převrátil jako ledovec. Uviděl jsem tento svět se zavřenýma očima. Vztahy, barvy, zvuky – to je jiný svět, jiné vnímání. Náš problém je v tom, že náš pohled je zastřený. Díváme se – a nic nevidíme. Posloucháme – a nic neslyšíme. Pociťujeme – a nic necítíme“.

Od té doby začal Čumak trénovat. Pokoušel se rozlišovat předměty se zavřenýma očima, chápat a cítit stav jiných lidí. Dnes tvrdí, že talent léčit lidi má jen jedna osoba z milionu, ale trochu více vnímavý vůči svým pocitům by mohl být každý.

Každý z nás může cítit trochu víc, no z nějakého důvodu jsme na to zapomněli. Usmyslela si snad příroda udělat z nás všech tak trochu senzibily?

Děti se rodí maximálně intuitivní. Do pěti let dítě strčí do kapsy jakéhokoliv senzibila, schopnost cítit svět je malému člověku nezbytná proto, aby přežil. Potom do příběhu vstupuje společnost, které se nelíbí lidé se super schopnostmi. Dospělí začnou očkovat dítě proti těmto schopnostem – říkají, že vše musí být analyzováno a zpochybňováno. Prý je vnitřní hlas nesmysl, a nejdůležitější je to, co jsi četl, co jsi udělal racionálním způsobem. V důsledku toho dítě po chvíli ztratí tuto schopnost, počáteční nevinnost, a spoléhá pouze na výsledky logické analýzy.

---------------------

Uľjanovsk, rok 2010. Podnikatel Alexej Chitrov se vracel domů. Tuto cestu od auta až k vchodu překonával každý den. Ale Chitrov si nedokázal ani představit, jakou noční můrou se těchto deset metrů před domem stane tentokrát. Pohyboval se doslova jakoby na autopilotu, když mu náhle vnitřní hlas přikázal z