HORIZONT UDÁLOSTÍ (2)

       V roce 1938 vyslalo nacistické Německo do oblasti Antarktidy speciální expedici, která měla za úkol provést komplexní průzkum mnoha lokalit za účelem vybudování tajného vojenského, řídící a alternativního environmentálního komplexu, který by se stal v jistém slova smyslu jakýmsi strategickým esem "Třetí Říše". Součástí přípravy na tuto expedici byla přednáška  známého polárního badatele a cestovatele Richarda E. Byrda, jež byl za tímto účelem pozván do Německa.  A tak zhruba po roce co byla v Evropě odstartován nejděsivější vojenský konflikt moderní doby se Němci vrátili k svému projektu - vybudování masivního podzemního komplexu v oblasti Neuschwabenland, který neměl v podmínkách tehdejšího světa obdoby. O devět let později ten samý Richard E. Byrd (který se mezitím stal admirálem amerického námořnictva) na pokyn z vyšších míst byl vyslán do oblasti Antarktidy s největší seskupením, které se kdy shromáždilo v rámci polární mise. Tato velmi podivná mise dostala pracovní název "High Jump".  Její vědecké poslání bylo pouze chytrým krytím pro veřejnost zahalující jednoznačně vojenský účel. Podle tvrzení samotného admirála šlo o likvidaci tajné nacistické základny v oblasti "Země královny Maud", kterou Němci pro své potřeby přejmenovali na "Neuschwabenland". Jsou k dispozici útržkovité podklady o tom, jak Byrd popisoval německé letouny jako neuvěřitelně rychle se pohybující objekty s operačním rozsahem doslova od pólu k pólu. Tato aktivita byla zaznamenána nejen těsně před válkou, v průběhu války, ale i těsně po jejím konci. Je zřejmé, že mnoho tzv. UFOs objektů registrovaných především na Jižní, Střední a Severní Amerikou byla operační německá technologie dislokovaná na základně Neschwabenland. Soubor událostí a okolností týkající se německých aktivit v Antartidě je jeden velký bizarní příběh. Příběh, který měl zůstat vždy utajen před zraky veřejnosti. Mnohé z toho bylo ale již prozrazeno a sděleno, opona tajemství padla. Chce se mi říci - skutečně? Mám k té otázce důvod. Velmi praktický důvod. V roce 2002 obranný satelitní systém americké a ruské armády zaregistroval doslova z minuty na minutu něco zcela fantastického. V oblasti Antarktidy?.. Na jednom prozatím nejmenovaném místě?..  Něco co spojuje minulost - přítomnost - blízkou budoucnost v jeden homogenní celek. COSI SE STALO! Když mne jeden z mých velmi důvěryhodných zahraničních informátorů seznámil s rozsahem a dosahem velmi citlivých informací týkající se události z onoho roku 2002, když jsem měl možnost je velmi detailně prostudovat, když jsem učinil brainstorming s významnými autoritami styčných oblastí - otevřela se "pandořina skřínka": Atlantis a Antarktida - Tajná mystéria předávaná z generace na generaci o původu lidské bytosti - Nacisté a jejich zájem o okultismus - Nacisté a Antarktida - Skryté technologie Třetí Říše, Ruska a USA - Hurikány devastující pyramidální pole v Mexiku a ropná pole v USA - Světelné jevy na obloze a zemi  - Mutace Slunce -Probuzení ENIGMY v roce 2002 v oblasti Antarktidy - Faktor 2012  a Ti co se blíží?.. z kosmického prostoru?.. jejich cílem - Země ?.. ti co vyslali impuls k probuzení ENIGMY. TO VŠE SPOLU SOUVISÍ !!!!  VŠE ABSOLUTNĚ ZAPADÁ!!! TOTÁLNĚ VÝBUŠNÁ KOMBINACE FAKTŮ ODHALENÉHO RUBIKONU NEJBLIŽŠÍCH UDÁLOSTÍ!!!!  Chcete vědět VÍC? Jinak, chcete vědět všechno podstatné o tom, co se za těmito řetězovými indiciemi  skrývá??  Chcete vědět pravdu? Pak sledujte tento seriál. NA JEHO KONCI NALEZNETE DALŠÍ POTŘEBNÉ NAVIGAČNÍ INFORMACE VEDOUCÍ K FINÁLNÍMU ODHALENÍ !!!

       Horizont událostí je plocha v prostoročasu, která pro daného pozorovatele vymezuje oblast, ze které ho nemůže dosáhnout žádné elektromagnetické záření (světlo). Typickým příkladem horizontu událostí je hranice černé díry - úniková rychlost je na ní rovna rychlosti světla, takže tato oblast je nejzazší mez, odkud může světlo uniknout. Jinak řečeno, pod horizontem všechny časupodobné a světelné světočáry zůstávají v černé díře (eventuálně směřují do singularity) a nemohou ovlivnit pozorovatele vně černé díry. Ve Schwarzschildově řešení, které popisuje nerotující nenabitou černou díru, má horizont tvar koule o poloměru nazvaném Schwarzschildův poloměr.

                                                                                                                                                                   Wikipedie

       Postupně jsme byli seznámeni s bližšími okolnostmi ohledně "starověkého tunelu". Jsou to ovšem informace velmi náročné na chápaní a nemyslím, že by bylo rozumné, abych je právě v této chvíli zveřejňoval. Nicméně musím poznamenat, že Němci s největší pravděpodobností objevili tunel někdy v letních měsících v roce 1929 a nebo 1930. Je jasné, že s tím objevili mnoho strategicky zásadních skutečností (technologie, možnost používat tunel ke svým potřebám a bůh ví, co ještě dalšího), alespoň tak nám to bylo řečeno. Existuje jedna velmi podstatná skutečnost o které se prakticky neví. V onom kritickém období prakticky deset let před vypuknutím II. světové války se našim specialistům podařilo zachytit rozhlasové vysílání z oblasti Antarktidy. Tato neidentifikovaná stanice vysílala pravidelně i když časy měnila a zřejmě i své stanoviště. Tato stanice vysílala do světa?.. Vysílala varování.

       S neúprosnou pravidelností podávala zcela fantastické a neuvěřitelné informace o hrozbě, která se na tomto Bohem zapomenutém kontinentu rýsuje. Dodnes se našim odborníkům nepodařilo zjistit kdo že to vlastně vysílal. Relace trvala vždy přesně 10 minut z toho 5 minut v anglickém jazyce a 5 minut v jazyce německém. Je možné, že by Němcům někdo dezertoval a měl technické možnosti k vysílání, ale jak by v tak nehostinné krajině bez cizí pomoci přežil? Možná, že šlo o celou skupinu uprchlíků. A nebo to mohla být nějaká malá vědecká expedice zcela nezávislého charakteru, která objevila cosi co mělo zůstat, alespoň prozatím světu zamlčeno. Prozatím?..

      Zpravodajské týmy anglického království tenkrát věnovaly mimořádné úsilí identifikovat tvůrce těchto relací. Bohužel se jim to nikdy nepodařilo. Po několika měsících se tajuplná stanice odmlčela?.  Navždy.  Byli jsme obeznámení s posledním a také nejzáhadnějším vysíláním anonymního autora. Pokusím se rekapitulovat celý průběh toku informací, tak jak si ho pamatuji. Ještě před tím bych chtěl ale upozornit na jednu podstatnou skutečnost. Jde o to, že krátce po přijetí této poslední relace - bylo to v březnu roku 1930 pojalo naše šifrové oddělení, že na nosiči oficiální zprávy se nachází kódový tzv. podprahový  profil. Pokusím se tuto věc vysvětlit poněkud blíže. Již průměrně inteligentnímu jedinci musí být na první pohled jasné, že poslední zpráva je šifra. Ale tato šifra skrývá v sobě ještě další binární prvek. Později se pokoušeli tento oříšek rozlousknout velikáni kryptografických věd. Mnozí z nich byli osobně účastni rozluštění známého "Purpurového Kódu". Poslední informací, kterou mám k dispozici je potvrzující stanovisko briskně koncipované podprahové zaklíčované zprávy. Nepodařilo se jim prolomit primární ani sekundární kód.

      Člověk nikdy neví, i když ti z vás, kteří možná budete číst tuto zprávu zdaleka nebudete mít technické ani intelektuální znalosti jako ti v šifrovacích odděleních - možná budete mít štěstí a přijdete na řešení. Takže zde je ona relace:

      "Halo !!!! Zde je opět Jednorožec. Světlo zhaslo a to potvrzuji. Řeka ještě teče, ale v algoritmu devíti!!! A to je změna. Sakra to je hrozná a osudová změna. Největší protiproud je možné sledovat za osmdesátým prvním meandrem!!!  Loď se otáčí kolem své osy směrem doprava ale to se změní pakliže do vody vstoupí aligátor. Prosím dejte pozor na aligátory!!!!! Čeří vodu a tok je zakalený. V jedné chvíli budete míjet Pannu s plamennýma očima. Proboha musíte zavřít oči až jí budete míjet!!! Nebudete varování!!! Bude se koupat v toku vody, ale zároveň bude stát na břehu!!! Sledujte proto levý břeh řeky. Tam bude znamení. Bude to v ohybu 72 meandru!!! Nezapomeňte - 72 meandru.  Bude to medvěd. Od 72 meandru se nedívejte na hvězdy ale do země. Sledujte Zemi - tu s velkým Zet !!!!! ?. Nutně musíte sledovat Zemi!!! (Následuje hluk a zmatené zvuky, příšerné zvuky v relaci. Pak opět naskakuje hlas.) Proboha oni mne objevili, je se mnou konec? pochopte?.". V tomto okamžiku relace skončila.

       Na druhé straně je možné, že podprahový prvek této klíčové relace je již v době kdy budete číst tyto řádky rozluštěn a je samozřejmě pečlivě utajen. Nikdy jsem si nedělal žádné iluze. Nedělám si je ani v souvislosti s vrcholnou politikou světových mocností. To se konečně ukázalo v průběhu přípravy na naši misi. Bylo více jak zřejmé, že i když se člověk na moment spojil proti jednomu konkrétnímu cíli, jedné zcela evidentní hrozbě - bude to na chvíli. Již v době přípravy zřetelně rýsovaly vnitrostátní zájmy mnoha krajin zmocnit na vlastní pěst technologií a Bůh ví čeho ještě všeho v místě lokalizovaných nacistických základen. Šlo především o USA a tehdejší SSSR jejichž mocenské ambice byli zřetelné. Na první pohled se chovali servilně, ale ve skutečností se chovaly jak olizující se hladový kocour, který chodí kolem misky se smetanou a čeká jen na tu nejpříhodnější chvíli, aby mohl na své sousto skočit. Tento individuální boj dvou klíčových světových mocností USA a SSSR (později Ruského impéria) o sousto nacházející v ledových oblastech Antarktidy se ukázal jako rozhodující, což se zřetelně ukázalo na pozdějších událostech??.

       A tady je na místě na chvíli odklonit pozornost od našeho hlavního děje.

       V době tohoto příběhu byl enklávou USA a dalších států s podstatným vlivem na světové události podceněn jeden velmi zásadní jev, který tak trochu upadl v zapomnění i když byl aktuální událostí celosvětového rozsahu. Tento jev je totiž jedním z klíčových faktorů spojující velmi podstatné indicie do komplexnějšího významu. A vytvořil neuvěřitelnou taktickou výhodu, která hovořila a samozřejmě stále hovoří pro Ruské impérium. A Rusové jsou si toho velmi dobře vědomi. O jaký jev se jedná?

      Dne 30. června 1908 v ranních hodinách vzplálo nad jistou částí ruské Sibiře obrovské Slunce. Během několika vteřin došlo k anihilaci a vyzáření neuvěřitelného množství energie, která v několika následujících hodinách a dnech prudce zapůsobila na globální environmentální systém planety Země. Přesto to bylo to nejlepší a přísně logické řešení nastálé krize. K tomuto závěru dochází i odborník na slovo vzatý profesor Uvarov z Akademie Bezpečnosti ruského státu??.

       "Systém zpozorněl. Za mnoho set tisíc let metamorfické makromolekulární symbiózy s přirozeným prostředím planety Země získal na jistotě. Po několika tisících letech spánku pro lidskou bytost nepochopitelný kybernetický systém probudil k činností obranný operační okruh. Ve zlomku sekundy se tzv. Sibiřská báze spojila s dalšími sedmi sekcemi umístěnými v jiných geografických částech planety. To se stalo 25. června 1908. "Roj" upřel pozornost do jednoho místa Sluneční soustavy? do místa kde se obrovskou rychlostí pohybovalo kosmické těleso jež kolidovalo z dráhou Země.

       Ve stejnou chvíli pocítilo po dobu několika hodin mnoho set miliónu lidských jedinců psychickou nevolnost, úbytek biologické energie byl velký, ale v hranici tolerance. Systém v následujících minutách provedl nezbytné liminální hodnocení situace. Ano nebezpečí bylo obrovské. Kolizi nebylo možné se za přirozených okolností vyhnout, ale bylo možné jí technicky zabránit. Ve stejnou chvíli bylo rozhodnuto, že vzhledem k dráze tělesa musí zasáhnout Sibiřská sekce. Když nastala noc v nejvíce obydlených částech planety seskupily se generátory zařízení v nejoptimálnější energetickou konfigurací.

       Došlo k tomu z 26. června. na 27. června 1908. "Roj" čekal až nevětší část lidské populace změní modifikaci vyzařování CNS ke které dochází během spánku. Mírná chrono gravitační anomálie nevzbudí tolik pozornosti. V okamžiku kdy svazek jemné stříbrné, pro lidskou bytost ještě po dlouhou dobu neznámé energie, vytékající z ústředního sektoru Sibiřského zařízení vstoupil do energetického pole zemského jádra. Přesně v tomto okamžiku došlo k přirozenému zbrždění toku času v indexu zhruba 3,8 minuty za jednu hodinu po dobu 9 hodin. Proces akumulace energie byl započat. Čas utíkal?.. těleso se po stanovené dráze zcela neúprosným způsobem počalo přibližovat k planetě. V průběhu 29. června 1908 "Roj" již věděl, že systém nemůže stihnout jímaní energie na dostatečnou úroveň pokud podstatně nerozšíří kapacitu přenosu. Věděl, že environmentální systém planety bude reagovat, ale nebylo vyhnutí??. 

     Londýn, Paříž, Praha, New York, Tokyo - na večerní a noční obloze zhruba 24 hodiny před kontaktem dochází ke stejné situaci?? Lidé s údivem hledí k obloze na obrovská stříbrná jakoby fosforeskující oblaka. Proboha co se to děje? S otazníkem v očích hledí jeden na druhého. Nedokáží zodpovědět na tuto otázku. Jejich vědomí si ani na okamžik nemělo šanci uvědomit, že právě v těchto chvílích "Roj" bojuje o existenci a neexistenci lidské civilizace. Šedesát minut do kontaktu. Nad centrální Sibiří se probouzí nový den. "Roj" znovu propočítává trajektorii dopadu tělesa. Výsledek je stejný a nemůže být jiný - severní část Itálie. Třicet pět minut do kontaktu. Sibiřské zařízení uvolňuje 45 procent energie, která je určena k odklonění dráhy tělesa do nejméně obydlené části planety o největší rozloze - centrální Sibiře. Již dávno je vypočítána nejvýhodnější pozice Vetřelce k totální destrukci. Kritickou výškou je hladina mezi 10.800 až 11. 200 metrů nad povrchem Země. 

       V přesně stanovenou dobu okolo 08.45 hodin místního času se odehrálo hned několik událostí najednou. Výsledkem byl výron neuvěřitelného energetického náboje v podobě přesně směrovaného proudu energie. Tento impuls byl tak masivní, že otřásl celým Sibiřským zařízením. Podzemní tlaková vlna rozkmitala seizmografy prakticky po celém světě. Doprovodné efekty způsobily vznik mnoha stovek spontánních vzplanutí hmoty v oblasti několika set čtverečních kilometrů od zařízení. Zbytková energie byla okamžitě transformována do radioaktivního záření, které svou radiací zachvátilo rozsáhlá území. Nadpovrchová tlaková vlna smetla vše co jí stálo v cestě. 

       Na obloze vzplanulo slunce. Během několika desetin vteřiny se hmota Vetřelce zcela rozpadla v neškodné elementární záření, které způsobilo v rozsáhlých oblastech světélkující nebeské fenomény. "Roj" vyhodnotil situaci. Jeho čtvrtý segment instalovaný v oblasti Sibiře zafungoval bezchybně. Byl spokojený. Během několika následujících hodin převede svou kapacitu do stavu aktivního spánku. Znamená to, že se bude moc opět soustředit na řešení "základního problému" - bylo jim lidstvo a rok 2012.

     Ve stejné chvíli?. na jiném místě planety se cosi pohnulo. Jemná energetická vlna se vzedmula aby opět utichla. V neutěšených ledových končinách Antarktidy?.. dva kilometry pod jezerem Vostok se Cosi ještě nemělo probudit. Ještě ne. Na chronometru kauzálních hodin zbývalo celých 94 let !!!!! 

      Ve stejné chvíli?.. mnoho stovek miliard kilometrů od Modré planety, pod klenbou hvězdné oblohy v jemném tichu vrnění cizorodé techniky se setkali dva páry velkých očí. V aktivním toku telepatického přenosu informací by lidské vědomí zachytilo krátkou, prostou ale velmi osudovou větu: "Funguje!!".

      Nastal čas našeho transportu. Byli jsme letecky přepraveni do blízkosti Antarktidy. Náš letecký výsadek byl proveden zhruba 20 kilometrů od základny Maudheim. Opustili jsme útroby letadla. I přes chrániče obličeje nás šlehal ostrý a chladný vzduch. Ten seskok byl snad nekonečný. Konečně nás přivítala pevná půda pod nohama ledové divočiny. Výsadek byl úspěšný. Přivítali nás nedaleko připravené sněžné traktory. Vše probíhalo pod absolutním radiovým tichem. Všichni jsme měli obrovský, ale obrovský strach?? Věděli jsme, že se od této chvíle nacházíme v totálním válečném stavu. Proti nepříteli, kterého jsme vlastně ani vůbec neznali. Věděli jsme, že od této chvíle není cesty zpátky. Motory sněžných traktorů se rozeřvaly a my jsme vyrazili vstříc dalším událostem??..

- pokračování-