HORIZONT UDÁLOSTÍ (1)

       V roce 1938 vyslalo nacistické Německo do oblasti Antarktidy speciální expedici, která měla za úkol provést komplexní průzkum mnoha lokalit za účelem vybudování tajného vojenského, řídící a alternativního environmentálního komplexu, který by se stal v jistém slova smyslu jakýmsi strategickým esem "Třetí Říše". Součástí přípravy na tuto expedici byla přednáška  známého polárního badatele a cestovatele Richarda E. Byrda, jež byl za tímto účelem pozván do Německa.  A tak zhruba po roce co byla v Evropě odstartován nejděsivější vojenský konflikt moderní doby se Němci vrátili k svému projektu - vybudování masivního podzemního komplexu v oblasti Neuschwabenland, který neměl v podmínkách tehdejšího světa obdoby. O devět let později ten samý Richard E. Byrd (který se mezitím stal admirálem amerického námořnictva) na pokyn z vyšších míst byl vyslán do oblasti Antarktidy s největší seskupením, které se kdy shromáždilo v rámci polární mise. Tato velmi podivná mise dostala pracovní název "High Jump".  Její vědecké poslání bylo pouze chytrým krytím pro veřejnost zahalující jednoznačně vojenský účel. Podle tvrzení samotného admirála šlo o likvidaci tajné nacistické základny v oblasti "Země královny Maud", kterou Němci pro své potřeby přejmenovali na "Neuschwabenland". Jsou k dispozici útržkovité podklady o tom, jak Byrd popisoval německé letouny jako neuvěřitelně rychle se pohybující objekty s operačním rozsahem doslova od pólu k pólu. Tato aktivita byla zaznamenána nejen těsně před válkou, v průběhu války, ale i těsně po jejím konci. Je zřejmé, že mnoho tzv. UFOs objektů registrovaných především na Jižní, Střední a Severní Amerikou byla operační německá technologie dislokovaná na základně Neschwabenland. Soubor událostí a okolností týkající se německých aktivit v Antartidě je jeden velký bizarní příběh. Příběh, který měl zůstat vždy utajen před zraky veřejnosti. Mnohé z toho bylo ale již prozrazeno a sděleno, opona tajemství padla. Chce se mi říci - skutečně? Mám k té otázce důvod. Velmi praktický důvod. V roce 2002 obranný satelitní systém americké a ruské armády zaregistroval doslova z minuty na minutu něco zcela fantastického. V oblasti Antarktidy?.. Na jednom prozatím nejmenovaném místě?..  Něco co spojuje minulost - přítomnost - blízkou budoucnost v jeden homogenní celek. COSI SE STALO! Když mne jeden z mých velmi důvěryhodných zahraničních informátorů seznámil s rozsahem a dosahem velmi citlivých informací týkající se události z onoho roku 2002, když jsem měl možnost je velmi detailně prostudovat, když jsem učinil brainstorming s významnými autoritami styčných oblastí - otevřela se "pandořina skřínka": Atlantis a Antarktida - Tajná mystéria předávaná z generace na generaci o původu lidské bytosti - Nacisté a jejich zájem o okultismus - Nacisté a Antarktida - Skryté technologie Třetí Říše, Ruska a USA - Hurikány devastující pyramidální pole v Mexiku a ropná pole v USA - Světelné jevy na obloze a zemi  - Mutace Slunce -Probuzení ENIGMY v roce 2002 v oblasti Antarktidy - Faktor 2012  a Ti co se blíží?.. z kosmického prostoru?.. jejich cílem - Země ?.. ti co vyslali impuls k probuzení ENIGMY. TO VŠE SPOLU SOUVISÍ !!!!  VŠE ABSOLUTNĚ ZAPADÁ!!! TOTÁLNĚ VÝBUŠNÁ KOMBINACE FAKTŮ ODHALENÉHO RUBIKONU NEJBLIŽŠÍCH UDÁLOSTÍ!!!!  Chcete vědět VÍC? Jinak, chcete vědět všechno podstatné o tom, co se za těmito řetězovými indiciemi  skrývá??  Chcete vědět pravdu? Pak sledujte tento seriál. NA JEHO KONCI NALEZNETE DALŠÍ POTŘEBNÉ NAVIGAČNÍ INFORMACE VEDOUCÍ K FINÁLNÍMU ODHALENÍ !!!

       Nejdříve se ale musíme vrátit na jeden z mnoha počátků. Do nedávné minulosti. Když se hovoří o tajemství Antarktidy zůstává Velká Britanie jakoby stranou. Tento fakt je velmi překvapující, zvláště proto, že v průběhu II. světové války byli Britové aktivní v souvislosti s nacistickými aktivitami v této oblasti. Dokonce celých 12 měsíců před vypuknutí operace High Jumpe významně převzali iniciativu. Britské akce v této oblasti, ačkoliv jsou minimálně zadokumentované a více utajované vyznívají ve finálním hodnocení méně intrikářsky než jak je tomu u High Jumpe. I když Britanie pochopitelně patřila mezi vítězné krajiny II. světové války její role a hlavně následný vliv byl velmi oslaben vznikem dvou velmocí Ruska a USA.  A tak se nakonec  Britanie pustila s nezměrnou aktivitou do operace, která nebyla nikdy pořádně faktograficky oficiálním způsobem zadokumentována, do operace proti posledním geniálně usazeným zbytkům fašistického Německa v oblasti jižní ledového kontinentu - Antarktidy.

        Dne 1. února 1946 zveřejnil anglický královský dvůr soubor jistých prohlášení, které způsobily mezinárodní pobouření a vyvrcholily v diplomatickou krizi válkou znavené Velké Britanie. V zásadě šlo o osm požadavků z nichž jeden se týkal územních nároků na geografické území Falklandských ostrovů (tento zájem později v osmdesátých letech vyvrcholil několikatýdenním konfliktem mezi Anglií a Argentinou, jistě si pamatujete). Další z požadavků se týkal geografického území Antarktidy na které si činily nárok také Argentina a Chile. Z jednoduchého logického hlediska se tu naskýtá jotázka. Co bylo pro vládní a řídící establishment anglického království a jiných zemí na Antarktidě tak interesující (v Chile a Argentíně registrujeme největší poválečný přiliv nacistických es, pokud nebereme v potaz operaci Paperclip a USA a ti mohli donést na ta nejvyšší místa velmi zajímavé skutečnosti ohledně Antarktidy), že mezinárodní hospodářskou krizí zmítané země se tak zarputile usilovali právě o toto území?

      Mnoho historiků se snažilo toto podivné počínání vysvětlit tím, že poválečná Britanie nutně potřebovala zásoby strategických surovin, které Antarktida mohla eventuelně nabízet. Toto tvrzení dle mého soudu se zdá přinejmenším prostoduché jelikož přirozené náklady na čerpání takových surovin v extrémních klimatických podmínkách včetně příslušné logistiky by v tomto období bylo pro Anglii neřku-li ostatní státy nesmírně náročné až neúnosné. Nehledě na to, že do dnešní doby není po podobné inženýrské aktivitě ani vidu ani slechu i když ekonomické možnosti jsou podstatně přijatelnější povahy. Otázkou je proč. Buď je předmětné území skutečně nevyhovující a nenaskýtá žádnou výhodu, a to ani v období současné globální energetické krize a nebo se na tomto území nachází cosi co je prostě tabu. Ať je to již jak chce skutečnost je taková, že již zájem Anglie byl takové intenzity, že spustil již v průběhu druhé světové války přísně tajnou operaci pod krycím kódem "Taberlan". Tato operace pokračovala dál i po II. světové válce.

        Operace Taberlan byla oficiálně označkována jako soubor sledovacích operací německých akcí v prostředí Antarktidy, především pak v oblasti Port Lockroy, Hope Bay včetně ostrovů Winecke Islands obklopující kontinent. Všude na těchto místech měly být vybudovány nacistické základny, přičemž ta nejtajnější měla být lokalizována nedaleko Muhlig - Hoffmanova pohoří v oblasti Země Královny Maud neboli Neuschwabenland. Byli skutečně Němci natolik úspěšní, že se jim podařilo vytvořil homogenní a samostatnou, nezávislou infrastrukturu základen v tak extrémním prostředí jakým Antarktida bezesporu je? A co je k tomu vedlo? Byl tím motivem skutečně bezpečnostní zájem vytvořit únikovou cestu v případě prohrané války a nebo v tom bylo ještě cosi jiného?

       Každopádně po celých 60 let od konce války si dala bezpečnostní rezidentura Velké Britanie velmi záležet na tom, aby se na veřejnost nedostalo nic podstatného z těchto aktivit. Do tohoto balíku té nejpřísnější cenzury spadly i takové věci jako byly mírové snahy Rudolfa Hesse, který kontaktoval nejvyšší politické a bezpečnostní složky Velké Britanie, aby se později za záhadných okolností doslova a do písmene ztratil ze světa. Kdo ví jaké informace anglickým patronům předal? Je možné, že by cílevědomé aktivity anglického vojska v teritoriu Antarktidy byly podníceny transferem extrémně zásadních informací právě od  Hesse? Ale nebyly to pouze indicie operace anglického vojska, které podléhaly přísnému utajení.

      Stejně se vedlo zjištěným skutečnostem týkající se anglických vyhlazovacích táborů, které těsně po II. světové válce zajistili rezidentní bezpečnostní agentury předcházející známé MI-5 a MI-6, materiálům dotýkajících se flirtování irské republikánské armády s nacisty a nebo praktickým neznámým skutečnostem odhalující tajné SS koncentrační tábory na britském území v oblasti Alderney. Držím v ruce písemné artefakty, které nám po mnoha desetiletí odhalují, alespoň základní indicie k jednomu z největších mystérií - tajuplné Antarktidy. Tyto artefakty jsou poznámkami nejmenovaného jedince, který se více jak kdo jiný přiblížil Tajemství. Který je přímým svědkem jedné z nejtajuplnějším vojenských operací, které se kdy v moderních dějinách lidstva na této planetě odehrála. Sledujte jeho příběh.

Kampaň Neuschwabenland

        Když bylo v Evropě oznámeno konečné vítězství, spočívala má jednotka v jednom z mnoha jeskynních komplexů v bývalé Jugoslávii. Byl jsem vděčný, že válka nakonec skončila, ačkoliv byly stále ještě vedené válečné operace v Pacifiku a napětí, které eskalovalo v Palestině. Byli jsme tak stále varováni, že by válka mohla znovu pokračovat. Byl jsem velmi vděčný, že jsem se nemusel účastnit války proti Japonsku, ale později jsem se bohužel nevyhnul Palestinskému konfliktu, kde příliv Židů se spojil s nárůstem sionistického terorismu jež působil bolest nejen obyvatelům Palestiny, ale i britským silám, které byly do těchto končin vyslány zastavit židovský příliv a potlačit doutnající povstání. Byl jsem varován, že má dislokace v Palestině by se mohla protáhnout na neurčito. Vděčně jsem proto počátkem října 1945 přijal příkaz dostavit se k mému přímému nadřízenému. Zde jsem se seznámil s tím, že jsem byl vybrán na jakousi tajnou misi. Musel jsem být přepraven do Gibraltaru, ale nikdo pořádně nevěděl proč.

       Cítil jsem naději, že bych se mohl rychleji dostat domů, a možná kdo ví, stihnout v civilu přicházející vánoce. Jak hluboce jsem se mýlil jsem zjistil později. Když jsem dorazil do Gibraltaru setkal jsem se podle pokynů s důstojníkem v hodnosti majora pro další pokyny. Nedozvěděl jsem se, ale nic podstatného. Budu prý s dalšími jedinci z jiných elitních britských sil přepraven na Falklandské ostrovy, kde se dozvím další. Všechno to bylo takové tajemné a ve mne i v ostatních vojácích rostlo podezření, že se chystá něco velmi významného. Tak jsme byli v naprosté tichosti přepraveni na Falklandy. Po příletu jsme byli představeni důstojnickému personálu britské armády a poradcům pro válečné operace v extrémně chladných oblastech za polárním kruhem z norské armády. Pochopili jsme, že nás tu čeká velmi tvrdý výcvik na válečnou misi o které jsme neměli nejmenší tušení.

       Nyní s odstupem času zjišťuji, že Falklandy byly vynikajícím místem pro výcvik tohoto typu. Celý jeden měsíc jsme si dnes a denně šahali až na samé dno sil. Vrhali jsme se do ledové vody Atlantiku, pilovali navigaci v absolutní mlze, zápasili muž proti muži na ledových krách ze kterých čišel ledový dech smrti, se speciální výzbrojí jsme slézali desítky a desítky metrů vysoké ledové stěny. Byli jsme cvičeni vydržet extrémní hlad i žízeň i první zdravotní pomoci za mrazu, který dosahoval bezmála 40 stupňů pod nulou.  Něco podobného jsem nezažil, byli jsme napůl šílení s obrovským otazníkem a otázkou: PROČ TO VŠECHNO. VÁLKA PŘECI SKONČILA !! A pak to všechno naráz skončilo. Nastal den "D".  Seskupili nás do jedné obrovské místnosti. V hale se nacházeli ta největší důstojnická esa spojeneckých vojsk, ale co bylo fascinující všichni stáli v pozadí. Ústřední prim hrál zcela někdo jiný. Byli to vědci !!! Ale jací vědci. Co jméno, to pojem!! Zástupci "Katedry pokročilých technologií z Univerzity v Chicagu, státu Illinois a Georgie, vědci z univerzit ve Francii, Anglické Královské Společnosti, Itálie, Kanady a dokonce tu byli i vědecká esa z tajných Ruských laboratoří !!!!

        A tak přesně v této chvíli kdy mnou lomcovala psychická zimnice jsem pochopil, že mne a mé přátelé čeká možná to největší dobrodružství mého života. Celých dvanáct hodin nás podrobně seznámovali s naším nadcházejícím posláním. Krok po kroku nám vysvětlovali situaci do které se dostaneme. Dodnes mi zní v uších slova prof. Ullmana z univerzity v Pasadeně: "Chlapci musíte se připravit na to, že budete čelit čemusi co se bude zákonitě vymykat vašim vojenským zkušenostem z let poslední světové války. Půjdete vstříc silám, které stojí za horizontem tradičního chápání věci. Jste to nejlepší co spojenecká vojska a zástupci Rudé Armády byla schopná dát dohromady. Tu záležitost musíme vyřídit teď hned - jednou pro vždy. Prostě není jiné teď. Máte jeden jediný pokus. Pokud to nevyjde - tak Bůh s námi všemi. Bohužel vám musíme oznámit, že máte jen velmi malou naději, že se všichni v pořádku vrátíte zpět. Zvláště pak, pokud se naše podezření ukáží jako správná".

       Prostě a jednoduše řečeno měli jsme prozkoumat "neobvyklé" aktivity ke kterým dochází v lokalitě Muhlig - Hoffmanova pohoří v oblasti Antarktidy. Byli jsme také seznámeni s aktivitou spojeneckých vojsk v této lokalitě v průběhu II. světové války a tak jsme se seznámili i s tajemstvím nacistických základen v této oblasti, jež měly být rozprostřené na ploše asi 200 mil. Seděli jsme a v šoku naslouchali a celá záhada se prohlubovala??

      Britská tajná služba zachytila již v průběhu II. světové války tok informací od třech největších es nacistického Německa: Hesse, Himlera a Donitze. Tyto skutečnosti nebyly sdílené žádnou jinou světovou velmocí, tedy ani Ruskem a nebo Spojenými Státy. Tyto a další okolnosti způsobily to, že Anglie bude stát v čele řešení problému i když nakonec byli přizváni poradci pomalu z celého světa.  Byli jsme seznámení s tím, že nás čekají velmi specifické podmínky a že vlastně nikdo neví co nás tam čeká a jak se celá situace vyvine. Jedna z těchto okolností se měla projevit následně. Na konci tohoto šokujícího sezení bylo do hangáru uvedeno šest jedinců. Šlo o velké štíhlé muže poměrně mladého vzezření. Vyzařovala z nich neuvěřitelná vitalita. První co mne napadlo bylo to, že jsou si neuvěřitelně podobní, jako kdyby to byli sourozenci. Vyzařovalo z nich cosi co vzbuzovalo přirozený respekt. Jeden z nich promluvil: "Přátelé, musíme Vám oznámit, že zástupci nacistické vědecké elity v průběhu let 1929 - 1930 objevili v geografickém prostoru Země Královny Maud cosi, co bychom mohli nazvat "starověkým tunelem". Tento tunel ovšem není spojnicí dvou prostorových prostředí, ale časových frekvenčních pozadí jedné a té samé reality. Víme o tom, že na jednom konci ústí v historické reálii, kterou lze datovat do časového pásma - 42 až 48 000 let od tohoto okamžiku a na straně druhé je její ústí pečetěno časový pásmem + 67 let od tohoto okamžiku (rok 2012). Bohužel nejsme schopni zjistit jaký způsobem s tímto artefaktem naložili. Obáváme se ale, že pochopili jeho sekvenční obsluhu. To by ovšem znamenalo ??..".

      Ještě asi hodinu ten muž vyprávěl o věcech, kterým z nás nikdo vůbec nerozuměl. Byl to ten nejmysterióznější den v mém životě. A to jsem nevěděl co nás všechno ještě čeká. Utkvěla mi v mysli věta se kterou se s námi rozloučili: "Nemá smysl abychom se nějak představovali", a opatrně se usmáli. "Vězte však, že jsme něco jako poradci vašich vědeckých poradců....."

- pokračování-