SPLETL SE ORWELL O DVACET LET ?
. Kontextová trivializace spočívá v demontáži kontextu, který pro nás vytváří historickou kontinuitu a žebříček hodnot a priorit, a mimo nějž naše myšlení a činy postrádají smysl a účel. Bez jasně vymezeného kontextu můžeme být zaplavováni nekonečným bohatstvím informací, ale nebudeme rozumět žádné, protože si ji nedokážeme zařadit, aby nám dávala smysl. Protože kontext je jedna ze základních potřeb lidského mozku nezbytná k duševně normálnímu fungování, budeme vždy po nějakém kontextu prahnout. Po demontáži kontextu nám jakýkoli nově nabídnutý kontext skýtá novou naději. Demontáž existujícího kontextu je předznamenáním každého totalitního režimu. Po demontáži se jako záchrana nabídne uměle vytvořený "pseudokontext", který z trivialit a klišé sestaví systém, který v kontextovém vakuu dává zdánlivý smysl. Přijetím pseudokontextu a trivializací hodnot a informací si jednotlivec i společnost nastolují stav bezmocnosti, protože nevědí, jak se mu bránit.
2. Kulturní warholizace je odbourávání kritérií a smyslu pro kvalitu, talent, profesionalitu a pracovní etiku. Umění je - nebo kdysi bývalo - jakýmsi předvojem hledání dokonalosti, harmonie a aspirace k vyšším principům, žebříkem k vystupování z banality, bezcitnosti a vulgarity každodenního života. Kvalita umění ovlivňuje kvalitu všeho ostatního, a to nejen esteticky, nýbrž i eticky, politicky, materiálně, sociálně, ekonomicky a ekologicky. Má také rozhodující dopad na etiketu lidských vztahů a veřejného chování. V současnosti však začíná spíše platit Warholova definice umění: "Umění je to, co vám projde." Warholizace prolomila veškeré bariéry, za nimiž je něco všeobecně hodnoceno jako tak mrzké či vulgární, že by to projít nemělo. Dává nám drze a okázale najevo, že neexistují žádné standardy vkusu, slušnosti, krásy, skvělosti. A zavírá nám to mysl i srdce před inspirací a otupuje pocit studu, schopnost sebekritického vnímání a tím i možnost nápravy.
3. Hodnotová postmodernizace - postmoderna je o tom, že všechno je jedno. Což sice rádo předstírá, že má cosi společného s jednotou vesmíru a všeho tvoření, ale souvisí spíš s lhostejností, relativizací kvalit a rozkladem žebříčků hodnot a preferencí a schopnosti kritického rozlišování. Patří to k celkovému mentálnímu stavu současného trivializovaného světa, který neví, jakými idejemi a ideály se řídit a jaké si ošklivit. Je to, jako by všechno, co kdy bylo, dospělo ke konci své životnosti a nebylo nahrazeno ničím jiným. O nic není potřeba usilovat, nic není potřeba zlepšovat, nic netřeba se učit a hlavně od nikoho. Postmoderna nám dává zelenou kohokoli oblbovat čímkoli a nevědět a neumět nic, na čem by záleželo. A to je ideální stav pro nastolení další myšlenkové tyranie, které říkáme eufemisticky "politická korektnost" a jejímž praktickým projevem je, že promíjíme zlu a ignoraci, co netolerujeme u dobra a moudrosti.
4. Významová linguinizace je transformace jazyka - lingua - v jeden z těch nejzašmodrchatelnějších typů špaget zvaný linguini. Je to jazyk, který si suverénně osvojili politici a státní úředníci a jehož jedna polovina neznamená nic a druhá polovina znamená něco opačného. Gigantickým historickým monumentem linguinizace navždy zůstanou ty statisíce stran direktiv a regulací Evropské unie, kde suverenita každého se vylepšuje "odevzdáním suverenity všech do společného sdílení" a svoboda a bezpečnost občana je zaručena nesrozumitelnými příkazy anonymních byrokratů bez lidských tváří. Jejím účelem je občana uondat do mentálního ztopoření, kde už nevnímá, co se mu říká a je ochoten souhlasit s čímkoli, co by mu skýtalo naději na několik vteřin ticha.
5. Právní saltomortalizace dělá kotrmelce se zavedenými logickými zásadami přirozeného práva tak, že zvýhodňuje pachatele před oběťmi. Slovo zločin se nahrazuje slovem přestupek, za který nenese vinu zločinec, nýbrž společnost, a dokonce i oběť. Prudký nárůst loupeží, včetně ozbrojených, je důsledkem nejen sociální deprivace, nýbrž prostě toho, že někdo okázale vlastní něco, co ubohého deprivovaného provokuje k závisti, ne-li oprávněné, tak přinejmenším pochopitelné. Vloupání a krádeže se policie už neobtěžuje vyšetřovat, zato na ty, kdo se pokusí sebe a svůj majetek fyzicky hájit, okamžitě udeří vši silou. Jednak je stíhání lupičů moc práce a jednak je to zbytečné, když vrchní soudce instruoval soudy, aby lupiče a zloděje odsuzovaly jen k obecnými pracím, protože ve věznicích není dost místa. Místo stíhání zločinců se policie soustřeďuje na chytání řidičů s trochou alkoholu v krvi, nebo několik kilometrů nad rychlostní limit. Je to míň práce, lukrativnější, a v občanovi to posiluje pocit bezmocnosti.
6. Ústavní vandalizace ve všech evropských zemích probíhá v těchto formách:
1. Znevážení voleného parlamentu a demokratického systému vůbec.
2. Odbourávání ústavního propojení a vzájemné kontroly ústavních institucí parlamentu, vlády, soudnictví, případně monarchie.
3. Zneuctění právního systému vynášením rozsudků, které občana nechrání před zločinem a instituční svévolí.
7. Sociální inspektorizace je mechanismus vykonávání sociálního inženýrství, inženýrství lidských duší a kontroly lidského myšlení a konání. Souvisí s vydáváním nepřehledného množství zákonů, regulací, nařízení a iniciativ, na jejichž výkon musí dohlížet neustále rostoucí armáda inspektorů.
8. Pouliční kamerizace je o tom, že kamerové záznamy několikrát usnadnily policii dopadnout a usvědčit zloděje a pak rychlé řidiče, začaly se rozmisťovat celostátně pod heslem "kdo nedělá nic nekalého, nemá se čeho obávat". Do konce devadesátých let bylo kamer na silnicích okolo deseti milionů a přibývají rychlostí milion ročně.
9. Instituční vydřidušizace je úřední odebírání peněz, jemuž občan nemůže zabránit a nemá na vybranou. Dělá se to na každém kroku, kde se dá občanovi něco sebrat.
10. Ekonomická globalizace je proces, jímž čím dál menší počet čím dál větších megakorporací ovládá čím dál větší teritoria a diktuje lokálním ekonomikám a státním vládám, co smějí a co nesmějí.
Globalizace přidává Orwellově prorokované totalitě monstrózní proporce tím, že na rozdíl od dřívějších totalit z ní nebude kam prchat, protože bude všudypřítomná.
Závěr
V jednom ze svých posledních esejů napsal Orwell toto:
"Tímto směrem se svět ubírá. V našem světě nebudou žádné emoce než strach, vztek a sebeponížení. Ale vždycky zde zůstane opojení mocí. Vždycky zde bude požitek z pošlapávání bezmocných. Chcete-li nějaký obrázek budoucnosti, přestavte si botu šlapající na lidskou tvář - navždy. Ponaučení z toho je jednoduché. Nedopusťte, aby se to stalo. Závisí to na vás."
partner Matrix 2001
