Flóra potřebovala k vývoji do nynějších forem 3,8 miliard let. Výsledkem je neuvěřitelně bohatá diverzibilita rostlin umožňujících udržení života na této planetě. Jsou odolné vůči téměř každému ohrožení - s výjimkou ničivosti člověka. Mendelova a Lamarckova genetika vycházející z botaniky osvětluje zákonitosti křížení rostlin, které zemědělství utvářelo desetitisíce let. Poslední dobou vzniká ve jménu nasycení stále rostoucí lidské populace jiný druh botaniky. Podle karteziánské tradice usiluje v rámci redukce komplexního celku na jednoduché části o změnu izolovaných genů, přičemž nebere na vědomí ekosystém coby vyvážený celek s jeho jednotlivými vzájemně na sebe působícími a navzájem se ovlivňujícími a doplňujícími částmi. Snaží se nahradit moudrost přírody lidským důmyslem. Nezachází s přírodou jako s modelem a učitelem, ale jako s pouhou množinou limitů, které smíme překročit, budou-li se nám jevit nepohodlné; nehodlá přírodu studovat, ale restrukturalizovat.
Nová botanika si dala za cíl vývoj rostliny, která má být ekonomickým, nikoliv evolučním úspěchem: nemají přežít ty nejživotaschopnější, ale ty nejtlustší, vysoce ziskové, oplývající volně sprášenými semeny. Ještě mnohem horší je, že nové plodiny nebyly vytvořeny proto, že jsou produktivní, ale proto, že jsou patentovatelné. Jejich ekonomická hodnota není orientována snahou pomoci farmářům nasytit sebe, ale snahou nasytit co největší množství dobytka pro již nyní přesycené bohaté. Největší obavy vyvolává transformace genetiky rostlin, urychlovaná od měřitelného tempa biologického vývoje až k rychlosti umožňující zahrnout výsledky do finanční zprávy pro příští čtvrtletí. Takový kvap vylučuje možnost předvídat a předcházet. Nechtěné následky se objeví až později, kdy už je nebude možné napravit, protože nové životní formy nelze jednoduše stáhnout z přírody jako z regálu v supermarketu.
Příroda všechny své experimenty dlouhodobě rigorózně testuje. Jednotlivé mutace vstupují na vlastní riziko do kontaktu s nic neodpouštějícím ekosystémem, testujícím jejich schopnosti. Vše, co dnes žije, žije jen proto, že se to osvědčilo. Jedině úspěch vedl k potomkům. Ale v novém báječném světě tvůrců jsou nové organizmy zběžně otestovány ve sterilních laboratořích a na laboratorním pozemku a ihned masově chrleny do celého světa. USDA už připustila 50 geneticky modifikovaných plodin k neomezené produkci (článek byl napsán v roce 2000, dnes jsou to už tisíce - pozn. překl.). Američtí výzkumníci už "otestovali" 4500 dalších plodin. Přibližně polovina světové produkce sóji a třetina kukuřice nyní obsahuje geny jiných životních forem (toto byla situace před čtyřmi lety. Dnes je tento poměr mnohem horší - pozn. překl.) Pravděpodobně jste už nějakou tu GM potravinu jedli, aniž byste to věděli. Z oficiálního hlediska jsou tyto plodiny kupodivu dostatečně "jiné", aby je bylo možné patentovat, ale současně dostatečně "stejné", aby se daly použít jako potrava. Požadavek Evropy označovat GM plodiny, aby si lidé mohli vybrat, co chtějí jíst, je napadán jako iracionální bariéra bránící volnému trhu?
Tradiční agronomie přenáší geny mezi takovými rostlinami, u nichž existuje dostatečná příbuznost ke křížení. V nové botanice dochází k přenosu genů mezi organismy, které by se přirozeně nikdy nemohly spojit. Gen proti zmrazení u ryb se stal součástí jahod. Takové záplaty provádějí lidé, kteří se většinou neobtěžují studovat vývoj v biologii a ekologii, za použití techniky genetického inženýrství - což je pojem nepřesný hned dvakrát. Za prvé, přenášení genů není genetika. A za druhé, "inženýrství" implicitně předpokládá znalost základních mechanismů spojujících akce a reakce. Ale dnes nikdo neví, na jakém principu reagují geny navzájem a s prostředím. Nikdo také nezná, čím demonstrují své vlastnosti. Transgenová manipulace vkládá gen naslepo do náhodného místa ve struktuře DNA, a pak sleduje, co z toho bude. To není žádné inženýrství. To je industrializace života lidmi, kteří mají jen velmi omezené znalosti o tom, jak je to uvnitř zařízeno.
Výsledky vzbuzují větší obavy, než při opravě čistě mechanického stroje, jemuž opravář vůbec nerozumí. Důvod je v tom, že geneticky modifikované organizmy se na rozdíl od mrtvé hmoty stroje množí, šíří své geny a chyby doslova začínají žít vlastním životem. Geny vyvolávající odolnost vůči herbicidům mohou uniknout a vytvořit "super-plevel". Geny proti hmyzu mohou zabíjet i jiný, než původně zamýšlený hmyz. Oba zmíněné problémy se už vynořily a jejich ekologický dopad dosud neznáme. Mezi mnoho nedávných nepříjemných překvapení patří i zjištění, že modifikované geny podle všeho mají mimořádnou schopnost šířit se na další organizmy. Vítr může zavát pyl obsahující uměle vytvořený gen na kilometry daleko a není vyloučen vznik hybridů běžných užitkových rostlin a zcela nepříbuzných plevelů. Rozdělený gen Bt proti insekticidům, vložený do kukuřice, neplánovaně zabijí larvy motýla Monarcha stěhovavého (Danaus plexippus), a k tomu má, na rozdíl od přírodních genů, nepříjemnou vlastnost vázat se na půdu. Navíc se zdá, že schopnost modifikované kukuřice vzdorovat hmyzu převážila a je nyní dominantní a chystaná genová modifikace, mající za cíl zvrátit tyto úpravy a učinit kukuřici opět nejedovatou pro hmyz, nemusí fungovat.
Ale mohlo by to být ještě mnohem horší. Zdá se, že příroda rozdělila rostliny a živočichy na druhy proto, aby udržela patogeny na řetězu; musely se chovat slušně (musely například "pochopit", že zabít svého hostitele je špatná strategie). Současné transgenické manipulace mohou zrušit tyto přirozené bariéry a vypustit do prostředí patogeny, které nemá co zastavit. Jen jednou, v případě viru černých neštovic, jsme úmyslně uvolnili patologický gen a ukázalo se, jak neobyčejně těžké je se takového genu zbavit.
Přirozený vývoj je fundamentální proces, který musí projít všemi stadii, až po nano-ekosystém genomu. Je nemoudré předpokládat, jak se obecně domnívají genetičtí inženýři, že 90% genomu je jen "vata postrádající jakýkoli smysl", jen proto, že nerozumí jeho funkcím. Tento mystický obsah, snad pozůstatek dávných funkcí zdánlivě bez ladu a skladu, je něčím, co má vliv na to, jak se geny projevují. Je to genetická verze diverzibilního biosystému, projevujícího ve větším měřítku ohromující vnitřní pevnost a pružnost.
Transgenické mutace mají historickou paralelu připomínající podobně problematický vynález - štěpení atomu. V obou případech se naše technické schopnosti vyvíjely rychleji než sociální; zručnost byla rychlejší než moudrost. V obou případech jsme pozapomněli na základní věci. Odborníci v určitém oboru mají tendenci podcenit důležitost informací získaných v jiném oboru. V obou případech jsme zbrkle a nekriticky zašli příliš daleko.
Naše klíčová rozhodnutí nespočívají v nutnosti rozhodnout mezi dvěma stejně velkými zly - nukleární energií nebo zmrznutím ve tmě, genetickými obilninami anebo smrtí hladem. Řešení existuje, ale musíme ho hledat vně ortodoxního způsobu myšlení. Co se potravin týče, nejlépe by bylo provozovat zemědělství pod dohledem biologicky vzdělaných odborníků a způsobem, při kterém se nezachází s půdou jako s onucí, a následně se postarat o spravedlivé rozdělování potravin. Ale většinou to bývá tak, že rozumná řešení se objeví a jsou včas použita jedině tehdy, podaří-li se najít rovnováhu mezi uměním odpovědného obchodu a moudrostí demokracie. Botanici mají profesionální povinnost pomoci nám pochopit nejdůležitější rozdíly mezi biologií a biotechnologií. Tedy rozdíly mezi jejich tradiční vědou a vědecky nezralým, komerčně ďábelským podnikem, který je o miliardy let mladší než to, co se zpupně pokouší nahradit.
Převzato: Zvědavec
partner Matrix 2001