OPERACE TROJSKÝ KÚŇ (4) - Kolaboroval americký mocenský establishment s E.T.?

       Již z předchozího textu je zřejmé, že úroveň, souhra a kvalita spolupráce minimálně v prostředí základny Dulce byla na té nejvyšší úrovni. Vycházeli jsme zatím především z podkladů, které nám poskytli Bennewitz a Castello. To by ovšem naznačovalo, že musí a nebo musel existovat nějaký druh smlouvy či dohody mezi USA a E.T. Mnohaletou výzkumnou činností se podařilo vystopovat velmi důležité materiály, které naznačují, že jistý druh smlouvy byl podepsán mezi tehdejší administrativou prezidenta Eisenhowera a E.T. fakorem Grays ze systému Zeta souhvězdí Reticulum. K tomuto aktu mělo dojít v průběhu roku 1954.

       Podle dr. Wolfa administrace prezidenta Eisenhowera uzavřela dvoustranou dohodu s tzv. "šedými mimozemskými" jejichž domovem by měla být podle posledních informací čtvrtá planeta hvězdy Zeta systému Reticulum. Ovšem tato dohoda nebyla nikdy ratifikována jelikož byla evidentně v rozporu s americkou ústavou. Velmi zajímavým způsobem se o této skutečnosti zmiňuje bývalý vysoký důstojník, který sloužil ve službách bezpečnosti státu na nejvyšší úrovní, pan Phillip Corso. Říká:

       "Vlastně to vypadalo tak, že jsme projednávali  takový specifický druh kapitulace s Nimi (E.T.). Pochopte neměli jsme naprosto žádnou šanci jim vzdorovat. Nemělo to vůbec smyslu. Vystavili bychom tam do přímého ohrožení života celou lidskou společnost. Takže oni prostě diktovali podmínky. Oni velmi dobře věděli čeho jsme se nejvíce obávali."

       Phill Schneider, bývalý geologický inženýr, který byl svého času zaměstnán u korporace, která se zabývala výstavbou podzemních základen píše: "Vím o tom, že v roce 1954 administrativa prezidenta Eisenhowera a federální vláda se rozhodli obejít ústavu Spojených států formou jakési dohody s cizí formou inteligence. Tato dohoda byla ve všech bodech pro nás nevýhodná. Tento přísně utajený akt dostal krycí název "Grenada Treaty - 1954" ("Grenada Smlouva - 1954"). V podstatě umožňovala "cizincům z hvězd" experimentovat na hovězím dobytku a vyzkoušet si některé postupy v oblasti genetiky na pár lidských jedincích. Na oplátku měli USA od nich obdržet pro USA jistě zajímavé technologie úzce se dotýkající zbraňových systémů. Jenže velmi rychle přestala být tato úmluva ze strany E.T. naplňována. Což pochopitelně způsobilo na nejvyšších místech hluboké rozčarování a zmatek".

       I Phillip Corso je plně přesvědčen, že významnou roli pro obě dvě strany hrál lidský genetický materiál. Vytvořit si důležitou technickou a obecně strategickou výhodu nad tehdejší SSSR bylo to nejpodstatnější co politické, vojenské a zřejmě i ekonomické špičky Spojených států tenkrát zajímalo. To, že byla tím pádem popřena základní lidská práva deklarovaná ústavou nikoho nezajímalo. V případě, že se oficiálně zlegalizují zjištěné skutečností a potvrdí, půjde o akt genocidy a to takové hloubky a rozsahu, která nemá v moderních dějinách naší společnosti obdoby. Následný status tzv. únosů je zřejmě již nutným dopadem a důsledkem událostí předcházejících. Podle zjištěných fakt měli E.T. velmi precizně vytvářet jmenovité seznamy unesených civilistů, tak aby pověřené vojenské složky měli v kterémkoliv okamžiku přehled o situaci. Ani tento konsensus nebyl nikdy pořádně zrealizován a to bylo zřejmě původem pozdějším třenic mezi Grays a armádou USA.

       Podle všeho ona tajná úmluva s Grays vedla k postupnému vytvoření jakýchsi základních společných platforem činnosti v oblasti vojensko-vědeckých aktivit. A ty zahrnovaly následující funkce:

a) Výměnu technologie

b) Pokusu s kontrolou lidské bytosti s využitím skrytých manipulativních faktorů na mentální úrovni

c) Genetické experimenty pod řídící režií inteligence Grays

d) Pakt týkající se řízených a cílevědomě vedených únosů civilistů především na různé strategické podzemní základny

       Na tomto místě bych chtěl vypíchnout jeden velmi podstatný fakt. Zcela prokazatelně k únosům docházelo a zřejmě stále ještě dochází po celém světě. Ne tedy pouze v prostředí státního departmentu USA. To totiž zřetelně naznačuje dvě věci:

a) E.T. ignorovala geografické omezení na USA a zcela svévolně začala praktikovat únosy plošně po celém světě a USA nezbylo nic jiného než přihlížet. To by nasvědčovalo zase jen tomu, že celá akce se Američanům naprosto vymkla z rukou a na vývojem situace ztratili veškerou kontrolu

b) Únosy byly od samého začátku vedeny v režii dohody. V tom případě zcela arogantně a nepochopitelně politický a vojenský mocenský sektor evidentně "jednal o nás bez nás" a jako rukojmího si k dosažení svých chtivých a zcela zcestných cílů vzal zbytek světa

       Tak a nyní si vyberme. Jedno lepší jak druhé.

       Pojďme se vrátit k podzemním základnám. Existence "smlouvy" a realizace základen spadala pod nejvyšší klasifikační stupeň utajení. A jen velmi omezený okruh speciálně prověřených a proškolených úředníků viděl do celého pozadí. V podstatě existují tři možné varianty nějakým způsobem podporující existenci základny v Dulce přičemž se logicky od sebe významně liší:

 a) Dulce je jedním několika strategicky přísně utajovaných prostředků spojení mezi lidskou a mimozemskou formou inteligence sloužící především jako cílové stanoviště unesených civilistů k následným genetickým a jiným experimentům

b) Základna Dulce skutečně existuje jako vývojově strategická vojenská základna důležitá pro národní bezpečnost USA přičemž zneužívání civilistů ke genetickým a jiným experimentům jsou záměrnou desinformační kampaní, kterou byli pověřeni Paul Bennewitz a další legitimní výzkumnicí E.T. akcí spolupracující se zpravodajskými službami.

c) Třetí možností je fakt, že příběh o základně Dulce je řízenou desinformací úmyslně sloužící k rozklížení společně koordinovaného výzkumu v oblasti Ufos a možných mimozemských aktivit na naší planetě. (Faktem je, že kauza Dulce skutečně na mnoha úrovních vytvařilo silně protichůdné tendeční a názorové proudy uvnitř různých a často i velmi vlivných ufologických společností. Proto nelze tuto možnost zcela vyloučit).

        Jedním z velmi ústředních témat základny Dulce je významný konflikt, který nakonec vyústil v otevřený ozbrojený střet pozemské armády s E.T. Jde o velmi klíčovou událost, která umožňující lépe pochopit celou řadu okolností indicií uvnitř této problematiky.

       Na podkladě výše prezentovaných skutečností můžeme do jisté míry usuzovat na to, že dříve či později muselo zákonitě docházet mezi E.T. a utajovanými vládními organizacemi k sporům, které se s největší pravděpodobností točily okolo dodržování jednotlivých kapitol vzájemné dohody o které již byla řeč. Tyto spory podle vedly nakonec k otevřeným vojenským nepřátelským akcím, které se staly mezi zasvěcenými známe jako "Dulce War" ("Válka v Dulce"). Přesná příčina této konfrontace zůstává dodnes nejasná, nicméně přece jen jistý materiál máme k dispozici.

       Podle Castella byl tento tragický vojenský konflikt důsledkem růstu odporu mezi oběmi ostrahami objektu (pozemskou a mimozemskou) přičemž sympatizující E.T. se snažili pomoci uvězněným lidem v té části základny, která byla pod mimozemskou kontrolou. Nakonec muselo asi 100 elitních vojáků speciální složky Delta Force zlikvidovat tuto vzpouru, která již přímo ohrožovala samotnou infrastrukturu a tím pádem i existenci základny. Tento zásah způsobil těžké ztráty na obou stranách. O existenci této konfrontace sil se společnost dozvěděla především od Phila Schneidera, který pracoval jako geologický inženýr při budování základny v Dulce, ale i na jiných podzemních základnách v USA a jiných částech světa. Schneider podal k události následující podrobné prohlášení:

       "Když jsem ukončil svá studia stal jsem se geologickým, ale i stavebním inženýrem. Úzce jsem se podílel na různých vojenských stavebních projektech. Mimo to jsem se osobně podílel na výstavbě dvou hlavních podzemních základen, které měly vrcholný význam pro to, co se nazývá "NWO - New World Order" (Nový Světový Řád), který je tajně řízen jistými mimozemskými inteligencemi. Jedna z těchto dvou základen se nachází nedaleko města Dulce v Novém Mexiku. V roce 1979 jsem se připletl do přestřelky, která se odehrála mezi silami Delta Force a cizími humanoidy. Vím, že během této přestřelky zemřelo mnoho vědeckých civilních pracovníků a asi 66 vojáků elitního komanda Delta Force. Příčina konfliktu měla hluboké kořeny a vlastně se vztahovala k plánovanému rozšíření této základny. Z tohoto důvodu jsem byl také na základně aktuálně přítomen. Dulce má asi ze všech základen podobného typu nejhlubší základy. Například tzv. "úroveň sedm" se nachází asi 4km hluboko pod zemským povrchem. V inkriminované době jsme se chystali vzájemným tunelovým systémem propojit čtyři vertikální čerstvě vybudované "komíny" které se nacházely v pouštní oblasti. Má práce spočívala v tom, že jsem měl pravidelně kontrolovat geologické vzorky hornin a podle toho navrhnout typ výbušniny, která měla být použita. Jistou dobu v rámci konkrétních pracovních důvodů jsem se nacházel pod zemí. Najednou jsem se s kolegy ocitl uprostřed velké jeskyně. Ta byla plná cizí inteligence, která je všeobecně známá jako "Velcí Grays". A pak najednou se spustil obrovský hluk a do jeskyně vtrhlo pozemské komando. Začala přestřelka a na obou stranách bylo velmi mnoho mrtvých. Teprve později jsem pochopil k čemu vlastně došlo. Dozvěděl jsem se také, že tyto bytosti tu na naší planetě existovali již v prastarých dobách".

       Velmi podstatný rozdíl mezi verzi Castella a Schneidera, alespoň co se týče základny Dulce, spočívá v tom, že se Schneider neodkazuje na tento objekt jako vyloženě společné dílo pozemšťanů a mimozemšťanů. Opakovaně tvrdí, že Dulce byla zcela náhodně vybudována na již dávno existující starověké základně E.T. Spolupráce mezi oběmi frakcemi se rozvinula až později.

       Někdy v roce 1993 ukončil spolupráci s vojenskými klienty, kteří si ho jako odborníka, specialistu a prověřenou osobu najímali na různé vojenské projekty podobného typu jako byla základna Dulce. Jak se sám svěřuje, tuto aktivitu ukončil především z toho důvodu jelikož pochopil, že to všechno je součástí spiknutí s různými cizími inteligencemi se snahou rozvinout tzv. "Nový Světový Řád" ovládaný mimo jiné i OSN. Současně s tímto rozhodnutím začíná s veřejnými přednáškami a poskytuje velmi důležité informace týkající se politické kolaborace USA s mimozemskými. Klíčové myšlenky přednesl na mezinárodní konferenci "MUFON" v květnu roku 1995. O sedm měsíců později, v lednu 1996 je nalezen ve svém bytě mrtev.

       Okolnosti smrti Philla Schneidera nebyly nikdy pořádně objasněny a spíše naznačovaly stejně tak jako pitevní zpráva, že šlo o velmi dobře připravenou a promyšlenou vraždu. Vědomosti a zasvěcené komentáře tohoto může k problematice přísně utajované spolupráce s mimozemskými společně s jeho životním svědectvím velmi zřetelně odhalují, alespoň některé souvislosti velmi mysteriózního pozadí v Dulce.

       Dalším velmi důležitým hráčem, který nám může objasnit další zajímavé souvislosti, především týkající se ozbrojeného incidentu uvnitř základny Dulce, je dr. Michael Wolf. Tento velmi zajímavý muž svého času vydal knihu pod názvem "Catcher's of Heaven" ve které popisuje přestřelku mezi E.T. a elitním komandem amerických ozbrojených sil v roce 1975 v Groom Lake. Toto místo je přísně střeženým zařízením ke kterému patří i známá AREA-51 a S-4. Tento incident i když se stal v jiném čase a na jiném místě mohl nějakým způsobem souviset s tím, co se později přihodilo o čtyři roky později v Dulce. Dr. Wolf vzniklé problémy v Nevadské poušti vysvětluje velmi zajímavým způsobem:

       "Grays sdíleli svůj technologický pokrok, alespoň v jistých konkrétních věcech, s naší armádou a vědeckou inteligencí. Úzká spolupráce probíhala především uvnitř bezpečných podzemních základen v Nevadě a Novém Mexiku. Je jisté, že E.T. předali americké vládě část jejich antigravitačního pohonu a obrovské množství paliva, které je v odborných kruzích známé jako (element 115). K ozbrojenému konfliktu na vojenské základně v Groom Lake došlo 1. května 1975 v době kdy E.T. předváděli pozemšťanům demonstraci malého antihmotového reaktoru. Jeden z Grays se během této akce zeptal vedoucího vojenského činitele v hodnosti plukovníka, aby jeho vojáci nemířili svými zbraněmi na E.T. Stráže to ovšem odmítli přičemž došlo k dalšímu vzájemnému slovnímu nepochopení, které nakonec přerostlo v otevřený incident. Výsledkem toho byl jeden zabitý E.T., dva vědčtí pracovníci a 41 osob z řad vojenského personálu. Na základě výpovědí přeživších vojáku vyšlo najevo, že E.T. v rámci sebeobrany museli použít nějaký usměrněný a koncentrovaný paprsek mentální energie. Tento incident v zásadě ukončil jakékoliv další pokusy o výměnu technologie resp. získání technologie od mimozemských".

       Další zajímavou osobou v našem příběhu který souvisí s  prvotním svědectvím Paula Bennewitze ohledně základny Dulce je pan dr. Bob Lazar. Tento člověk pracoval několik měsíců v roce 1988 v oblasti S-4 v Groom Lake jako specialista na tzv. reverzní inženýrství a energetické systémy pohony E.T. objektů. K tomu co nás zajímá vybereme některé teze asi z nejdůležitějšího rozhovoru, který s ním byl učiněn počátkem devadesátých let:

       "O sobě mohu říci, že mám dva doktoráty a to v toblasti eoretické fyziky a v elektroniky. Napsal jsem odbornou rešerši na téma magnetohydrodynamického pohonu. Pracoval jsem několik let v Los Alamos nejdříve jako technik a později jako fyzik. Pak jsem byl najatý do zařízení S-4 jako hlavní fyzik pracující na gravitačních pohonných systémech a svým způsobech jsem byl pochopitelně s některými těmi tělesy v kontaktu. Vzpomínám si, že před tím než jsem se dostal k těm zařízením byl jsem nucen si prostudovat asi 200 stránkový informační dokument. Pamatuji se, že se tam psalo o incidentu mezi ozbrojeným komandem Delta Force a cizí inteligencí na jedné vojenské základně v roce 1979."

       Takže i Bob Lazar se zmiňuje o konfliktu na základně Dulce a v jeho případě lze skutečně jen s obtížemi přijmout názor, že se osobně znal z Benewitzem a nebo s Castellem. Co se týče dr. Wolfa tam bych za jistých okolností osobní kontakt šel připustit, ale v zásadě to na věci nic nemění.

       V tomto materiálu jsem se pokusil čtenářům přiblížit svědectví dalších důležitých a dle mého soudu poměrně věrohodných osob, kteří měli svou vlastní zkušenost s cizí inteligencí a nějakým způsobem byli konfrontováni s takovými aktivitami vědeckého a vojenského potenciálu, který bychom za jistých okolností mohli nazvat komplotem s cizí rasou. Tím jsme si také vytvořili výchozí pozici pro detailní analýzu a průzkum základny v Dulce a to na základě poměrně unikátního dokumentačního materiálu. O tom ale zase příště.