A opět tak nějak bez nadpisu. Tentokrát podruhé.

Chvátal Jaroslav

Chvátal Jaroslav

autor

22.04.2009 Různé

         Před nedávnem jsem zveřejnil krátký trojdílný seriál: "Všechno může být zcela jinak, aneb komparativní studie roku 2012 a 2022. Přichází fatální zjištění: lidstvo se nachází na kauzální časové osudové linii č.2 (timeline-2) a s tím přichází radikální změna......" . Zanedlouho poté se mi do rukou dostal do rukou materiál pod názvem "Anunakiové zachránci lidstva? To snad ne?." Jirky Maška, který byl zveřejněn na jeho internetových stránkách "Osud".cz jakožto reakci na můj třídílný seriál. Musím se přiznat k tomu, že mne obsah jeho reakce bohužel dost nepříjemně překvapil. A jelikož mi zkušenost v takové chvíli velela nepodléhat případným emocím, Jirkovi jsem po několika dnech zavolal, abych se dozvěděl, co ho k tak radikální reakci vedlo. Myslím, že jsme si spoustu věcí vzájemně vysvětlili a snad se i Jirka dívá nyní na celou věc nyní podstatně jinak, než tomu bylo ve chvíli, kdy svou reakci psal. Tím jsem zpočátku bral tuto věc za uzavřenou, ale pak mne napadlo, že bych se k celé záležitosti měl vyjádřit veřejně a to především proto, abych svým studentům a těm čtenářům, kteří chodí na Matrix a zároveň na Osud vyjasnil některé sporné momenty týkající se problematiky Anunnakiů.

 

        Ach ty Anunnaki?..

        Dnes se pokusím napsat druhou půlku tohoto článku. Začnu tedy, jak jsem včera předeslal onou tolik diskutovanou kauzou Anunnaki. Předem bych chtěl ovšem předeslat, že si tady na tomto místě nekladu za cíl nějakou formu písemné přednášky. Chtěl bych pouze poukázat na některá fakta, která podle mého názoru stojí za úvahu.

       Tak jako drtivá většina ostatních čtenářů, jsem se poprvé s tímto názvem setkal v materiál velkého průkopníka a spisovatele pana Zecharia Sitchina. Jeho knihy začaly u nás vycházet, jak sami velmi dobře víte již v devadesátých letech. (Dodnes do českého jazyka však nebyly přeložené všechny Sitchinovy důležité materiály. Takže musíme doufat, že se tak stane v dohledné době).

      Postupně jsem se jimi procházel. Popravdě řečeno některé díly mne zaujaly více a některé méně. To ovšem považuji za zcela normální a v podstatě i přirozené. Tak jak jsem se krok za krokem snažil profilovat ve své vlastní tvorbě, přednáškové a seminární činnosti měl jsem potřebu si prostudovat i originální obsah v jazyce anglickém. Když tak vzpomínám, musím říci, že právě Sitchinovi knihy byly jedny z prvních ze zahraniční literatury, které jsem si objednal.

       Velmi rychle jsem tak přišel na jednu pro mne rozhodně nemilou zkušenost. S překvapením jsem zjistil, jak velké rozdíly ve výkladu díky překladu do našeho českého jazyka mohou nastat. V podstatě někdy i celé pasáže v originálu dávaly zcela jiný smysl než v následném překladu do češtiny.

       V tuto dobu jsem pochopil jednu hodně důležitou věc. Pakliže chci seriózně studovat ten či onen pramen byť je přeložen do českého jazyka, budu se muset jednoznačně snažit získat stejný materiál v původním autorově jazyce. Této zvyklosti se držím dodnes.

       Samozřejmě. Díky tomuto postupu jsem se postupně dostal k poměrně velkému množství publikací, které se zabývaly problematikou Anunnaki. To co mne překvapilo, byl fakt, že si všechny tyto materiály ve svém postoji k problematice Anunnakiů někdy až obdivuhodně shodným způsobem notovaly.

      Musím se přiznat, že mne to překvapilo, jelikož jsem do té doby byl zvyklý na to, že v jakémkoliv předmětu výzkumu (mám nyní na mysli čistě alternativní oblasti, jelikož s výzkumem ve sféře klasické vědy nemám žádnou osobní zkušenost) mohou panovat někdy i velké názorové rozdíly. Začal jsem se tedy pídit u všech těch různorodých knih a spisů po původních zdrojích. Tedy odkud autoři čerpali své znalosti a vědomosti. Po určité době jsem s překvapením zjistil velmi zajímavé věci.

        Na jedné straně se nachází, řekl bych, velmi tradiční zdroje, které jsou z nějakého důvodu (ovšem doposud se mi nepodařilo zjistit z jakého) v globálním alternativním filozofickém prostředí do určité míry protěžované. Nemohu si pomoci, ale prostě to na mne osobně takto působí. Možná, že časem změním názor. O jaké původní zdroje tedy jde?

 

a)    Osobní výzkumná činnost Zecharia Sitchina

b)    Biblické prameny

c)     Chanellingové texty

 

       Nyní se pokusím krátce vyjádřit k výše uvedeným tzv. původním či originálním pramenům. Chtěl bych ovšem na tomto místě svým čtenářům sdělit, že jde o mé osobní úvahy, pravda vycházející z vlastních zkušeností, ale i zkušeností některých mých kolegů, ale na straně druhé jde a vždy půjde spíše o mou subjektivní úvahu. Myslím si, však že by alespoň pro některé čtenáře mohla být následující část inspirativní a podnětná.

 

a)  Výzkum Zecharia Sitchina: Jeho přínos v alternativním profilu zkoumání lidské historie je bezesporný. Pevně věřím, že se právě tento výzkumník zasloužil velkou měrou o popularizaci alternativního pohledu na klíčová období starověku na blízkém a především středním východě. Na druhou stranu je třeba především k českému překladu jeho díla přistupovat velmi obezřetně.

Pakliže má čtenář možnost ,bylo by dobré si pořídit originály textů, aby měl k dispozici nezávislé porovnání. Z vlastní osobní zkušenosti musím říci, že jsem díky této možnosti mohl zkorigovat svůj pohled na problematiku Anunnaki.

Ovšem ve chvíli kdybych byl odkázán čistě jen český překlad, byla by mi tato možnost v podstatě znemožněna, ale i mé povědomí týkající této věci by bylo nezměněno. Navíc jak se ukázalo před několika lety je i pan dr. Sitchin omylný a byl to právě prof.Lafaytte, který vysoce sofistikovaným způsobem toto tvrzení prokázal.

O Maximillianu Lafayettovi budu podrobněji hovořit v následující kapitolce, ale tady bych chtěl upozornit na jednu velmi důležitou a v našem příběhu vysoce podstatnou záležitost. Zároveň bych chtěl na tomto místě svým čtenářům připomenout, že stále hovořím čistě jen o problematice starověkých mystériích blízkého a středního východu.

Jde o to, že tak nějak postupně přes léta sedmdesátá, osmdesátá a devadesátá vznikla velmi zvláštní situace. Máme tu výzkum dr. Sitchina, který se postupně v alternativním světě stává alfou a omegou problematiky mimozemského vlivu ve starověkém prostředí blízkého a středního východu, ale zároveň na světové scéně není žádný oponent, který by dokázal držet krok s hloubkou a erudovaností dr. Sitchina.

A jak všichni velmi dobře víme je právě konstruktivní oponentura velmi důležitou součástí každého výzkumu. Historikové, archeologové, antropologové, religionistikové a další zástupci vědecké ortodoxie již dávno "hodili dr. Sitchina přes palubu", neb jeho alternativní pohledy na tuto problematiku pro ně byly, jsou a bohužel zřejmě i budou jen a pouze "populistickým nesmyslem".

Takže za této situace o nějaké konstruktivní oponentůře nemůže být ani řeči. A nikoho jiného na světové scéně není. (S vědeckou ortodoxií počítat nemůžeme a není nikoho kdo by byl schopen s hloubkou a erudovaností alternativního pohledu držet krok). Takže postupně nastává to, co se zákonitě za takové situace stát muselo. Sitchinův materiál se stál "bezkonkurenčním" dogma pro celý alternativní svět. V tuto chvíli se v globálním povědomí naší společnosti "uhnízdil" koncept toho, že výzkumy dr. Sitchina jsou nenapadnutelné s tím, že nám poskytují jediný možný pohled na výše uvedená období blízkého a středního východu. Myslím, že nemusím nijak zvlášť zdůrazňovat jak potenciálně nebezpečný je takový způsob uvažování a takový přístup.

A paknáhle, doslova jako blesk z čitého nebe se situace začíná radikálně měnit, Na scénu vstupuje trio erudovaných a vysoce sofistikovaných výzkumníků, kteří velmi radikálním způsobem vstoupili do tehdy již dostatečně pevně zakořeněného dogmatického konceptu: "dr. Sitchin versus taxonomie a exopolitika Anunnakiů". Do naší hry vstupuje Maximillien Lafaytte, Laurence Gardner a Anton Parks. (Pohovořím o nich podrobněji v následující kapitolce).

V tuto chvíli dochází k tomu, co jsem se snažil naznačit v první části tohoto materiálu. Do vědomí drtivé většiny aktivních výzkumníků, ale i pasivních nadšenců alternativní filozofie vstupuje bipolární rozpolcení produkující konflikt v samotném jejich nitru.

 

b)  Biblické prameny: Druhým primárním zdrojem obrovské komunity autorů jsou tzv. biblické texty. Vzhledem k dlouhodobým a silně manipulačním praktikám, za kterých byla tvořená Bible je tato věc přinejmenším neuvěřitelná, ale je to tak. Všiml jsem si, že i Jirka Mašek si pod avízovaný článek: "Anunnakiové zachránci lidstva?  To snad ne?.." vložil biblickou citaci a pod to obrázek  jakési "dračí nestvůry", ale jak si povíme za chvíli je právě pro biblické zdroje toto velmi příznačné.

Když jsem pátral po vlivu, který způsobil, že mnozí z badatelů ať již aktivních nebo pasivních, začali zaměňovat dračí a plazí formu za Anunnaki, kteří byli a jsou evidentně humanoidního vzhledu obří postavy zhruba 3 až 4 metry vzrůstu, narazil jsem právě na biblické texty. Ve skutečnosti plazí a dračí formy inteligence nemají s Anunnakii mnoho společného snad jen to, že jsou jejich odvěkými nepřáteli v rámci aliance "Zetas/Dracos", kterou jsem ve svém původním třídílném miniseriálu několikrát zmínil.

Je to právě Laurence Gardner, který velmi pečlivým a hluboce fundovaným způsobem dává stovky a stovky záměrných biblických nesrovnalostí do původního pořádku (nesrovalostí, které jsou produktem velmi systematického upravení původně čistých konceptů) a na pravou míru. Podobným způsobem pracuje v podobně překrucovaném informačním prostředí týkající se klíčových starověkých událostí blízkého a středního východu. Jak poukážu v následující kapitolce, používá k tomu mimo svých vlastních rozsáhlých vědomostí i další velmi efektivní nástroje.

Abych nehovořil pouze v obecné rovině, připravil jsem si jeden konkrétní příklad aby si čtenář mohl udělat představu o vysoce fundované a precizní práci Laurence Gardnera. Jde o materiál  z knihy "The Magdalene Legacy", str. 134-137:

"Vyjdeme-li z toho, že Markovo Evangelium bylo do značné míry hlavním evangeliem v rámci synoptické trojice, je významné, že v jeho stavbě jsou dvě do očí bijící anomálie. Za prvé, známá verze obsahuje věci, které se nevyskytují ve starších řeckých rukopisech. Za druhé, Markovo evangelium neobsahuje oddíl, který by v původní verzi.

Když se ve 4.stol sestavoval Nový Zákon, končilo Markovo evangelium nynější 16 kapitolou, 8. veršem, který předchází vyprávění o událostech, které nastaly po vzkříšení. Tyto kratší rukopisy jsou součástí "Codex Vaticanus" a "Codex Sinaiticus" ve vatikánském archivu.

V původní podobě končilo Markovo evangelium ve verši 16:8 tím, že Marie Magdalena a další ženy odcházejí od prázdného Ježíšova hrobu. Verše byly přidány konkrétně s dvojím účelem. Podvržený verš 16:9 strategicky připomíná, že z Marie bylo vyhnáno sedm démonů, jak se o tom píše u Lukáše 8:2. Ve skutečnosti je to v této souvislosti jediný biblický odkaz, který má však ten účinek, že se v rozhodující fázi snižuje Mariin status.

Vedle toho ve stejně podvrženém verši 16:15 v Markově evangeliu, dává vzkříšený Ježíš svým učedníkům mužského pohlaví pokyn: "Jděte do celého světa a ukažte evangelium všemu stvoření". Opět je to snaha úspěšně vymanévrovat Marii Magdalenu a ženy vůbec z evangelijního obrazu, aby se tak v hnutí opodstatnilo výsadní právo mužů.

V přímém rozporu s těmito dodanými verši bylo poměrně nedávno odhaleno, že z Markova evangelia byla před jeho zařazením do Nového zákona odstraněna podstatná část týkající se Marie Magdaleny, Marty a vzkříšení Lazara. V roce 1958 Morton Smith, později profesor starověkých dějin na Columbia Univerzity našel překvapující rukopis ekumenického patriarchy Konstantinopole ve "Věžní knihovně kláštera" v Mar Saba blízko Kumránu. Jak k tomu došlo?

Smith byl pověřen katalogizací knih v knihovně a během této práce učinil mimořádný objev. V jedné z pěti knih sv.Ignatia Antiochejského z 1.století byl přepis dopisu napsaného Klementem Alexandrijským (150-215.n.l.). Byl adresován jeho kolegovi Theodorovi a obsahoval malý neznámý úsek z Markova evangelia. Klementův dopis pojednával o nepravověrné skupině zvané "karpokraté", kteří byli inspirováni učením Marty a Salome (mám na mysli Helenu-Salome, manželku Šimona-Lazara, nikoliv Ježíšovu sestru Sáru-Salome).

V tomto dopisu se nařizuje, aby části z původního obsahu Markova evangelia byly odstraněny, protože se neshodují s požadavky ortodoxie. Když Klemens vysvětloval své důvody pro jejich vyškrtnutí, doslova napsal:

"Protože i kdyby (karpokraté) říkali něco pravdivého, ten kdo miluje Pravdu, by s nimi stejně neměl souhlasit. Protože ne všechny pravdivé věci jsou Pravda, aniž by se oné pravdě, která se jeví jako pravdivá podle lidských názorů, neměla dávat přednost před pravou pravdou - té podle Víry. Člověk jim nesmí nikdy ustupovat, ani když prosazujeme své podvrhy, by neměl připustit, že tajné evangelium napsal Marek, ale měl by to popírat pod přísahou. Protože všem lidem se nesmějí říkat všechny pravdivě věci."

(Povšimněte si silně manipulativního rámce Klemensova sdělení a tedy i ducha s jakým byly původní biblické texty cenzurovány). Tolik k ukázce z knihy Laurence Gardnera: "The Magalene Legacy".

Omlouvám se na tomto místě všem biblickým příznivcům, ale pro mne není v žádném případě Bible původním věrohodným pramenem. Tak jak byl cenzurován Nový Zákon, dopadl i Starý Zákon, jenž je v podstatě překroucenou kompilací podstatně starších textů Babylonského a Sumerského původu a gnostického původu ze Starého Egypta.

Osobně se divím, že Jirka Mašek ve svém článku vůbec biblickou citaci použil, jelikož překroucení původně čistých informací zde platí i pro problematiku Anunnaki. Jejím vyvrcholením je podle mne záměrném zmatení, kdy se Anunnakium dala taxonomická nálepka inteligenčních forem hadího a dračího charakteru, které ve skutečnosti nemají s Anunnakii nic společného.

 

c)  Chanellingové prameny:  Na tomto místě bych chtěl uvést, a mí studenti z kurzů to samozřejmě vědí, že mám s chanellingem své osobní letité zkušenosti. A zase nemohu jinak, než okomentovat svůj vlastní identický pohled na tuto problematiku. Je tomu již pár let co se z této původně velmi vzácné a vážené techniky stala veřejná atrakce. Najednou se vyhrnulo neuvěřitelné množství chanellingových médií. Chanelling totiž není vůbec jednoduchá technika. Ve skutečnosti vyžaduje dlouhodobou přípravu pod odborným vedením a to především z toho důvodu, aby se zamezilo směšováním vnitřní subjektivní komunikace sama se sebou se skutečným chanellingovým projevem a také z toho důvodu, aby se u jedince někdy i trvale nepoškodila integrita osobnosti.

Velmi často se tak ukazuje, že tzv. chanelling je u některých osob ve skutečnosti průvodním projevem úspěšně se rozvíjející schizofrenie nebo paranoii. Na chanellingových textech je nejvíce nebezpečný fakt, že statisíce či miliony čtenářů nemají žádnou vlastní zkušenost s osobnostním profilem autora takového materiálu.

Slepě se spoléhají na textovou část, ale zapomínají, že ve skutečnosti nemají k dispozici žádný objektivní nástroj pomoci, pomoci kterého by dokázaly rozpoznat, zda onen konkrétní text je skutečně čistého chanellingového projevu či nikoliv. Pendulární či jiné alternativní snahy (prostřednictvím virgulí atp.) nelze při vší úctě k těmto postupům považovat za objektivní nástroj, neb vychází ze subjektivního scaningu.

Navíc jsem zjistil, že chanellingové texty opět jaksi nápadně v drtivé většině případů "papouškují" ony výše uvedené dva primární zdroje (Sitchin a biblické texty). Jirka Mašek se ve svém článku odkazuje na důležitost chanellingových materiálů. Osobně musím říci, že chanellingové texty či jejich ústní formu nemohu považovat za důvěryhodný informační pramen a to z toho důvodu, že existuje velmi vysoké riziko nemožnosti zjistit, zda jde z technického hlediska o čistý chanellingový prostup, anebo zda jde pouze o parafrázování vlastních myšlenek autora (byť v jeho dobré víře a přesvědčení, že jde o chanelling).

-pokračování-


        A tak jsem to chtěl touto druhou částí již skončit. Jak vidno tak budu muset napsat ještě tu třetí a opravdu již závěrečnou část, kde bych se chtěl podrobněji dotknout zde krátce citovaných autorů (Maximilliena Lafayetta, Laurence Gardnera a Antona Parkse).

       Děkuji všem těm, kteří jste mi napsali své reakce na první část tohoto mého vyjádření, a děkují vám také za podporu, kterou mi věnujete. Osobně vám všem odepíši. Díky?.


(c)2009 Jaroslav Chvátal