Rozhovor s výzkumníkem Peterem Levendou: "Zlověstné síly (1)"

        Tady je Kerry Cassidy a Bill Ryan z Projektu Camelot. Je čtvrtek 12. února 2009 a právě začínáme rozhovor s Peterem Levendou. On je významným výzkumníkem a autorem dvou velmi zásadních publikací "Zlověstné síly" a Nesvatý spolek". Obě dvě velmi netradičním způsobem přibližují svým čtenářům pozadí nacistického Německa. Takže Petře, ahoj. Chci Vám poděkovat za čas, který jste se rozhodl nám věnovat. Musím říci, že jsem velmi nadšená vašim způsobem psaní a preciznosti výzkumu, který provádíte. Tak trochu mi připomínáte Richarda Dolana a myslím, že určitě víte, o koho jde, jelikož ho několikrát ve svých materiálech citujete.

Peter Levenda (PL): Děkuji Vám za velmi pěkný úvod a jsem upřímně šťastný, že tu můžeme být spolu.

Kerry Cassidy (KC): Rádi bychom seznámili posluchače s pozadím, které je předmětem Vašeho bádání a které je poměrně hodně propojené na materiály takových známých výzkumníků jakými jsou Richard Hoagland, Jim Marrs, Joseph Farrell a dalších, kteří se svým výzkumem realizují v analogických tématech.

Hodně se v současné době hovoří o tom, jak nacisté směry kontrolují politické prostředí ve Spojených Státech. Často je v tomto ohledu zmiňována i jakási podpora okultismu a to minimálně na pozadí oficiálních událostí. Víme, že tato problematika je jednou ze stěžejních oblastí vašeho výzkumu. Můžete nám k tomu říci něco bližšího?

PL: Dobře, pokusím se o tom. Musím ale vrátit zpět do období sedmdesátých let 20.stol, kdy jsem během známé éry "Watergate" napsal knihu, která si kladla za cíl zkoumat vztah mezi náboženstvím a politikou. Tato spojitost mne vždy fascinovala. Minimálně zde ve Spojených Státech nahlížíme na náboženství a politiku jako na dvě oddělené entity.

Ovšem během "Watergate" jsem začal vnímat vynořující se aktivity mnoha stejných osobností, které jsme měli možnost spatřit v různých souvislostech kolem vraždy prezidenta Kennedyho. Najednou jsem začal chápat podstatně hlubší souvislosti.

V šedesátých letech 20.stol, tedy dlouho před aférou "Watergate" napsali dva Francouzi, Pauwels a Bergier velmi zajímavou a nadčasovou publikaci, která se jmenuje "Jitro kouzelníků". V ní nalezneme množství skvělých komentářů, jež popisují okultní spojení s nacistickou filozofií, ale všechny tyto věci nejsou dodnes vůbec oficiálně zadokumentované. To vše mně inspirovalo k tomu, abych začal psát o nacismu a náboženství, nebo nacismu a okultismu či mysticismu.

Zcela jsem se ponořil do materiálů "Národního Archívu" ve Washingtonu DC. To bylo právě v době, kdy vrcholila kauza "Watergate" a Nixon byl ještě u moci. A on měl odejít. V podstatě to bylo měsíc nebo dva před tím než odešel ze své funkce. A v této velmi bouřlivé a vzrušené době jsem se nacházel v archívu a zkoumal zajištěné německé dokumenty. Zde jsem se seznámil s vynikajícím archivářem, který sám velmi detailně studoval okultní kořeny nacismu.

Jmenoval se dr. Wolf. Když zjistil jaký je předmět mého zájmu, poradil mi, abych se soustředil na všechny záznamy týkající se organizace "SS Ahnenerbe", která byla ve své podstatě speciální divizí "SS" jež se výhradně specializovala na výzkum okultismu a mysticismu. Pamatuji se, že mne to tenkrát velmi překvapilo. Pomohl mi prostudovat sérii mikrofilmů, a když jsem spatřil celkový rozsah tohoto materiálu - doslova mi spadla čelist. Díval jsem se na stále velmi aktuální dokumentaci velmi pokročilého nacistického programu zkoumající okultismus do těch nejmenších detailů.

Již tenkrát jsem zjistil, že existuje poměrně mnoho autorů, kteří se zabývali nacisticko - okultním spojením. Kniha "Jitro kouzelníků" o tomto tématu hovořila poměrně zdlouhavě, ale chyběla jí jakákoliv konkrétní dokumentace. Podobně na tom byly i jiné materiály, např. publikace známá pod názvem "Kopí osudu". I zde se rozsáhle hovoří o tomto tématu, ale opět není k dispozici dokumentace.

Takže to na mne bohužel působila dojmem čistých, byť zajímavých, spekulací. To trvalo do okamžiku, než se před mými zraky na již zmíněných mikrofilmech objevily všechny dokumenty o Tibetských expedicích a výpravách, jejichž cílem bylo najít "Svatý Grál". Zjistil jsem, že existovalo velké množství různých analogických "SS programů", které byly během II. světové války financovány nacisty. Tato zkušenost mne přiměla zcela vážně se zamyslet nad tím, že ve světě může dodnes existovat podstatně více podobné dokumentace. Dostat se k takové dokumentaci bylo pro mne velmi vzrušujícím cílem.

V této době jsem bydlel v New Yorku. Zároveň jsem měl možnost hovořit s mnoha přáteli, kteří měli své kořeny v oblasti Střední a Jižní Ameriky. Četl jsem knihu od Ladislase Farago, která se nazývá "Aftermath". Zabývá se tématikou možného přežití mnoha nacistických válečných zločinců v oblasti Jižní Ameriky.

Prostřednictvím těchto mých kontaktů jsem se dozvěděl o jakési velmi zvláštní společnosti v Chile, která se jmenuje "Colonia Dignidad" (Kolonie Spravedlnosti). Mělo jít o nějaký druh "nacistického útulku", který byl zároveň velmi zvláštní náboženskou sektou sídlící vysoko v Andách. A já jsem se řekl: "Tak toto je příležitost, kterou bych neměl promarnit".

Uvědomil jsem si, že v tomto případě nejde jen o dokumentaci z II. světové války, nýbrž přímo o existenci jakéhosi "přežívajícího nacistického hnízda", které je navíc prorostlé do blíže neurčené náboženské sekty. Chvíli jsem váhal, ale pak jsem se rozhodl, že se do Chile osobně vypravím. To bylo v roce 1979 v době Pinochetovi diktatury. Všude na venkově panovalo "stanné právo", ale já byl rozhodnut dostat se do městečka, které se nachází ve spodní části tohoto státu při pobřeží a nazývá se Parral. Právě nedaleko tohoto města se měla nacházet zmíněná kolonie.

Nakonec jsem se jednoho červnového nedělního rána v roce 1979 rozhodl do této podivné kolonie osobně vypravit. To jsem ještě netušil, jaké důsledky pro toto rozhodnutí bude mít. Tento můj příběh je poměrně rozsáhle popsán v materiálu "Zavrženíhodné spojenectví". Takže skutečně jsem se do této kolonie nakonec dostal.

Ovšem prakticky ihned jsem byl zdržen. Byl mi odejmut můj pas, byla mi zabavena kamera včetně filmu a nesměl jsem odejít. S úžasem jsem zjistil, že všude kolem mne jsou Němci. Žádný Chilan, ale Němci. Po poměrně dlouhých tahanicích mi bylo dovoleno odejít, ale musel jsem okamžitě opustit Chile.

Když jsem cestoval do hlavního města Santiaga na letiště, kde jsem měl pronajatý hotelový pokoj, byl jsem opakovaně i v autobuse kontrolován chilskými vojáky, kteří se evidentně zajímali o to, zda skutečně zda jsem to skutečně já, kdo sedí v autobuse a zda cestuji do Santiaga na letiště. Když jsem se konečně dostal do svého hotelového pokoje, čekal zde na mne anonymní vzkaz s tím, že již mám na nejbližší lince provedenou rezervaci místa.

Musím se vám přiznat, že jsem byl doslova šokován tím, jaký měla v roce 1979, tedy neuvěřitelných 25 let po II. světové válce v Chile vliv přežívající nacistická síť. Později jsem pochopil, že podobná situace panovala i v Bolívii Argentině nebo Paraguay. Pochopil jsem, že celých 25 let po skončení války existuje přinejmenším v prostředí Jižní Ameriky rozsáhlá nacistická síť, která žije z nakradených finančních prostředků a zlata, které se nacistům podařilo dostat za hranice "Třetí Říše", ještě v době než II. světovou válku prohráli.

V této chvíli jsem si také uvědomil, že "nacistická strana" nebyla "pouze" tehdejší politickou stranou, ona byla doslova "kultem". Pakliže se na mnohé z II. světové války podíváte těmito očima, pak lépe pochopíte, o jakém druhu zla tu vlastně hovoříme. Pochopil jsem, že ti staří váleční zločinci, kterým se bohužel podařilo uniknout spravedlnosti, mají své následovníky s přežívající zvrácenou ideologií a filozofií. Věřte mi, že v tuto chvíli mi vůbec nebylo dobře na Duši.

Bill Ryan (BR): Odpusťte mi, že vás přerušuji, Petře.

PL: Nevadí.

BR:  Z toho co říkáte, lze ovšem implicitně vyvozovat, že tyto síly mají dodnes hlubokou podporu uvnitř vlád celé řady jihoamerických zemí na jedné straně a na straně druhé mohou velmi zásadním způsobem tyto vlády ovlivňovat?

PL: Samozřejmě. Mnohé z toho co jste naznačil, závisí na tom, jaký vládní systém je momentálně u moci. Vezměme si jako příklad třeba Bolívii. Klaus Barbie, který byl ve Francii nazýván "Butcher of Leon", byl člověk, který měl na svědomí snad všechny druhy válečných zločinů. Vidíte a v jedné chvíli se tato osoba stala šéfem tajné policie v Bolívii. Chci tím říci, že měl doslova federálně garantovanou vládní pozici. Walter Rauff žil velmi dlouhou dobu v Chile.

Walter Rauff byl člověk, který navrhl jednu z nejzrůdnějších technologií - mobilní plynové komory do kterých se vháněly výfukové plyny. Tento muž má na svědomí smrt obrovského množství tehdy uvězněných osob. Asi vás bude šokovat, když vám povím, že tato osoba našla azyl nejen v oblasti Jižní Ameriky, ale i na Středním Východě i v Asii a v určitém rozsahu dokonce i v Austrálii.

KC: A ve Spojených Státech také?..

PL: Samozřejmě. Máme k dispozici velmi mnoho případů, kdy byli přímo v USA odhaleni žijící váleční zločinci. V jisté době jsem se seznámil s případem člověka, který dlouhou dobu fungoval jako vrcholný představitel rumunské pravoslavné církve ve Spojených Státech. Podařilo se mi zjistit, že během II. světové války byl na pozici arcibiskupa, přičemž byl vlastníkem "německého železného kříže" a byl členem rumunské nacistické organizace, která byla nechvalně známá mučením rumunských vězňů.

Tento člověk coby naturální nacisty uprchl na konci II. světové války do Spojených Států a ačkoliv neměl potřebné seminární školení, pokud jsem byl schopen zjistit, bylo mu umožněno převzít jednu odnož rumunské pravoslavné církve v USA a v podstatě by snad nebyl nikdy objeven, kdyby nemusel zhruba před dvaceti lety opustit zemi.

Takže situace je taková, že jsme pomáhali mnohým lidem v útěku. V určitém rozměru do toho byla zapojena i katolická církev. Během II. světové války šlo především o tzv. "Operaci Caritas" v rámci které Vatikán zprostředkoval pasy mnohým válečným zločincům, kterým se právě díky této "pomoci" podařilo utéci do Jižní Ameriky. Tak takový byl Vatikán.

Ve skutečnosti nemusíme chodit nikam daleko. Spojené Státy byly samy doslova skandálním způsobem zainteresovány do tzv. "Operace Paperclipe", kdy jsme převedly velké množství nacistických vědců pod ochranu USA za to, že nám pomohli s kosmickým programem a za to, že bylis schopni se vykoupit svými vědomostmi a dalšími tajnými materiály z nacistického výzkumu.

Takže jsem se postupně začal hodně intenzivně zabývat tím, proč my ve Spojených Státech jsme začali zaprodávat své duše něčemu tak ohavnému jako je zločinecká organizace "SS". Kde je tedy skutečná spravedlnost, která by měla spravedlivě a stejným metrem soudit ty, kteří páchali ona neskutečná zvěrstva během II. světové války. Jak je možné, že jsme schopni těmto lidem poskytnout práci (a často velmi lukrativní práci) a vysoké pozice v našem průmyslu?

Walter Dornberg je zářným příkladem takového způsobu fungování ve chvíli kdy získal zcela bez problému práci ve správní radě "Bell Helicopter". Další podobné případy naleznete například v programu lékařství pro kosmické lety v Texasu v Texasu na letecké základně "Randolf", ale to všechno je velmi velký případ.

-pokračování-