Rozhovor s Brentem Millerem: Blíží se posun pólů? (2)

Knapp George

Knapp George

autor

27.01.2009 Rozhovory

GK: Už si se zmiňoval o Mayských proroctvích a Mayském kalendáři, který končí v r. 2012 a každý pak předpokládá, že to znamená konec světa. Z reálného hlediska - jak to, že to Máyové věděli? Máyové přece nebyli žádnou technologicky vyspělou společností. Žili v džungli ve středu Ameriky. Jak je možné, že pronikli do tohoto poznání před tisíci lety?

BM: My vlastně nevíme, jak získali své vědomosti. Víme ale, že jejich matematika, byla velmi pokročilá. Byla dokonce dál, než matematika kterou dnes používáme. Neměli počítače, takže nemohli spočítat věci rychle. Jejich kalendářní systémy, jsou mnohem přesnější a preciznější než ty, které používáme dnes. Opravdu netušíme, odkud mohli mít tyto znalosti. Pravdou je, že teprve před pár lety bylo stanoveno, že jimi citovaný "den zakončení éry" není ve skutečnosti konečný den. Je to den zakončení velkého cyklu, po kterém následuje nový - Nová éra / Nový věk. Cyklus končí 21. 12. 2012 a jeho konečný den odpovídá nejbližšímu bodu, kterého Země a naše sluneční soustava dosáhne vůči galaktické rovině, což bylo potvrzeno zatím jen našimi astrofyziky v průběhu posledních pár let za použití počítačových modelů. Takže, otázka jak toto mohli být Máyové schopni stanovit pár tisíc let dozadu je opravdu za naše chápání.

 

GK: Takže centrum galaktické roviny, je jaksi základem tvých předpovědí o přicházejících událostech, které nemusí být zrovna veselé. Říkám to správně?

BM: Správně.  A ono to již začalo. Galaktická rovina je husté gravitační pole. Čím blíž jsme jejímu středu, tím hustější se pole stává. Když, se dostaneš za polovinu, pole se stává méně husté. Není to papírově tenká linie ve vesmíru, ale vlastně spirálově točící se plocha, kterou obíhají všechny hvězdy naší galaxie - mléčná dráha. Naše sluneční soustava se svojí hvězdou "Sluncem" se cyklicky pohybuje nahoru a dolů s danou periodou. Polovina této periody je zhruba 11 500 let. A my se přiblížíme k tomuto bodu této půl-periody v příštích pár letech.

Díky způsobilosti roviny a naší sluneční soustavy trvá zhruba 20 let projít skrz. Nyní se nacházíme asi v půli cesty. Začalo to v roce 1998, kdy Země začala cítit efekty tlakové vlny neboli gravitační vlny z galaktické roviny působící na naší sluneční soustavu. Úplně první efekt, který jsme viděli, byla náhlá zástava "Chandlerova chvění Země", což je velmi stabilní chvění, které se po stovky let neměnilo, ale od roku 1998 se chová doslova vztekle.

Další věc, kterou jsme pozorovali, bylo, že v roce slunečního minima, Slunce začalo chovat takovým způsobem, že tolik slunečních erupcí X-třídy jsem v životě neviděl. Popravdě pár erupcí bylo daleko za hranicí měřitelnosti pozemských satelitů a dva satelity to dokonce vyřadilo z provozu. V podstatě bylo nutné znovu definovat stupnici X-třídy. Ve skutečnosti se neví, jaká byla nejintenzivnější erupce, jelikož hodnoty vylétly mimo stupnice, ale odhaduje se, že by mohla být někde mezi X-28 až X-43.

 

GK: Takže změny, které se dějí na naší planetě, jsou výsledkem toho, jak naše sluneční soustava prochází skrz střed galaktické roviny?

BM: Ano. Nejbližšího bodu dosáhneme dne 21. 12. 2012.

 

GK: Myslel bych si, že by to muselo být opravdu těžké vypočítat. Jak jsi říkal, galaktická rovina není čára jako fotbalové hřiště ani nic podobného. Musí být enormní velikosti  a určit, kde přesně je ten střed by bylo pěkně složité. Nevíme, kde jsou hranice naší galaxie a ani její příčnou délku. Jak to ti Máyové mohli zjistit?

BM: To skutečně nevíme. Upřímně řečeno, stále nejsme schopni pochopit, jak mohli mít takové znalosti. Ale už i dnešní astrofyzika si umí spočítat, že se přiblížíme do 3 stupňů k centru galaktické roviny a poté se od něj začneme vzdalovat. Takže my jako sluneční soustava tam budeme mít největší gravitační sílu.

 

GK: Co je jiného na bodu v galaxii, kde se nacházíme teď? Co je ten fyzický rozdíl, který by ovlivnil naši planetu, pakliže se přemístíme do jiné části galaxie?

BM: To zní jako otázka "Co je galaktická rovina?". Úplně jsem to přeskočil, tak to se omlouvám. Astrofyzici v posledních letech došli k závěru, že každá aktivní galaxie má- spíše jen přiřazení kvůli absenci lepšího slova - "supermasivní černou díru" ve středu galaxie. Takže, jak se černé díry zvětšují, tak se otáčejí rychleji a dokonce i malé černé díry jsou absolutně pevný balík nahuštěných neutronů a jak se otáčejí rychleji a rychleji, stávají se více masivními. Vnitřek těchto větších černých děr se začne stávat více dutý, tím pádem větší černé díry mají 90% veškeré hmoty ve skořápce, která ji obklopuje. Pokud u takhle velkých děr začne rychlost narůstat ještě víc, tak také začnou nabírat více hmoty a vršek i spodek se otevře, protože rychlost otáčení je neuvěřitelně vysoká.

Neví se, co způsobuje nárůst otáčení k dosažení maximální rychlosti. Čím větší je, tím rychleji se otáčí. Takže, když se dostaneš k černé díře v centru naší galaxie, která má bilióny mil na šířku, vršek a spodek je "otevřený" vůči pozicím těles, které vlastně tvoří pás. V podstatě to není koule, je to plochý pás, který se otáčí. Gravitační vlna, která vyzařuje z této černé díry, formuje jakýsi disk (podobný gramofonovému LP), který se otáčí ve spojení s černou dírou. Gravitační vlna odtud vyzařuje v rovné ploše a pohybuje se v kruhu okolo černé díry. Všechny hvězdy v galaxii jsou přitahovány k této gravitační vlně. Nedávno se usoudilo, že galaxie jsou formovány tak, že prvně vznikne černá díra a pak se formují hvězdy, ale nevědí jak.

Hvězdy se zformují a pak se cyklicky pohybují, nahoru a dolů vůči gravitační rovině černé díry i kolem ní. Naše Slunce je jednou z takových hvězd. Pohybujeme se v rytmických cyklech nad a pod tuto rovinou. Tento rytmický cyklus je přesně ten cyklus, který Máyové dokázali spočítat a z toho určit, kdy rovinou procházíme a kdy z ní vycházíme. Máyové se o tomto zmiňují jako o temné trhlině a také poukazují, jak by řekli vědci, na atributy přemisťování směrem do černé díry. Einstein vypočítal, že pokud se přemístíte do černé díry, čas a prostor by se zdeformoval a vznikla by jakási dimenzionální trhlina.

Máyské legendy nám říkají, s odvoláním na tuto nadcházející dobu roku 2012, cituji: "Jakmile se čtvrtý roh Země posadí na temnou trhlinu, otevře se nebeský kosmický portál a uvězněné duše budou sklizeny." Ať už to znamená cokoliv, zdá se, že to naznačuje jisté souvislosti s temnou trhlinou, která obsahuje ohromnou gravitační sílu podobné té, jaká by byla vygenerována z černé díry. 

 

GK: Říkal jsi "duše budou sklizeny"?

BM: Ano.

 

GK: Tohle Máyové napsali? Vidíte nějaký vzkaz v tomto proroctví?

BM: Naše věda je založena na znalosti fyzických skutečností a tedy co vidíme je to, že věda podporuje fakt, že gravitační vlna z centra galaxie se točí a způsobuje, že hvězdy krouží nahoru a dolů, cyklicky přes a okolo galaxie. Dnešní astrofyzici si již jednotně uvědomili a ustanovili, že v centru každé galaxie je aktivní "supermasivní černá díra".

Před deseti lety byl koncept směšný a absurdní. Vůbec nevěděli, že ve středu galaxie nějaká černá díra vůbec byla. Pokud byste měli vybavení k prostoupení skrz černou díru, tak jejím proniknutím vlastně ohýbáte čas v prostoru. A tohle je ten typ systému, zdroj předpovědí, pomocí kterého hádám, že byla napsána pradávná proroctví. Důkazy, které máme, které chci tady prezentovat, jsou v první řadě věda a historie toho co se stalo v minulosti a poté až můžeme nahlížet na předpovědi.

-pokračování-


(c)2009 George Knapp

(c)2009 Brent Miller

(c)2009 Translation: Zordiaque

Další díly