Modré jablko (38)

        V současné době se mi podařilo připravit dva nové rozsáhlé materiály od autora Williama Henryho, takže jistá poměrně vyhraněná skupina příznivců seriálu "Modré jablko" bude zcela jistě potěšená. Prozatím nepovím, jakých oblastí se budou oba dva nové materiály týkat, na to bude čas po Novém Roce. Mezitím budeme muset dokončit sérii reportáží původního materiálu tohoto seriálu. Moc nám toho již nezbývá, ale něco málo ještě přece jen ano. Vždyť poslední část byla opublikována před více jak rokem, konkrétně 22. října 2007. Takže máme co napravovat. Dovolte mi tedy, abych znovu předal slovo známému světovému badateli a výzkumníkovi panu Williamu Henrymu. Pozn.J.CH. "Abych mohl v plném rozsahu prezentovat svou teorii týkající se "Modrých jablk" budeme muset navštívit další místo, které je obestřené velkým tajemstvím - Rosslynskou kapli. Nachází se na kouzelném venkově nedaleko města Edinburk ve Skotsku. Všeobecně se má za to, že tato stavba je kopií prehistorického "Šalamounova Chrámu", ale nejde pouze o tuto paralelu. Zdá se, že Rosslyn je ve velmi úzkém vztahu k Rennes. V letech kolem roku 700 n.l. žil nedaleko místa, kde později vznikla Rosslynská kaple známý skotský světec, který se jmenoval William St. Clair. Je znám jeho příběh, kdy si léčivou vodou vyléčil své oči. Jméno "St. Clair" je odvozeno z latinského "Sanctus Clarus", což v překladu znamená "Svaté Světlo". Saint Clair byl vždy spojený léčivými vodami. Zdá se, že příměr "léčivé vody" a "svaté světlo" reprezentuje jednu a tu samou skutečnost. Téměř o sedm set let později jeho jmenovec William St. Clair se stal opatrovníkem části skutečného Ježíšova kříže, který později přešel do majetku anglické královny Margarety.

         Jak je možné, že se William St. Clair stal po určitou dobu opatrovníkem tak vzácné relikvie? Zřejmě proto, že jeho rodina udržovala zpětně až do 11. století. Když manžel královny Margarety, král Malcolm III. porazil a zabil Macbetha, přestěhoval svou rodinu do Skotska, přičemž sebou vzal i onu část ostatku údajně pravého Ježíšova kříže.

        Královská rodina v tuto dobu již vlastnila tzv. "Stone of Destiny" čili "Kámen Osudu". Najednou se nejen William, ale i později i další potomci královské rodiny staly vlastníkem dvou nejsilnějších historických relikvií v dějinách lidstva - části skutečného kříže coby symbolu "svaté krve" a "Kamene Osudu", základního principu Šalamounova Chrámu. Na oplátku rodina St. Clair získala na svůj erb symbol "Vroubkovaného kříže" (Engrailed Cross).

       Krev Svaté Kateřiny

       Nedaleko Edinburgu v oblasti zvané Roslin byly lokalizovány významné léčivé prameny. Hovoří se, že tyto vody se staly významně léčivými od okamžiku, kdy do nich z lahvičky nalila krev Svaté Kateřiny, která prý pocházela z klášteru na hoře Sinai. Jméno Kateřina je odvozeninou od původního slova "Katar" a také souvisí velmi zvláštním způsobem s ústředním bodem na Nebi, který se nazýval "Tula". Ten byl podle legendy přenesen na zem sirem Galahadem, posledním rytířem vlastnící "Svatý Grál".

        Ačkoliv Sv. Kateřina žila v době krátce poté, co Konstantin Veliký dal světu "moderní" verzi křesťanství, její příběh nebyl zadokumentován až do 9. stol. V 15.stol byly činěné pokusy odstranit tuto ženu ze skupiny pantheonu ortodoxních svatých, takže sklouzla k pohanskému symbolismu. Podle legendy byla dcerou faraona, jenž zůstala pannou, přičemž konvertovala ke křesťanství, přičemž symbolicky se zasnoubila s Kristem, od kterého přijala mystický "prsten" manželství. Tento příběh může samozřejmě vyznít děsivě ve vztahu k Máří Magdaleně, o které Templáři prohlásili, že je Ježíšovým "Klíčem života". Také je velmi pravděpodobné, že Margaret ("Maggie") a William přísně střežili mnohá z tajemství včetně okultních znalostí.

        Margareta stála u zrodu kaple a William St. Clair byl v rytířském stavu ve vztahu k oblasti Roslynu. Nyní se "svatou krví" a "kamenem osudu" se stal také ochráncem "léčivých vod" čili zdroje moudrosti.

        Později za velmi krutých okolností byl William St. Clair zabit v jedné z bitev. Před jeho smrtí mu porodila jeho manželka syna Henryho. Tak započal významný řetězec dědictví po mužské linii tzv. "Pánů Rosslinu", strážců svaté krve a svatého světla.

       Rodina St. Clairů také postavila hrad, který byl pojmenován podle dvou starobylých keltských slov "Ros" v překladu znamená (výběžek, ostroh atd.) a "Lin" v překladu znamená "vodopád". Ovšem je pravdou, že pozdější rodoví dědici vnímali slovo "Ros" spíše ve významu "červený" a název Roslin pak chápali spíše ve významu "krev Krista" anebo čistě "svatá krev".

       V průběhu našeho hledání jsme se učili, že pojem "ras" nebo "ros" znamená "moudrost". Je tedy možné, že termín "roslin" nám může naznačovat, že dědici rodu St. Clair byly ve skutečnosti strážci zdroje velké moudrosti specificky související se "svatou krví", "Svatým Grálem nebo "svatým světlem"?

       Rosslynská kaple

       Jak jsem již naznačil, je Rosslynská kaple výsledkem snahy o vytvoření jakési kopie starověkého Šalamounova Chrámu. Navrhl jí sám William St. Clair. Projekt stavby byl zkompletován v roce 1434 a první práce na základech stavby byly provedené v roce 1441, přičemž první čtyři roky se pouze kopali základy. Je neuvěřitelné kolik času bylo věnováno precizním přípravám předcházející samotné stavbě. William zemřel v roce 1484, tedy dva roky před jejím dokončením. Těsně před smrtí ještě osobně dohlížel na tvorbu tisíců řezbářských děl, které se staly součástí vnitřní a částečně i vnějšího interiéru stavby.

       Každá řezbářská práce byla od hvězd na stropě k pyramidám, až k výjevům ze života Mojžíše byly nejdříve navržené graficky a teprve po schválení bylo započato s výrobou. Struktury vytesané do kamene byly nejdříve graficky navržené, po schválení nanečisto vytesané do dřeva a teprve tehdy když byly odstraněny všechny nedostatky, bylo přistoupeno k tesání do kamene.

       William si najal ty nejšikovnější mistry mnoha různých řemesel, kteří se sjeli do Rosslynu, aby zde společně pracovali na úžasném interiéru Rosslynské kaple. Mezi freskami se nachází i zobrazení kukuřice a aloe, což jsou typické rostliny pro americký kontinent. Jenže podle oficiálních historických záznamů byla Amerika objevena Kolumbusem až v roce 1492, tedy teprve šest let po dokončení stavby. Je tedy evidentní, že William St. Clair, ale zřejmě i další zainteresovaní účastníci stavby museli být velmi dobře obeznámeni minimálně s některými užitkovými plodinami amerického kontinentu. Neptejte se mne, ale z jakých pramenů čerpali.

      Jednou z nejčastějších motivů v prostředí Rosslynu je tzv. "Zelený Muž". Dodnes existují pochybnosti o tom, od kdy se tato stavba stala křesťanským atributem. Je evidentní, že tomu tak zcela jistě nebylo od samého počátku. Badatelé a výzkumníci se shodují, že přinejmenším tomu tak bylo až do roku 1862. Takže Rosslyn určitě nebyl kostelem ani kaplí i když se tato stavba dnes tak nazývá. Takže co tedy byl Rosslyn?

       Odpovědět správně na tuto otázku není vůbec jednoduché. Podle původních legend by mělo být v jejích sklepech pohřbeno všech původních devět rytířů Grálu. Existují dohady v tom smyslu, že by Rosslyn mohl být ve skutečnosti jakousi svatyní tvořící úkryt tělesných ostatků těchto rytířů. V jistém slova smyslu by tak Rosslyn mohl být něčím na způsob hradu.

       Spojení Rosslynu se Svatým Grálem je nepopíratelné. Před nedávnem byl v základech této stavby objeven náhrobní kámen Williama St. Claira. Na něm je zřetelně vytesán Svatý Grál a "růžový kříž". Pod insignií Svatého Grálu se nachází vyobrazení schody Šlamounova Chrámu. V průběhu roku 1118 se podle dochovaných záznamů mělo devět rytířů, kteří stáli u založení Templářského Řádu, provádět na půdě bývalého Šalamounova Chrámu sérii velmi utajovaných vykopávek. Na místě nalezli velký poklad a také sérii velmi posvátných relikvií. Je možné, že zde nalezli také fragmenty tzv. "Jazyka Ptáků". Se znalostmi, které nyní měli k dispozici, se vrátili do Francie, kde odstartovali "věk katedrál" se stavbou katedrály v Chartres která je mistrovským dílem v systému tzv. "hyperdimenzionálních proporcí".

-pokračování-