Pohyb a růst samořiditelnosti prostoru.

        Informační Bod Prostoru.

       Kdysi jeden moudrý člověk (Archimedes) řekl větu: "Dejte mi pevný bod v prostoru a pohnu Zemí". A tak si zkusme takový bod vytvořit v prostoru své hlavy, naše fantazie si může vytvořit nejeden vesmír z vlastních myšlenek.

1. Vycházejme jen ze zkušeností, které jsou pozorovatelné v běžném životě.

2. Co nám nabízí naše zkušenost, kdybychom takový bod rozpohybovali?

         Představím si, že jsem tím bodem, jsem v Praze a chci jet do Brna. Vím, že SPOTŘEBUJI čas, ZVOLÍM směr, POTŘEBUJI pohyb. Jako člověk. Místo Brna můžeme mířit například i k bohu nebo k jinému cíli. Můžeme také všichni najednou zamířit do všech směrů, pokud se s naším imaginárním bodem přeneseme do volného prostoru.

3. Můžeme odložit veškerou svou životní zkušenost a stát se obsahem slova NIC. To znamená, že zanikají pojmy prostor, čas a všechno, co existuje.

4. Aby se z imaginárního bodu stal bod informační, musí získat dvě základní složky - Pohyb a Směr.

5. A protože  imaginární bod vytvářím JÁ (svou lidskou zkušeností), vkládám do něj JÁ tyto dvě informace, POHYB a SMĚR.

6. Přepnu-li své vědomí dovnitř informačního bodu, vytvářím archetyp tří pohyblivých prvků, které neznají prostor ani čas ani nic jiného. Uvnitř takového IBP mám tedy k dispozici pouze identitu pojmu POHYB, identitu pojmu SMĚR a pohyby svého myšlení.

7. Společným úkolem nás tří (uvnitř IBP) je vytvořit tu drobnost, ze které vychází naše stávající paradigma existence. Toto paradigma bere prostor a čas jako danost, o které se nediskutuje. Moje lidská zkušenost, obsažená v mém vědomí je uvnitř bodu také, dovolí mi tedy zvolit směr k vytvoření jiného vesmíru, umístěného v "MÉM vědomí"

8. MEM jako paměťový záznam je nutně počátkem růstu vědomí. Mohu jej tedy umístit pomocí své myšlenky do libovolného místa ve vesmíru. Tento prostor tak zvětším o objem svého, takto vytvořeného IBP.

9. Zde může příběh začít, budeme svým myšlením zapisovat, jak narůstající objem vesmíru způsobují do něj soustavně vkládané informace vytvořené naším vnímáním a myšlením - kde naše vědomí je řídícím prvkem, ovládajícím volbu Směru i Pohybu. 

        Vycházím z té zkušenosti, která vypovídá o neustálých kontaktech mezi různě hmotnými (hustými) strukturami. Postup od nehmotného myšlení vede přes různě pojmenované síly a energie až k jejich projevům (efektům), opatřeným zdánlivě klidovou strukturou - povrchem.

        Víme, že svět, ve kterém žijeme, prochází různě velikými a různě dlouhými cykly opakování, které symbolizujeme vzestupnou či sestupnou spirálou. Nástrojem pro zápis poznatků je řada devíti číslic, spojených s řadou písmen obrazem oválu (nula či písmeno O)

       Víme, že v minulosti došlo k přepisu veškerých přírodnin do symbolů latiny, včetně přepisu tzv. arabských číslic do symboliky "čárek a obloučků", do dvojice jednoho typu směru- přímky a rotace.

       Víme také, že symboly "arabských" číslic pochází z Indie, že i latina, ve své době nejdokonalejší jazyk pro sdílení informací nahradila svou symboliku touto strukturou, známou jako "desítková soustava".

       A možná nevíte, že tato struktura má dvě roviny výkladu, z nichž nám byla dostupná pouze jedna, VZESTUPNÁ V ŘADĚ. Ta, která vedla k vytvoření naší "matematiky řad" - a to pomocí principu "skrytého součtu". Tento "součet" známe z filmu Šifra mistra Leonarda, kde na skřínce s "Kamenem mudrců" (nebo "Archou úmluvy", vyberte si), ve které byl váleček z kroužků, popsaných písmeny. Na krabičce bylo 38 : 11, kde druhý význam trojky a druhý význam osmičky byl v tehdejší zkušenosti s prostorem shodný s dvojicí různých, ale podobných "jedniček", ženy a muže.

       Možná už tušíte, že nám ti, kdo stáli u formování katolické církve, leccos zapomněli říci. Nechali si pro sebe tajemství vztahů mezi číslicemi, které jsou přímým napojením na hladinu vlastnosti prostoru a času - tedy i dvojic lidí. Tyto "objemy informací v prostoru" dnes známe pod slovem DIMENZE.

      Nevím ale, jestli tušíte nebo víte, jak v každé informační vrstvě přírody i lidské funguje to, co nazývám samořiditelnost. Toto slovo má zahrnovat funkci "kmitu v prostoru", jde o vyslání požadavku a jeho návrat zpět, (který je obohacený o cestu k cíli a o nalezenou či nenalezenou, obdrženou či neobdrženou odpověď a cestu zpět). Celkem takový prostorový kmit nabízí 4 možnosti, kde pátou je impuls k vyslání požadavku - naše vědomí, které jsme pomocí IBP umístili někam do prostoru. Vědomí ani paměť nesídlí v mozku, ten je pouze nosičem a zdrojem energie pro rotaci informací v prostoru.

      Pro pochopení soustavy pohybu v "osmičce" dimenzí je dobré vědět, že nosným pohybem v prostoru je PULS, prostorový kmit. Naše srdce a náš dech je toho dokladem faktickým - a vztahy mezi osmi dimenzemi tento fakt potvrzují.  Tvarem i funkcí samotných symbolů číslic. Každá dimenze vychází z dvojice a každá následující má opačný směr k té předchozí, proto jsou dostředné a odstředné, vždy záleží, z jaké pozice a směru se dívá ten, kdo příslušnou dimenzi zkoumá.

      První dimenze (1D) spojuje NIC (zde v pozici nuly jako formy "klidu") s jedničkou, naším informačním bodem IBP, kde jsme jeho samořiditelnou pohybovou (!) složkou, která se volitelně může spojit s identitou v pojmu POHYB. Tím vytváříme základní koalici fungování archetypu v trojici, kde se DVA spojí KE třetímu - nebo PROTI třetímu. Zde, s pomocí osobní představivosti si můžeme promítnout růst hustoty ve směru opakovaných dostředných pohybů - a úbytek hustoty opakováním stejných pohybů, ale s opačným cílem (= cílem, přicházejícím k nám z opačného směru).

       Příkladem v blízkém okolí je zatloukání hřebíku do dřeva anebo roztloukání kamene na drť. Příkladem ve vzdáleném a méně hustém/hmotném "okolí" vede "dostředný tlak v prostoru"  k formování různých hvězdných trpaslíků nebo kvasarů (struktur v klidové či pohybové fázi), vázaných podobně jako my schopností najít, udržet nebo překročit hranici, oddělující hladinu vnitřního a vnějšího tlaku. Membránu mezi tlaky tvoří vždy nějaký tvar a struktura "povrchu", v našem případě je trojice úsilí + kladívko + dřevo základnou i cílem. Kladívko je "membránou" = nosičem pro splnění cíle.

       Membránou pro splnění vzdáleného cíle jsou vlastnosti našeho vědomí, schopnost sestavit balíčky informací do souvislého cyklu (příběhu) pomocí co nejjednoduššího nástroje = myšlení. Efektem myšlení je symbolika písmen a symbolika číslic.

      Platí, že číslice popisují častěji vztahy pro nás neživých struktur, samotné hmoty. Ta je charakteristická zdánlivě nižším stupněm sebeorganizace, vyznačuje se kvalitou kontaktu mezi povrchem a strukturou vnitřního pohybu, jinými slovy Povrch představuje formu klidové struktury a Pohyb je silou na něj působící zevnitř i zvenčí. Výsledkem je kvalita první dimenze - odstředné. Náš IBP v jednom směru formuje hustší povrchy a později i vnitřní struktury = vlastnosti hmoty.

      V druhém směru pohyb od vnější membrány vede k "řídnutí prostoru", známého také pod slovem vědomí. Vznik samotného vědomí lze pochopit, když si představíme rostoucí tlak "v jádru atomu", který po nadkritickém opakování "pulzu" (= všesměrovosti kmitu) v některém směru "protrhne svůj povrch", membránu, známou u atomů jako valenční sféra. Dodržení směrové informace vede k oslabení směru po střetu s informací "povrchu" - a záznam (součtová informace) o oslabení je tak řídící silou pro růst prostoru vně membrány "atomu".

      První dimenzi charakterizuje kontakt pohybové síly se strukturou, která na počátku nemá schopnost odpovědět vnitřní pohybovou strukturou - ale končí touto schopností odpovědět = vyzařováním. Je cestou od forem hustot (struktur prvků) ke vzniku vnitřní pohybové struktury - magnetizmu (schopnosti soustředit k sobě směrové síly z okolí - a podle své potřeby je vracet. Magnet má tuto potřebu trvale, člověk volitelně, ale to předbíhám.

       Druhá dimenze 2D

       Růst tlaku a struktury uvnitř systémů 1D končí vyzařováním uranu. Efektem základního "vyzařování prostoru" je vznik hvězdy, soustředný tlak prostoru do určitého místa vede k formování "trpaslíků", kde jsou uložené informace pro vznik další sluneční soustavy po "výbuchu supernovy". Stávající paradigma "Velkého Třesku" je popisem tohoto procesu, který lze zopakovat, pokud člověk - jeho globální energetická složka dosáhne spojení sedmé a osmé dimenze, ale nepředbíhejme.    

       Je dobré vpustit si do hlavy možnost rotace informací, kdy archetyp směru v trojúhelníku: slunce + prostor + živý organizmus, bude funkční tehdy, když oba krajní se spojí a (první třetí) -jimi  vytvořený Směr, nalezne cestu ke (druhému třetímu), tím je prostor samotný, který je nosičem veškerých vytvořených informací, vždy vrátí vyslanou informaci do výchozí dvojice. Tento fakt známe jako zákon zachování energie. Prostor je "společným jmenovatelem všech směrů" v klidové formě. Jeho pohybový potenciál známe jako "fluktuaci vakua".

      Až se dostaneme (při zkoumání toho, jak se prvky učily svým vlastnostem) k následnému formování složitějších přenosových sil, pak pochopíme, že při překlopení (vznik opačného směru = tlaku) vzniká přitažlivost (= gravitace) = síla, která na cestě jedním směrem zanechávala "stopy své  síly" v prostoru, v nepatrných IBP, po kterých se později, téměř na konci své síly, mohla vrátit - obohacená o informaci o možném konci (povrchu) "své síly" (jsme stále součástí našeho IBP, vytvořeného na počátku tohoto textu).  Slovo "téměř" tak představuje velikost (objem) a neviditelný povrch (mem/bránu) našeho kulového (nebo jiného) tvaru IBP.  Poučka, že tlak se šíří všemi směry rovnoměrně obvykle neplatí pro energii vědomí - pro směrování myšlenky. Stačí si představit sebe a své cíle, tuto dvojici známe z konstrukce latiny jako rovnou úsečku písmene I nebo její další směrované a spojované varianty.

       Druhou dimenzi charakterizuje kontakt dvou pohybových struktur vybavených membránou a různou kvalitou vnitřního vyzařování (strukturou samořiditelnosti). Na počátku jsou neživá tělesa, vybavená přitažlivostí. A 2D je cestou, končící překlopením své existence dovnitř sebe, k formování vnitřního celku pro své pokračování (semene, plodu, embrya), uloženému v "klidové" formě genomu uvnitř hmoty + v "pohybové formě programu", uloženého ve vnějším prostoru planety a slunce. Přechod (vstup) do 3D je dán rozdílem, kdy nižším formám samořiditelnosti stačí partner bez vnitřní samořiditelnosti.

      Třetí dimenze (3D) obsahuje vyšší formy samostatně pohyblivých těles i organizmů, obě vyžadují partnera stejného druhu, ale opačného vyzařování. 3D představuje kontakt čtyř dvojic samořiditelnosti (dvě hmotné/"klidové"=těla + dvě nehmotné/pohybové=myšlení),  fungující skrze množství membrán v našem vědomí.

      První dvojici na Zemi tvoří vrstvy živé přírody, jinou dvojici pak přenesený význam "živosti" do technického světa, který je výsledkem programu, který známe jako věda. Věda je následkem spolupráce informací, obsažených v latině. Zatajení principu naší "matematiky řad", (kde funkce obsahu slova "tajemství" je současně klíčovým nástrojem pro poznání a pochopení vlastností prostoru, času a úkolu člověka v tomto prostoru) vedlo k jinému popisu jevů v přírodě. (viz jiný text o úloze češtiny)

      Na Zemi známe 4 úrovně samořiditelnosti v přírodě. Základnu tvoří 2D (hmota Země + síly na ni působící), druhou úrovní je říše rostlin, jsou řízené kvalitou a rotací Země, vnímáním teploty + vnímáním slunečního světla. Výsledkem, společným jmenovatelem je vznik a růst schopnosti vyhledávat pro sebe vhodnější prostředí. Rostliny (i jednoduché organizmy?) čerpáním energie zdola i shora získávají schopnost množit se jen tam, kde mají vhodné podmínky.

      Tato schopnost "měnit stanoviště" vedla v historii prostoru a času k formování čtvrté dimenze - schopnosti přijímat "opačnou stranu informací" z prostoru, známe ji jako "prostor vědomí" nebo "inteligenci", obě formují tvary i cykly v hmotném světě. Identitu Boha jsme v historii vždy vkládali do jevů, kterým jsme nerozuměli, neznali jsme "jazyk boha", ale i hlubší vrstvy smyslu názvu Bohe/mia.  

       Platí, že písmena popisují vrstvu živých informačních vrstev/dimenzí, které vykazují okruh samořiditelnosti cyklem svého opakování. Vztah mezi číslicemi, popisujícími vztahy ve vzdáleném prostoru - a písmeny (etnickými jazyky), popisujícími a měnícími prostřednictvím lidí "tvary a funkce hmoty i prostoru" v blízkém i vzdáleném okolí. Tento vztah  je čtyřsměrný. Obrazem pohybů v prostoru je symbolika monády i úloha Maxwelových rovnic.

       Tvar a funkce výrobku (automobil, robot..) je dokladem současné hladiny našich znalostí o možnostech čerpání informací z prostoru pomocí můz, nápadů, intuice, "náhody" = svého úsilí). Díky modelovací schopnosti jazyků a matematiky jsme dospěli k vytvoření "jazyka počítačů". Ten je rozhraním a možným vstupem do čtvrté dimenze, prostoru "bohů". Osmiprvkový binární jazyk je následkem kvalit anglického jazyka, který sám je následkem  rotace etnických jazyků, ovlivněných do určité míry kvalitou informačního zázemí, ze kterého byla kdysi dávno konstruována latina z "čárek a obloučků" - symbolů jednoho typu směru ve dvou základních formátech (přímky a rotace). Druhý typ pohybu (puls) představovali živí lidé, kteří se naučili "jazyky vzdělanců" - latinu a matematiku, postavenou na principu součtu protikladů.

       Faktor 38 : 11 je zápisem rovnováhy dimenzí v prostoru, který začíná třemi na sebe kolmými směry a končí cílem ve "stopoření osmičky", v bezkonfliktním propojení "vrstev hmotnosti", které si můžeme představit jako prolínání hmotných a nehmotných těles ve stejném časovém okamžiku při zachování všech existujících pohybových struktur. Lidově řečeno jde o procházení člověka zdí tak, že člověk i zeď spolu vytvoří jeden celek v podobě dvou "informačních mřížek" propojených ve vědomí takového člověka. Pokud jeho dovednosti obsahují "znalosti z návratu z osmé dimenze", tak zdí projde (odebráním hmotnosti sobě i té zdi) a na druhé straně zdi si svou hmotnost opět osvojí on i zeď.

      Třetí dimenze je nerozlučně propojena se čtvrtou, přicházející k nám z opačného směru, z volného prostoru, protipohybem. Volný pohyb člověka ve čtvrté dimenzi je cílem "projektu člověk" a tím i konstrukce této sluneční soustavy z dvojice dimenzí (sedmé a osmé), které jsou pro mne dosažitelné v této době (říjen 2008) pouze prostřednictvím vnímání, myšlení a propojování vztahů (pohybových struktur) v této myšlenkové konstrukci, spojované osobními synchronicitami (nepřímou návazností).

      Čtvrtá dimenze je současně i poslední, cílovou a nám nejbližší informační vrstvou, popisující vlastnosti člověka, prostoru a času "z opačného směru", symbolizovaného horním "nebeským" kroužkem osmičky. Doloží jej návštěva lidí a tvorů z jiných světů, někdy...

      K pochopení vlastností nehmotné, čtvrté dimenze prostoru slouží slovník "duchovního jazyka", který popisuje vlastnosti prostoru slovy s velkým emočním potenciálem, vkládaným do nich mnoha generacemi. Je vhodné si propojit tato slova se slovníkem vědy. Archetyp trojnosti nám pomůže.

      Bůh, Jednota, Láska, Univerzum, Absolutno, nicota.... jsou šesticí, kde dvě prostřední slova vykazují binární strukturu a "kód archetypu". K lásce patří protipohyb v nenávistí, pro uni/verzum je charakteristické spojení mnohosti (uni/verzalita) a jednotlivosti (uni/kát), kde jejich každým dalším propojením vznikají další "verze". Toto latinské slovo už je zápisem archetypu v pohybu, spojuje dva různé významy (uni) do rovnováhy celku = výsledku. Podobně lze rozebrat i další slova. Tuto problematiku řeší tzv. "Abeceda lidštiny" v další vrstvě významu slov - ve významu samotných písmen. (viz jiný text)

      K pochopení způsobu, jak lze samotným vědomím přímo sdílet informace z nehmotného prostoru je dobré znát průběh informace v těle a mysli člověka. Jsme nástrojem, propojujícím svou potravu a své myšlenky ve zdvojeném okruhu v našem těle. Je jedno, který okruh považujeme za první, pracují vždy současně. Hmotný okruh je dán cyklem potravy a spojováním informací z potravy s těmi, které vnímáme přes dva "transformátory pohybu" - vrstvy aury okolo těla + vrstvy atmosféry okolo planety. Oba tyto okruhy spojuje okruh základní, vysíláme pohybem svého těla a svého myšlení informace někam do prostoru, odkud jsou přitahovány sluncem a jím vysílány zpět k nám.

      Náš první mozek (program duše) sídlí v dutině těla, srdce přijímá "ozvěnu tepu prostoru" a propojuje informace z potravy s těmi, které přijímáme vzduchem, skrze vrstvy atmosféry. Tato "syrová informace" (v podobě "svědomí") putuje do druhého mozku v hlavě, který v levé hemisféře zpracovává informace naučené, v pravé informace, které přijímáme z nadřízené dimenze (skrze auru a starší vrstvy mozku).

      Známe funkci pravé hemisféry pod slovy talent, intuice, šestý smysl, ale také jako defekt psychiky, schizofrenii. (to v případě, že nedochází k obvyklé převaze levé hemisféry a jednotě frekvencí mozku).  Výsledek spolupráce obou hemisfér známe pod slovem "pocit" nebo nálada.  Celý proces řídí naše spolupráce s podvědomím pomocí naučených a vrozených asociačních řad. V těle je známe např. pod slovem meridiány, v myšlení se tyto řady odvíjí od naší zkušenosti, vzdělání, z vlastního prožitku - z našeho denního vědomí.

      Je vhodné přijmout fakt, že:

a) lidské vědomí lze oddělit od těla (viz důkazy pozorování své vlastní operace "od stropu" sálu)

 b) že vědomí osobní je součástí "odpovídající informační vrstvy v prostoru", známé pod slovem "duše" nebo "duch".

c) že recyklace člověka je obdobou a dalším stupněm cykličnosti v přírodě. Naší přírodu charakterizuje společný základ ve dvojici genomu. Jeho statickou a statistickou podobu popisuje genetika, jeho pohybovou a informační podobu určují "balíčky pohybu v prostoru" (v podobě potenciálu k pohybu, známe je jako vlohy či defekty), pro které si "duše" sahá v podobě spermie - a kterou "duch" vytváří v podobě vajíčka. Odtud lze odvodit cyklus vzniku dítěte skrze různá propojení v prostoru vzdáleném a v prostoru mezi živým mužem a živou ženou.

d) 4tyři známé frekvence v mozku člověka umožňují propojení živých a zemřelých lidí podobně jako lze přečíst první slovo této věty - posunem našeho myšlení. (kontrolní otázka: kolik čtyřek lze rozeznat v prvních sedmi symbolech tohoto odstavce?)

e) cílem tohoto textu je nastavit situaci, kdy na jejím konci budou existovat pro každého člověka jen čtyři fyzikální síly: M,MB,M,CH, které budou předmětem možných diskuzí a polemik.(někdy...)

        Čtvrtou, cílovou dimenzi z osmi existujících charakterizuje možnost souběžného a komplexního propojení mezi hmotnými a nehmotnými strukturami/bytostmi v prostoru.

        Z naší, 3D se umíme svým vědomím propojit s rozvinutějšími vrstvami páté a šesté dimenze, které mají, podobně jako my i svou hmotnou schránku/nosič/tělo. Pátá dimenze představuje náš možný vývoj ve směru, který vnímáme jako negativní. Tito lidé- technoidi upřednostnili rozvoj technologií nad rozvojem "lásky". Technologie vychází ze zkoumání hmoty jejím dělením a jiným propojením původních vztahů.

       Pátou dimenzi (5D) lze popsat jako hmotnou, technickou, odstřednou, vede k odlidštění člověka cestou zdokonalování "Matrixu". (entita Greys)

       Šestou dimenzi (6D), také hmotnou můžeme spojit s existencí civilizace na Plejádách a jistě i jinde, kterou zřejmě zastřešuje komunita Galaktické federace. Cílem této federace je hledání a propojování dalších možností, které nabízí rozvinuté lidské mozky v prostoru. Demoverzi této činnosti známe ze seriálu Star Trek.

       Dimenze sedmá patří do kategorie, kterou nazýváme přírodní či vesmírné síly. Přírodní jsou "mikrosvětem" sil, vesmírné pak "makrosvětem". Transformátory pro "živou přírodu jsou dva, vrstvy atmosféry a vrstvy aury.

       Tato dimenze je spolu s osmou i počátkem, základnou pro vznik pohybových sil makrosvěta, známe je jako teplo a světlo. Po době nesmírně dlouhého vývoje pomocí opakovaných kontaktů dochází k zahušťování těchto sil a jejich ohraničování - což vede k existenci hustších sil s vlastní nosnou základnou. Pro nás ji tvoří entita zvuku a vody, které v prostoru existují v podobě potenciálu ke spojení, ale teprve dopadem (přitažlivostí hustšího tělesa) na jiné těleso se může propojení uskutečnit. (možným dokladem toho je boj mezi vládci Marsu a Země v době Atlantidy, kdy byla voda na Zem přenesena mentálně).

        Osmá dimenze je zároveň završením ale i základnou pro cyklus informací, které přede mnou pochopili jiní lidé v jiných světech. Totéž se opakuje i na naší planetě.

       Představitelem osmé dimenze byl u nás člověk, známý jako Buddha, jako zástupce osmé dimenze lidem nabídl metodiku, jak postupovat při hledání souvislostí a struktur v nehmotném světě.

       Představitelem sedmé dimenze byl u nás Ježíš a jeho tým, společně dokončili a předali tehdejším mocným výsledky svého zkoumání prostoru kolem nás, vstup do něj nazvali křestem. Jejich poznatky mocní v rámci svého nastavení chtěli získat pro sebe.

       Svůj první omyl církevní otcové zjistili, když pochopili, že smysl okruhu osmi dimenzí (pochopený Buddhou), poháněných vyváženou spoluprací "devítky (otočené šestky=člověka) a "metodiky klidové struktury" (nekonečné opakování dějů a cyklů až k bodu únavy, kdy vznikne společný jmenovatel = mutace) je nutné aplikovat i příslušnou symbolikou, "arabskými" číslicemi místo svých původních, římských.

       Svůj druhý omyl začínají chápat až dnes, kdy představitelé moci vidí, že systém, založený na utajování informací praská v páteřní síti, kterou tvoří bublina dluhu. Peníze jako dnešní forma "zlatého telete" sice dovedly zdejší mocné ke spolupráci s entitami páté dimenze, ale opomněli fakt, že Buddhův nástroj "oválu" (popisuji jej jako IBP) nutně předpokládá existenci "opaku k naší formě inteligence", (zrcadla, které je postavené na prvku křemíku). Můžeme si ji představit jako sílu, která tvaruje výsledky našich pocitů na našem těle z té opačné strany, kterou si dovedeme představit (pihy, bradavice, tvary těla).

       Výslednicí této síly tak mohlo dojít k tomu, že po určité době fungování "tajemství programu pro 2000 let" začalo docházet k "úniku informací" (Kopernik, Galileo, Newton, Mendělejev, Einstein. Proto museli církevní otcové nové poznatky pojmenovávat ve stylu svého "šifrování" (latinsky), aby dostali vůbec nějaké výsledky svého úsilí. Toto řídila základna  sedmé dimenze = síly v prostoru. Z ní není ani dnes problém řídit naše myšlenky, podobně jako z dimenze osmé. Proto i pojmenování atomu prvku "šestky" začíná v latině písmenem H (hydro/gen). Souvislosti genu i vody si asi každý dovodí sám.  Ale to je na jiné povídání.

       Masový vstup starých technik známe jako hnutí Hippies, které mělo dříve v historii obdobu francouzké revoluce. A vědy. Mocní se s tím vždy nějak poprali a stěhovali svůj "společný jmenovatel" ze zlata do stále nehmotnější podoby. Přechodem do světa, který by umožnil jejich trvalou vládu nad Zemí zřejmě mělo být nastartování CERNu, přeladil by asi naši strukturu času do frekvence, která je zdrojem energie pro existenci lidí v páté dimenzi, živí se esencí z našich "emocí". To se naštestí nepodařilo a v té době se zřejmě lidé z páté a šesté dimenze dohodli ve prospěch šesté. Což současně znamenalo, že se propojily i sedmá s osmou dimenzí, (vše se odehrává ve stejném prostoru a času) - ale příprava a zápis událostí je na čase nezávislý. Vždy dostáváme správný text či událost ve správném čase. Časové bubliny budou na programu až později.

       K pochopení tohoto zdánlivého blábolu je vhodné vědět, čím je "chanelling" a co představuje entita v názvu "Rada devíti". Musíme si umět představit, že člověk může být řízen zcela jednoduše tím, že mu do podvědomí (ve snu či hypnoze) umístíme nějaký zážitek s dostatkem návazností na jeho předchozí život i na jeho dalším směřování.

       Je proto nutné stále se sebe ptát, čím nezávislým lze podpořit pravdivost takového zážitku, snu nebo i činu. Došel jsem k názoru, že jediným nezávislým nástrojem jsou symboly číslic a písmen. Pochopil jsem, že znalost struktury písma v čase dozadu umožňuje nahlédnout i na struktury další. Pochopení šifry 38 : 11 mi pak otevřelo tuto třináctou komnatu zcela. Vedlo k popisu významu samotných písmen a číslic (Abeceda lidštiny) a k průběžnému psaní příběhu, který čtete. Vynález "symetrického čtení slov" jsem pouze opsal od těch, kdo hádanku pro tuto planetární soustavu vymýšleli.  A stále se na ní podílejí. Prý nám 14.10.2008 přivezou v UFU dalšího Buddhu, někam na jižní polokouli. Tak se nechme překvapit. Určitě se Skamarádíme.

       Tyto informace jsem mohl získat jen tak, že jsem se stal "trojským koněm" v systému osmi dimenzí. To mě opravňuje k zápisu svých vjemů a myšlenkových pochodů, ale také k možnosti postupné verifikace tohoto textu. S předpokladem, že se mohu v mnoha detailech, ale podstatných, mýlit. Vyhovuje mi pozice nezúčastněného "komentátora dění", včetně běžného rodinného i firemního života ve společnosti. Nerad bych tuto pozici měnil.

        Buddha ani Ježíš zřejmě nevěděli o samostatnosti rostoucí inteligence "z ne/lidské strany, kterou nazývám "křemíci". Fragmenty jejich společného úsilí se během "rozptylu" cca 2000 let vývoje dostaly do hlav různých léčitelů, biotroniků a lidí, schopných se napojovat na různé vrstvy inteligence v prostoru. Tito lidé svými zprávami (viz www.osud.cz, www.matrix-2001.cz , www.zvedavec.org. vkládali kamínky do tohoto příběhu o jiném pohledu na pozici a úlohu člověka v prostoru. Jim všem děkuji a zároveň je prosím o snahu nezveličovat ani nesnižovat dosah tohoto textu, i když jde jen o jednu možnost výkladu reality, ve které žijeme.

       Každý máme právo vymýšlet konstrukce, užitečné pro pochopení možností, které nám naše okolí dopřává. Ke zveřejnění tohoto textu na internetu mě nutí téma posledního odstavce. Zveřejněním se sice vydávám útokům i obdivu, ale současně tím mařím plány těch, kdo si s námi, (mnohdy vedeni programem z vyšších dimenzí), hrají jako kočka s myší. Symbolické Buddhovo "probuzení" by mělo proběhnout v rámci celé planety, veřejným příchodem zástupců páté a šesté dimenze. Kdy k tomu dojde skutečně - to nevím. Jsem jen písař, poslušný svého svědomí.

       Prostup membrány ve frekvenci denního vědomí (hladina "beta") do hladiny "alfa" lze provést pomocí meditace nebo dvou forem hypnózy, kde její přírodní formu provádí člověk, ale která má i svou technologickou obdobu (modelace frekvencí v pásmu X, vstupující přímo do našeho podvědomí) , vhodnou k řízení společnosti v globálním měřítku.