Věk Vodnáře a 2012, aneb cykly času

Šeterle David

Šeterle David

autor

09.10.2008 Paradigma "2012"

        Shrnul jsem v tomto textu, k čemu jsem došel v poslední době, co se týče Věku Vodnáře (jaký je cyklus věků, kdy působí duchové času, v čem je specifický Věk Vodnáře) a 2012 (konec a začátek velkého cyklu Slunce, konec jednoho mayského kalendáře).


        Víra, rozum a vědomí

        Rád bych teď popsal můj vztah k Věku Vodnáře a podobným hnutím očekávající zásadní změnu v kvalitě života na Zemi. Myšlenka Věku Vodnáře mi přišla jako přirozená, přijal jsem ji a vyjadřovala mé hlubší pocity. Nacházel jsem se ve sladkém období od duchovního procitnutí, čímž jsem se otevřel jiným pohledům na život, přes sladké "dětské" období víry až po dobu snahy rozumem pochopit zmíněnou myšlenku stejně tak ony jiné pohledy. Ptal jsem se, zda to, co cítím za "Věkem Vodnáře" se týká mě individuálně, skupiny lidí, a nebo je to skutečně globální záležitostní a "objektivní" skutečností na planetě Zemi.

       Jako obvykle u těchto otázek, na místo "a nebo" se více hodí "a zároveň". Jsme multidimenziolní bytosti: skutečnost se skládá z mnoha vrstev, u různých skupin bytostí převládá různá kvalita a kvantita vědomí, a tak i co se týče našeho tématu, mnoho různých lidí popisuje mnoho různých věcí, přičemž se často snaží dojít ke své vlastní věci a výlučné pravdě. Vidíte tu úsměvnou povahu lidského života? Nám připadá smrtelně vážná a denní dohadování a nedorozumění ztěžují život.

       Ale prosím, pochopte, nikoliv že "už" je čas to pochopit, ale spíše že teď je ta správná doba, teď jsou duchové doby nakloněni k tomu, aby jme pochopili a změnili kvalitu života: jako výsledek existence zákona svobody a existence různých bytostí zde máme jedinečný pohled na život každé bytosti. Tuhle skutečnost je důležité si uvědomit. Nepochopení této skutečnosti lze obrazně i doslova chápat jako babylónské zmatení jazyků: nerozumíme si, nechápeme, mluvíme o jedné jednoduché věci a neshodneme se, v důsledku čehož se oddělujeme. Tak u tématu Věku Vodnáře najdeme řadu vylučujících se tvrzení: příchod věku býka nebo věku vodnáře, anebo se začátek nového věku udává různě od 18. století až po 4. tisíciletí.

      Naše pohledy jsou odlišné, ale nikoliv v tom smyslu, že by nás oddělovali, naopak nás spojují. Doplňují naši zkušenost, doplňují nás samotné, a podíváte-li se na nás z nadhledu, pak jsou naší součástí. Neboli cesta poznání je pro každou bytost různá, ale jsme jedna rodina bytostí a poznání každé bytosti je pro nás všechny cenné.

      Všimněme si ještě jedné věci: napsal jsem, že dochází k nedorozumění, když se bavíme o podobných tématech s odlišně smýšlejícím člověkem. Doslova nedo-rozum-ění. Rozum má důležitou úlohu v současné době, nejen v tomto věku a epoše. Má skutečně úlohu: rozum je jedním z mnoha nástrojů poznání, není však jediný. V minulosti jsme jej třeba mohli obejít, dneska je ale pochopení i rozumem součastí našeho úkolu.

      Na začátku jsem napsal, že jsem prošel obdobím víry, kdy jsem se nadchnul pro věc a prostě ji přijal, pak obdobím rozumu, kdy jsem se snažil pochopit, oč jde. Následuje uvědomění dané věci: cítění a chápání zároveň celou svou bytostí, bytostné přesvědčení, ona nerozumná moudrost. Zjistil jsem, že tuhle posloupnost můžu najít ve svém životě u řady věcí. Jan Zezulka píše o posloupnosti víry, rozumu a vědomí. Rudolf Steiner a antrhoposofové o duši pocitové, duši rozumové a duši vědomé. Anastasia Vladimíra Megreho vždycky prosila, aby pochopil, aby se vlastním rozumem přesvědčil, o tom, co mu říká, neboť to je cesta k bytostnému poznání.

      Nyní ale k naší otázce: co to "Věk Vodnáře" pro nás znamená? Začněmě u hnutí Nového věku (New Age). Podobně jako v našich individuálních životech, toto hnutí ztělesňuje novou náladu, pocity, energii. Energie je velice koncentrovaný soubor informací. V mnoha směrech už následovníci Nového věku tuto energii rozkódovali, ale co samotné jejich pojmenování a ztotožnění se s nadcházejícím Věkem Vodnáře?

     Když se jsem u Emila Páleše, který mě svým dílem skutečně nadchnul a zároveň se mi stal oporou při diskusi na vědecké úrovni, setkal s myšlenkou, že Věk Vodnáře nazačíná nyní kolem roku 2 000, nýbrž právě v roce 3 573, pocity se ve mně smísily a jako bych cosi ztratil. Tvrdohlavost bolí, když po čase "ledy povolí" a vy narazíte. Ale přeci jen jsem cítil, že hnutí Nového věku mělo hlubšího opodstatnění, že mé pocity se týkaly jednoho jevu, zatímco Věk Vodnáře je jevou jiným. Energie se usměrňují a řád se rodí z chaozu.

     Rok 3 573 jako konec jednoho a začátek dalšího Věku vychází ze starověkého babylónského kalendáře, z něhož vycházel středověký opat Johann Trithemius, jenž popsal vliv sedmi duchů časů, sedmi základních kvalit časů, jako sedm archandělů, jež se v různých cyklech prolínají a v různé míře se stávají duchy času. Jejich vliv doložil i tehdejší historií a na jeho práci navázal Emil Páleš, který v Angelologii dějin obsáhle doložil, jak se duchové času projevovaly v naší historii.

     Jeden Věk tak zvaný platónský měsíc trvá 2 160 let a je součásní platónského roku o délce 25 920 let. Zemská osa vykoná za toto období pohy precese, obkrouží jednou celý plášť kužele. Ve starověkém Řecku, kdy byla souhvězdí opět pojmenována byla tato jména totožná s názvy znamení. Rozdíl mezi souhvězdími a znameními je jedna z příčin, proč si astronomové a astrologové nerozuměli. A tento rozdíl vnáší zmatek i do tématu Věku Vodnáře. Zároveň je to příklad, jak je potřeba rozumově chápat, nejen a ne jednostranně s důvěrou přijímat.

     Precese totiž způsobuje pohyb jarního bodu, podle něhož se astronomicky určují polohy hvězd a dalších nebeských objektů. Zatímco ve starém Řecku byl jarní bod v souhvězdí berana a shodoval se s ročním obdobím, které je přiřazeno znamení berana, tak v současnosti se již jarní bod nachází v souhvězdí Ryb a v budoucnosti se přesune do souhvězdí Vodnáře. Ovšem znamení není podmíněno souhvězdím. Vždyť v současnosti jsou lidé ve znamení berana narození v souhvězdí ryb.

    Shodně s datací babylónského kalendáře se řídí historie, kterou předkládala theosofická a v současnosti nejen anthroposofická bádání, která jsou buď vykládem starých estorických děl (H. P. Blavatská), nebo doložena metodou jasnovidného zření (Walter Scott-Elliot), anebo jsou vědecky doložena (Shirley Andrews) jako například působení duchů času (Emil Páleš). Podle této datace můžeme sledovat sedm epoch. V každé se nachází sedm kultur. Období jedné kultury je totožné s jedním Věkem, tedy 2 160 lety. V současnosti se nacházíme v páté poatlantské epoše, jíž předcházela epocha Atlantská, Lemurská a první dvě epochy; a v páté kultuře, anglo-sasko-germánská, následující kultura by měla být ve znamení slovanské kultury a předcházející čtyři kultury byly řecko-latinská, egyptsko-babylonsko-chaldejská, perská a první indická.

      Podle této datace se tedy nacházíme ve Věku Ryb (1 430 až 3 573). Zůstaneme-li ještě u teorie věků, pak jedno objasnění nálady a pocitu "Věku Vodnáře" vychází z toho, že Věk Vodnáře už nyní existuje, ovšem na astrální a éterické úrovni. Každá bytost, jev a věc, kterou vidíme na materiální úrovni, musí projít vyššími úrovněmi. Tedy stejně jako člověk, který se narodí v daném znamení, tak i věk v daném znamení začíná v určitém období, kdy působení duchů času se "narodí" i na materiální úrovni.

      Dneska astrologicky pozorujeme okamžik narození, ovšem podobně lze sledovat okamžik početí a okamžik stvoření, tedy okamžik, kdy se rodiče společně rozhodnout mít dítě, kdy stvoří myšlenku. Nacházíme se ve Věku Ryb, avšak jednou z charakteristik Věku Vodnáře je vědomá činnost. Myslím, že do Věku Vodnáře bychom měli vstoupit vědomě, a tak už nyní na mentální, astrální a postupně na éterické úrovni se nacházíme ve Věku Vodnáře. Chápete, vidíte ten úkol, který se před námi najednou otevírá, tu krásnou pestrost a možnost radosti ze společného tvoření, tvoření Věku Vodnáře? Skutčně se nacházíme před branou do nového světa, světa plného Světla a Lásky, před branami nové civilizace a ráje na Zemi.

 

      Vědomý život

      Uvědomit si, co dělám, své emoce, jak myslím, na co se soustředím, čemu věnuji svoji energii. Uvědomit si přirozenou povahu bytí, své Já Jsem, duševní rodinu, pozemskou historii, novou civilizaci. Je toho tolik, tolik krásné práce. Jak už to u vývoje bývá: dochází ke kvalitativní změně. Proto duchy času, archanděly nazývám také kvalitami. Nová úroveň kvality je ta síla, kterou pozveme a ona vstoupí do našeho vývoje. Výsledkem jsou vlny radosti a změna. Když s někým mluvím o změnách, ať už co se týče stravování, způsobu života, myšlení a chování, ve školství, v etice v politice i společnosti (dosaďte si své příklady prosím), tak často se dostávám do pozice nereálného člověka, snílka. Ovšem ona Změna je možná jen a pouze s novou kvalitou. Představit si současnou hašteřivou společnost jako vegeteriánskou je absurdní, ovšem společnost, která změnila způsob myšlení k pozitivnímu a tvůrčímu je nejen vegetariánská, ale máme tady i vitariánství (syrová strava), plodovou stravu či stravování se ze světla.

       Stačí si to představit. Důvěřovat a přesvědčit se o tom. Tím začíná Věk Vodnáře. Respektive abychom byli tentokrát přesní: tímto společně stvoříme Věk Vodnáře. Zanedlouho jej "počneme", přeneseme na éterickou úroveň a nová civilizace už bude žít v našich srdcích. V roce 3 573 by se tak už "jen" narodilo dítě. Vždyť i narození dítěte je "začátek" jen z určitého pohledu. Tomuto začátku předcházel začátek života na Zemi (9 měsíců v těle matky a mysli otce). Narození je začátek života ve vlastním těle, ale bude ho následovat začátek života ve vlastním emocionálním, když skončí závislost na rodičích, a myšlenkovém tělem, když si uvědomí svoji duchovní podstatu. Vidíte to množství začátků a konců? Dneska se mluví o koncí mayského kalendáře, ale Mayové měli celou soustavu kalendářů a čas chápali zejména cyklicky, takže lze mluvit spíše o konci jednoho a začátku jiného cyklu.

       Konečně se dostávám k dalšímu a hlubšímu objasnění nálady a pocitů "Věku Vodnáře". V současnosti lze tyto nálady a pocity spojit se vzestupem, transformací, příchodem nové civilizace, začínající existenci společnosti uvnitř společnosti, totíž lidí, kteří žijí ve starém světě a tvoří již nový svět: jinak myslí, jinak se chovají, mají jiný způsob života. Dneska je ale i evidentní proměna Země. Globální oteplování, změna klimatu, přírodní katastrofy, změna frekvence a vibrace Země. Geomantik Marko Pogačnik pozoruje "starou Zemi" a "novou Zemi" na éterné úrovni od roku 1998.

      Od harmonické konvergence (sbližování) v srpnu 1987 do konce jednoho z mayských kalendářů v zimním Slunovratu 2012 se nachází podle Galaktického výzkumného institutu (Galactic Research Institude) dva menší cykly (od 1987 do 1997, od 1997 do 2012). Konec prvního je označen jako posun mysli, změna myšlení, v roce 1997. V roce 2005 byl vrchol druhého cyklu, v jeho průběhu dochází ke změně ve stavu bisoféry a noosféry.

      O noosféře začali ve 20. století mluvit francouzský náboženský myslitel a vědec P. T. de Chardin a ruský vědec V. I. Vernadskij. Dneska víme, že myšlenka je materiální. Myšlenka a emoce jsou svébytné na úrovni, kterou jsme dosud jen tušili. Od některých myšlenek se potřebujeme "očistit", jiné emoce považujeme za "nízké". Myšlenka a emoce mají svoji vibraci a frekvenci, projevují se na našem těle, v našem životě, avšak i z pohledu lidstva mají svůj dopad. Noosféra je tak prostor, myšlenkový obal naší Země, jíž jsme součástí, a jejž nabíjíme pozitvní a tvůrčí energií či v různé míře negativní a ničivou energií.

       Immanuel Velikovsky dokázal, že v polovině 3. tisíciletí před Kristem a v polovině 8. století se Země dostala do kontaktu s jinou planetou. Důsledkem byly celosvětové katastrofy, zaznamenané v legendách a mýtech různých národů na celém světě (pro evropskou je asi nejznámější příběh Noemovy archy, příběh o Potopě; a pak popisy starozákonních proroků). Ovšem jádrem těchto mýtů byla reálná fakta popisující historii. V minulosti proběhla těchto katastrof celá řada a lidstvo má nejspíš hluboko v podvědomí tyto události uložené.

      To může mít za důsledek chápání konce mayského kalendáře jako konce světa v negativním a ničivém důsledku. "Konec světa" zažíváme dennodenně, vždyť každý cyklus je určitým světěm. Chápu tedy proroctví různých národů z celého světa, která se vztahují na rok 2012, jako na vzpomínku z minulosti, kdy k podobným těmto katastrofám došlo. Dneska tomu tak být nemusí, neboť už se probouzí stále více duší, kteří si začínají uvědomovat sílu své mysli, emocí a začínají žít vědomě. A tito lidé rozhodují, zda kvalitativní posun, Změna, proběhne.

 

      2012

      2012 označuje rok, jev i nové paradigma. Slunovrat 2012 představuje konec mayského kalendáře, konec jednoho a začátek jiného cyklu. Někdy je toto obodbí spojené s platónským cyklem 26 000 let, ale myslím, že se tím spojují dva odlišné cykly či dvě odlišné úrovně vnímání času. Mayský kalendář představuje velký sluneční cyklus.

      Cyklus Věků v rámci platónského roku, tedy cyklus působení duchů času jsme již popsali. Současný mayský kalendář začal 3113 před Kristem a končí roku 2012. Tento Velký cyklus trvá 5125 let. Maurice Cotterell zjistil souvislost mezi mayským číslem 1 366 560, představující počet dní, souvisejících s celou řadu cyklů, a číslem 1 366 040, počtem dní časové periody Slunce odpovídající "změnám polarity magnetického pole Slunce a posunům deformované neutrální vrstvy" (s. 53). Mayský kalendář tedy představuje velký sluneční cyklus.

      Tímto jsem dostal tolik touženou odpověď na moji otázku. Kromě Věku Vodnáře, který na materiální úrovni začne roku 3 573, tak v současnosti probíhá konec a začátek dalšího cyklu, spojeného se s Slunovratem roku 2012.

      Co teď s tím? Jak s takovou informací naložit? Přirovnal bych to k zimním Slunovratům. O zimním Slunovratu k Zemi opět (další cyklus) směřují životodárné energie. Na vyšších úrovních jsou patrné okamžitě, na materiální úrovni o několik měsíců později, kdy lidé spojení s přírodou s radostí sází semínka do půdy. O Slunovratu lze sázet duchovní semínka.

      Je zde ale řada dalších aspektů, proč je dobré, uvědomit si pozadí 2012. Každý den, každý okamžik našeho života každý člověk na celé Zemi je zdrojem myšlenek, prochází jím emoce a projevuje se určitým způsobem života. Je to množství energie, která ve výsledku spolu-určuje vývoj Země. Respektive pomocí této energie my lidé spolu-určujeme. Vědomě či podvědomě? Jestliže podvědomě, tak směřuje energie tvůrčím a pozitivním směrem? Jestliže ne, tak proč? Jaký to má smysl? A co tím a kdo tím co zamýšlí?

      Je na čase - duchové času jsou nakloněni - abychom si začali uvědomovat tyto souvislosti a začali žít vědomě. Změny klimatu: lidstvo zásadním způsobem poškodilo životní prostředí Země a je potřeba je obnovit, zároveň ale dochází k proměně Země, Země vzestupuje a vyvíjí se, což se projevuje přírodními katastrofy a též změnami klimatu. Společenské a politické problémy: starý svět je nahrazován novým světem - systém, způsob života a myšlení jsou nahrazovány, a kdo na starém ulpí, má pocit, že "umírá", že "končí", že se něco "hroutí", natož kdo je se starým ztotožněný. Je potřeba vzestoupit, vzkřísit se, přijmout Kristovo vědomí.

      Kristovo vědomí je začátek. Je na čase přijmout život Původních Pramenů. Začínáme si opět hrát, začínáme se vyvíjet. Po dlouhých cyklech a období tmy, přichází období Světla a Lásky, přichází nový cyklus. Víte o tom, že existuje přirozenost, pravidelná, rozumná a naplňující - a že tahle přirozenost může být námi ztělesněna například novým kalendářem 13ti měsíčním a 28 denním? Víte o tom, že Příroda je schopna vším potřebným člověka zaopatřit? Víte o tom, že jídlo bylo zamýšleno jako občasná radost? O tom, že přirozeným stavem člověka byla bytostná blaženost? Uvědomme si, že staré se nevrátí a nové přichází. Klíčem k nové civilizaci je vědomí.

      Například mozek využíváme z 5 až 10 %, zatímco Albert Einstein jej využíval z 5 až 20 %. Můžeme využít 100 %. Na kolik využíváme své srdce? Své další orgány - nástroje? A to mluvíme jen o našem hmotném těle. Máme dalších sedm jemnohmotných (v souladu se sedmi čakrami). Nyní se otvírá dalších pět "duchovních" těl, čaker, další šroubovice DNA a další úrovně jsou před námi. Ano, je to docela absurdní představa a můj starý způsob myšlení se tomu směje, ale je naplněný radostí, protože přicházející způsob myšlení už to chápe a raduje se z nového tvoření, z nové hry, z nového tance života, z nové hudby, co zní z dálky.

     Začínám brát věci stále více "doslova", totiž plně vědomě. Co říká doslova věta "je na čase - duchové času nám jsou nakloněni"? Není to přirovnání, je to doslovné. Bytosti podobné nám, na jiných úrovních plných Světla, tedy archandělé - duchové času, tvoří stále silněji a silněji energie své kvality. Anděl, řecké angelos, znamená posel, a poslové světla jsou nejen nad námi, ale i mezi námi.

      Patří k přirozenosti, že v zimě se více oblékáme nebo že na jaře sázíme. řídíme se cykly, jichž je ale celá řada. Cykly individuální bytosti, rodinné, rodové, společenské, místní, regionální, národní, zemské, Zemské, denní, měsíční, Sluneční, Slunenční soustavy, Galaktické, Vesmírné, Stvoření. Vědomí se rozšiřuje i co se týče vnímání cyklů. Chápu 2012 jako začátek nového cyklu, jenž je uvnitř dalších cyklů, mezi nimiž je cyklus Věků, v němž se my lidé právě připravujeme vědomě spolu-stvořit Věk Vodnáře. Přijměme ale nejdříve Věk Ryb a jeho Vědomí Krista, díky němuž můžeme jít dál.


.

BLAVATSKÁ, Helena Petrovna. Kniha Dzyan. Dobra: Praha 2006. ISBN 90-86459-53-5. (Online na grimoar.cz.)
COTTERELL, Maurice. GILBERT, Adrian. Mayská proroctví. Pragma: Praha 1997. ISBN 80-7205-365-5. (Recenze knihy od
Milana Tůmy.)
PÁLEŠ, Emil. Angelológia dejín: paralelné a periodické javy v dejinách. Bratislava: Sophia 2001. ISBN 80-968045-4-5. (Viz na
sophia.sk/ volné články a časopis.)
POGAČNIK, Marko. Proměny Země a osud lidstva. Alman: Brno 2003. ISBN 80-86766-00-4.
SCOTT-ELLIOT, Walter. Atlantida a Ztracená Lemurie. Aurora: Praha 1997. ISBN 80-85974-19-3.
SHIRLEY, Andrews. Atlantida. Pragma: Praha 2004. ISBN 80-7205-966-1.
VELIKOVSKY, Immanuel. Světy v kolizi. Práce: Praha 1993. ISBN 80-208-0284-3.
ZEZULKA, Jan. Bytí: životní filosofie. Dimenze 2 + 2: Praha 2000. ISBN 80-85238-33-0.



(c)2007 David Šeterle

Převzato: http://www.cestydusi.cz