Planeta X alias Eris/Nibiru: Šokující souvislostí naznačující, že situace může být vážná, přičemž ti, kteří ví - mlčí..... (1/2)

            Před nedávnem mi jeden známý kolega žijící v Austrálii zaslal velmi zajímavý materiál, který se dotýká problematiky tzv. "planety X", někdy se také nazývá Nibiru. V médiích se nachází velmi mnoho teorií a spekulací o její existenci a dokonce i pravděpodobném přiblížení k Zemi v blízké budoucnosti. Materiál, který mi byl zaslán mne svým obsahem velmi zaujal, takže jsem se nakonec  rozhodl, že ho v upravené a trochu rozšířené verzi zveřejním, jelikož se mi jeví jako velmi podnětný a inspirativní. Mnohé z informací v něm uvedených jsou výsledkem vlastního bádání výzkumníka a specialisty na problematiku "planety X" pana Cristiana Negureanu. Tento badatel je přesvědčen o tom, že prudká změna klimatu, nárůst aktivity sopek a vzestup seizmické aktivity (viz. např. velmi silné zemětřesení v Chile a pak na druhé straně světa v Japonsku a nyní v Číně) má na svědomí kosmické těleso, které se jmenuje Eris jež se stále více a více přibližuje k naší Sluneční soustavě, nesoucí také odborné označení "2003-UB-313". Toto těleso bylo ve starověku známé jako Nibiru, Marduk, Nemesis, planeta kříže a nebo také červená planeta. Poprvé bylo toto těleso zaregistrováno dne  21.října 2003 pomocí teleskopu "Oschin" na observatoři Mount Palomar (ukazuje se, že šlo v tuto dobu ve skutečnosti o pouhé teoretické propočty její existence). První fotografie tělesa vytvořili výzkumníci Michael E. Brown, Chad Trujillo a David L. Rabinovitz dne 5. ledna 2005 (což souvisí se skutečným vizuálním objevem). V tom samém roce v říjnu pak se podařilo zaregistrovat i satelit původního tělesa, který dostal jméno "Dysnomia" (Gabriel).

        Podle dosavadních znalostí se zdá, že Eris/Nibiru se k naší planetě přibližuje vždy jednou za 3600 let a jak se ukazuje je činitel poměrně masivních klimatických změn včetně globálního oteplování. Toto je možná jeden z argumentů těch, kteří hovoří o tom, že chování lidské civilizace není primárním zdrojem tohoto oteplování. To ovšem neznamená, že by se činnost člověka na tomto jevu nepodílela, ale prostě není tím hlavním činitelem. Jedním ze zastánců této teorie je i náš prezident Václav Klaus. Na druhé straně je ovšem zvláštní, že zástupci této hypotézy se nijak zvlášť nemají k tomu, aby detailně vysvětlili své přesvědčení?

       Když jsem o tom přemýšlel napadlo mne jedno čistě hypotetické vysvětlení. Je možné, že jsou tito jedinci velmi dobře informováni o pravém stavu věci. Na jedné straně nechtějí lhát a na straně druhé si ale velmi dobře uvědomují, že takové tvrzení (kdy tu máme nějaký kosmický činitel jehož působení v podstatě nejsme schopni ovlivnit) by mohlo vyvolat všeobecnou paniku. Proto raději volí jakousi "zlatou střední cestu". To, že by něco na teorii primárního kosmického činitele klimatických změn mohlo skutečně něco být se dozvíme záhy v této reportáži.

       Přirozeným důsledkem globálního oteplování je tání ledovců. Díky tomu, že ledovce jsou složené ze slaké vody může proces jejich tání narušit tzv. přirozený  "thermo - solný proces", který ve své podstatě umožňuje cirkulaci Golfského proudu směrem na sever což může paradoxně způsobit silné ochlazení v oblasti severní a severozápadní Evropy a na východě USA. Negureanu je přesvědčen o tom, že se nachází na začátku procesu, který se v posledních několika tisících letech dvakrát opakoval ve chvíli kdy Eris/Nibiru procházela mezi orbitou Jupitera a Marsu.

       Stalo se tak před 7200 roky což vyvolalo velmi silnou záplavu na mnoha místech světa. Z biblického hlediska se tato událost spojuje s příběhem o Noemovi, kdy náhlá změna teploty a prudké bouře způsobily odtržení velkých ledovců v oblasti Antarktidy. Dr. John T. Hollin, který pracuje na Univerzitě v Maine (USA) je přesvědčen, že velké kusy ledovcových polí se periodicky odtrhují od, za normálních okolností, kompaktního, ledovcového pole v Antarktidě a způsobují obrovské přílivové vlny.

       K repete analogické události došlo zhruba před 3600 lety, tedy během exodu Židů v polovině druhého tisíciletí př.n.l. Událost je velmi dobře zaznamenána v mnohých tehdejších i pozdějších pramenech. Detailně se o ní zmiňuje i Immanuel Velikovsky ve své knize "Světy v kolizi". Existuje jisté přesvědčení v tom, že klimatické a geologické jevy by měly nabývat na intenzitě. Těleso Eris/Nibiru však ještě ani nepřetnulo orbitální dráhy Pluta. Celý proces by měl tedy kulminovat v období kolem roku 2012 - 2014.

       Je zajímavé, že k podobným jev jako na planetě Zemi dochází i na jiných planetách a tělesech naší Sluneční soustavy. Tak například bylo zjištěno, že:

-      měsíc Neptuna, který se jmenuje Triton se začal v posledních letech silně zahřívat (BBC Science & Technology News, 25. června 1999)

-      stejně tak se neobyčejně silně zahřívá i Pluto (Massachusetts Institute of Technology News, 9. října 2002)

-      intenzivně narůstá sopečná aktivita na jednom z měsíců planety Jupiter, který se jmenuje Io (Icarus Astronomy, listopad 2002)

-      dochází k výraznému oteplování planety Mars (ABC News, 7. prosince 2002)

-      stejně tak dochází k oteplování planety Saturn (28. leden 2007 www.interstars.net) a k tomu se vyjadřují vědci "UCLA" (Univerzita Kalifornie, Los Angeles). Shodně hovoří vědci z katedry astronomie a fyziky na Univerzitě v Bostonu, kteří si všimli, že teplota atmosféry Saturnu je mnohonásobně vyšší než by ve skutečnosti měla být. Profesor Allan Aylward z (UCLA) je přesvědčen o tom,  že je potřeba nutně přehodnotit hlavní hypotézy a teorie týkající se atmosferického zahřívání planet naší Sluneční soustavy.

       Je zajímavé, že mnohé starověké prameny včetně známého sumerského eposu hovoří o tom, že Eris/Nibiru by měl být obklopen celkem sedm satelitů z nichž čtyři by měly mít poměrně krátkou orbitu. V souvislosti s těmito poznatky jistě nebude bez zajímavosti, že právě v posledních letech bylo mimo Eris objeveno dalších sedm tzv. "transneptunských" objektů a to astronomy M. Brownem, C. Trujillo a D. Rabinowitzem. Jejich přibližné rozměry jsou tyto:

-       Eris: 2400 km

-       Santa (2003-EL-61): 1800 km

-       2005 Fy: 1800 km

-       Sedna: 1800 km

-       Orcus: 1800 km

-       Quaoar: 1200 km

-       Ixion: 1000 km

-       Varuna: 1000 km

       Sumerské materiály hovoří o tom, že jeden ze satelitů Nibiru utrpěl kolizi s planetou Tiamat přičemž došlo ke vzniku pásu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem, přičemž touto kolizí vznikla i naše planeta. K události mělo dojít na úsvitu existence naší Sluneční soustavy. V kontextu s těmito informacemi je docela šokující tvrzení profesora M. Browna, který před nedávnem ve známem vědeckém časopisu "Nature" uvedl, že těleso "2003-EL-61" čili "Santa" se někdy v počátcích existence Sluneční soustavy musela srazit s nějakým jiným tělesem uvnitř našeho planetárního systému. Více informací nalezne čtenář zde: www.futura-sciences.com

       V následujících řádcích se soustředím na vztahy mezi soudobým tělesem Eris (2003-UB-313) a konkrétními skutečnostmi jež jsou zmíněné ve starověkých spisech, kde se toto těleso nazývá Nibiru.

       V roce 2003 po předchozím bezmála roce pozorování byla v časopisu "Science et Vie" oficiálně zveřejněna trajektorie předmětného tělesa v naší Sluneční soustavě, viz. obr.1. Charakter zveřejněné orbitální dráhy je neuvěřitelně podobný trajektorii tělesa Nibiru/Marduk, kterou po rozsáhlém bádání ve starověkých textech zveřejnil známý spisovatel a vědec Zecharia Sitchin, viz. obr.2.

Trajektorie Eris zveřejněná v časopise Science et Vie v roce 2003

Trajektorie Nibiru zveřejněná v materiálech Zecharia Sitchina

          Potíž spočívá v tom, že mnohé indicie naznačují, že ke skutečnému fyzickému objevu tělesa Eris došlo až v roce 2005, kdy byly také zveřejněné jeho fotografie, přičemž v roce 2003 došlo pouze k teoretickému výpočtu existence tohoto tělesa a jeho trajektorie. Za normálních okolností je v odborné kódové identifikaci zahrnut rok exaktního fyzického čili vizuálního objevu. Jenže v případě Eris jak vidno tato tradice neplatí neb operujeme s rokem 2003 (2003-UB-313).

          Další určitě ne náhodnou zvláštností je fakt, že hned několik měsíců po oficiálním objevu Eris v roce 2005 si jistá velká skupina astronomů celkem z 19-ti zemí světa dala dostaveníčko ve "Vatikánském Astronomickém Centru" (proč zrovna zde?) a přes internet se ohledně Eris napojilo na jeden z nejsilnějších teleskopů světa nacházející se na hoře Tucson v Arizoně (USA). Důvod této podivné aktivity nebyl doposud objasněn.

          Poté dne 1. srpna 2005 noviny celého světa napsaly, že uvedené nebeské těleso obdrželo dočasnou identifikaci (2003-UB-313). Následující informace mohou být čistě spekulativní charakteru, ale také mohou naznačovat existenci velmi závažných souvislostí. Existuje totiž jisté podezření, že vědci, které aktuálně objevené těleso pojmenovali museli si být vědomi velmi sumerských materiálů.

          Prostřední část názvu "UB" ke kódové označení tělesa Eris, číslo "313" symbolizuje sedm vnějších velkých těles naší Sluneční soustavy (Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun, Pluto a Eris/Nibiru)  neb (3 + 1 + 3 = 313 = 7). Toto číslo ovšem také může symbolizovat počet potenciální satelitů Eris/Nibiru, kterých by mělo být také sedm. Nakonec se dostáváme k číslu "2003", které se nachází hned na začátku pracovního názvu Eris/Nibiru. Za normálních okolností (a tak to má také vypadat) by mělo jít o číslo roku kdy bylo toto těleso objeveno. My ale víme, že v tomto roce byla jeho existence pouze teoreticky vypočtená přičemž k vizuálnímu objevu došlo až v roce 2005.

         Odpověď na tuto zdánlivou nesrovnalost nemusí být zase až tak složitá. Vyvodíme-li logicky, že číslo na konci názvu reprezentuje počet velkých vnějších těles, pak kód "2003" reprezentuje počet velkých vnitřních těles Sluneční soustavy: (2 + 0 + 0 + 3 = 2003 = 5) což jest: Slunce, Merkur, Venuše, Země a Měsíc. Tady asi nepůjde jen o shodu okolností jelikož součet obou čísel dohromady nám dává "12" a to je přesně v souladu se sumerskými texty, které hovoří o dvanácti planetách (čili velkých tělesech) naší Sluneční soustavy, konečně i proto se nejznámější Sitchinova kniha nazývá "Dvanáctá planeta".

        A ještě jedna malá poznámka na závěr této první části. Sumerské texty hovoří o tom že Nibiru alias Eris čili "UB" je tvořena sedmi částmi, které jsou v akadském jazyce nazývány "giparu" (noční úkryt). A zde by mohla být souvislost se sedmi menšími tělesy, které byly objevené souběžně s Eris.

       Jaká je tedy skutečnost? Vědí mocní tohoto světa něco co nesmí být vyřčeno? Něco co je prozatím veřejným tabu? Jde jen o hru náhod a nebo se s námi hraje nějaké podivná hra na "slepou bábu"? Následující druhá část této reportáže mimo exklizuvních foto "planety X" snad přinese odpověď i na tyto otázky??..

- pokračování -