Tak po delší pouze opět otevíráme seriál "Černé Slunce", který si získal celu řadu fanoušků a to především těch, které interesuje výzkum vývojového pozadí tzv. "tajných zbraní" Třetí Říše včetně zřejmého vývoje atomové bomby. Jedním z nejvíce problematických dokumentů z pohledu poválečné spojenecké legendy je přísně tajný záznam týkající se vývoje atomové bomby, které nechal anonymně vypracovat v roce 1942 německý úřad pro zbraně - "Heereswaffenamt". Tento dokument nejenže správně odhaduje kritické množství uranu pro iniciaci bomby, ale také ukazuje možnost transmutace uranu v plutonium. Tento proces Němci nazvali poměrně dost záhadně "Element 94". Je pochopitelné, že předmětný dokument způsobil poměrně velký rozruch a rozjelo se velké vyšetřování týkající se autorství uvedeného dokumentu. Nakonec se autora stejně nikdy vypátrat nepodařilo i když se dodnes spekuluje, že asi půjde o vědce seskupené kolem dr. Kurta Diebnera. Jak mohla německá armáda vědět, že požadované množství pro atomovou bombu je poměrně malé a proto i technicky proveditelné, když oficiálně chyběl jakýkoliv vývoj tímto směrem? Záhada se prohlubuje.
V roce 1941 baron Manfred von Ardenne¨se rozhodl rozeslat velmi neobvyklou přednášku jeho kolegy dr. Fritze Houtermanse. Nesla název: "Otázky iniciace jaderných řetězových reakcí". Tento pamflet je zajímavý již svým obsahem:
1. Obecná stanoviska
2. Konkurenční procesy
3. Řetězové reakce prostřednictvím jaderného štěpení rychlými neutrony
4. Nukleární štěpení prostřednictvím tepelných neutronů
a) Separace izotopů
b) Výběr těžké moderující substance jako vodík, zvláště pak tzv. těžká voda
c) Pravděpodobnostní režim při použití nízkých teplot
d) Sebe regulační reakce a význam Dopplerova efektu u nízkých teplot
5. Řetězové reakce u finálních pokusných fází
6. Důležitost řetězových reakcí u nízkých teplot jako zdroj neutronů důležitých pro transformaci izotopů
Uvedená rešerše naznačuje, že Houtermans již promýšlel komplexní cestu procesů přičemž do svých analýz zahrnul také transformaci prvku U235 do podoby kvalitativně vyšších elementů. Toto byl vlastně první krok k vytvoření používání plutonia na místo prvku U235 jakožto velmi důležité komponence pro výrobu bomby. Z celého materiálu vyplývá, že Houtermans nepostupoval nejistě, ale měl naopak výborné podmínky pro svou práci a o celém procesu měl vynikající přehled.
Transformací prvku U235 vzniká nový produkt, který má atomové číslo 93 přičemž není chemicky totožný s uranem. Jinými slovy řečeno již před rokem 1942 oddělení "Heereswaffen" bylo schopné nejen dodávat kritické množství U235 jakožto důležitou látku pro příslušnou bombu, ale také byl schopen aktivní transformace uranu do plutonia v reaktoru jako alternativní palivo, které mohlo být využito i k civilním účelům. Na základě těchto indicií by mohl být právě Houtermans horkým kandidátem ohledně autorství výše uvedené rešerše.
Na základě informací, které tu doposud zazněly lze usuzovat, že Německo sledovalo vývoj atomové bomby jako jeden ze základních strategických cílů. V rámci toho řídilo poměrně rozsáhlý a tajný program obohacování uranu. Otázkou zůstává zda v německých podmínkách byl možný i laboratorní paralelní výzkum využití plutonia pro účely sestrojení bomby. V tomto směru existuje jistá ale nepřímá indicie. Existují informace o druhém jaderném testu bomby s velmi malou kritickou hodnotou. K tomuto testu mělo dojít nedaleko "Tří Rohů" v oblasti Thuringia. Je zajímavé, že právě tato oblast vykazuje na pozadí nejvyšší emisní hodnoty gamma záření v celém Německu.
Z toho všeho vyplývá jedna velmi důležitá otázka. Mohli Němci úspěšně vyvinout atomový reaktor a proto i plutonium mohlo hrát významnou roli v rámci Kammlerových černých "SS" projektů? S jedním velmi významným prohlášením přichází Henry Picker ve svých knižních "Hitlerových rozhovorech u kulatého stolu". I on zcela vážně naznačuje, že "Třetí Říše" měla velkou potřebu projektu atomové bomby, ale zároveň nabízí i více detailů. Bomba měla být postavena v podzemním továrním komplexů spadající pod jurisdikci "SS"v jižních oblastech Harzkých hor. Tento podnik měl podle nalezených dat neuvěřitelný výkon až 30 000 pracovníků.
Podle Pickera mělo být celé toto zařízení po kapitulaci Německa "Rudou Armádou" rozmontováno a převezeno do tehdejšího SSSR. Došlo k tomu prý na přímý rozkaz Stalina, který takto reagoval na informaci, kterou obdržel od prezidenta Trumana o tom, že Američané provedli v oblasti Nového Mexika úspěšnou zkoušku plutoniové bomby. Stali nutně potřeboval získat technologii pro vlastní atomovou bombu. Navíc (a o tom se prakticky oficiálně neví) Stalin osobně udělil Monfredovi Von Ardenne "Světskou Nobelovu cenu" tzv. "Stalinovu cenu za výzkum".
Autoři výše uvedených informací Mayer a Mehner k tomu poznamenávají:
"Situace je poměrně jasná. Rusové, kteří ukořistili rozsáhlý majetek mnoha důležitých výrobních prostředků stáli před velkým problémem a tím byla vědecká a technická neznalost. Proto bohatě využili poradenských služeb Manfreda Von Ardenne".
Další zajímavostí jsou indicie, které mnohé z badatelů vedou k domněnce ještě dalšího pokusného použití velmi slabé exploze plutonia a to blízko Ohrdruf. K této události došlo s největší pravděpodobností v posledních fázích války. Všechny tyto stopy k velmi zásadní domněnce, že Němci úspěšně vyvinuly funkční atomový reaktor. Otázkou ale zůstává kde se nacházel. V každém případě díky velkému nedostatku informací je jasné, že musel být pod přímou a přísnou kontrolou "SS" uvnitř portfolia bezpečnostního režimu kterému velel přímo generál Kammler.
V každém případě tzv. Houtermansovo pojetí reaktoru bylo významně jiné než Heisenbergovo a nebo dokonce Enrico Fermiho, který se proslavil úspěšným spuštěním jaderného reaktoru na půdě Univerzity v Chicago a to z toho důvodu, že tady nešlo o výrobu energie, ale radioaktivních izotopů. Z tohoto důvodu pro evokaci nízkých teplot mohl být použit jako moderátor kapalný metan spíše jak "těžká voda" a nebo tuha. Takové zařízení by mohlo produkovat "element 93 a nebo vyšší" a chemicky oddělen mohl být použit jako nukleární výbušnina.
Tyto úvahy jsou významné pro to abychom byli schopni rozlišit motiv úsilí u Von Ardenne a Houtermanse od úsilí Heisenbergova a Enrica Fermia vybudovat praktický pracovní atomový reaktor.
(V tomto ohledu dospěl k dalšímu významnému objevu jiný výzkumník - Frank Joseph. Dr. Joseph Farrel ve svých materiálech upozorňuje na to, že jde o velmi rozhodující objev, který chce podrobně rozebrat v některém ze svých aktuálně rozpracovaných materiálů., pozn. J.CH.).
Takže pakliže tyto pracovní úvahy jsou správné, pak na jednom konci války (někdy v roce 1945) nacházíme významné indicie, které nasvědčují tomu, že bylo v terénu vyzkoušeno malé kritické množství plutonia a na druhé straně války (v roce 1941) vstupuje do rozhodující fáze projekt aktivního reaktoru, který byl určen pro výrobu paliva pro takovou bombu.
Robert Wilcox ve své knize "Japonská tajná válka" líčí jak španělská nacionalistická vláda úspěšně provozovala špionážní síť pro Němce a Japonce. Tyto špionážní operace ovšem měli buď žádný a nebo velmi malý úspěch v proniknutí do nitra souběžně realizovaného "Projektu Manhattan". Ještě v roce 1943 se tato špionážní síť snažila získat rozbušku pro prezentovaný typ bomby.
Rozbuška určená pro použití v plutoniové bombě je poměrně komplikovaná oproti rozbušce která byla určená pro atomovou bombu a tu zřejmě Němci používali již v roce 1943. Pak se naskýtá otázka proč měli nacisté potřebu vlastnit komplikovanější formu rozbušky? V tomto ohledu je analýzou sesbíraných indicií prakticky jisté,že Němci použili nějaký druh zbraně hromadného ničení na východní frontě v oblasti Kursku již v roce 1943. Ale Houtermans se zřejmě zajímal ještě o jiné věci než vývoj atomové bomby.
Paul Lawrence Rose, uvádí že Houtermansova role uvnitř nacistického výzkumu atomové bomby zůstává zahalená tajemstvím. Otázkou zůstává proč. Snad se nám na ní podaří odpovědět v dalších fázích tohoto materiálu.
- pokračování -(c)2008 Translation: Alhambra
partner Matrix 2001