Blesky v prérii

         Začátkem roku 1899 vyrazil ze železniční stanice v Colorada Springs dlouhý proud povozů. Vezly stavební dříví a konstrukce, velké stroje a přístroje, potraviny i vodu. Stoupaly stále výš až na pustou náhorní planinu ve větrném stínu Skalistých hor, dva tisíce metrů nad mořem. Tady byl klid. Nerostla tu ani pořádná tráva, chyběla voda, i kovbojové se stády krav se tomuto kraji vyhýbali. Oči se mohly zachytit jen na západě, kde se na obzoru rýsoval ještěří hřbet Skalistých hor a jiskřil ledovec na úbočí Blanco Peak. Uprostřed širé planiny s trsy suché trávy, v kraji bez lidí, měla vyrůst Teslova vysílací stanice. Místo vybral a Teslovi doporučil jeho přítel a obdivovatel Leonhard E. Curtis; navíc se postaral o potřebné pozemky a elektrickou energii, snad poskytl i peníze na stavbu stanice. Výstavba vysílací a přijímací stanice v Coloradu byla jen dovršením několika let příprav. Roku 1897 začal Tesla s konstrukcí mohutných strojů pro vysílačku. Pro pokusy s dlouhými vlnami stavěl vysokofrekvenční generátory s frekvencí 35 tisíc period za vteřinu a s příkonem dvě stě kilowattů - umožnily vyrábět dlouhé vlny o délce osm a půl kilometru. Pro vyšší frekvence a kratší vlny připravil oscilátory kmitající s frekvencí až dvou miliónů kmitů za vteřinu. Měly jiskřiště přerušované rotačními přerušovači v rytmu desettisíckrát ve vteřině. Bylo zřejmé, že se připravuje vyzkoušet v Coloradu různé vlnové délky od krátkých vln stopadesátimetrových až po dlouhé vlny několikakilometrové.

        Během tří jarních měsíců vyrostla na coloradské planině z trámů a prken prostorná podsaditá budova neobvyklého tvaru a nad ní dvě příhradové věže sroubené z trámů. Šest set mil - tisíc kilometrů odtud, už pod horami, byla vybudována podobná stanice přijímací s dřevěnou věží pro stožár antény.

       Téměř celý prostor vysílací stanice zabrala obrovitá primární cívka s rotačním přerušovačem. Dole byla dokonale uzemněna a v její ose byl vztyčen sedmdesát metrů vysoký stožár s mosaznou koulí na špici - zářila ve slunci do dálky jako malé slunce. Vedlecívky stálo sedm velkých olejových kondenzátorů.

      V polovině roku 1899 byla stavba ukončena, stroje vyzkoušeny a Tesla zahájil pokusy, pracoval tu téměř celý rok. Na snímcích z té doby sedí Tesla v laboratoři stanice, maličká postava pod stěnou mamutí cívky, nad ním spleť mocných jisker a blesků o fantastickém napětí dvanácti miliónů voltů.

      Práce několika let příprav přinesla úspěchy. Tesla mohl být spokojen, nevynaložil své poslední dolary a dolary svých přátel nadarmo. Ověřil si, že jde správnou cestou a přihlásil řadů patentů. Navíc mohl ohromit Ameriku a celý svět bezdrátovým přenosem energie. Dokázal přenášet signály a zprávy bez drátu na tisíc kilometrů. Teslu samého nejvíc těšilo, že se mu podařilo udělat první krok k bezdrátovému přenosu energie. Na vzdálenost asi dvaceti pěti až třiceti kilometrů od vysílací stanice postavil v prérii veliké tmavé válce - cívky; na spodním konci byly spojeny vodivě se zemí, naladěny byly na resonanci vysílače. Proud vzbuzený v cívce vysílačem dokázal rozžhavit vlákna žárovek a roztočit elektromotory.

        To vykonal Tesla v době, kdy Marconiho anglická společnost byla schopna - s Hertzovými přístroji a s Branlyho kohererem - uskutečnit bezdrátový přenos jen na vzdálenost několika desítek kilometrů. Nenechal si výsledky svých pokusů pro sebe a zveřejnil je roku 1900 v časopise Century Magazíne. Pokládal za svou povinnost předat světu výsledky své práce.

        Pro Teslu byl nyní problém bezdrátové telegrafie mezi nejvzdálenějšími místy zeměkoule vyřešen: buď použitím nepřetržitých oscilací o několika desítkách tisíc period, které vyráběl pomocí vysokofrekvenčních generátorů, nebo pomocí frekvencí o několika miliónech period. V Coloradu však Tesla narazil na řadu dalších problémů, nových myšlenek, idejí - jednou z nich byl bezdrátový přenos hlasu. K tomu, aby mohl tyto problémy řešit, potřeboval velkou pokusnou stanici o několika tisících kilowattů. Světový úspěch v Coloradu se stal začátkem Teslovy životní tragédie.

      V coloradskě prérii se Tesla blížil k vrcholu tajemné hory. Rok 1899 přinesl úspěch i Italu Marconimu, když překonal elektromagnetickými vlnami Hertzova systému průliv mezi Anglií a Francií. Tesla nebyl znepokojen - zatím. Marconi jednou zůstane stát se svým systémem před nepřekonatelnou bariérou, až se pokusí o přenos na stamílové vzdálenosti! Teslův duchmířil dál a výš, tam, kam se Marconi nikdy nemůže dostat:

      "Neočekávám, že své myšlenky snadno uplatním. Každý vědec ví, že jeho dílo je určeno budoucím, tak jako práce rozsévače. Ví, že je jeho povinností položit základy pro práci těch, kdo teprve přijdou, ukázat jim cestu. Jedno však mohu prokázat. Dokáži svými přístroji vysílat elektrické oscilace do nejvzdálenějších koutů Země a přenášet tak zprávy. Za krátkou dobu nebudeme potřebovat telegrafní a telefonní dráty, drahé podmořské kabely. Budeme přenášet zprávy rychleji a levněji. A jednou budeme mocivysílat - pomocí kratičkých centimetrových vln - signály na Mars a Venuši a také signály z planet přijímat."

      V té chvíli přichází na mysl otázka: Co udělá Morgan? Měl přece už před léty zájem o obchodní využití bezdrátově telegrafie. Stanice v Coloradu byla odrazem tohoto zájmu. Teď měl Tesla vše, co potřeboval: kupu patentů, průkaz o jejich použitelnosti vpraxi. Potřeboval své těžce vydobyté duchovní jmění předat, prodat tak, jako prodal patenty strojů na střídavý proud, aby měl prostředky na další objevitelskou cestu. Jako Morganův tajemný tajemník bych se neměl ptát, co udělá Morgan, měl bych odpovídat.

      Jasnou jednoznačnou odpověď jsem bohužel nikdy neznal a neznám. Pravda, podával jsem zprávy o Teslově práci, pokrocích, výsledcích, záměrech, možnostech. Znal jsem jeho sílu i slabost. Snažil jsem se Morgana přesvědčit, že je možno na Teslu vsadit bez nadměrného rizika. Netajil jsem, že tu riziko je, nebyl jsem tak naivní, měl jsem v ruce drahé odborné expertizy.

       Záměry, naznačené Teslou, musely obchodnické mozky ohromit, nebo aspoň zneklidnit. Tesla si byl jist, že dozrála doba k výstavbě bezdrátové stanice, tak silně, aby pokryla celý svět. To ale bylo v rozporu s reálnými možnostmi. Představoval jsem si, a

nejen já nepatrný, že se síť bezdrátové telegrafie bude rozvíjet postupně tak, jako začínal pozemní telegraf. Nejdříve spojení, které by bylo jasně výnosné, třeba New York - Chicago, jako magnet přitahující peníze bankéřů, podnikatelů, obchodníků. Pak dalšía delší spoje, až by síť stanic pokryla celé Spojené státy, překročila oceány.

       Mohl jsem spřádat jen jedno vlákno pavučiny. Jiní spřádali jiná, silnější a muselo by se jich sběhnout do jednoho společného středu po čertech mnoho, aby vznikla pevná pavučina. Překážely tomu pravděpodobně i Teslovy utopické myšlenky. Ještě více komplikovaly Morganovo rozhodování zprávy z Anglie. Marconiho manažeři a protektoři zpracovávali odborníky i veřejně mínění, přicházely zprávy o přístrojích a zdokonaleních dalších vynálezců. Kdo má pravdu? Tu věčnou, co bude platit za deset let, sto let? Který systém bude nejlepší? Finančně nejvýhodnější? Není lepší počkat na výsledek souboje vynálezců?

       Do hry vstoupily i složité zájmy a svazky obchodní, finanční. Co se stane s telegrafem a telefonem? Od doby kdy vynálezce telegrafu, malíř Samuel Finley Breese Morse, postavil první telegrafní vedení z Baltimore do Washingtonu, uplynulo pomalu půlstoletí. Za tu dobu telegrafní dráty omotaly zeměkouli, byla postavena nekonečná sloupořadí telegrafních tyči podél transkontinentálních tratí, námořníci položili tisíce mil silných podmořských kabelů. V tom bylo uloženo mnoho lidského důmyslu, energie, peněz.

      Vezměme jen transoceánský telegrafní kabel mezi Evropou a Amerikou, velké technické dílo, malý div světa. Ležel na mořském dně, sloužil a vydělával peníze teprve tři desetiletí. Lidé se ptali: Co se s ním stane? A vzpomínali při tom na tvrdý bojnámořníků s oceánem, než se podařilo po tolika marných pokusech kabel uložit na dno oceánu. Ten příběh říká mnoho o houževnatosti mužů, bez kterých by lidem nebyly ani ty nejdokonalejší vynálezy nic platné. Neměli by být zapomenuti.