Kronika Gírků - průlom do lidské historie (3)

          Ve svých materiálech opakovaně zdůrazňuji vyjimečnost doby do které vstupujeme. Toto zjištění je zcela zásadní povahy. Víme o tom, že tak jak se přibližujeme k k časovému faktoru "zero point" budeme stále častěji svědky jedinečných, ale skutečně zcela jedinečných jevů. Bude na každém z nás jak se k nim individuálně postavíme. Zda je využijeme či mechanicky mineme  na své osobité cestě svým životem. Několikrát jsem vzpomenul zcela unikátní mechanismus postupného odkrývání informací, které budou zcela otevřeným způsobem pojednávat o všech podstatných faktech naší společné lidské historie. A proč zrovna historie? Jsou to v podstatě spojené nádoby. Naše vědomí vnořené do aktuální přítomnosti by mělo (ba dokonce musí být seznámeno) s neuvěřitelným historickým potenciálem lidské bytosti, který je ukryt v buňkách našich těl. Ona radikální, ale neuvěřitelně potřebná a očistná konfrontace se skutečnými faktory naší společné minulosti je nutným aktem k tomu, aby se nám otevřela brána k nové etapě evolučního růstu nejen na individuální, ale i té globální lidské rovině. Před dvěmi lety se objevil dosud neznámý Anthon Parks, který šokoval svět písemným materiálem, který nemá ani na té nejexponovanější vědecké úrovni obdoby. Anthon Parks odevzdal naší společnosti absolutní skvost, který na těch nejjemnějších nuancí odhaluje radikální skutečnosti toho co se stalo, čím jsme prošli, kdo jsme, odkud jsme a proč jsme tu, kam jdeme - odhaluje totální pravdivou rezonanci historické konsekvence lidského rodu, ale je toho mnohem a mnohem více. Ve skutečnosti jde o šestidílnou faktografickou ságu nemající svou kvalitou a rozsahem obdoby a kterou autor nazval "Les Chroniques Du Gírkú". První díl o rozsahu 415 stran textu se nazývá "Le Secret des Etoiles Sombres" (Tajemství temných hvězd), druhý díl o rozsahu 510 stran se nazývá "Ádam Genisiš" (Adam Genesis). V současné době jsem s Anthonem Parksem v jednání a pkud vše dobře dopadne ve velmi brzké době se budou moci s potenciálem tohoto odkazu seznámit studenti mé školy "Modré Světlo".

Srovnání s dílem ostatních badatelů

        Parks prozkoumal překlady autorů jako jsou Samuel Kramer, Jean Bottéro, Marie-Joseph Seux, Thorkild Jacobsen, René Labat a André Caquot. Zatímco se jeden od druhého liší, jejich stěžejní sdělení je stejné a Parks a jeho spolupracovníci si nemohli nevšimnout překvapující podobnosti mezi jeho záblesky či vizemi a základním příběhem zapsaným na hliněných deskách - zajisté více než  5000 až 6000 let starých!

       Jediné, co mohl Parks učinit, bylo vyhnout se příliš hlubokému ponoření se do těchto překladů, aby mohl nadále zachovat hitorii nedotčenou tak, jak ji obdržel, a která takto obsahovala četné elementy, které byly naprosto nepřítomné na deskách.  

       Nalezl pozoruhodné podobnosti v konceptech majících co dočinění s klonováním, přičemž tyto jsou detailně popsány na deskách a také jsou rozebírány moderními autory jako jsou Zecharia Sitchin, R. Boulay a David Icke.

      Nejdůležitější byla informace vztahující se k ústřední postavě známé v Parksově první knize jako Sa'am, jenž na sebe bral jiná jména zatímco byl na Zemi - přestože se o tomto v rozhovoru dále nemluvilo. Mnoho z postav představených v Le Secret přišlo na Zem a setrvalo do Sumerské, Egyptské a "Biblické" epochy pod různými jmény. Všem z nich je věnována pozornost v Ádam Genisiš.

        Parks píše (Le Secret, poznámka 4):

       Uvidíme, že první lidé na africkém kontinentě byli zajištěni během období několika tisíciletí za účelem těžby zlata pro "Nebeského Bestiáře."

       V průběhu vaší četby se budete dovídat, proč bylo zlato tak důležité pro Gina'abul. Uvidíte, že mé myšlenky jsou naprosto originální a měly by být absolutně odlišeny od těch přednesených nezávislými badateli, kteří tvrdí, že se dočetli na hliněných deskách (musím se ptát kde???), že sumerští "bohové" obývali planetu pojmenovanou Nibiru (nebo Neberu) a že zlato jim sloužilo jako aktivní složka při úpravě její atmosféry, která už neudržovala sluneční světlo. (sic!)

       Nevím, odkud tato informace přišla, ale, zcela jasně vím, že ani jediná hliněná deska netvrdí, že Nibiru (nebo Neberu) je původní planetou sumerských "bohů" zvaných Anunna [viz. Rasy]; naopak, jedinou nebeskou osadou, která je zmíněna, vcelku správně, je Duků, o níž budeme hovořit znovu a znovu.

      Všimněte si také, že Duků je vlastně jménem planety, ale také se stalo jménem obíhajícího obytného prostředí, které Nebeský Bestiář, kdysi upoutaný na Zemi, vybudoval, aby přežil.  Sumerové použili toto stejné jméno k označení kaplí v prastarých městech Eridu a Nippur. Tato kultovní místa symbolizovala pozemský projev "prapůvodních pahorků bohů". V druhém díle této řady připomeneme rovněž Dukug, jehož smysl je přesně stejný a je také jménem hory, kde se Nebeský Bestiář usadil na okraji mezopotámské pláně. 

Jazyky Jednota

       Jazyk, v němž Parks obdržel své informace byl naprosto odlišný od francouzštiny, přesto mu byl známý, jako by to byl jeho rodný jazyk.

       Několik let věřil, že tímto jazykem je hebrejština, avšak z tohoto omylu byl vyveden díky použití hebrejského seznamu slabik (sada znaků či symbolů představujících zvuky, které tvoří slova. Díky tomu, že tyto základní zvuky mají svůj vlastní význam, může každý využít tento nástroj k rozložení a pochopení komplexních významů celých slov).

       Je to právě toto zaměření na fonetický význam slabik, co odlišuje Parksovu lingvistickou metodologii. Tyto slabiky se ukázaly být společnou základnou pro četné prastaré jazyky.

       Parks vypátral, že kodifikace jazyků byla spojována s existencí kast ve společnosti, se kterou se setkal ve svých vizích: Gina'abul (sumerské slovo pro ještěrky). Do konce 90.let 20.století Parks pochopil, že fonetické významy či hodnoty společnosti Gina'abul mohou být nalezeny jak v sumerském tak v akkadském seznamu slabik.

       Zdůrazňuje, že sumerský jazyk zahrnuje systém, jenž byl celistvě vytvořen již při svém prvním objevení se a který v průběhu času prošel jen zřídkavým vývojem. Sumerština nenáleží k žádné známé jazykové skupině, zatímco akkadština - jazyk užívaný na severu Mezopotámie a vybudovaný ze sumerského "slabikáře" či seznamu slabik - je předkem asyrštiny a babylonštiny, které patří do skupin semitských jazyků, jako je hebrejština a arabština.    

       Ve skutečnosti Parks zjistil, že vlastně existuje jednotný sumero-asyrsko-babylonský "slabikář", na kterém jsou založena základní slova mnohých starých jazyků: arabštiny, čínštiny, dogonštiny, egyptštiny, staré řečtiny, hebrejštiny, hindštiny, hopi, japonštiny, latiny, germánských jazyků a mnoha dalších.  

       Tyto "slabikáře" mohly být použity k rozložení určitých biblických pojmů a pro porozumění jejich hlubokým významům.

       Rozložení slova vyžadovalo znalost kontextu, který dovedl k sestavení původních pojmů. Vysvětluje, že např. sumerské Gina'abul  může být rozloženo na GINA-AB-UL ("pravý předek (praví předkové) honosnosti "). Jakmile člověk pochopí nepřiměřenou marnivost bytostí, s nimiž se Parks setkal, není překvapen tímto pojmenováním.  

      Vezměme jméno Adam, o němž máme věřit, že pochází z hebrejštiny, ve vztahu k termínům adama (hrouda země?) nebo adôm (červená). Parks  neví o žádném autorovi, který by posuzoval sumerské Á-DAM, což znamená "bestie, zvířata, stádo" nebo "daň/uvalit/odvést (?), ustanovení, instalace nebo kolonizace", všechny řazené pod "uvalit!"

      Jestliže Á-DAM mělo označovat osoby, byly by to "bestie, zvířata, zdanění, ustanovení, zavedení," nebo dokonce "kolonizovaní, odvedení."

       Myšlenka zotročené bytosti, naprosto poslušné "bohům",  je podpořena ekvivalentem termínu Á-DAM v akkadštině, jenž zní Nammaššű, foneticky přeloženo v sumerštině jako nam-maš-šű, "poloviční část naúčtovat (zdanit)."

      Co by mohlo být přesnější?

      Parks využívá tuto metodu k určení a detailnímu ověření doslova každého přeložitelného termínu ve spojení s historií, kterou vypráví. V Le Secret, by mohlo být možství slov, která nerozložil s pomocí sumero-akkadského "slabikáře" spočítáno na prstech jedné ruky. Domnívá se, že je první, kdo používá tuto metodu rozložení slov na slabiky.

      Slabiky sumerských a akkadských slov umožňují Parksovi rozložit hlavní slova dalších jazyků předků: čínštiny, hebrejštiny, staré řečtiny, latiny, germánských a indiánských jazyků, atd. To vede ke sjednocenému porozumění všem jazykům, ale tato diskuze si bude muset počkat na další díly této řady.

      Parks v tomto díle dává k dispozici akcenty a četná označení slabik, která jsou součástí jeho systému.

Prvopočátek a následky

        Jazyk Emeša ("matečný jazyk" či "srdce jazyka") je původním jazykem žen Gina'abul, které, jak se Parks domnívá - přestože to přímo neviděl, se vyvinuly o něco dříve než mužští jedinci Gina'abul. Z tohoto mateřského jazyka ženy (Amašutum) vytvořily Emenita (mužský) jazyk pro použití mužů a pro komunikaci mezi muži a ženami.

      Původní (Emešŕ) jazyk byl poté opuštěn, tedy dokud přetrvával mír.

      Později, během Velké Války byly ženy ovládnuty a utlačovány mužskými členy Gina'abul, slavnými Ušumgal a Mušgir (viz. Rasy), kteří objevili tajemství jejich ženské sexuální síly. Skupina těchto mužů si přála uvěznit ženy a přimět je k podrobení se jejich sprostým činům, aby tuto sílu získali pro sebe.

      Ženy, uvězněné muži, vyvinuly hermetické či tajné obřady a další tajemství, aby se ochránily. Jelikož se psaní stalo příliš nebezpečným a jelikož mnoho žen nebylo schopno používat telepatii, schopnost, jíž se těšili všichni muži, a zároveň potřebovaly být schopny komunikovat mezi sebou naprosto důvěrně, reaktivovaly a oživily Emešŕ, s jeho dodatečnými jazykovými částicemi a znovu jej používaly pro tajnou komunikaci mezi sebou.

      Užívání Emešŕ bylo zapovězeno mužům, speciálně podskupině zvané Anunna (viz. Rasy).

      Co se týče mužů, komunikovali v Emenita (doslova: "mužský jazyk"), nám známý jako sumerština. Kněžky Gina'abul také užívaly Emenita, který samy vytvořily pro komunikaci s muži.

      Různé idiomy (jazyky) Gina'abul, jako Abgal a Sukkal, a také Emesal, jenž byl "implantován" během  Paleo-Babylonské epochy, byly složeny z mnohem bohatšího mateřského "slabikáře".  Toto platí také o akkadském jazyce (assyro-babylonštině), která se vůbec nevyvinula ze sumerštiny, jak věří východní jazykoví odborníci.

      Je snadné pochopit jejich mylnou představu, neboť mají pro svou práci k dispozici pouze nápisy z desek a lidské psaní se vyvíjelo, různorodě v rámci odlišných mezopotámských regionů, počínaje primitivními sumerskými piktogramy z doby 3500-4000 BCE, jejichž účelem bylo zapisovat bohatstvé "bohů" a vedly k asyrskému klínovému písmu.

      Nicméně mluvené jazyky byly zavedeny, upraveny, čas od času vyměněny a nevyvíjely se.

Kód / šifra

       Parks trvá na tom, že se národy této planety od úsvitu lidstva vyjadřovaly skrze idiomatické vazby, všechny převzaté z  Emešŕ, včetně jazyka Emenita, jenž je nám znám jako sumerština. (Parks někdy používá termín Gina'abul-Sumerian jako odkaz na Emešŕ.)

      Gina'abul svůj kód pečlivě střežili.

      Původní Gina'abul, kteří dorazili a rozprostřeli se po této planetě, byli v hluboké neshodě sami mezi sebou. Četné idiomy, které byly rozšířeny, vznikly z této "zlé krve", která přetrvávala po tisíciletí. Gina'abul vyžadovali opravdové slovníky pro každou lidskou etnickou skupinu, aby se mohli hrát na kominkaci s nimi.

      Nejmrzutějším úkolem pro frakci, k níž patřil Sa'am  -- rebelové: Amašutum, Nungal a Abgal - bylo systematické vytváření nových termínů, které měly nahradit ty, které byly odhaleny jejich pokrevními nepřáteli. Úkol to nebyl nikterak snadný a jazyky byly obtížné na překlad, přičemž někdy vznikaly rozšířené dialekty, což jim na druhé straně umožňovalo zmást na mnoho tisíciletí podskupinu Anunna (viz. Rasy), která měla většinu na této planetě.

      Sumerští imigranti (toto bude vysvětleno v druhé a třetí knize) pojmenovali Gina'abul Emenita jazyk Emegir ("královský jazyk") a někdy Emean ("božský jazyk" či "jazyk nebes"). Tento jazyk, v zásadě vytvořený z neměnných jmenných a slovesných kořenů, k nimž byly přidány různé přípony a předpony, vyprodukoval sofistikovaný gramatický projev, nakonec vyústil ve vysoce vybroušený dialekt.  

       Akkadský jazyk (a jeho "slabikář") se zdály být celistvě utvořeny ze dne na den, zřejmě následně po sumerštině.  Jak k tomu došlo bude vysvětleno ve třetí knize: The Awakening of the Phoenix/Probuzení Fénixe.

      Co se týče idiomů/jazyků Gina'abul, byly záměrně vypracovány odlišným archaickým způsobem, z čehož vznikl dojem slangu při srovnání se základním jazykem.

      Takže existuje kód, jenž je vždy přítomen v prastarých jazycích Země. Některé souhlásky se mohly časem změnit, ale je to vzácný jev.

      V souvislosti s tímto kódem si všimněte, že gramatické zvyklosti Gina'abul-Sumerského jazyka se liší od gramatických zvyklostí kodifikací. V jazyce jsou slovesné řetězce umístěny na konci vět. Toto je vzácné v případě kodifikací, kde sloveso může být někdy nalezeno na počátku výrazu v Emenita. Tato nesrovnalost byla předem promyšlena jako způsob zamlžující rozluštění. Nezapomeňte, že muži neměli přístup k pojmům v Emešŕ, z něhož se kód skládal.

      Smyslem toho všeho bylo zajistit způsob tajné a  stručné komunikace s lidmi. Stručnosti bylo dosaženo užíváním jednoduchých gramatických pravidel v šifrování a používáním neměnných pojmů, přičemž předpony a přípony byly obecně utajeny.  

Rozluštění či Dekódování

       Parks je zdatný v užívání Gina'abul kódu a často a velice přesvědčivě to využívá k proniknutí do hloubky vnitřních významů a také historických odkazů vložených do slov mnoha jazyků.   Pro účel těchto internetových poznámek jsem vytvořil Dekodér, (materiál dr. Zeitlina - bude zveřejněn později) abych soustředil pozornost na tuto stránku Parksovy práce. Říká dr. Zeitlin.  Dekodér je opravdu srdcem těchto Poznámek. Čtenáři mohou mít užitek z jeho prostudování, neboť nebyl vytvořen jen z referenčních důvodů, nýbrž má plnit také výukovou funkci. Mohou zde být nalezeny některé z Parksových nejdůležitějších objevů.

      Většina z překladů a dekódování rozebíraných Parksem se týká jednotlivých pojmů či slov, kde jsou pravidla překladu jednodušší než u celých vět v jazycích Emesa a Emenita. Dokonce i nováček dokáže snadno sledovat tyto překlady dvou-, tří- nebo dokonce čtyř-slabičných slov.  

      V jazyce Gina'abul je důležitý kontext situací, neboť jedině specifická okolnost má za následek termín vytvořený takovým nebo onakým způsobem.  Rebelové Gina'abul znali kontext slov a klíče k různým částicím, které používali k vytvoření pojmů, které dnes najdeme v sumerštině.  

      Překlad určitých slov je značně komplikován, když jsou vytržena ze svého kontextu, obzvláště pokud vezmeme v úvahu, že Gina'abul-Sumerský jazyk vlastnil koncepty a skutečnosti, které nemají vůbec nic dočinění s těmi současné společnosti. A v tom je právě ten obrovský rozdíl a důvod, proč naši jazykoví specialisté nejsou schopni zjistit jejich kodifikaci. 

      Parks píše:

      "Komplikovanost jazyka Emenita užívaného Sumery spočívá v zásadě v jeho četných homofonech (zde: slabiky s podobnou výslovností), které se liší svou délkou nebo fonetickou silou. Za účelem rozlišení mezi četnými homofonními klínovými znaky na deskách objevených v Mesopotamii vyvinul francouzský specialista na asyrštinu F. Thureau-Dangin ve 20.letech systém přízvuků/akcentů a očíslování pro každý znak.

      Nynější vysvětlení tohoto systému označování "logogramů" a poměrně značný seznam je k dispozici v online dokumentu Sumerian Lexicon, Version 3.0 od Johna A. Hallorana. -pokračování-