Každý člověk je buňkou nové civilizace (z přednášky Marko Pogačnika)

        Události na celém světě nám ukazují, že je na čase připravovat novou civilizaci. Ekologické okolnosti jsou stále problematičtější, politické poměry nejsou příznivé. Soudobá civilizace se může udržovat při životě jen, když jsou vedeny války. A tak jsme mohli přihlížet, jak byla v Iráku uměle vyvolaná válka, vidíme také, jak tzv. teroristé vynalézají stále sofistikovanější formy. Tento svět funguje tak, aby několik málo lidí bylo bohatých a sytých, a aby ostatní museli být chudí a hladoví. Proto je třeba začít pracovat na nové civilizaci, je nanejvýš potřebná. My Slovinci, ale i Češi jsme skeptičtí, protože jsme za komunismu zažili pokus celosvětově instalovat takovou novou civilizaci. Revolucí bylo vše převráceno a nově budováno, ale to se nepodařilo. Já jsem ještě dnes ochotný podepsat Komunistický manifest - jeho myšlenky a poselství. Chci, aby mezi lidmi panovala spravedlnost a mír. Ale v důsledku toho bylo naopak více válek. Také mezi lidmi to způsobilo spoustu neštěstí, a už vůbec nemluvím o tom, co se odehrálo ve vztahu lidí a přírody. Zažili jsme, jak tento pokus globálně změnit svět, ztroskotal. Z toho jsme se ale ponaučili. Existují zásady, bez nichž se svět měnit nedá. Když se lidé nezmění a nevrátí se ke svému původu, nemůžeme očekávat, že budou budovat pokojný svět. Vnitřní nepokoj, konflikty, které jsou uvnitř lidí se pak manifestují navenek, i když systém to třeba nechce. Platí proto zásada, že svět se změní jedině tehdy, když se změní každý z nás.

        Druhá zásada se dotýká jiných dimenzí a našeho jednostranného pohledu na svět. Jak můžeme očekávat, že vytvoříme nový řád ve světě, když neuznáváme nejdůležitější aspekty života? Co je důležité, je věčnost v nás. To, co je v nás spojeno s božstvím. Když tuto stránku odsuneme jako něco, co patří jen k náboženství, jak můžeme potom vytvořit nový řád? Život kolem nás má více rozměrů. Pokud je neznáme a zabýváme se jen tím, co je na povrchu, nemůžeme vytvořit nic nového. A vůbec nejde o utopii. Utopie by znamenala, že si člověk něco vysní, co nemá žádný vztah ke skutečnosti. My, mnozí z nás, novou civilizaci už žijeme. Snažíme se změnit svůj život aniž by to po nás někdo nebo něco (jako Komunistický manifest) požadoval.

       Mnozí z nás už si řekli, že chtějí žít v harmonii, že chtějí být spojeni se svým vlastním prapůvodem. Řekli jsme si, chceme žít v přírodě. Nikoho jsme se neptali a začali jsme měnit svůj pohled na svět. Já hodně pracuji po celém světě a všude se potkávám se spoustou takových lidí, jako jste vy tady.Na naši cestu nás nevyslala žádná ideologie, na naší duchovní cestě se ubíráme velmi rozdílně. Snažíme se konat něco prakticky, třeba měnit svou výživu, jinak zacházet s rostlinami... V naší činnosti, pokud je to potřeba, se spojujeme přes Internet, pracujeme v regionálních skupinách. Chtěl bych říct, že nová kultura je něco, co už vzniká. Nepřišel jsem proto, abych pro ni ve vás vzbudil nadšení. Já žádný takový záměr nemám. Jen konstatuji, že něco takového už existuje. Stačí si jen trochu víc uvědomit, co se děje. Proto bych chtěl dnes večer o tom mluvit.

       Chvíle ticha

      Všechno jsem vám teď řekl, ale je třeba to uvést ještě do vědomí. Není možné, aby nastala nová epocha, pokud si ji nevytvoříme. Máme pocit, že je to tradice, ale žijeme v civilizaci,která nám nevyhovuje, neodpovídá. Nejsme však vydáni napospas, máme možnost to změnit. V každém člověku jsou neuvěřitelné potenciály, každý může změnit Universum. Vzpomeňte si na Ježíše, na Buddhu a na jiné lidi, kteří svět změnili během několika málo roků své činnosti. Nebyli jiní než my. Ve středu každého z nás pulzuje božská jiskra a je všemocná. Část každého z nás je spojena s věčností a s nepředstavitelnou silou. Je to síla, která drží celé Universum pohromadě. Nazývá se láska. Ale tato tvořivá síla v lidech obecně spí. Když procitne, jsme schopni svět změnit.Svět je možné změnit, pokud se vrátíme ke svému prapůvodu, ke své věčnosti a z tohoto pramene čerpáme. Nejednáme na základě svého rozumu, racionální logiky, ale na základě svého osobního spojení s celkem. Člověk se spojí s celistvostí a podle toho jedná.

       Co znamená celistvost? To není jen povrch světa, jsou to různé úrovně a dimenze, které jsou součástí celistvosti. Jsou to také různé světy, které jsou součástí celistvosti. Když budeme mluvit například o krajině, tak mluvíme o energiích, o životní síle, která krajinou protéká. Stejná životní síla proudí také lidským tělem. Jsme živí jenom, když jsme spojeni s krajinou, se Zemí. Moderní člověk bohužel žije ve svém svědomí rozpolcený, je slabý. My lidé jsme osamoceni. Ale když se spojíme se životní silou...

        Je jedna životní síla, které spojuje člověka s přírodou, se stromy, rostlinami, zvířaty, s krajinou. Když jednáme z této životní síly, jednáme ve spojení se všemi živými bytostmi. Na vitální úrovní jsme se všemi živými bytostmi spojeni. Pokud jedná rozum, ve spojení nejsme a co uděláme, má zhoubné následky. Ani ekologický rozum nemůže pochopit, že každá část patří k celku. Nejen ve smyslu biotopu, ale i ve smyslu celkového vědomí, ve smyslu bytostném - všichni jsme součástí živé bytosti, kterou nazýváme Gaia. Co myslíme, co cítíme, co děláme má dopad na ostatní části celku. Naše demokracie je lež, protože je to možná demokracie mezi lidmi, ale v žádném případě to není demokracie mezi lidmi a zvířaty.

        Zvířata jsou také kosmické bytosti jako lidé. Tak jako my, duchovní bytosti, jsme tady vtěleni na Zemi, abychom sbírali zkušenosti, jsou tady vtělena i zvířata. Také jsou to duchovní bytosti a sbírají své zkušenosti prostřednictvím různých druhů zvířat. Můžeme si to představit tak, že v Universu existuje Anděl síly a ten ve spolupráci s vědomím Země vytvořil například lva tak, aby určitá kosmická kvalita mohla žít a působit ve hmotě. My lidé si však osvojujeme právo lva chytit a v lepším případě zavřít do zoologické zahrady, aby žil v doživotním zajetí. Takový lev má poměrně pěkný život, když ho porovnáme s krávami, drůbeží atp., co žijí jako naši otroci. S námi na Zemi žijí další kosmické bytosti, které mají určitou roli. Ale to nejvyšší, co můžou v naší soudobé civilizaci dosáhnout je, že se z nich stanou chráněná zvířata. Mluvil bych tedy víc o pandemokracii.

       Lidé, zvířata, rostliny, elementární bytosti jsou určitým vědomým a plní na Zemi svoji roli. Pokud bychom chtěli být demokraticky spravedliví, museli bychom je zapojit do našich rozhodování. Museli bychom jim naslouchat a měli bychom jim nechat právo, aby mohli zastávat tu roli, pro kterou tu jsou. Pak se ale musíme naučit řeči, jako mluví stromy, zvířata...
Pokud jsou vědomím, je možnost s nimi komunikovat. Ale my komunikujeme jen mezi sebou - mezi lidmi. Staré kultury rozmlouvaly se zvířaty. Na tomto světě zkoumáme všechno možné, ale zapomněli jsme zkoumat to nejdůležitější, jak můžeme žít spravedlivě a ve společenství s ostatními bytostmi tady na Zemi.

       Takovou řeč ale nemůžeme vytvořit, pokud nepochopíme, že tyto bytosti mají stejně jako lidé své dimenze. Mají také své úrovně duševní, vědomé, duchovní, které jsou s námi spřízněné. Nemůžeme jenom jít a začít objímat stromy a říkat, jsme přátelé stromů, když o kousek dál jsou pomocí strojů stromy hromadně likvidovány. Je třeba změnit celé vědomí. Nemůžeme si říkat, že jsme proti velkým korporacím bezmocní. To není pravda. Existují kosmické cykly. Civilizace se v nich vytvářejí a proměňují. Za posledních 5 miliónů let byly na Zemi různé civilizace v různých dimenzích. Víme něco málo o Atlantidě, Lemurii, určitých tradicích... Tyto civilizace nejsou minulostí. Žádná minulost neexistuje. Existuje jen současnost.

       Jsou civilizace, které se ve svém vývoji projevují navenek, jsou v evoluci, a pak jsou civilizace, které se vyvíjejí dovnitř. Naše civilizace se vyvíjí víc a víc navenek, ale jsou jiné civilizace, které se vyvíjejí dovnitř. Proměnou už prošly a poznaly, co je zničilo. Poučily se z toho a začaly se vyvíjet směrem dovnitř. Vyvíjejí se dál, ale v jiné dimenzi Universa. Řekl bych uvnitř Země, ne navenek. Existuje určitý rytmus vývoje. My nemůžeme věčně produkovat naše chyby a ničit svět kolem sebe. Nastane jiná fáze, která nám ukáže zrcadlo. Nastanou poměry jako teď, které nám ukáží, kde jsme. A všechno, co se kolem nás děje, ačkoli je to hrozné, je jen zrcadlením toho, co je uvnitř v nás lidech. To nám pomůže,abychom se začali dívat dovnitř. Ne všichni, ale jeden po druhém a začneme chápat, proč to tak je, proč je tolik válek na Zemi. Začneme tomu rozumět a a začneme hledat změny. Tím se evoluce energeticky promění a začne se ubírat směrem dovnitř. I kdyby to byly sebevětší mocnosti, které se snaží udržovat starou cestu a posouvat vývoj dál starou cestou, tak to možné není.

       Zajímavé je, že obrat není možný, pokud my lidé do něj nevložíme svoji sílu. Jenom pokud budou jednotliví lidé, kteří budou jinak žít a vytvářet jiné vztahy s okolním světem, pak začne tato proměna. Lidé pak budou čím dál víc procitat a chápat, o co se jedná. To je rozdíl proti komunistické revoluci - nevychází jen z utopií vyprodukovaných lidmi samotnými, ale jde o to, že se mnoho lidí propojí svou intuicí s tím, co v kosmu probíhá. Tím se pak proměna, "evoluce" stane skutečností.

       Vezměme si příklad škol. Školy v této kultuře jsou naprosto nesprávné. Ve škole se snaží děti vytrhnout z jejich pravdy a utápět je v rozumu. Je nám jasné, že by to mělo být jinak, dětem bychom museli pomoct, aby se integrovaly do společnosti, aby mohly rozvinout své možnosti a potenciály ne proto, aby sloužily odcizené civilizaci, ale aby mohly svou jedinečnou úlohu, svůj jedinečný dar, který přinášejí společnosti dát. Jenom se narodíme a už se univerzální rozum obává, že se z nás stane něco pěkného. Že bychom do života přinesli něco nádherného. Je potřeba se z toho radovat.

       Myslím, že je jedno, kterou oblast života bychom si vzali, každá žádá proměnu. Vím, že mnozí z vás se o to snaží, experimentuje se s novými systémy škol (waldorfské školy, žena kazašského prezidenta vytvořila nový typ školy, kde hlavním předmětem je spojení se sebou samým a s přírodou). Takové školy už fungují. To znamená, že nová civilizace není v budoucnu. Stačí jenom procitnout ve vědomí a pak je možné to nové všude uskutečňovat. Když jednou začne takový pohyb s proměnou civilizace, dají se do pohybu enormní síly a nikdo je nemůže zastavit. Jsme přenášeni do nového druhu prostoru.

       Pandemokracii není možné uskutečnit, když ji neuskutečníme ve všech dimenzích, ve kterých žijeme. Pokud se v novém prostoru pokusíme fungovat jako jednotlivé rozumy, jsme opět ztraceni. Musíme se naučit jít s pohybem, s proměnou, nechat se nést.

       I v prostorách Prahy se nový prostor manifestuje. Existují tam už spojení mezi různými dimenzemi a brány, kde je spojena vnější evoluce s vnitřní evolucí Země. S novým není možné se spojit, pokud nezměníme svou citlivost, svou vnímavost. Moderní člověk totiž vyvinul necitlivost, nevnímavost. Jako lidé rozumu vůbec netušíme, co se odehrává v oblasti životní síly, v oblasti vědomí Země a přírody. Nemáme ponětí o tom, kdo jsou zvířata, kdo jsou andělé. Uzavíráme se před vjemy, před vnímáním těchto světů. My ale musíme naopak tyto vjemy přijímat, být jim otevřeni a naučit se s nimi komunikovat. Vůbec to není myšleno proti rozumu, ačkoli je to rozum, který nás dovádí do této odcizené situace. Rozum je dobrý, když člověk chce věcem rozumět, ale věcem neporozumíme, pokud je nebudeme vnímat. Musíme si přehodnotit své pořadí hodnot. Na prvním místě by měl být smysl pro celistvost, pak intuice a teprve za ní rozum. Rozum a intuice jsou součástí jednoho celku. Ale rozum je vražedný, pokud je oddělený od celistvosti.

       Co se dá prakticky dělat? Abychom mohli tuto civilizaci změnit, musíme ze všeho nejdřív začít pracovat sami na sobě. To znamená poznat sami sebe a naučit se zacházet s vlastními myšlenkami, vnitřními silami. Ale to není možné, pokud nemáme žádný protějšek, ve kterém se nemůžeme zrcadlit. Nemůžeme se tedy odebrat do samoty na poušti, abychom tohoto dosáhli.Je důležité, abychom žili v reálných situacích a viděli to zrcadlení a viděli potřebu změn. Abychom viděli jinýma očima to, co už žijeme. Abychom se naučili vnímat, co nám ukazuje život, co nám ukazují jiní lidé, stromy, zvířata. A být přesnější v tom, jak člověk zrcadlí druhé. Sami totiž zrcadlíme ty druhé.

       K tomu patří rozvíjet vnímání ve smyslu uvědomovat si pravdu věcí, abychom začali do svého vnímání pojímat kvality, snažili se situace nejen promýšlet, ale také cítit. K tomu patří další stupeň - rozvíjet imaginaci. Rozum je lineární a operuje jen s tím, co už existuje. Proto máme schopnost imaginace, která jde dál za hranice rozumu. Imaginace je přirozený dar podílet se na tvoření světa. Rozum člověku říká, to si jenom namlouváš, to jsou jen iluze, ale co potřebujeme, je důvěra sama v sebe. Nejsme tu jen sami kvůli sobě - schopnosti, dary, které máme jsou důležité pro všechny ostatní. A to nejen lidi. Mnoho jiných bytostí z Universa je přítomných v Zemi, okolo Země, aby se učili z toho, co my tady děláme.

       Tím, co děláme, co myslíme, je míněn celý Vesmír, celé Universum. Pokud naše imaginace, naše představivost není aktivována, nemůžeme jít dál, stojíme na místě. Prakticky můžeme v tomto procesu pomáhat vzájemně. Když toto říkám, není to propaganda, ale výzva, abyste se vypořádali s poměry, ve kterých jste. Můžeme si vzájemně pomáhat se v proměně orientovat. V březnu jsme - slovinský prezident a já - založili Hnutí pro spravedlnost a vývoj. Vzniklo proto, abychom si vzájemně pomáhali v procesu proměny. Jsou tisíce členů, kteří se do procesu zapojili, spontánně se organizují ve skupinách a zabývají se tím, co je u nich konkrétně třeba uvést do vědomí. Domníváme se, že máme jen několik málo let, abychom proměnu jako lidé uskutečnili. Je třeba vzájemně se propojit a působit společně tak, aby celá proměna probíhala v rytmu toho, co je osobní a co je společné. Nestačí, když touto cestou jdou jednotlivci jen sami za sebe. Jde o vzájemné propojení. Ale každý musí začít u sebe.

      Každý jednotlivý člověk je buňkou nové civilizace. Pokud sami nebudeme ztělesňovat mír a lásku, tak nemůžeme očekávat, že se svět k nám bude chovat s láskou a mírem. V nové generaci jsou důležité také vztahy v rámci lidské kultury, např. hospodářství, ekonomie je uvedena jako výměna energií a informací mezi lidmi. Vzájemně se nevyužíváme a nezneužíváme, ale vzájemně si pomáháme v harmonii se svým pravým já. Politika je pak nazývána jako politika ryzího srdce. Všechno, co uskutečňujeme jako společnost je v souladu s tím, co jsme a jeden druhým nemanipulujeme. To souvisí se vztahem lidí k jiným světům, se vztahem nás živých k těm, co žijí na onom světě.

       Staré kultury mluvily o vztahu k předkům, ale nejsou to jen předci, jsou to i potomci. Jsou to tedy všichni ti, kteří zemřeli a kteří se ještě nenarodili. Žijí v jiné dimenzi, ovšem společně s námi. Ale my je ignorujeme, jako by neexistovali. Nová civilizace vytváří most mezi lidmi, kteří jsou v duchu a mezi lidmi, kteří jsou v těle. Je třeba rozvíjet tuto situaci tak, aby si oba světy navzájem pomáhaly. Ve smyslu reinkarnace jsme jednou na té straně, pak na druhé straně. Když jsem mluvil o vztahu ke zvířatům, o vnitřních civilizacích - Země tak, jak nese navenek civilizace, vytváří prostor i pro vývoj dovnitř. Samozřejmě nemám na mysli fyzickou zemi, ale Zemi jako vědomí, která umožňuje vývoj navenek i dovnitř. Nemá teď žádnou fyzickou podobu, ale stejně jako elementární bytosti, andělé působí. Kontakt s nimi je pro nás velmi důležitý. Oni totiž mají zkušenost s tím, jak proměna probíhá. Ví, jak je možné zacházet se silami Země. Spolu s nimi bychom mohli vytvořit technologii, která by byla přátelská k životu.

záznam přednášky z pražské ZOO v srpnu 2006

(Na přednášce zaznamenala Radka Slížová)

http://vune.svetla.sblog.cz

       Marko Pogačnik nar. 1944 v Kranji, Slovinsko, vystudoval sochařství na Akademii výtvarných umění v Ljubljaně 1967. Žije a pracuje společně se svou manželkou Marikou v Šempasu, Slovinsku.

       Marko Pogačnik vyučuje geomancii na Škole geomancie Hagia Chora v Německu, pořádá kurzy o holistické ekologii, geomancii a osobním rozvoji v mnoha zemích po celém světě a poskytuje rady v problematice urbanistického rozvoje a designu krajiny.

      V roce 1991 vytvořil oficiální státní znak a vlajku nově vzniklé Slovinské republiky.

Převzato: http://www.demiurg.cz