Rok 2012 a galaktická energetická supervlna (2)

          Nacházíme se ve velmi inkriminované době. Snad každý člověk ve větší či menší míře na sobě i ve svém okolí včetně přírody a dalších oblastí pociťuje poměrně významné a výrazné změny. Oficiální instituce se tváří jako že je všechno v tom nejlepším pořádku. Ovšem najdou se i tací, kteří mají odvahu kousnout do "kyselého jablka" se slovy: "zdaleka není vše tak jak má být, a už vůbec není zdaleka vše tak jak bylo". Nejsou to pouze klimatologové, ale na ony příslovečné bubny začínají bubnovat jedinci i z jiných vědeckých oblastí. Osobně nejsem zdaleka zastáncem klasických "andělských" transformačních teorií. Tato teorie mi není blízká, ale na straně druh je mi jasné, že postupně a jistě máme co dočinění s procesem, který byl prorokován a který se počíná rozjíždět jak na mikrokosmické, tak i na makrokosmické úrovni. Z onoho makrokosmického hlediska očekávaných a nebo již se odehrávajících procesů je mi velmi blízká filozofie vědce nového paradigmatu P.A. LaVioletta. Dovolte mi tedy abych vás s některými jeho myšlenkami a svými vlastními úvahami seznámil v tomto krátkém seriálu. V průběhu roku vás budou čekat další seriály podobného typu ovšem již s podstatně zásadnějšími a radikálnějšími informacemi. Jenže všechno má svůj čas a prostor v řece událostí?..

      Astronomické objevy následně skutečně potvrdily aspekty hypotézy dr. LaViolette o kterých jsem se zmínil na konci předchozí části. V roce 1985 astronomové objevili vysoce aktivní zdroj kosmického záření, který byl označen jako "Cygnus X-3". Nachází se ve stejné vzdálenosti od Země jako Galaktické centrum tj. zhruba 25000 světelných let přičemž sprchuje naší planetu částicemi, jejichž rychlost se přibližuje rychlosti světla. Později vědci přišli na to, že Země je se sporadickými pauzami bombardována kosmickým zářením, které vychází z rentgenového pulsaru "Hercules X-1", který se nachází ve vzdálenosti nějakých 12.000 světelných let. Zjistilo se také, že homogenní mezihvězdné médium má na tyto částice tak malý účinek, že jejich pulsační perioda 1.2357 sekundy je konstantní s odchylkou pouhých 300 mikrosekund.

       Výše uvedená zjištění mohou být důvodem k vážnému znepokojení na možnými účinky takové exploze uvnitř galaktického jádra s následným výronem masivního množství kosmického záření, které může radikálním způsobem ovlivnit interní procesy planety Země. Na celé věci je ovšem závažná další okolnost. Tato "kosmická radiační tsunami" by přišla náhle a bez jakéhokoliv varování. Velmi cenné poznatky získáváme ze stop, které jsou spojené s poslední takovou "radiační tsunami" která zasáhla planetu Zemi někdy před 10 000 - 15 000 lety (o této okolnosti jsem se zmínil již v první části tohoto seriálu).

      Dr. LaViolette je přesvědčen, že právě nyní zbytkový proud mezihvězdného prachu vstupuje do nitra naší Sluneční soustavy ve směru od Galaktického centra. Tato zjištění jsou v současné době potvrzena daty z "Ulysses spacecraft" a "AMOR" radarovým systémem na Novém Zélandu. Z dosavadního zkoumání této věci vyplývá na povrch na první pohled ne zrovna optimistické zjištění - je pouze otázkou času, kdy bude naše planeta vystavena analogické situaci jak tomu bylo v minulosti. To, že takový jev bude mít významný vliv na celou řadu planetárních ale i přímo lidských systémů a oblastí je zjevné.

       V podstatě žijeme jakoby na okraji ohromující "galaktické sopky" která může kdykoliv vybuchnout. Na straně druhé ovšem není vůbec na místě nekritickými informacemi vytvářet prostředí strachu atp. Je možné, že se v blízké budoucnosti vytvoří analogický varovný systém tomu, který dnes používá "NOAA" pro informování obyvatelstva před ničivými vlnami tsunami.

       "Galaktická energetická supervlna"  - její účinky na život a společnost

        Když kosmické záření z takové "galaktické energetické supervlny" začne ovlivňovat zemskou atmosféru, začnou se produkovat "kaskády elektronů". Každý primární kosmický paprsek vytvoří miliony druhotných vysoce energetických elektronů. Mnohé z těchto částic se rozptýlí v horních vrstvách atmosféry a nebo jsou zachycené zemskými magnetickými póly. V případě "galaktické supervlny" by se v jednom jediném dni vnořil do geomagnetického pole Země částicový energetický ekvivalent, který by se rovnal explozi 1000 vodíkových bomb o ekvivalenci jedné megatuny (1025 ergů) !!! Za těchto okolností by energie dodána radiačním pásům planety v průběhu jednoho roku 30 000x překonala energii přijatou od toho nejsilnějšího kosmického záření s vazbou na sluneční bouři pozorovanou v moderní době. Tato čísla a srovnání slouží pouze k tomu, aby si čtenář udělal srovnávací představu a nepohybovali jsme se pouze v abstrakčních formulacích.

      Takto nakompenzované radiační pásy by s určitostí vytvořily globální komunikační výpadek, díky výronu ohromného množství statické elektřiny, který zřejmě trvale poškodil elektronické součástky komunikačních satelitů. I cestování letadlem by v dané chvíli bylo extrémně riskantní. Následná atmosférická ionizace by zřejmě zničila ozónovou vrstvu a výrazně zvětšila riziko rakoviny kůže a díky vysokým úrovním "UV záření", která by se tak dostalo druhotně k zemskému povrchu. Zbytkové kosmické záření, které by proniklo k zemského povrchu by zvýšilo pravděpodobnost buňkových mutačních procesů.

      "Galaktická supervlna" by ovšem také produkovala intenzivní elektromagnetický puls (EMP) kdykoliv by se přední strana kosmického záření setkala se zemskou atmosférou. Zjištěná data ukázala, že poslední "galaktická supervlna", která má souvislost s poslední dobou ledovou iniciovala "EMP" o hodnotách desítek tisíců voltů na metr v čase kratším jak biliontina sekundy. Tento stav je srovnatelný s "EMP signálem výškového jaderného výbuchu.

       V neposlední řadě existuje vážná pravděpodobnost, že by taková "galaktická supervlna" mohla dopravit vzdálený kosmický prach do Sluneční soustavy jehož přítomnost by mohla vážně ovlivnit zemské klima a možná?.. odjistit novou dobu ledovou. Je ovšem velmi nepravděpodobné, že by v blízké budoucnosti bylo nutné očekávat výše uvedený scénář s přítomnosti "galaktické supervlny".

      Navíc není situace zase až tak černobílá. V dalších kapitolách tohoto seriálu se chci věnovat alternativnějším aspektům vzniku a existence "galaktické energetické supervlny" kdy se odpoutáme od klasické fyzikálního světa a klasické fyziky a podíváme se?. no jak bych to řekl - trošky výš. Zatím ale nemáme ještě zdaleka vše prozkoumáno na té fyzikální rovině, takže se zde zdržíme ještě určitě v dalším díle.

- pokračování -