Tajná úmrtí vědecké elity a "Hvězdné války" (SDI) (1.)

        Padesátiletý Alistar Beckham byl úspěšný britský inženýr a vědec. Jeho specialitou bylo navrhování počítačového software pro velmi důmyslné námořní obranné systémy. Jako stovka jiných britských vědců pracoval na pilotním americkém programu "Strategické obranné iniciativy" (SDI), která je mezi veřejností více známá jako "Hvězdné války". Bohužel, stejně tak jako jeho 21 kolegů zemřel velmi divnou a násilnou smrtí. Bylo dusné srpnové slunečné nedělní odpoledne roku 1988. Poté co odvezl svou manželku do zaměstnání vrátil své do svého domku. Prošel přes zahradu na dvorek ke kůlně na nářadí, sedl si na krabici vedle dveří. Kolem svého hrudníku si obtočil holé dráty elektrického vedení a dal si kapesník do svých úst. Pote otočil vypínačem?.. Zdá se vám to šílené? Nejste sami. Ovšem vysvětlení celé této záhadné smrti je v nedohlednu. S touto smrtí bylo jeho jméno přidáno k rostoucímu seznamu britských vědců, kteří zemřeli a nebo zmizeli za velmi záhadných a doposud nevysvětlených okolností od roku 1982. Zvláštní na celé věci je fakt, že všichni do jednoho byli experti na počítačové programy v rámci vysoce utajovaného projektu "SDI". Nikdo z těchto lidí neměl žádný zjevný motiv sebe zabít. Britská vláda pochopitelně tvrdí, že tato úmrtí jsou pouze shodou okolností. Britský tisk zase hovoří o tom, že skutečnou příčinou byl vysoký stres. Ale to jsou všechno jen dohady a domněnky. Pozůstalí neví co si o celé věci mají myslet.

       "Jsem hluboce přesvědčená, že ve věci mého manžela nefigurovala žádné nevěra ani nevím o nějaké hrozbě, která by mohla mít souvislost s mou rodinou tragédií. S manželem jsme měli krásný vztah a nikdy mi ani náznakem nesdělil, že by mu hrozilo nějaké nebezpečí. Do poslední chvíle se choval zcela normálně", říká Mary Beckhamová, Alistairova vdova. "Nevím kdo za tím stojí, pravdu nevím?.., ale jedno vím zcela jistě, že si toto můj manžel nezpůsobil sám. Musí za tím být ještě něco dalšího."

       Řetěz nevysvětlitelných úmrtí nás vede až do roku 1982, kdy v troskách svého vozidla zemřel počítačový vědec a pracovník Univerzity v Essexu dr. Keith Bowden. Státní instituce říkají, že byl Bowden opilý, ale jeho manželka a blízcí přátelé jsou zcela jiného názoru.

       Když Bowden zemřel, bylo mu 45 let. Byl expertem na vývoj tzv. "superpočítačů" a počítačové systémy pro řízení letových režimů ve vojenských letounech. Byl také spoluzakladatelem "Vědeckého oddělení", které se zabývalo vývojem speciálních počítačových sítí a samozřejmě pracoval pro jednoho z hlavních technologických dodavatelů "SDI" v Anglii.

       Jedné noci ze zcela nepochopitelných důvodů na jednoduchém jízdním úseku sjel s vozidlem z mostu a spadl na železniční trať, která vedla pod nadjezdem. Bowden byl na místě mrtev. V průběhu vyšetřování, se policejní orgány snažili přesvědčit o tom, že se zkouškou na alkohol byla zjištěna vysoká míra této látky v jeho krvi s tím, že jel s vozidlem příliš rychle. Manželka Hillary Bowdenová a její právník však tušili, že se věci mají zřejmě jinak. Nezávislým vyšetřováním bylo zjištěno, že všichni, kteří viděli Bowdena na posledy přesvědčivě prohlásili, že Bowden za jejich přítomnosti žádný alkohol nepil a byl střízlivý.

       Další podivuhodná fakta vyplynula ze stavu jeho vozidla. "Můj právní zástupce obstaral specialistu na vozidla, který se profesionálně zabývá podobnými případy", vysvětluje paní Bowdenová. "Zjistilo se, že někdo sundal původní kola a nasadil jiná, podstatně starší a opotřebovaná". V průběhu vyšetřování však nikdo z oficiálních míst nejen že nezkoumal tuto hypotézu, ale ani jí nikdo nevěnoval pozornost s tím, že je zcela absurdní. Paní Bowdenová je dodnes přesvědčená, že za smrtí jejího muže stojí nějaká nekalá hra.

       David Sands byl 37 let starý vědec který pracoval ve specializovaném institutu v Easams. Vyvíjel velmi citlivý počítač, který měl na starosti řídit celý satelitní radarový systém. V březnu roku 1987 dostalo jeho vozidlo na písčité cestě do práce smyk a narazilo do cihlové stěny prázdné restaurace. Z neznámých důvodů vozidlo doslova explodovalo (speciálními expertízami bylo zjištěno, že za normálních okolností by mohlo vozidlo hořet, ale v žádném případě nejdříve explodovat).

       Vzhledem k mnohým nesouladům v souvislosti s touto "nehodou" a nedostatku motivů vypovídajících o možné sebevraždě, odmítl koroner vyloučit možnost násilného zločinu. Mezitím se informace dostaly do sdělovacích prostředků kam "odněkud" pronikla velmi intenzivní informace o tom, že Sands musel být dlouhodobě pod silným psychickým tlakem. Margaret Worthová, tchýně Davida Sandse prohlašuje, že všechny tyto oficiální historky jsou zcela pomýlené.

       "Když David zemřel, byla to pro nás všechny jedna velká záhada. Byl to velmi úspěšný člověk, který se těšil ze života. Společnost pro kterou pracoval si ho velmi vážila. Za několik týdnů měl být za svou práci významně finančně odměněn. Měl rozhodně jistou budoucnost. Byl to prostě šťastný člověk a dával to najevo", sděluje Worthová.

        Po několika letech si této velmi zvláštní vlny úmrtí mezi vědci povšimla i americká vláda. A tak v souvislosti s posledním případem požádalo americké velvyslanectví v Lodýně britské ministerstvo obrany ("MoD") a plné prošetření této kauzy. S podobnou žádostí přišli i někteří poslanci (např. Doug Hoyle) britského parlamentu. Thatcherova vláda však odmítla k věci uvolnit jakýkoliv komentář.

       "Kolik lidí má ještě zemřít, než přimějeme vládu k odpovědi?" Ptá se Hoyle. Zvláštní postavení v této hře zaujímají britské a americké zpravodajské služby, které jsou zdá se, nad věcí. Když oficiálně zveřejnily seznam 12-ti podivných úmrtí, zdroje blízké americkému velvyslanectví později potvrdily, že v tu samou dobu měli od anglické tajné služby k dispozici údaje vztahující se minimálně k dalším deseti úmrtí podobného typu. Nakonec se zjistilo, že velvyslanectví dostávalo poměrně podrobné informace po celé dva roky.

       Anglická zpravodajská služba nese na svém hřbetě několik velmi nepříjemných špionážních skandálů. CIA má za to, že mnohé z podivných úmrtí jsou ve své podstatě indikátorem úniku tajných informací z prostředí "SDI", která byla prodána Rusům. Možná, že tito vědci byli vydíráni protistranou. Možná, že v této hře souvislostí bychom mohli zmínit známý příměr Henryho Champa, který dlouho pracoval jako korespondent pro londýnské "NBC", když řekl:

       "Ve světě špionáže se říká: Dvakrát je to shoda okolností, ale potřetí jde o nepřátelskou akci".

       V době kdy "SDI" byla na vrcholu, šlo i z globálního hlediska o velmi radikální program, kde bylo velmi mnoho v sázce. Všeobecně se ví, že na oplátku podpory Thetcherovi vlády ohledně "hvězdných válek", slíbila tehdejší Reaganova administrace množství extrémně lukrativních kontraktů (právě v rámci "SDI") britskému obrannému průmyslu. Šlo o stovky milionů amerických dolarů, které by šly do státní britské poklady.

       Je zajímavé, že do vědeckého vývoje v rámci "SDI" bylo zapojena sedm význačných vědců z renomovaného vojenského dodavatele elektronických systémů, který je znám jako "Marconi Company Ltd." Dnes je všech těchto sedm vynikajících vědců mrtvých. Opět pouze shoda okolností?

       Společnost Marconi, která zaměstnává po celém světě na 50. 000 zaměstnanců je jakousi odnoží "General Electric Company" (GEC). Podle slov tehdejšího generálního ředitele "GEC" zahájila firma ve věci interní vyšetřování. Přesto všechno "GEC" a anglické ministerstvo vnitra stále tvrdí, že řetězové úmrtí 22 vědců je pouze shoda okolností.

       Podívejme se na další zajímavý fakt. Svého času vyšel v britském "The Independent" článek, který dokládal, že výskyt sebevražd ve vědecké komunitě firmy "Marconi" je minimálně dvakrát tak větší  než je národní průměr u duševně zdravých jedinců. Takže buď v Marconiho firmě pracují abnormálně psychicky labilní vědci a nebo je něco špatně.

       V roce 1986 došlo k velmi zajímavé situaci. Na podzim tohoto roku během několika týdnů byly nahlášené dvě podivná úmrtí. V obou dvou případech, jak jinak, šlo o vědce z Marconiho společnosti. Obě těla byla nalezena v oblasti Bristolu a byla od sebe vzdálené zhruba 100 mil. Oba dva vědci byli zapojeni do vývoje software pro obrovský počítačový komplex, který byl v podstatě "simulátorem hvězdných válek" . Oba dva vědci v posledních hodinách svého života pracovali na tomto simulátoru. A jako ve všech ostatních případech ani jeden neměl důvod k sebevraždě.

- pokračování -