Politika a my - aneb pane krotiteli nebylo toho už dost? (1)

         Pojďme se zamyslet nad postavením dětí v dnešní společnosti. Zdraví, cit a rozumnost by asi každý přál svému dítěti. Dnes už ani nemůžeme napsat rodina, (ostatně žijeme v době povinné školní docházky), tak musíme napsat - jak se společnost ke svým dětem chová? Jako první jim odebere rodiče. Ti totiž musí pracovat na společném "ráji", všechny síly je potřeba upnout ke službě systému, který "laskavě" opečovávají naši vyvolení - politická reprezentace. Zkušenosti ukazují, že politická reprezentace vede po celá tisíciletí se svými podanými nelítostný boj, který klamnými hesly a propagandou nejčastěji vydává za láskyplnou službu "spravovaným" občanům - stejně jako jim "ukazuje" na viníka neutěšeného stavu společnosti. A máme na scéne rozvraceče republiky, či nenávistné ostatní národy, dnes definitivně světové teroristy! Moudré přísloví praví: "podle ovoce poznáš strom". Pojďme se tedy podívat na strom politiky a jeho úrodu, kterou na rozdíl od politků - my podaní nuceně sklízíme a co hůře konzumujeme. "Mučedníci" politiky to mají zařízeno, na rozdíl podanných - občanů, poměrně dobře. Autoritu získávají ze zákonů, kterých během staletí vymysleli a "vyprecizovali" miliony a i dnes průběžně ovládají své podanné desítkami tisíc zákonů a nařízení .

        Ani jeden zákon se ale nevztahuje na ně - politiky, požívají totiž "imunitu", která je chrání proti výsledkům vlastní práce (!) - zákonodárnému, přesněji řečeno trestnímu systému.

       Aby měli politici na svou "práci" klid, dostávají kromě imunity také peníze, služby a požitky, které jim umožňují naprostou soustředěnost na "správu" věcí veřejných a také mezinárodních vztahů.

       Své podané vzdělávají a informují prostřednictvím "sdělovacích" prostředků, které neustále modernizují. Od ústních výnosů, přes vylepování plakátových oznámení jsme se dostali až k rozhlasu a televizi - bravo!

       Záladním rozdílem požitků politiků a jimi spravovaných občanů je to, že zatímco politici užívají plodů práce všech průběžně a své životy žijí obklopeni pohodlím, péčí a všemi dostupnými službami -  Jejich podaní na tento stav převážně marně čekají až dokud nezemřou utrápeni, usouženi v důchodovém věku.

      "Je potřeba si utáhnout opasky" - "Je potřeba reforma, pak už bude skutečně dobře" - "Už dávno mohlo být dobře nebýt rozvratných sil" - "Jsme ohroženi, musíme si odpustit některé osobní svobody" - "Je válka, mrzí nás to, ale jsme přece všichni služebníci národa, muži do zbraně, ženy do fabrik ať to máme brzy za sebou"

      Toto kolečko základních politických vyhlášení se opakuje stále dokola už pěkných pár tisíciletí. Už už jsme mohli být v kýženém lidském "ráji", ale nevyšlo to. Přišla válka, revoluce, neurodilo se, zkrátka nemohli jsme splnit o co jsme usilovali. Škoda?.

       "Naštěstí" politici válku přežili. Je zde nová generace vůdců, "poučili se" a povedou novou společnost, která povstává z trosek ničemnosti. A dostáváme se opět k úvodnímu vyhlášení:

       "Je potřeba si utáhnout opasky, za chvíli se budeme mít skvěle!"

       Sídlo politiky najdete vždy v hlavním městě státu. Lidé prý odchází do hlavních měst za prací, za výdělkem, za kariérou, zkrátka hlavní město je tahák!

       Dnes mají taková hlavní města miliony obyvatel. V mnoha státech navíc leží pěkně v zátopových oblastech a lidé tam jsou tak šťastní, jak o tom svědčí nepřetržité šnůry aut, kdy jako na povel všichni Ti spokojení lidé hlavní města opouští, aby zachytili ještě kousek zdravé přírody a během víkendu se připravili na další boj s životem na zemi.

       Co mají společného velká města?

        Ve velkých městech se nedá pracovat ani žít! Pokud tedy za práci nepočítáme miliony úředníků a pracovníků umění - propagandy, tisku a obecně činností, které skutečnou práci spíše přidělávají, než usnadňují.

        Veškerá skutečná kvalita života je spojena s přírodou, s venkovem. Ve městě nezasadíte ani nesklidíte, ve městě nenajdete místo pro farmu, ani pro cokoliv užitečného. Ve velkých městech naleznete naopak miliony frustrovaných, nešťastných lidí v neustálém shonu mezi odpornou zástavbou, naleznete je v "zábavních" podnicích, nebo utahané "po práci" doma, jak sledují zázračnou bednu zvanou televize! Velká města jsou ideálním prostředím pro frustraci a zločinnost, ať se nám to líbí nebo ne.

        Naprosto neotřesitelnou politickou zásadou je zprostředkovaná komunikace! Politici se s lidmi nebaví jinak, než prostřednictvím vydírání - zcela šílených, idiotských zákonů, kterými své podané sužují od kolébky až do hrobu údajně v jejcich - tedy našem vlastním zájmu. Paradoxní je, že k jednáním a přípravě těchto zákonů své sdělovací prostředky nepoužívají. Co s lobisty domluví a odhlasují je připravováno pěkně bez účasti veřejnosti. Máme pro to i pěkný termín "neveřejná zasedání" - což je unikátní věc pro správu věcí veřejných!

        Co to vlastně zákon je?

       Zákon usvědčuje podaného z nedodržování pravidel hry, které stanoví politický sbor. Je to soubor písmenek, které musí občan, často staletí poslouchat a která snad ještě nikdy nepřinesla nic dobrého.

       Pod zákon vstupujeme už jako malé děti - prostým narozením se do této sebevražedné komunity. Zákon je slovní formulace toho co se nesmí a toho co se musí.

      Pojďme se podívat na to, co se nesmí. Tisíciletí zkušeností prověřila imbecilitu politiky až k naprosté dokonalosti, takže dnes už se nesmí téměř nic. Namátkou:

      Nesmíme bez povolení už vůbec nic! Jakákoliv (!) lidská činnost dnes od porodu až ke kremaci je upravená a kontrolovaná zákonem. A došli jsme dál i po úmrtí člověka se z jeho ostatky musí nakládat podle zákona.

      Jsme v naprostém otroctví vůči slovům o kterých "někdo" řekl, že zlepší kvalitu našeho života a pokud je nebudeme dodržovat, jsme zločinci. 

      Nyní se pojďme podívat na to, co se musí. Namátkou:

      Musíte všechno. Pro politiky se musíte rodit i umírat, chodit "do práce", platit daně, mít tisíce povolení na vše, musíte se stát strojem bez emocí, citu, bez lásky, narozením se vstupujete do neustále se zdokonalující smlouvy s nástrojem výkonu "lidové" moci - nelidskou, vyšinutou politikou.

       Výsledky politiky:

       Skupina vyvolených - politiků - a jejich partnerů od rodinných až po obchodní se má skvěle. Z toho co předepisují občanům k jejich "bahobytu" nepodléhají ničemu! Od práce jsou osvobozeni výkonem své vůdcovské funkce.

      Od šílených, protismyslných zákonů a tedy i trestů jsou osvobozeni výše popsanou imunitou.

      Od šílených, absurdních měst do kterých nahnali své podané jsou osvobozeni penězmi, za které se zaopatří nejen během své "služby lidu", ale vytvoří si takové "zásoby" a vazby, že jsou jistě schopni zaopatřit své blízké i sebe po zbytek života, pomineme-li důchody a nejrůznější renty, které si také "prozřetelně" připravili.

       Život politika je skromný?

       "Svým způsobem" ano. Politik má velké problémy, aby utratil jedinou korunu ze své mzdy a všech odměn, které za své "vůdcovství" dostává. Je to vskutku problém. Politici nemohou utrácet prakticky za nic. Naopak šetří i tam, kde jejich podaní mají velkou možnost popustit uzdu svým peněženkám.

       Politik nemůže si zaplatit dopravu ani kdyby chtěl! Z titulu své funkce totiž získává takové prostředky na dopravu od letenek, přes automobil, naftu či benzín, že i kdyby se rozkrájel, naopak mu ještě zbývá řada peněz, byť tyto služby získává zdarma!

       Politik nemůže utratit za nájem, ani kdyby chtěl, dostává totiž takové příplatky na bydlení, že nelze utratit, špíše naopak ušetřit. Stejné je to i při jeho výletech do zahraničí. Zde je mu proplácen hotel, strava a opět vše ve výši, která často vysoce překonává běžné náklady. I zde tedy musí politik nechtě ušetřit na produktu, aniž by vydal jedinou korunu!

       Na jednoho politika je toho mnoho a tak se dostáváme k příplatkům na "administrativu". To je také těžký problém, protože politik má nejen kancelář zdarma, ale aby protelefonoval vše, co mu zákon předepisuje, musela by volat celá jeho rodina i zde tedy šetří, aniž by vydal jedinou korunu.

       Stejně tak dostane peníze na svého asistenta a to opravdu slušné i zde se dá ušetřit, nikoliv utratit.

       Ani to chudákům politikům ale nestačí. Jakkoliv by se nám podaným mohlo zdát, že jejich funkce je nutně vedoucí prací na celý uvázek, zvládají ještě vlastní obchodní aktivity.

       Ti méně dovední sedí kromě rodinných podniků i v několika správních radách a tak zase chudáci nemohou utrácet, naopak přijímají atraktivní odměny a výhody spojené s další jejich "prací" pro nás všechny.

       Čestný politik tedy prakticky nemá šanci utratit i reprezentační večeři mu proplatí nějaký ten fond, či potěšený restauratér, nebo obchodní partner.

       Naopak šetří prakticky všude.

       Připusťme, že jsou i nečestní politici, kteří ještě ke všem těmto požitkům si přiberou nějakou tu korunu ze státní zakázky, nebo dohodí nějakou tu práci i svým přátelům obchodníkům, či prosadí nějaký ten zákon, který by rozumným posouzením prostě neprošel.

       Naše škoda, že jejich obchodní partneři obchodují nejčastěji s věcmi, které k běžnému životu ani tolik nepotřebujeme, jako zbraně, drogy legální i nelegální. Dalo by se říci, že jejich obchodní partneři obchodují pravý opak toho, co je k životu potřeba.

       Zmíním pro příklad také tabákové firmy. Obchodní přátelé českých politiků. Tabákovým firmám doplácíme prostřednictvím politiků 40 miliard roční ztráty státního rozpočtu, protože ztráty z této drogové závislosti tvoří 80 miliard korun ročně, ale tabákové daně přinesou výtěžnost jen 40 miliard korun.

      Politici jsou tedy vůdcové odsouzení k blahobytu a jejich podaní otroci odsouzení k práci na sebezničujícím systému. Politik prakticky nemůže utrácet, jen šetří a údajně pracuje na našem "lepším" příštím.

       Jaké je to naše lepší příští?

       Je to velmi zvláštní, ale politici prakticky po celém světě se úzkostně drží hesla nemocného, sadistického šílence Adolfa Hitlera: "Práce osvobozuje".

       Po úspěšném přechodu z komunismu na kapitalismus se ukazuje, že tato základní politická doktrina platí stále.

      U politiků bychom měli spíše hovořit o tom, že "Rozdělování práce druhým osvobozuje", ale pro nás podané tedy platí, že práce vše vyřeší.

      Snad pro to budeme odcházet do důchodu stále později a pracovat do osmdesáti let (ti, kdož přežijí politickou péči), abychom se stihli více osvobodit?

      Zde zřejmě došlo k historickému omylu, kdy jak církevní hodnostáři, tak politici velmi špatně si přečetli základní sdělení Ježíše Krista, který by z dnešního politického pohledu asi byl rebel, revolucionář, schizofrenik a velmi nekonformní občan.

      Ten totiž drze tvrdil, že "Pravda osvobozuje".

      Pojďme si univerzální politické dogma o práci, která osvobozuje vysvětlit na názorném příkladu.

      Představme si vězně na nucených pracích a budeme-li upřimní, je nás zde na zemi opravdu hodně. Ve světě ale není popsán jediný případ osvobození z otroctví prací!

      A my jsme otroci, jsme otroci zákonů politiků - "opečovavatelů a spolutvůrců" tohoto nelidského systému, který nás má za "pracovní sílu" a ani se to nestydí veřejně přiznávat.

      Tento příklad názorně dokladuje, že "svobozením" si politici představují smrt, tělesnou i duševní, ke které nutí své podané, nikoliv ale sami sebe. Sobě neodřeknou vůbec nic.

      Ve válkách umíráme za politiku, v práci se ničíme za politiku, své děti nemáme čas vychovávat kvůli politice, vše je podřízeno sadistickým zákonům politiky, tedy supersadistické vizi, že "práce" osvobozuje.

      Za práci politici považují všechno. Růst HDP, kterým se hoností ekonomiky jednotlivých zemí zvyšují nemoce, prodej drog, PR agentury, vojenské výdaje, sborky a rozborky správních celků i zbraňových systémů, zkrátka práce pro politika je vše, bez rozdílu zda tato činnost přináší nemoci a smrt, nebo zdraví a prosperitu.

      Politiky, kdy si naši "bohové", kteří se nad nás ustanovili zákony a samy si stále odhlasovávají, že jim na rozdíl od nich podléháme, řekli, že jsme jen pracovní materiál.

      Materiál pro jejich zrůdné experimenty, pro jejich "politiku", kdy člověk je pracovní jednotkou a pokud přežije do důchodu, má nárok odpočinout, lépeřečno to co z něj po stránce fyzické a duchovní po "péči" politiky zbude.

      Velmi zajímavé je, že oproti nacistickému, politickému heslu, že práce osvobozuje je naprostým protikladem zmiňovaná Kristova informace o tom, že "pravda osvobozuje".

      Právě zavalením prací, sužováni nesmyslnou byrokracií politických, otrokářských systému jsme nuceni k tomu nemít čas hledat pravdu - skutečnost.

      Skutečností totiž je, že práce zotročuje není-li vedena rozumností, tedy potřebností k životu.

      Politici zjevně vychází z toho, že jsme všichni podaní latentní zločinci, kteří pokud nebudou plně "zaměstnáni" ať už čímkoliv - budou se dopouštět kriminálních činů a svůj čas nebudou umět sami tak dobře využít, jako když je k tomu vede politický sbor.

      Ať už ale politici brzdí duševní rozvoj člověka jakkoliv, přichází čas, kdy začne opravdu osvobozovat pravda.

      Moudří bankéři a obchodníci, kteří si politiky od nepaměti vydržují to dobře vědí.

      Přichází čas účetnictví. Čas, který prokáže, zda měli pravdu politici a jejich otrokářské systémy, nebo ten věčný rebel Ježíš, ze kterého se snaží udělat si dobrý obchod a bezstarostné živobytí politici církevní.

      Jako typickou ukázku politické pravdy si pojďme znovu připomenout události z 11. září roku 2 001, kdy se politici přiblížili vrcholu Hitlerova snu o moci, která ovládne celý svět a nastolí univerzální světový řád!

      Politická "pravda" je to, že skupina horských  teroristů s plastikovými noži unesla civilní letadla se kterými létala asi hodinu a půl po Americe, než provedla fyzikální zákony popírající skvělou leteckou akrobacii a sebevražedné atentáty do budov Světového obchodního centra a Pentagonu.

      To vše uprostřed státu, který má nejrozvinutější zbraňové systémy na celém světě. Shodou okolností, stejně jako v Británii bylo naplánovano protiteroristické cvičení při bombových atentátech na stejný den jako atentáty samotné, dokonce i na stejné linky metra - kupodivu i v USA se ten den konala cvičení proti terorismu.

      Ze stejného důvodu byly ochranné systémy povolány na místo neštěstí den před tím.

      Co na to skutečnost?

       Nerespektovaná pravda důkazů a podaných je v dané věci to, že po rozsáhlém plánování a přípravách proběhla demolice budov WTC z velmi praktických, politických důvodů.

      Podařilo se sestřelit domy určené k demolici a na pojistném vydělat miliardy dolarů. Stejně tak zmizel bezpočet svědectví o makléřských podvodech, činech tajných služeb, také bankovních domů, protože shodou okolností v sestřelených budovách byla jejich centra.

      Hlavně se ale podařilo prosadit prý narychlo (!) připravený zákon, který dovádí novodobé otroctví do bezprecedentního stavu. Jako lavina se jeho podoba šíří po celém světě. Prý v zájmu nás otroků. Posledním přírůstkem pohotovosti proti terorismu je oznámení Japonska, že bude sceanovat otisky prstů a provádět fotografie všem (!) návštěvníkům země vycházejícího slunce.

      Jako nemoc přichází prvky tohoto zákona do jednotlivých státních legislativ celého politického "spektra".

      Politici prakticky od 11.9. 2001 mají moc "legálně" zavírat, vyslýchat, mučit kohokoliv bez udání důvodu a prakticky na neomezenou dobu. Dobře vyškolení agenti už prý umějí i podle nervosity cestujícího na letišti (a že před letem neznervósní málokdo (!) poznat, že by se mohlo jednat o teroristu.

      V této věci dovolte se vrátit ke konstataci, že tabákoví podnikatelé jsou s politiky největší kamarádi. Asi musí být, protože jejich výrobky zabijí na rozdíl od potenciálních teroristů denně ve světě 14 000 lidí na miliardu a půl nemocných, přesto jsou chráněny politky jako potravina a legálně dovoleny jako jediná droga i dětem bez věkového omezení!

     Zmiňuji to proto, že při závratných opatřeních po atentátech z 11.9. aerolinky omezily přínos prakticky jakýchkoliv nebezpečných věcí na palubu, ale světě div se, několikery sirky a dva zapalovače jsou povoleny!

     Události z 11. září "odstartovaly" doposud dvě války, které politici zdůvodnili tím, že je potřeba ochránit svět před teroristy, kterými jsme prakticky my všichni - podaní.

     Svět je ve válce bez konce! Poud bude na světě jediný člověk, který by se nemusel líbit federálním agentům, je potřeba být ve střehu a chránit?   Chránit co?

      Samozřejmě politici jsou Ti teroristé, jak o tom svědčí bezpočet důkazů. Jenže jsou to také oni, kdo spojují svět na obranu před jejich vlastním teorirsmem! Jsou to také oni, na které nemůže ani zákon ani rozumná myšlenka.

      Před čím nás tedy chrání?

      Před jejich vlastním šílenstvím, kdy nemají cit, rozum, nemají nic, než požitky za kterými se hrnou prostředictvím zákonů, kdy jim otročí miliardy lidí zatímco je tito vedou do válek, k nenávisti, ženou do nesmyslné práce jejímž výsledkem je poničená země, utrpení a naprostá nemožnost převádět lidské rozumné poznání do života.

      Člověk nemusí být zrovna prorok, aby si spočítal, jak se bude společnost vyvíjet, pokud v ní necháme vládnout politiky.

      Budou dále budovat své požitky, zakrývat své zločiny a občas to opepří tím J, že kromě zákonů, které si jejich prostředictvím kupují bankéři a obchodníci pronesou i nějaké to "vlastní vylepšení", aby se pracovní síla měla (rozuměj ty i já) měla lépe!

      Svět už zcela viditelně připomíná pyramidovou hru - letadlo. Všem se slíbí všechno co si jen přejí a organizátoři hry si to všechno opravdu plně užívají, zatímco nižší články řízení schání další nevolníky, kteří se do hracího plánu nevejdou, či přesněji jen jako pracovní síla.

       Celá světová ekonomika je naprostý klam. Prostě neexistuje, je to zdůvodňování zločinů politiky proti lidem, snaha prokázat porážku a otroctví jako vítězství a svobodu! Politika jako věda se neopírá o jediný (!) racionální, rozumný prvek.

       Je to skutečně perverzní zdůvodňování nesmyslného plánování a přerozdělování prostředků ve prospěch ničení života na zemi a něco pro tu horní příčku šťastných, kteří si myslí, že politickou hydru sedlají a drží se v pyramidové hře na politiku daleko od nás obyčejných lidí.

       Systém řízení světa je jako onen dopis, který obíhal schránky - dnes internet s tím, že pokud pošlete někam dvacet korun, tak za pár let budete boháč, protože Vám je budou posílat bezpočty zúčastněných lidí! Kdo to ale nakonec všechno zaplatí, když by se zapojili všichi, to neuvádí ani onen dopis, ani političtí vůdcové.

      Je to ale čím dále tím zjevnější, zaplatíme to my všichni - snad kromě vyvolených - politiků a jejich rodin a spřátelených klanů, či sponzorských "vodičů".

      Skutečným náboženstvím, vnucovanou vírou tohoto systému je ekonomika - politika, kde se za fantasmagorickými poučkami, (absurdními ukazately - zaklinadly jako kupříkladu HDP) schovává pyramidová hra, která je ale drtivě skutečná!

        Kdyby se lidé probrali, neúčastnil by se jí nikdo! Snad proto je potřeba lid řádně zaměstnat a při "práci" na současný "Ráj" politiků a ten náš slibovaný budoucí zastrašovat, týrat, rozdělovat, jak to jen jde. A daří se. "Děkujeme!"

       Potřeby politiků a jejich obchodních partnerů, jejich sadistické povahy, necitelnost a nezměrná idiocie přivedly svět k bankrotu a jeho věřící také.

- pokračování -

(c)2007 Martin Škapík